Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

75 C 332/2020-53

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr Martinem Rozsypalem v právní věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 33 445,17 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 800 Kč od datum do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč, splatných vždy do posledního dne příslušného kalendářního měsíce, pod ztrátou výhody splátek, s tím, že první splátka je splatná v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žaloba o zaplacení částky 14 645,17 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 684,44 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 908,31 Kč, s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 200 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 800 Kč od [datum] do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč, splatných vždy do posledního dne příslušného kalendářního měsíce, pod ztrátou výhody splátek, s tím, že první splátka je splatná v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 14 645,17 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 684,44 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 908,31 Kč, s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 200 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. právnická osoba (dále jen„ žalobkyně“) se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne datum a doplněnou dne datum domáhala vůči žalovanému celé jméno žalovaného (dále jen„ žalovaný“) zaplacení částky v celkové výši 33 445,17 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení v celkové výši 3 568,83 Kč, kapitalizovaným úrokem v celkové výši 7 684,44 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 28 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ PF“) a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen„ smlouva o zápůjčce“), jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy o zápůjčce (dále jen„ smluvní podmínky“). PF splnila zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, když byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. PF pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě. PF tak na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce v den jejího uzavření poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“) v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o zápůjčce. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se pak žalovaný zavázal zaplatit PF částku ve výši 19 606 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků (s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce) za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy o zápůjčce ve výši 3 965 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 5 376 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 10 265 Kč (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 711 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den datum. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, když z jeho strany poslední splátku uhradil dne datum. Žalovaný uhradil celkem částku 4 200 Kč, pročež ke dni datum činila dlužná jistina 20 000 Kč a dlužný poplatek činil 13 445,17 Kč. V souladu s článkem 16 smluvních podmínek pak měla PF rovněž právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným řádně a v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 20 000 Kč dále úrokem ve výši 28 % ročně sjednaným na straně 2 smlouvy o zápůjčce, a to od datum, a tedy od uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru. Po tomto datu nebylo žalovaným na spornou pohledávku ničeho uhrazeno.

3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum PF postoupila pohledávku ze smlouvy o zápůjčce se všemi právy s ní spojenými žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Ke dni postoupení sporné pohledávky činila výše pohledávky ze smlouvy o zápůjčce částku 47 645,17 Kč obsahující i PF účtované navýšení, které však žalobkyně neuplatňuje, když požaduje toliko částku 33 445,17 Kč sestávající z dlužné zápůjčky ve výši 20 000 Kč a dlužného poplatku ve výši 13 445,17 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7 684,44 Kč (úrok ve výši 28 % ročně z dlužné zápůjčky ve výši 20 000 Kč od datum do datum), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 568,83 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od datum /od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným/ do datum), úroků ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od datum do zaplacení. Ani po postoupení sporné pohledávky pak žalovaný neuhradil ničeho.

4. Konečně žalobkyně uvedla, že žalovaný byl v souladu s  , (dále jen „ “) vyzván k úhradě celkové dlužné částky, avšak ani přesto nebyla sporná pohledávka uhrazena a žalobkyně je tak nucena domáhat se jejího splnění u soudu.

5. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 660,52 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení k datu datum, pročež soud usnesením ze dne 5. 11. 2020, č.j. -28, řízení co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 660,52 Kč zastavil.

6. Předmětem dalšího řízení tak byl požadavek žalobkyně na zaplacení částky 33 445,17 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 684,44 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 908,31 Kč, s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení.

7. Žalovaný souhlasil s tím, že s PF uzavřel smlouvu, jak tvrdila žalobkyně, více se však vyjadřovat nechtěl. Dále navrhoval, aby mu soud povolil úhradu dlužné částky ve splátkách, a to maximálně ve výši 2 000 Kč měsíčně, neboť jeho příjem dosahuje částky přibližně 12 000 Kč a je vůči němu vedena již jedna exekuce.

8. Soud věc projednal na jednání konaném dne 11. 5. 2021.

9. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že PF poskytla žalovanému dne datum zápůjčku ve výši 23 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit PF v 60 týdenních splátkách po 711 Kč s tím, že poslední splátka byla sjednána ve výši 657 Kč. Celková dlužná částka, kterou se žalovaný zavázal PF zaplatit činila 42 606 Kč a byla tvořená zápůjčkou ve výši 23 000 Kč a poplatkem ve výši 19 606 Kč složeným z úroku ve výši 3 965 Kč, úhrady za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 376 Kč a úhrady za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 10 265 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti částku 14 636 Kč, když částka 8 364 Kč bude použita na splacení dosud nezaplacené dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce číslo. Zápůjční úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy o zápůjčce a v případě 60 týdenních splátek činila 28 % ročně.

10. Ze smluvních podmínek, které nejsou smluvními stranami podepsány, soud zjistil bližší úpravu práv mezi PF a žalovaným, přičemž podle článku 6 smluvních podmínek budou jednotlivé splátky započteny nejprve na náklady spojené s vymáháním pohledávek, pak na splatné splátky celkové dlužné částky, následně na splatné sankční poplatky, poté na nesplatnou část jistiny zápůjčky a konečně na nesplatnou část poplatku. Podle článku 10 smluvních podmínek má PF v případě, že zákazník nesplní řádně a včas povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Podle článku 18 smluvních podmínek byla smlouva o zápůjčce uzavřena jako smlouva na dobu určitou, přičemž její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy o zápůjčce do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy o zápůjčce do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky.

11. Ze zákaznické karty ze dne datum (dále jen„ zákaznická karta“) soud zjistil, že v ní jsou uvedeny identifikační údaje žalovaného, jenž bydlel s rodiči, důvod zápůjčky byly svátky, žalovaný byl svobodný, dosažené vzdělání měl základní, nebyl majitelem vozu, neměl žádné nezaopatřené dítě, byl zaměstnán jako ostraha, jeho příjem byl ve výši 11 697 Kč a odhadované výdaje byly ve výši 3 000 Kč. Žalovaný neměl kreditní kartu, ani zápůjčku u jiné společnosti, ale měl bankovní účet. Údaje byly ověřeny podle pracovní smlouvy a výplatních pásek (za 8, 9, 10 a číslo). Zákaznickou kartu žalovaný podepsal.

12. Z tabulky umoření ke smlouvě o zápůjčce soud zjistil průběh splácení poskytnuté zápůjčky, když žalovaný uhradil celkem částku 4 200 Kč.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a z její přílohy číslo soud zjistil, že došlo k postoupení sporné pohledávky PF za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému bylo PF oznámeno postoupení sporné pohledávky ve výši 47 645,17 Kč bez příslušenství na žalobkyni, když mu bylo dne datum odesláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, což se podává z oznámení o postoupení pohledávky a poštovního podacího lístku.

14. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum zástupce žalobkyně urgoval žalovaného k úhradě sporné pohledávky.

15. Z emailové korespondence a otisku z interního systému PF soud zjistil, že dlužná částka dle smlouvy o zápůjčce číslo byla uhrazena dne datum.

16. Z předložených listinných důkazů tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav:

Na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi PF a žalovaným. Žalovaný při uzavření smlouvy o zápůjčce převzal od PF v hotovosti částku 14 636 Kč, když současně byla částka 8 364 Kč použita na splacení dosud nezaplacené dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce číslo za což se zavázal vrátit PF částku 42 606 Kč tvořenou zápůjčkou ve výši 23 000 Kč a poplatkem ve výši 19 606 Kč složeným z úroku ve výši 3 965 Kč, úhrady za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 376 Kč a úhrady za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 10 265 Kč Částku ve výši 42 606 Kč se pak zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 711 Kč s tím, že poslední splátka činila 657 Kč. Dluh dle smlouvy o zápůjčce číslo byl uhrazen dne datum PF před poskytnutím zápůjčky při vyplnění zákaznické karty zjistila, že žalovaný je zaměstnán, pobírá mzdu ve výši 11 697 Kč a jeho odhadované výdaje činí 3 000 Kč, což PF ověřila z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žalovaný v době poskytnutí zápůjčky neměl kreditní kartu, ani zápůjčky u jiné společnosti. Žalovaný na poskytnutou zápůjčku uhradil částku 4 200 Kč. Dlužnou částku pak žalovaný neuhradil ani přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně.

17. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.

18. Podle , (dále jen „ “) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

20. Protože PF smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila spornou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou.

21. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.

22. Podle přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

23. Podle při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

24. Podle část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

25. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

26. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

28. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi PF, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce podle a násl. , neboť PF (zapůjčitel) byla povinna přenechat žalovanému (vydlužitel) věci určené podle druhu, konkrétně peníze (částku 23 000 Kč), a žalovaný se zavázal po uplynutí dohodnuté doby vrátit PF věci stejného druhu (peníze), a to včetně poplatků. Žalovaný pak vystupoval v pozici spotřebitele ve smyslu , neboť sjednával zápůjčku mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o zápůjčce a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o zápůjčce se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž ZSÚ.

30. PF tedy byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje sporná zápůjčka ve výši 23 000 Kč. Posouzení schopnosti splácet úvěr je přitom závislé na disponibilních příjmech žalovaného, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39).

31. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

32. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci PF nedostála povinnosti stanovené jí v § 86 ZSÚ, jelikož před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splatit poskytnutou zápůjčku. Žalobkyně sice uvedla, že PF zkoumala příjmy a výdaje žalovaného, a to na základě informací poskytnutých žalovaným, jehož tvrzení si následně ověřila, což se mělo promítnout v zákaznické kartě. Soud však musí konstatovat, že ze zákaznické karty se podává, že PF ověřila tvrzení žalovaného pouze ve vztahu k jeho příjmům (ověření dle pracovní smlouvy a výplatních pásek), přičemž se již nijak nezajímala o tvrzené výdaje žalovaného. Bylo přitom na PF, aby se doložením výdajů žalovaného skutečně zabývala a náležitě tak mohla posoudit schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku splatit. To však PF neučinila a plně se spolehla na tvrzení žalovaného, která si pouze částečně (co do příjmů) ověřila. Soud podotýká, že nijak nezpochybňuje skutečnost, že pro splnění povinnosti dle § 86 ZSÚ postačuje uvedení podkladů, z nichž byla schopnost dlužníka poskytovaný úvěr splatit ověřena, aniž by věřitel musel současně pořizovat fotokopie dlužníkem předložených podkladů. V daném případě se však ze zákaznické karty, kterou žalobkyně soudu předložila jako jediný doklad prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, podává, že PF sice získala nějaké dílčí informace o žalovaném, ale tyto již řádně neprověřila a nehodnotila a spolehla se pouze na nepodložená tvrzení žalovaného. Žalobkyně se pak omluvenou neúčastí na jednání dobrovolně připravila o možnost poučení ze strany soudu podle , aby označila další důkazy k prokázání tvrzení ohledně splnění povinnosti PF řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného.

33. Soud tedy uzavírá, že PF před uzavřením smlouvy o zápůjčce nepostupovala s odbornou péčí, jelikož řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku podle § 86 ZSÚ. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že PF jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní ( a 588 ). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Závěrem soud dodává, že splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost nelze přenášet na žalovaného, poněvadž tato povinnost byla uložena PF jednak z toho důvodu, že jako osoba podnikající v daném oboru je schopna vyhodnotit potenciální rizika a možnou neschopnost žalovaného splácet zápůjčku, jednak i na ochranu samotného žalovaného, jenž svoji finanční situaci nemusí vidět zcela realisticky a nemusí dohlédnout na rizika spojená s uzavřením smlouvy o zápůjčce.

34. Ačkoli by pouhý jazykový výklad § 87 ZSÚ nasvědčoval pouhé relativní neplatnosti úvěrové smlouvy coby důsledku porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 ZSÚ (k námitce spotřebitele v promlčecí lhůtě tří let od uzavření smlouvy), má soud za to, že takový výklad je v rozporu se základními zásadami, z nichž ZSÚ vychází (zásada rovnosti a ochrany slabší strany – spotřebitele, jehož nerovné postavení ve vztahu k podnikateli dorovnává uvedená právní úprava), neboť nepředstavuje dostatečný nástroj ochrany spotřebitele a vedl by k významnému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, a znamenal by také popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti. Jak bylo nastíněno výše, účelem této povinnosti je předejít nezvladatelnému zadlužování těch spotřebitelů, kteří by mohli skončit ve spirále dluhů, předlužení a insolvence se všemi negativními důsledky s tím spojenými, které mají dopad na další věřitele, osoby dlužníkovi blízké i na celou společnost. Celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti zmínil také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. . Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má tedy celospolečenský význam, a porušení této povinnosti před uzavřením úvěrové smlouvy proto zjevně narušuje veřejný pořádek, což má za následek absolutní neplatnost takové smlouvy, k níž soud přihlíží i bez námitky. K závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy v režimu nového ZSÚ dospěl rovněž Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. .

35. Vzhledem k vývoji právní úpravy spotřebitelských úvěrů, jakož i judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu směrem k vyšší ochraně spotřebitele, není logické, aby se s novým ZSÚ stala z neplatnosti absolutní neplatnost relativní, tedy aby ochrana spotřebitele byla oslabena podmínkou vznesení námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, a to jen ve tříleté lhůtě od uzavření smlouvy (zvláště pokud k uplatnění práva věřitele na zaplacení splatné pohledávky z úvěrové smlouvy může dojit s ohledem na sjednanou délku doby splácení i později). Rovněž dle důvodové zprávy k § 86 ZSÚ byla záměrem zákonodárce mj. snaha o posílení principu zodpovědného úvěrování, čemuž následek v podobě relativní neplatnosti neodpovídá. Naopak smysl a účel právní úpravy povinnosti zkoumání úvěruschopnosti a její historický vývoj (i v rámci judikatury) vedou k jednoznačnému závěru o následku jejího porušení v podobě absolutní neplatnosti. Jedině takový výklad je rovněž eurokonformní, neboť zmíněná právní úprava je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 číslo. Soud v tomto ohledu poukazuje také na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo, podle nějž„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

36. K možnosti a dokonce povinnosti soudu odchýlit se od doslovného znění zákona pak srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. .

37. Podle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

38. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

39. Podle dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

40. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

41. Podle , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

42. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce neplatnou, avšak bylo prokázáno, že PF žalovanému poskytla částku 23 000 Kč (částku 14 636 Kč v hotovosti a částku 8 364 Kč na úhradu závazku ze smlouvy o zápůjčce číslo), posoudil soud právní vztah mezi PF, resp. žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle a násl. , jelikož ochuzená (PF, resp. žalobkyně) přenechala obohacenému (žalovaný) bez právního důvodu uvedenou částku. V řízení pak bylo prokázáno, že žalovaný uhradil PF částku 4 200 Kč, když v řízení nevyšlo najevo, že by snad uhradil něčeho více, než vyplynulo z žalobních tvrzení a z žalobkyní předložených důkazů. K vrácení tak stále zbývá částka 18 800 Kč, jež představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle , podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že PF žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum, a to ve lhůtě 10 dnů od jeho doručení. K odeslání oznámení došlo dne datum, přičemž bylo žalovanému doručeno okamžikem, kdy se dostalo do sféry jeho dispozice, a tedy v okamžiku, kdy mu bylo doručeno. Za den doručení pak lze požadovat 3. pracovní den po odeslání zásilky (srov. ). Lze tedy mít za to, že výzva k plnění byla žalovanému doručena dne datum, pročež s ohledem na poskytnutou desetidenní lhůtu k plnění se žalovaný ocitl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení až dne datum a od tohoto dne je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení úroků z prodlení podle ve výši stanovené v  nařízení ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

43. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou toliko co do zaplacení částky 18 800 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného a dále co do zákonného úroku z prodlení z této částky od datum do zaplacení. Proto v bodě I. výroku žalobě v tomto rozsahu vyhověl.

44. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle , když k žádosti žalovaného stanovil splatnost dlužné částky ve splátkách. Přihlédl přitom k žalovaným tvrzené tíživé sociální situaci, když je vůči němu již vedena exekuce. Pokud jde o výši splátek, soud ji určil ve výši 2 000 Kč měsíčně, již jako akceptovatelnou navrhl žalovaný. V projednávané věci tak byla finanční situace žalovaného zohledněna tím, že splnění uložené povinnosti bylo stanoveno ve splátkách a nikoliv v zákonné třídenní pariční lhůtě, ale také bylo přihlédnuto k majetkovým zájmům žalobkyně, když s ohledem na přisouzenou částku, bude pohledávka žalobkyně uspokojena dříve než za jeden rok, což je ještě období, kdy lze podle soudu po žalobkyni spravedlivě požadovat posečkání s plnou úhradou pohledávky. Navíc jako rovnováhu v zájmech obou stran soud rozhodl o ztrátě výhody splátek pro případ, že by žalovaný, některou z nich nesplnil. V důsledku prodlení se splněním některé splátky by se pak totiž stal splatným celý dluh.

45. Poněvadž soud shledal smlouvu o zápůjčce neplatnou, nebyl žalovaný mimo poskytnuté částky povinen platit nic jiného, tedy ani úroky, úhradu za administrativní činnost a ani poplatek za zpracování. Soud proto shledal žalobu v uvedeném rozsahu nedůvodnou, pročež ji v bodě II. výroku zamítl co do částky 14 645,17 Kč spolu s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 2 908,31 Kč, kapitalizovanými úroky ve výši 7 684,44 Kč, s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 200 Kč od datum do zaplacení.

46. Konečně soud v bodě III. výroku rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný, jenž byl v řízení převážně úspěšný, náhradu nákladů řízení neuplatňoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, lze se po právní moci rozsudku domáhat výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.