Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 130/2020-52

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr Alenou Šmicovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 6 200 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 586 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 586 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 4 614 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 547,14 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 4 696,45 Kč od 30. 11. 2019 do 6. 5. 2020 a z částky 3 110,45 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1 463,67 Kč, úroku 23,72 % ročně z částky 4 696,45 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 586 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 586 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 4 614 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 547,14 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 4 696,45 Kč od 30. 11. 2019 do 6. 5. 2020 a z částky 3 110,45 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1 463,67 Kč, úroku 23,72 % ročně z částky 4 696,45 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalované domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 6 200 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne datum, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 840 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Dále žalovaná zvolila doplňkovou službu životní pojištění, za kterou se zavázala zaplatit poplatek ve výši 174 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 183 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátka byla stanovena na 13. 8. 2018. Uhradila pouze částku 4 414 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 6 200Kč zahrnující jistinu ve výši 4 696,45 Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 401,91Kč, dlužný poplatek za životní pojištění ve výši 101,64 Kč, dále požaduje kapitalizované úroky ve výši 1 463,67 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 696,45 Kč od 14. 8. 2018 do data postoupení datum), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 547,14 Kč (z dlužné jistiny od 21. 8. 2018, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty od splatnosti poslední sjednané splátky do 29. 11. 2019), úrok z prodlení v zákonné výši 9% ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrok ve výši 23,72% ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované, a to i na základě informací získaných od žalované obsažené v kartě zákazníka a dokladů uvedenými v této kartě.

2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.

3. Soud věc projednal dle ustanovení bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti a žalovaná se k jednání nedostavila.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 10 614 Kč, která zahrnuje částku 6 000 Kč, úrok ve výši 840 Kč, poplatek ve výši 1 200 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč a pojištění ve výši 174 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku v 58 týdenních splátkách po 183 Kč s tím, že první splátku je povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy potvrdila, že převzala celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 23,72 %. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako fixní po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalované. Dopisem ze dne datum byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z karty zákazníka podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z výplatní pásky, kdy žalovaná potvrdila příjem ve výši 13 502 Kč a výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč a osobní výdaje 4 200 Kč, celkem výdaje ve výši 8 200 Kč, z toho použitelný měsíční příjem ve výši 5 302 Kč (rozdíl příjmy-výdaje). Žalovaná potvrdila, že v domácnosti žije s partnerem a nájemní bydlení. Z pracovní smlouvy ze dne datum, výplatní pásky bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela pracovní smlouvu se společností právnická osoba a od datum byla dočasně přidělena k výkonu práce u klienta, její čistý příjem za měsíc duben 2017 činil 17 492 Kč. Z dalších nečitelných dokladů bylo zjištěno, že se jedná o mzdový výměr, doklady od banky, a to jeden doklad o vkladu v hotovosti, další údaje pro nečitelnost nebylo možné z předložených dokladů zjistit.

5. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalované ohledně jejích výdajů (např. předložením nájemní smlouvy, dokladem SIPO, atd.). Deklarované výdaje spojené s bydlením neodpovídají normativním nákladům na bydlení určeným pro rok 2017 na základě zákona o státní sociální podpoře. Původní věřitel ověřoval pouze příjmy. Z jiných zdrojů úvěruschopnost neprověřoval. Podle o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a nálezu Ústavního soudu , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost původního žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu ( ) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpala. Převzala-li žalovaná finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila celkem částku 4 414 Kč a byla jí poskytnuta částka 6 000 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 1 586 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR , které je aplikovatelné i v poměrech nového , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Výzva ze dne 30. 4. 2020 byla podaná k přepravě dne 1. 5. 2020. Dle ustanovení se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, do prodlení se žalovaná dostala dne 7. 5.2020. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení ve výši dle Ve zbývající výši (zaplacení částky 4 614 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 547,14 Kč, zákonné úrok z prodlení ve výši 9 % z částky 4 696,45 Kč od 30. 11. 2019 do 6. 5. 2020 a z částky 3 110,45 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 1 463,67 Kč, úrok 23,72 % ročně z částky 4 696,45 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení) soud žalobu zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením V řízení byla převážně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

7. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.

Poučení:

Odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí, exekuci.