Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 155/2020-36

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr Hanou Kohoutkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 4 896 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.350 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 1.350 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 491,87 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 3.546 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky 2.622,79 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 976,59 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3.843,32 Kč a 20,98% úrok ročně z částky 3.972,79 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.350 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 1.350 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 491,87 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 3.546 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky 2.622,79 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 976,59 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3.843,32 Kč a 20,98% úrok ročně z částky 3.972,79 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svým návrhem doručeným soudu dne 23. 7. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky 4.896 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 24. 7. 2014 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba, IČO) smlouvu o půjčce číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit poplatek 3.546 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků ve výši 546 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1.200 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.800 Kč. Žalovaný se zavázal dluh uhradit v 43 týdenních splátkách po 222 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se závazek stal splatným, a to dne 21. 5. 2015. Právnímu předchůdci žalobce vznikl nárok na úhradu dosud nesplacené části dlužné částky. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala právním nástupcem společnosti právnická osoba, společnost právnická osoba. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 převedena na žalobce a změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Celková hodnota pohledávky ve výši 4.896 Kč sestává z: dlužná jistina 3.972,79 Kč včetně dlužných úhrad 923,21 Kč, kapitalizované úroky číslo, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 1.468,46 Kč; dále jsou požadovány zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení a 20,98% smluvní úrok ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil, neboť nepřebírá soudní zásilky na adrese trvalého pobytu, což je ohlašovna městského úřadu.

3. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, dne 24. 7. 2014 uzavřel žalovaný s právnická osoba, smlouvu o zápůjčce (v souladu se z.č. a z.č. o spotřebitelském úvěru), na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 6.000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce částku celkem 9.546 Kč, která sestává z: jistina 6.000 Kč, poplatek 3.546 Kč (úrok ve výši 546 Kč, poplatek za administrativní činnost 1.200 Kč, hotovostní režim splátek 1.800 Kč). Celkovou částku se žalovaný zavázal hradit po 43 týdenních splátkách ve výši 222 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Dopisem ze dne 6. 12. 2019 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu. Dopisem ze dne 7. 5. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu právním zástupcem žalobce. Součástí spisového materiálu je zákaznická karta, jež je datována 24. 7. 2014; v této ě se nacházejí informace o příjmech a výdajích žalovaného, aniž by však tyto byly doloženy jakýmikoliv listinnými důkazy, a to např. potvrzením zaměstnavatele o výši příjmů, výpisem z dlužnických registrů apod.

4. Usnesením č. j. -24 ze dne 7. 12. 2020 byl žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzván, aby žalobu doplnil tak, že bude tvrdit a prokazovat, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr. Ve svém písemném podání doručeném soudu dne 18. 12. 2020 právní zástupce žalobce sdělil, že schopnost splácet byla ověřována právním předchůdcem žalobce, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady. Na základě této žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzována schopnost splácet zápůjčku a možnost dostát svému závazku.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění , věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěru, neplatná.

6. Podle , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Předobrazem zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008 /48/, který uložil členským státům zajistit, aby„ před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008 /48/ se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další

C -449/13, z něhož mj. vyplývá, že:„ Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr„ s odbornou péčí“, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět„ úroveň zvláštních dovednosti a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. V souvislosti s výkladem pojmu odborné péče i s ohledem na účel zakotvení povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele, kterým je zejména ochrana spotřebitele, je třeba vykládat § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho nedoloženými prohlášeními.

9. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky (resp. právním předchůdcem žalobce a žalovaným) došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (pokud právní předchůdce žalobce nazval ve formuláři tento typ smlouvy„ smlouva o zápůjčce“, pak se soud s ohledem na okolnost, že v záhlaví smlouvy je uvedeno, že je smlouva uzavřena mj. v souladu se z.č. , o spotřebitelském úvěru, a dále okolnosti, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky, které se zavázal uhradit ve splátkách, a to se sjednanými úroky a dalšími poplatky, je nepochybné, že mezi stranami se jedná právě o spotřebitelský úvěr, přičemž je dále nepochybné, že předmětem podnikání právního předchůdce žalobce je právě poskytování spotřebitelských úvěrů).

10. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 1 zákona). Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, avšak musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě, a to ani z tvrzení žalobce a z předložených listin, nikterak nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobce před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru. Pokud žalobce ve svém písemném podání ze dne 18. 12. 2020 podává v otázce posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyjádření, pak se jedná o kusé a obecné informace (bez doložení důkazů), které nenaplňují intence ust. z. č. o spotřebitelském úvěru (ve znění z. č. ). Za daného stavu věci proto soud vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným za neplatnou, když k této skutečnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení i bez návrhu, neboť takovéto jednání právního předchůdce žalobce (nedostatečné zjištění schopnosti žalované úvěr splácet) odporuje zákonu. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobci přiznal z titulu bezdůvodného obohacení částku ve výši 1.350 Kč s příslušenstvím (včetně zákonných úroků z prodlení), neboť žalovanému se dostalo bezdůvodné obohacení ve výši 6.000 Kč a žalovaný uhradil celkově 4.650 Kč. Žalobci byl dále přiznán kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 491,87 Kč, a to z částky 1.350 Kč ve výši 8,05% od 29. 5. 2015 do 6. 12. 2019.

11. Soud dále žalobu zamítl co do 3.546 Kč (od požadovaných 4.896 Kč bylo odečteno přiznaných 1.350 Kč), zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky 2.622,79 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 976,59 Kč (od požadovaného 1.468,46 Kč bylo odečteno přiznaných 491,87 Kč), kapitalizovaný úrok ve výši 3.843,32 Kč a 20,98% úrok ročně z částky 3.972,79 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, neboť tyto částky by bylo možno přiznat pouze v případě platně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

12. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru se tak soud blíže nebude vyjadřovat k charakteru a platnosti dalších smluvních ujednání týkající se např. platby za inkaso.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , když žalobce měl ve věci úspěch pouze částečný, tj. nižší než jeho neúspěch ve věci. Za této situace soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.