Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
62 C 4/2021-36
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr Radanou Vilčovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 2 000 Kč
takto:
I Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně si dne 19. 10. 2020 podala u soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala úhrady částky 2 000 Kč. Své podání odůvodnila tím, že společnost právnická osoba a žalobkyně uzavřely dne 31. 1. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byly pohledávky právnická osoba včetně pohledávky za žalovaným. Žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky písemně oznámila. Společnost právnická osoba s žalovaným uzavřela podle § 63 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích dne 25. 9. 2014 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo. Nedílnou součástí této smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, s nimiž se žalovaný seznámil. Předmětem smlouvy byl závazek právnická osoba poskytnou žalovanému sjednané služby elektronických komunikací, popřípadě další služby za sjednaných podmínek a závazek žalovaného zaplatit ve smlouvě, resp. v ceníku, sjednanou cenu za tyto služby. Rovněž touto smlouvou byl mezi právnická osoba a žalovaným sjednán pronájem přijímacího zařízení, a to STB KAON KCF-SA PVR HDD USB READY, převzetí tohoto zařízení žalovaný stvrdil svým podpisem na zakázkovém listě ze dne 26. 9. 2014. S ohledem na skutečnost, že žalovaný opakovaně porušil povinnosti, které mu z této smlouvy vyplývaly, tím, že neplatil řádně a včas cenu za poskytnuté služby, využil právní předchůdce žalobkyně svého práva a od smlouvy dopisem ze dne 6. 3. 2015 odstoupil. V rámci odstoupení od smlouvy byla žalovanému poskytnuta náhradní lhůta ke splnění povinnosti uhradit dlužné částky za poskytnuté služby a byl rovněž upozorněn na povinnost vrátit pronajaté zařízení. Žalovaný byl povinen vrátit nepoškozené a funkční zařízení do 7 dnů od ukončení smlouvy, a to na jakémkoliv kontaktním místě právnická osoba či zasláním na adresu distribučního skladu. Pro případ nevrácení zařízení byla sjednána povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu v částce 2 000 Kč. K navrácení zařízení i zaplacení smluvní pokuty byl žalovaný ze strany právnická osoba opakovaně vyzýván. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku ve lhůtě nezaplatil, vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce dne 1. 6. 2020 žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 2 000 Kč. Žalovaný však dlužnou částku nezaplatil dosud.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a žalovaný se bez omluvy nedostavil.
4. Soud činí skutkový závěr, že mezi společností právnická osoba, jako poskytovatelem, a žalovaný, jako účastníkem, byla dne 25. 9. 2014 uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a rovněž s touto smlouvou byl sjednán pronájem přijímacího zařízení. Převzetí tohoto zařízení žalovaný podepsal v zakázkovém listě dne 26. 9. 2014. Žalovaný si neplnil své povinnosti plynoucí z dané smlouvy, proto právní předchůdkyně žalobkyně měla dne 6. 3. 2015 od předmětné smlouvy odstoupit a vyzvat žalovaného k zaplacení dlužné částky v náhradní lhůtě a taktéž k navrácení zařízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný neměl dlužnou částku včas a řádně uhradit a nevrátit pronajaté zařízení, pak právní předchůdkyně žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty za nevrácení zařízení v částce 2 000 Kč. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni, a to smlouvou uzavřenou dne 31. 1. 2019, a tato skutečnost byla žalovanému sdělena v oznámení o postoupení pohledávky. Žalovaný byl rovněž vyzván ke splnění předmětného závazku a úhradě dlužné částky. Před podáním žaloby byla žalovanému ze strany zástupkyně žalobkyně zaslána dne 1. 6. 2020 předžalobní výzva, na kterou ale žalovaný nereagoval.
5. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena ve smyslu § 63 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, na základě které se právnická osoba zavázala poskytovat žalovanému sjednané služby elektronických komunikací a další služby a rovněž závazek žalovaného zaplatit sjednanou cenu za tyto poskytované služby. Žalovanému bylo k užívání předáno přijímací zařízení, což stvrdil svým podpisem na zakázkovém listě ze dne 26. 9. 2014. Žalovaný si povinnosti plynoucí z uzavřené smlouvy řádně neplnil, byl proto vyzván právní předchůdkyní žalobkyně k úhradě dlužné částky za poskytnuté služby. Pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému řádně oznámeno. Předmětem žaloby je úhrada smluvní pokuty v částce 2 000 Kč, když žalovaný v rozporu s všeobecnými obchodními podmínkami nevrátil nepoškozené a funkční zařízení, což měl učinit do 7 dnů od ukončení smlouvy a v případě, že tak neučinil, měl zaplatit smluvní pokutu, která dle ceníku činila 2 000 Kč. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od předmětné smlouvy dopisem ze dne 6. 3. 2015, tím došlo k ukončení smlouvy a žalovanému tak vznikla povinnost vrátit pronajaté zařízení. Žalobkyně však nedoložila, že by právní jednání, tj. odstoupení od smlouvy, se dostalo do dispoziční sféry žalovaného, a za této situace žalobkyně neprokázala, že by kvalifikovaně nastala účinnost tohoto právního jednání. Žalobkyně nemá proto nárok na zaplacení smluvní pokuty v částce 2 000 Kč, neboť od smlouvy kvalifikovaně nedostoupila a tuto neukončila. Podle uzavřené smlouvy ze dne 25. 9. 2014 by právní předchůdkyni žalobkyně vznikl nárok v případě, pokud by účastník, v tomto případě žalovaný, nevrátil pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku a poskytovatel je oprávněn požadovat smluvní pokutu dle ceníku. Žalobkyně žádným způsobem v řízení nedoložila, že by tato skutečnost a kdy vůbec nastala, to znamená, že by byla smlouva řádně ukončená. Z žádné z listin, které byly v žalobě doloženy, pak tato skutečnost sama o sobě neplyne. Žalobkyně nemohla být soudem poučena o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. , když k nařízenému jednání se omluvila a tohoto jednání se nezúčastnila. Za těchto okolností se žalobkyně svou neúčastí vzdala možnosti, aby se jí dostalo poučení a mohla řádně doplnit svá tvrzení a tomu odpovídající důkazy. Žalobkyně proto neunesla břemeno tvrzení, ani důkazní břemeno v rámci uplatněného nároku na zaplacení částky 2 000 Kč. Soudu proto nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnout.
6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla se svou žalobou neúspěšná a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady s tímto řízením spojené nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).