Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 50/2021-55

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr Petrem Horákem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa

zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 3 970 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 570 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 570 Kč od 26. 3. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 2 400 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 000,37 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 3 057,38 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrokem z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 570 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 570 Kč od 26. 3. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 2 400 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 000,37 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 3 057,38 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrokem z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 27. 1. 2021 domáhala po žalované zaplacení 3 970 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 000,37 Kč odpovídajícím sazbě 23,72 % ročně z částky 3 057,38 Kč za dobu od 19. 3. 2017 do 6. 12. 2019, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 3 057,38 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 674,09 Kč odpovídajícím sazbě 8,05 % ročně z částky 3 057,38 Kč za dobu od 26. 3. 2017 do 6. 12. 2019 a zákonným úrokem z prodlení z částky 3 057,38 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o půjčce uzavřené mezi právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou dne 6. 2. 2016. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, poplatek za administrativní činnost, poplatek za hotovostní inkaso splátek v souhrnné výši 4 440 Kč. Porušila však sjednaný splátkový kalendář a dostala se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Celkem na svůj dluh uhradila 6 470 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, a to ve výši 3 970 Kč. Tato částka sestávala z dlužné jistiny ve výši 3 057,38 Kč a nesplaceného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 912,62 Kč. Uvedené částky si žalobkyně podanou žalobou nárokovala, a to včetně shora popsaného příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v  , v účinném znění (dále jen„ “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastnic s tímto postupem přitom předpokládal, neboť se žádná z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o půjčce uzavřené mezi ním a žalovanou dne 6. 2. 2016 poskytl žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala mu tuto částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 840 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, to vše v 58 pravidelných týdenních splátkách po 180 Kč. První splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky právního předchůdce žalobkyně. Dle čl. 1 těchto podmínek činila výše úrokové sazby předmětné zápůjčky 23,72 % ročně, RPSN pak dle čl. 3 podmínek 75,72 %. Pohledávka z předmětné smlouvy o zápůjčce byla s účinností k 6. 12. 2019 postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná právním předchůdcem žalobkyně písemně informována. Žalobkyně sama následně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu vzniklého z předmětné smlouvy o půjčce.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle a násl. , v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která současně vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů účinného do 30. 11. 2016.

6. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

8. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

13. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o zápůjčce, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl na základě předmětné smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. závazkový právní vztah. Právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z tohoto závazku splnil, když žalované poskytl peněžní prostředky v ujednané výši.

14. Právnímu předchůdci žalobkyně podle § 2390 o. z. v souvislosti s uzavřenou smlouvou o zápůjčce nepochybně svědčilo právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 6 000 Kč a ve smyslu § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. rovněž na zaplacení smluvního úroku. Úrok byl v samotném textu smlouvy sjednán absolutní částkou ve výši 840 Kč. Žalovaná se však ve smlouvě zavázala také k úhradě poplatku za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč. Tento poplatek sice dle smlouvy představuje samostatnou platbu, v podstatě je však třeba jej rovněž považovat za jakousi skrytou podobu úroku, neboť jde jen o další plnění požadované právním předchůdcem žalobkyně za poskytnutí zápůjčky. Smysl tohoto poplatku se totiž v podstatě překrývá s účelem smluvních úroků, neboť, stejně jako sjednaný úrok, i poplatek za administrativní činnost sloužil na jedné straně k pokrytí nákladů právního předchůdce žalobkyně souvisejících s poskytnutím peněžních prostředků, na straně druhé přinejmenším částečně i k dosažení jeho obchodního zisku. Z uvedených důvodů soud zmíněný poplatek za administrativní činnost hodnotil jako součást úplaty za poskytnutí zápůjčky a jeho výši posuzoval společně s výší sjednaného úroku. Dospěl přitom k závěru, že částku 2 040 Kč, která odpovídá součtu smluvního úroku a poplatku za administrativní činnost, nelze považovat za nepřiměřenou úplatu ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a dalším okolnostem, za nichž byla zápůjčka sjednána, a že právnímu předchůdci žalobkyně proto na základě předmětné smlouvy vznikl nárok i na úhradu této částky.

15. Předmětem smlouvy o zápůjčce bylo dále i ujednání o povinnosti žalované zaplatit poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Soud i toto ujednání hodnotil z hlediska jeho přiměřenosti a souladu s dobrými mravy. Vycházel v prvé řadě z toho, že zde existovala možnost úhrady sjednaných splátek zápůjčky formou bezhotovostních plateb, které jsou již dlouhou dobu v platebním styku naprosto běžně využívány. I pokud by soud pominul fakt, že mnohé bankovní domy již delší dobu podobné platby provádí bez jakýchkoliv poplatků, je evidentní, že náklady vzniklé právnímu předchůdci žalobkyně při bezhotovostní formě splácení zápůjčky by v každém případě oproti shora uvedenému poplatku byly naprosto minimální. Obecně lze samozřejmě konstatovat, že je zcela na vůli smluvních stran, jakou formu splácení zápůjčky si ve smlouvě sjednají. V řešené věci však byla mezi účastníky uzavřena smlouva formulářového typu, přičemž soud nepochybuje o tom, že některé její předem právním předchůdcem žalobkyně nastavené parametry žalovaná reálně neměla možnost jakkoliv ovlivnit, a to mimo jiné právě i formu, jakou bude právnímu předchůdci žalobkyně hradit sjednané splátky zápůjčky. Těžko si lze totiž představit, že by si žalovaná dobrovolně zvolila formu hotovostního splácení zápůjčky za situace, kdy je tato výrazně zpoplatněna a přitom bezhotovostní forma splácení by pro ni byla v podstatě beznákladová. Soudu je navíc z úřední činnosti známo, že ve smlouvách právního předchůdce žalobkyně je hotovostní forma splácení naprosto standardním ujednáním. Soud doposud rozhodoval již desítky sporů vzniklých ze smluv o půjčkách a zápůjčkách poskytnutých právním předchůdcem žalobkyně, přičemž se doposud snad pouze v jediném případě setkal s tím, že ve smlouvě byl ujednán bezhotovostní způsob splacení (zá) půjčky. Za těchto okolností v žádném případě nelze akceptovat, aby poplatek za hotovostní režim splátek odpovídal 40 % částky, která byla žalované fakticky poskytnuta, a flagrantně tak navyšoval celkové náklady žalované v souvislosti s poskytnutím zápůjčky. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 2 400 Kč se zjevně příčí dobrým mravům a je tudíž neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., přičemž soud podle § 588 o. z. k této neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti.

16. S ohledem na shora uvedené lze tedy konstatovat, že žalované dle smlouvy o zápůjčce ze dne 6. 2. 2016 vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné jistinu zápůjčky ve výši 6 000 Kč, úrok ve výši 840 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč, celkem tedy částku 8 040 Kč. V řízení nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by žalovaná na tento dluh uhradila více, než kolik vyplývá z podané žaloby, tedy více než 6 470 Kč. Soud proto uvedenou částku započetl shora uvedený celkový dluh žalované z předmětné smlouvy a dospěl k závěru, že žalované zbývá uhradit 1 570 Kč. Uložil proto žalované povinnost uvedenou částku žalobkyni zaplatit, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od 26. 3. 2017 do zaplacení. Nárok na zaplacení úroku z prodlení se opírá o o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí , za jehož účinnosti se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu.

17. Co do zbývající požadované částky ve výši 2 400 Kč pak soud ze shora popsaných důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani nárok na zaplacení požadovaného smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 3 057,38 Kč od 19. 3. 2017 do zaplacení, který žalobkyně částečně kapitalizovala za dobu od 19. 3. 2017 do 6. 12. 2019 na částku 2 000,37 Kč. Žalobkyně tento svůj nárok dle žaloby dovozovala z textu smluvních podmínek svého právního předchůdce, konkrétně z jejich čl. 1, podle něhož činila sjednaná úroková sazba dané zápůjčky 23,72 % ročně. Ve vlastní smlouvě však byl úrok ujednán v absolutní částce 840 Kč. Je tedy zjevné, že existoval rozpor mezi výší úroku sjednanou ve smlouvě a v obchodních podmínkách. Podle § 1751 odst. 1 přitom mají odchylná ujednání ve smlouvě přednost před zněním obchodních podmínek. Soud proto vycházel z toho, že v daném případě byl sjednán úrok absolutní částkou, a jestliže se nad její rámec žalobkyně domáhala ještě procentního ročního úroku dle obchodních podmínek, pak tento její nárok nemohl soud shledat jako oprávněný. V neposlední řadě pak soud zamítl žalobu i co do části požadovaného zákonného úroku z prodlení, kterou si žalobkyně nárokovala z částky převyšující přiznaných 1 570 Kč.

18. Předmětem řízení bylo zaplacení 3 970 Kč s příslušenstvím. Žalobě bylo vyhověno co do 1 570 Kč s příslušenstvím, naopak co do 2 400 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastnic ve vztahu k předmětu řízení tak činil 40 % ku 60 % ve prospěch žalované. Té by tak podle mělo vůči žalobkyni svědčit právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 20 % (60 – 40 = 20). Žalovaná však zůstala po celou dobu trvání řízení nečinnou a dle obsahu spisu jí v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Soud proto žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

19. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s  na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.