Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 231/2020-61
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr Kateřinou Auterskou Šaškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částky 20 078 Kč s přísl.
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 104 Kč spolu se zákonným úrokem
z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky jdoucí od 2. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří
dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 104 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky jdoucí od 2. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň – sever domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 20 078 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanou jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru číslo dne 5. 6. 2018. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 29 000 Kč, k jeho vyplacení došlo dne 5. 6. 2018. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěr sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 129,65 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 158 Kč. Žalobkyně řádně prověřila schopnost žalované řádně hradit úvěr. Žalovaná však neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnuté úvěru, kdy do data zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni uhrazena pouze částka ve výši 1 000 Kč dne 27. 7. 2018. Zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč, dále v důsledku prodlení žalované žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč. V důsledku porušení povinnosti žalované došlo automaticky k zesplatnění úvěru v souladu se smluvním ujednáním a to ke dni 23. 9. 2018. Podle smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 34 224,14 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Bylo ujednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že ve smlouvě bylo dále ujednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, soud tak jednal v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Účastníci uzavřeli dne 4. 6. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které byla poskytnuta žalované na její účet částka 29 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit celkem částku 103 584 Kč formou 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 158 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 129,65 % ročně (smlouva o úvěru, prohlášení klientů ze dne 5. 6. 2018, předsmluvní formulář). Žalobce před poskytnutím úvěru zhodnotil finanční situaci žalované s tím, že vyhodnotil, že úvěruschopnost žalované je prokázaná (hodnocení klienta). Soud k tomuto podotýká, že vzhledem k níže uvedeným právním závěrům soud se nezabýval tím, jakým způsobem hodnocení žalované proběhlo, tímto by se případně zabýval v okamžiku, kdy by na shora uvedenou smlouvu pohlížel jako na platnou. Soud dále zjistil, že žalované bylo oznámeno dopisem ze dne 6. 6. 2018, že došlo ke schválení předmětného úvěru tím, že částka 29 000 Kč jí byla poslána na účet, součástí této listin y byl splátkový kalendář (oznámení o schválení úvěru). To, že úvěr byl skutečně žalované vyplacen, vyplývá z dokladu o vyplacení úvěru, když žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokazovala opak (doklad o vyplacení úvěru). Z karty klienta vyhotovené žalobkyní soud zjistil, že žalovaná splátky řádně a včas nehradila, když celkem na splátkách uhradila částku 26 896 Kč (karta klienta). Vzhledem k tomu, že docházelo k prodlení žalované s hrazením úvěru žalobkyně jí vyzývala k zaplacení dopisem ze dne 20. 8. 2018, ve kterém taktéž upozorňovala možnost zesplatnění celého úvěru (výzva). Stejně tak žalobkyně vyzývala žalovanou výzvou ze dne 20. 9. 2018 (výzva). Dopisem ze dne 23. 9. 2018 zesplatnila žalobkyně předmětný úvěr s tím, že vyzvala žalovanou k jeho uhrazení celkově částky 35 622 Kč (oznámení). Žalobkyně taktéž v rámci předžalobní výzvy ze dne 25. 3. 2020 vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky (předžalobní výzva včetně podacího archu). Soud dále zjistil, že podle systému časových řad ARAD dostupných na webových stránkách www.cnb.cz činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v červnu 2018 v rozmezí od jednoho roku do pěti let včetně 8,15 % ročně. Závěrem soud uvádí, že návrh žalobkyně na provedení důkazů vyjádřením znalce k problematice úročení pohledávek soud jako nadbytečným zamítl, když skutkový stav měl dostatečně zjištěný a navíc tento názor znalce nebyl pro soud nijak závazný.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 2991 odst. 1 , 2 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním správního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní ujednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
8. Po právním zhodnocení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena je s ohledem na její obsah absolutně neplatná a to s ohledem n to, že úroková sazba byla stanovena ve výši 129,65 % ročně v situaci, kdy sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v daném období činila 8,15 % ročně. Je tak zřejmé, že se jedná o ujednání nemravné s odkazem na ustanovení § 580 občanského zákoníku , k němuž soud přihlédl bez úřední povinnosti. Soud dále uvádí, že vzhledem k tomu, že ujednání o úroku je základní náležitostí smlouvy o úvěru, bez níž úvěrová smlouva jako celek nemůže být platná, soud pohlížel na předmětnou smlouvu jako na absolutně neplatnou v plném rozsahu. (rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 25 Co 354/2019 , 25 Co 403/2019 a 64 Co 272/2019 ). Soud dále uvádí, že neplatnost smlouvy je umocněna i tím, jakým způsobem byly sjednány smluvní pokuty, kdy na závěr je nutno konstatovat, že za situace, kdy se žalovaná zavázala za poskytnutí částky 29 000 Kč vrátit zpět žalobkyni částku 103 584 Kč, je nutné bez dalšího konstatovat absolutní neplatnost celé smlouvy. S ohledem na shora uvedené závěry a vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala, že žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč s tím, že současně bylo prokázáno, že žalovaná vrátila žalobkyni celkem částku 26 896 Kč, k zaplacení tak zbývá stále částka 2 104 Kč představující bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku . Soud tedy uložil žalované žalobkyni vrátit tuto částku, a to včetně zákonného úroku z prodlení, když počátek plnění soud vázal k předžalobní výzvě, neboť ze skutkových zjištění bylo prokázáno, že tato výzva byla žalované skutečně zaslána.
9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když žalovaná jako procesně úspěšnější v tomto řízení by měla právo na náhradu nákladů tohoto řízení. V řízení však nebylo zjištěno, že by žalované nějaké náklady vznikly, soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
10. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.