Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 96/2020-66

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr Lucií Vítkovou, v právní věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 458 814,85 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se co do zaplacení částky 50.000 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26.125 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 76.125 Kč za období od 11. 1. 2020 do 8. 9. 2020 a z částky 26.125 Kč od 9. 9. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Zamítá se žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 382.689,85 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 11. 1. 2020 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Řízení se co do zaplacení částky 50.000 Kč zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26.125 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 76.125 Kč za období od 11. 1. 2020 do 8. 9. 2020 a z částky 26.125 Kč od 9. 9. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Zamítá se žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 382.689,85 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 11. 1. 2020 do zaplacení. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně původně domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení přiměřeného zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném před Městským soudem v Brně pod sp. zn. spisová značka, jako soudem I. stupně, jakož i v řízeních vedených v předmětné věci před soudy vyšších stupňů, když svůj nárok předběžně u žalované uplatnila 10. 7. 2019, a to jako nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 443 600,83 Kč ve smyslu zákona č. 82/98 Sb., když v době podání žaloby na nárok plněno nikterak nebylo. Žalobkyně shrnula průběh namítaného řízení zahájeného 28. 12. 2000, když do dne 17. 6. 2019, kdy nárok ohraničila, řízení označila za nepřiměřené dlouhé, trvající po dobu 18 let a 5 a půl měsíce. Žalobkyně uváděla již dřívější žádosti, které u žalované uplatnila, na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z téhož řízení a dílčí plnění ve výši 80 625 Kč poskytnuté dne 8. 10. 2012. Aktuálně žádala přiznání zadostiučinění za další část řízení, které dosud pravomocně skončeno není, když v žalobě podrobně uvedla kritéria, ze kterých vycházela při stanovení konečné výše finančního zadostiučinění, které žádala.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároku žalobkyně u žalované 10. 7. 2019 z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném před Městským soudem v Brně pod sp. zn. spisová značka s tím, že nárok následně vyřídila a stanoviskem přiznala žalobkyni další plnění ve výši 50 000 Kč na předmětný nárok. Shrnula okolnosti projednávaného řízení, úkony účastníků a soudu, když délku řízení ve výši 18 let a 5 měsíců shledávala nepřiměřeně dlouhou. Dále vyzdvihla vedení řízení na dvou stupních soudní soustavy, vydávání dílčích procesních rozhodnutí ve věci a dvakrát přerušení řízení kvůli konkurzům prohlášeným na majetek obou žalovaných, což mělo na délku řízení negativní vliv. Pokud jde o podíl žalobkyně na předmětném řízení, uvedla žalovaná, že tato se nikterak významně na délce řízení nepodílela, význam řízení pro žalobkyni pak byl žalovanou hodnocen jakožto snížený z důvodu podání žaloby až po velmi dlouhé době od splatnosti předmětné faktury a s ohledem na zejména výsledky konkurzního řízení. Žalovaná především pak přihlédla k nemožnosti očekávání vyššího peněžitého uspokojení nároku žalobkyně v konkurzu. Závěrem pak žalovaná uvedla, jakými dílčími závěry se řídila při určení konečné výše odškodnění, které žalobkyni přiznala.

3. Podáním doručeným soudu dne 22. 9. 2020 žalobkyně reagovala na částečné plnění ze strany žalované, když částečně řízení co do částky 50 000 Kč, tedy částky žalovanou plněné, vzala zpět. Aktuálně potom provedla úpravu petitu žaloby, jímž se domáhala zaplacení zbytku požadovaného plnění včetně zákonného příslušenství i z částky proplacené.

4. Soud ve věci rozhodoval ve smyslu ustanovení , bez nařízení ústního jednání, když žalobce i žalovaný s tímto postupem soudu souhlasili, žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 3. 9. 2020, žalobkyně ve svém podání z 30. 6. 2020. Soud proto věc projednal a rozhodl, aniž by jednání nařizoval na základě listinných důkazů předložených ze strany účastníků.

5. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným předběžné uplatnění nároku žalobkyně u žalované podáním doručeným žalované dne 10. 7. 2019, jako nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu z řízení vedeného před Městským soudem v Brně pod sp. zn. spisová značka jako soudem I. stupně, jakož i v řízení vedených v předmětné věci před soudy vyšších stupňů z titulu nesprávného úředního postupu – nepřiměřené délky. Mezi účastníky bylo dále učiněno nesporným, že již v minulosti žalovaná 1x nároku žalobkyně vyhověla a za dílčí část řízení žalobkyni odškodnila v částce 80 625 Kč na základě stanoviska z 16. 10. 2012, následně po projednání nároku aktuálního žalovaná žalobkyni plnila částku 50 000 Kč.

6. Z podstatného obsahu spisu Městského soudu v Brně sp. zn. spisová značka má soud za zjištěn následující průběh řízení:

28. 12. 2000 byla podaná žaloba titul. jméno příjmení proti jméno jméno o zaplacení částky 484 564 Kč s příslušenstvím, 1. 2. 2001 byla žalobkyně vyzývána k zaplacení soudního poplatku a následně 7. 3. 2001 byl ve věci vydán platební rozkaz. 13. 6. 2001 byl podán odpor proti platebnímu rozkazu a námitka nedostatku pasivní legitimace, 15. 10. 2001 pak byl zasílán přípis ze strany soudu žalovanému a zasílán taktéž odpor. Vyjádření žalobkyně k odporu soud obdržel 8. 1. 2002 a 23. 1. 2002, usnesením z 5. 2. 2002 soud vyzýval žalobce k odstranění vad žaloby. 7. 2. 2002 došlo k doložení důkazů, které bylo následně přeposíláno protistraně, usnesením z 30. 4. 2002 bylo připuštěno přistoupení právnická osoba s. r. o., jako dalšího účastníka na straně žalované do řízení. 6. 8. 2002 byl vydán platební rozkaz, následovalo podání žalobkyně, které bylo doručeno 20. 8. 2002 a dotaz na stav řízení, vyjádření obavy o nedobytnost pohledávky v budoucnu s ohledem na převod majetku. Odpor do platebního rozkazu byl vydán 12. 9. 2002, usnesením z 25. 9. 2002 byla vydána výzva žalovanému k vyjádření se k žalobě. 25. 10. 2002 soud obdržel vyjádření žalovaných a 6. 12. 2002 vyjádření žalobkyně. Ústní jednání bylo nařízeno na 21. 1. 2003, v tomto termínu konáno a následně odročeno na 27. 2. 2003 za účelem mimosoudních jednání mezi účastníky. 25. 2. 2003 došlo vyjádření žalobkyně k mimosoudní dohodě, ústní jednání bylo konáno 27. 2. 2003 a následně odročeno na neurčito za účelem vyžádání přílohového spisu. Následně soud předvolával k ústnímu jednání na termín 13. 5., v tomto termínu bylo ústní jednání konáno, provedeny listinné důkazy a následně odročeno na neurčito za účelem připojení dalších přílohových spisů. 8. 7. 2003 došlo podání žalobkyně – žádost o sdělení překážek bránících rozhodnutí, 3. 9. soud urgoval připojení přílohových spisů. 4. 11. 2003 žalobkyně opětovně urgovala vyřízení věci. Ústní jednání bylo nařízeno na 29. 1. 2004, v tomto termínu však nebylo konáno, bylo odročeno na neurčito za účelem připojení přílohových spisů. Ve spise se nachází úřední záznam z 29. 1. ohledně zjištění konkurzu druhého žalovaného. Následně byly činěny dotazy na vedení konkurzního řízení 10. 5. 2004, 5. 11. 2004, 2. 6. 2005 a 24. 10. 2005 13. 6. 2006 pak došlo ke zpětvzetí žaloby. Usnesením z 15. 6. 2006 došlo k zastavení řízení vůči jednomu z žalovaných, a 9. 11. 2006 bylo pokračováno v řízení. Ústní jednání bylo nařízeno na 5. 12. 2006, 23. 11. 2006 soud obdržel sdělení žalobkyně, že je prohlášen konkurz na prvního žalovaného. Ústní jednání bylo odvoláno 5. 12., následně byl zjišťován stav konkurzu dne 13. 8. 2007, 16. 4. 2008, 1. 2. 2009, 1. 5. 2009, 1. 7. 2009, 1. 6. 2010, 1. 8. 2010, a dále v průběhu roku 2011 a 1. 5. 2012, 1. 9. 2012, 1. 9. 2013 a 5. 2. 2014 29. 9. 2014 sdělila žalobkyně, že pohledávku uplatnila v konkurzu. 12. 1. 2015 soud adresoval přípis žalovanému a následně 3. 2. 2015 přípis žalobci. 16. 2. 2015 došla soudu reakce žalobkyně na sdělení soudu a 14. 3. 2015 soud obdržel přípis Krajského soudu v Českých Budějovicích. Odpověď správci konkurzní podstaty soudu došlo 19. 3. 2015, dále byl založen výpis ze seznamu přihlášených pohledávek 25. 3., ze kterého vyplývá zjištění pohledávky žalobkyně ve výši 1 598 769,13 Kč. Ze sdělení ze dne 20. 3. 2015 Krajského soudu v Českých Budějovicích pak vyplývá přihlášení pohledávky do konkurzního řízení ve výši jako shora uvedené. Soud následně obdržel vyjádření žalobkyně 25. 5. 2015, 14. 9. 2015 pak rozhodoval usnesením, kde vyzýval jméno jméno, zda uznává pohledávku žalobkyně. Ústní jednání bylo nařízeno na 23. 11., v tomto termínu konáno a následně vyhlášeno usnesení, že řízení je stále přerušeno pro konkurz vedený pod sp. zn. u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Usnesením z 23. 11. 2015 byla podána výzva dle ustanovení , na účastníky, k doplnění skutkových tvrzení a důkazů, byl sledován běh konkurzu, a následně 2. 1. 2017 došlo ke změně vyřizujícího soudce. Soud následně zjišťoval stav konkurzu v datech 16. 1. 2017, 18. 5. 2017, 29. 8. 2017, následně bylo založeno usnesení sp. zn. -263 z 27. 2. 2017 o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a hotových výdajů a dále zrušení konkurzu pro nemajetnost. Právní moci nabylo rozhodnutí 21. 3. 2017. Soud následně obdržel sdělení žalobkyně 14. 12. 2017, ústní jednání bylo nařízeno na 16. 8. 2018, v tomto termínu bylo konáno, provedeny listinné důkazy a ve věci vyhlášen rozsudek, jímž byla pod výrokem římská I. uložena povinnost zaplatit žalobkyni ze strany žalovaného částku 484 564 Kč s příslušenstvím, tedy žalobě bylo vyhověno v plném rozsahu, pod výrokem II. bylo rozhodováno o náhradě nákladů řízení. Právní moci nabylo rozhodnutí 17. 6. 2019. Do předmětného rozhodnutí bylo podáno odvolání 3. 10. 2018 žalovaného, následně soud vyzýval žalovaného na odstranění vad podaného odvolání dne 2. 11. 2018, k dovolání se vyjadřovala žalobkyně 5. 11. 2018. Předkládací zprávou z 21. 12. 2018 byla věc předložena odvolacímu soudu, následně byl spis vrácen bez věcného vyřízení 28. 1. 2019 a byla zjišťována existence datové schránky ohledně doručování. Opětovné předložení věci odvolacímu soudu bylo učiněné 16. 3. 2019, a usnesením z 29. 4. 2019 bylo odmítnuto odvolání, právní moci nabylo rozhodnutí 17. 6. 2019.

7. Z podstatného obsahu spisu sp. zn. Krajského soudu v Českých Budějovicích má soud za zjištěny následující úkony účastníků a soudu:

25. 9. 2006 soud obdržel návrh na prohlášení konkurzu, podaný jméno jméno na svou osobu následně obdržel vyrozumění Úřadu práce obec a Úřadu práce obec 27. 9. 2006 bylo vydáno usnesení, jímž byl vyzýván žalobce k zaplacení zálohy na náklady konkurzu, tyto byly 24. 10. zaplaceny. Usnesením z 3. 11. 2006 byl prohlášen konkurz, právní moci nabylo rozhodnutí 9. 11. 2006, 20. 2. 2007 soud obdržel zprávu správce konkurzní podstaty (dále jen„ SKP“), že úpadce nepředložil seznam svého majetku a účetnictví. 11. 4. 2007 soud zasílal SKP přihlášku a žádal předložení soupisu konkurzní podstaty a seznamu přihlášených pohledávek. 14. 5. 2007 soud urgoval SKP. 20. 6. 2007 byla svolaná schůze konkurzních věřitelů, další termín schůze byl stanoven na 3. 10. 2007. Byl ustanoven zástupce věřitelů, právnická osoba, s. r. o., dne 1. 10. 2007, 1. 10. 2007 SKP předložil doplňky seznamu přihlášek, 25. 10. 2007 současná žalobkyně žádala o vyhotovení výpisu z přezkumného jednání s tím, že 7. 11. 2006 podala přihlášku pohledávky ve výši 1 598 769,13 Kč. Další schůze byla stanovena na 2. 1. 2008, opětovná žádost žalobkyně pak zaslána dne 19. 12. 2007 2. 1. 2008 byla podána zpráva SKP o průběhu konkurzu, již zde se nachází velmi malé příjmy a nízké uspokojení pohledávek věřitelů, které je očekáváno. 9. 11. 2006 pak byla uvedena přihláška žalobkyně, která byla ve výši 1 598 769,13 Kč uznána zcela. K lednu roku 2008 bylo přihlášeno celkem 18 pohledávek, založen zápis o prvním přezkumném jednání a schůzi věřitelů z 2. 1. 2008 11. 1. 2008 bylo podáno vyjádření k přihlášeným pohledávkám, opětovná žádost žalobkyně o vyhotovení výpisu z přezkumného jednání 12. 3. 2008 6. 5. 2008 pak soud adresoval žádost na SKP ohledně dosavadního průběhu zpeněžování a opětovný přípis následně jakožto urgenci zasílal 24. 6. 2008, 17. 7. 2008 došlo vyjádření SKP, usnesením z 18. 7. 2008 byla prodloužena lhůta k podání konečné zprávy do 3. 5. 2009. Následně bylo odpovídáno v říjnu roku 2008 na žádosti o stavu konkurzního řízení věřitelům, 23. 10. 2008 byl žádán SKP o sdělení odpovědi na otázky věřitelů a 5. 12. 2008 SKP reagoval. Následně byl zaslán výpis ze seznamu přihlášených pohledávek, žádost o souhlas s prodejem mimo dražbu dne 9. 1. 2009. Usnesením z 6. 2. 2009 byl udělen souhlas k prodeji akcií, následně doplnění žádosti o souhlas soud obdržel 16. 2. 2009. Usnesením z 19. 2. 2009 byl vydán souhlas s prodejem mimo dražbu nemovitostí. 13. 5. 2009 byl žádán správce konkurzní podstaty o dodání konečné zprávy, žádost o prodloužení následovala 19. 6. a usnesením následně soud rozhodoval o prodloužení lhůty, do 3. 5. 2010 1. 10. 2010 byl žádán soudem SKP o zodpovězení otázek, které mu zasílal, následovala zpráva o průběhu konkurzu, zaslaná 8. 2. 2010, kdy byl podán i výpis ze seznamu přihlášených pohledávek. 1. 11. 2010 správce byl žádán o podání konečné zprávy, tato byla podána 3. 12. 2010. Usnesením byla prodloužena lhůta k podání konečné zprávy do 30. 6. 2011, na 20. 12. 2011 a následně zjišťován stav vedlejších řízení. 7. 7. 2011 správce konkurzní podstaty byl žádán o podání konečné zprávy, 12. 8. potom byl urgován. Zpráva o průběhu konkurzu byla podána 23. 9. 2011 a usnesením z 27. 9. 2011 byla správci konkurzní podstaty soudem prodloužena lhůta k podání konečné zprávy do 30. 6. 2012. Následovala opětovná žádost soudem na správce konkurzní podstaty 15. 2. 2012 a zpráva o konkurzu, podaná 10. 3. 2012, následně soud rozhodoval o žádosti o souhlas o vyloučení majetku ze soupisu konkurzní podstaty 29. 11. 2012. Souhlas zástupce věřitelů s vyloučením majetku za soupisu konkurzní podstaty byl podán 20. 2. 2013 a usnesením z 13. 3. 2013 bylo schváleno vyloučení akcií z konkurzní podstaty. Následovala žádost soudu na SKP, k podání zprávy o stavu konkurzního řízení 21. 5. 2013 a její urgence 11. 7. Usnesením byla následně uložena správci konkurzní podstaty pořádková pokuta, ten následně 18. 9. 2013 podal zprávu o průběhu konkurzu a následně předložil konečnou zprávu 13. 12. 2013. Usnesením z 31. 1. 2014 bylo nařízeno jednání o konečné zprávě na 13. 3. 2014, ve spise je založen zápis o projednání konečné zprávy z 13. 3. 2014 a urgence na SKP ze strany soudu z 6. 6. 2014, o splnění povinností. 1. 7. 2014 byla dodána zpráva o průběhu konkurzu, následovala žádost o sdělení 9. 10. 2014 doručovaná SKP ze strany soudu. Na tuto žádost bylo 5. 11. 2014 ze strany SKP reagováno. Následovala opětovná žádost soudu na SKP 27. 1. 2015 a 27. 2. 2015 její urgence. 27. 2. 2015 byla dodána zpráva o průběhu konkurzu. Následovala žádost Městského soudu v Brně na Krajský soud v Českých Budějovicích z 19. 3. 2015, ohledně žalobkyně, respektive v jaké výši byla uznána její pohledávka, odpověď soud obdržel 20. 3. 2015, 14. 5. 2015 byla podána výzva ze strany soudu na SKP, 18. 5. 2015 pak zpráva o průběhu konkurzu. Usnesením z 15. 6. 2015 byla prodloužena lhůta k podání konečné zprávy do 30. 9. 2015 a uložena povinnost SKP, pravidelně 1x měsíčně podávat soudu zprávy. Výzva na SKP ze strany soudu byla provedena 28. 7. 2015, 17. 8. pak podána zpráva, kdy byla konstatována opětovná nesoučinnost úpadce. 27. 10. 2015 byl doručen dopis soudu na SKP, 20. 11. pak byl podán SKP návrh na vyloučení majetku z konkurzní podstaty a usnesením z 24. 11. 2015 soud toto vyloučení schválil. Sdělení SKP z 25. 1. 2016 soud obdržel ohledně předložení konečné zprávy, následně bylo nařízeno jednání o konečné zprávě na 21. 3. 2016. Jednání bylo následně odročeno na 18. 4. 2016, ve spise založen zápis o projednání konečné zprávy z tohoto dne. 19. 1. 2017 byla založena mimo jiné žádost žalobkyně o sdělení fáze konkurzního řízení a předpokladu jeho ukončení, usnesením z 27. 2. 2017 byla pod výrokem I. schválena konečná zpráva, pod výrokem II. byl zrušen konkurz pro nepostačující majetek z podstaty k úhradě nákladů konkurzu a pod výrokem III. uložena povinnost správci konkurzní podstaty. 15. 3. 2017 došlo k odvolání úpadce, usnesením byl vyzýván k odstranění vad 17. 2. 2017 a předkládací zprávou z 25. 5. 2017 byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze. Ten nejprve věc vrátil bez věcného vyřízení 5. 6. 2017, kdy byl opětovně usnesením vyzýván úpadce na odstranění vad podaného odvolání 12. 6. 2017 a opětovně předkládací zprávou byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze 30. 8. 2017. Ten usnesením následně odvolání odmítl, rozhodnutí nabylo právní moci 29. 9. 2017, ve věci bylo ještě vydáno opravné usnesení 27. 2. 2019 a následně usnesením z 23. 4. 2019 bylo rozhodováno o odměně SKP a usnesením z 21. 8. 2019 o zproštění SKP funkce.

8. Na základě provedeného dokazování soud činí tento závěr o skutkovém stavu věci:

Žalobkyně byla v procesním postavení žalobkyně účastna řízení vedeného před Městským soudem v Brně pod sp. zn. spisová značka od 28. 12. 2000 do 17. 6. 2019. V řízení šlo o zaplacení pohledávky proti žalovanému ve výši 484 564 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně předběžně svůj nárok na přiznání přiměřeného zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu – nepřiměřené délky předmětného řízení, uplatnila u žalované žádostí v roce 2012, žalovaná částečně jejímu požadavku vyhověla a vyplatila jí částku 80 625 Kč, nově pak žádala opětovně žalovanou o zaplacení přiměřeného zadostiučinění za další délku řízení dne 10. 7. 2019, i v tomto případě bylo žalovanou částečně jejímu nároku vyhověno co do částky 50 000 Kč. Řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy, komplikováno procesními rozhodnutími, a to rozhodováními o připuštění účastníků na straně žalované, odstraňováním vad vadných podání, výzvami k zaplacení soudních poplatků, odročováno za účelem mimosoudních dohod, dvakrát bylo přerušeno pro vedení konkurzních řízení proti žalovaným, ve věci došlo ke změně vyřizujícího soudce a bylo meritorně rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy ve věci vydaného platebního rozkazu a následně odporu proti němu a rozhodnutí ve věci samé a následnému odvolání. Věc byla komplikována vedením vedlejšího konkurzního řízení v období od 25. 9. 2006 do 21. 3. 2017.

9. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným předběžné uplatnění nároku žalobkyní u žalované 10. 7. 2019, jakožto nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném před Městským soudem v Brně pod sp. zn. spisová značka a poskytnutí finančního zadostiučinění žalovanou ve výši 50 000 Kč stanoviskem ze dne 3. 9. 2020, tedy po uplynutí 6 měsíční lhůty od uplatnění nároku žalobkyně u žalované.

10. Podle § 1 odst. 1, zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady číslo Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále jen“ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 2 citovaného zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

12. Podle OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle , nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 13 odst. 1, OdpŠk, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon, nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle § 31a odst. 1, OdpŠk, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 téhož ustanovení, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1, věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k za a) celkové délce řízení, za b) složitosti řízení, za c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, za d) postupu orgánu veřejné moci během řízení a za e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Soud předmětnou věc posoudil po právní stránce podle ustanovení § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3, zákona č. 82/98 Sb., když se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 458 814,85 Kč s příslušenstvím, po částečném zpětvzetí žaloby pak v částce o 50 000 Kč nižší. Tato újma měla vzniknout žalobkyni nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. spisová značka v přiměřené lhůtě. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1, 3, OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda Městský soud v Brně vydal rozhodnutí v posuzovaném řízení v přiměřené lhůtě, ve smyslu § 13 odst. 1, věty třetí, OdpŠk. Pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přihlíží přitom ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3, OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků, způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánu veřejné moci během řízení, a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (k tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 8. 2012, sp. zn. ).

17. Při stanovení celkové doby řízení soud vyšel z toho, že občanské soudní řízení začíná doručením žaloby a jeho konec pak spadá v jedno s okamžikem nabytí právní moci konečného rozhodnutí (jak uzavřel Nejvyšší soud ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia z 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, část III, 1,2). Ve vztahu k žalobkyni, která v posuzovaném řízení vystupovala ve shodném procesním postavení žalobkyně, předmětné řízení započalo dne 28. 12. 2000 podáním žaloby proti jméno jméno, o zaplacení částky 484 564 Kč s příslušenstvím a bylo ukončeno právní mocí konečného rozhodnutí, a to 17. 6. 2019, kdy bylo odmítnuto odvolání. Ve vztahu k žalobkyni tak posuzované řízení trvalo po dobu 18 let a 5 měsíců. Tato délka se pak jeví soudu nepřiměřeně dlouhou, když k tomuto závěru vede soud právě již vyhodnocení kritéria §31a odst. 3 písm. d) OdpŠk. Soud uvádí, že je na místě finanční odškodnění žalobkyně za takto dlouhé řízení, neboť pouhé konstatování porušení práva v daném případě s ohledem na délku řízení není satisfakcí adekvátní.

18. V důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě soud shledal, že vznikla žalobkyni nemajetková újma, kdy presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela, kterou je nutné odškodnit právě v penězích. Postup při určení výše přiměřeného zadostiučinění ve finanční formě za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil již ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3, písm. b) OdpŠk, při určení konečné výše odškodnění (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 21. 10. 2010 sp. zn. ). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písmeno b) až e) OdpŠk, projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení, když zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 23. 10. 2012, sp. zn. ).

19. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz například rozsudky z 12. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. , nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. ) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí 15 až 20 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 18 let a 5 měsíců soud jako adekvátní částku přiznal žalobkyni částku 18 000 Kč za rok trvání daného řízení, za první 2 roky v částce poloviční a dospěl k základní částce finančního zadostiučinění za předmětné řízení ve výši 313 500 Kč. Tuto částku pak podrobil jednotlivým kritériím § 31a OdpŠk. Uvedenou částku pak soud zvolil z důvodu, že délka řízení byla již extrémní a je na místě její značné navýšení.

20. Při posuzování složitosti řízení vzal soud v potaz složitost skutkovou, právní, když dané řízení bylo složitým s ohledem na opakovaná rozhodování na dvou stupních soudní soustavy, dva platební rozkazy, které byly vydány včetně vyřízení odporů, vyhovující rozsudek a dále rozhodnutí o odvolání. Pokud jde o procesní stránku, soud se musel vypořádat s usnesením o připuštění vstupu dalšího účastníka do řízení, o zastavení řízení vůči jednomu ze žalovaných, dvakrát bylo řízení přerušováno kvůli prohlášenému konkurzu, což především u druhého z konkurzů mělo negativní vliv na celkovou délku řízení a z tohoto důvodu se jeví řízení obecně pro rozsáhlejší dokazování, nutnost připojování přílohových spisů a absenci možnosti řádného doručování písemností, neboť žalovanému se opakovaně pro změny pobytu nedařilo doručovat, když tento je účelově měnil, složitějším. Soud v části o dokazování taktéž učinil dokazování výpisem podstatných úkonů účastníků a soudů v řízení konkurzním, které negativně ovlivnilo celý běh řízení v období od listopadu roku 2006 do března roku 2017, tedy po dobu 10 a půl let. I z tohoto průběhu řízení pak vyplývá značná náročnost posuzovaného řízení pro počet přihlášených pohledávek, nemajetnost úpadce, jeho nesoučinnost, ačkoliv návrh na prohlášení konkurzu sám na sebe podal, a tento byl následně po zaplacení zálohy na náklady konkurzu prohlášen dne 3. 11. 2006. Nesoučinnost vyplývá ze samotných zpráv správce konkurzní podstaty, když soud taktéž konstatuje, že i správce konkurzní podstaty byl opakovaně urgován o doplnění a řádnost plnění svých povinností v průběhu konkurzu, byla mu dokonce ukládána i pořádková pokuta k plnění procesních povinností, avšak je zřejmé, že celý běh řízení byl negativně ovlivněn především nesoučinností samotného úpadce. I v tomto řízení bylo řešeno doručování, opakovaně řešeny souhlasy s prodejem mimo dražbu či vyloučení věcí z exekuce, proti rozhodnutí soudu I. stupně o schválení konečné zprávy bylo podáno odvolání, které bylo následně Vrchním soudem v Praze zamítnuto. Věc byla projednávána tedy na dvou stupních soudní soustavy. Samotné konkurzní řízení potom bylo taktéž komplikováno množstvím pohledávek, které nebylo, jak bylo zjištěno již v úvodu konkurzu, z čeho uspokojit, když bylo zřejmé, že uspokojení pohledávek bude velmi nízké pro velmi malé příjmy, které byly v rámci konkurzní podstaty zjištěny. Tomu odpovídá i výsledek konkurzního řízení, když konkurz byl následně zrušen pro nedostatek majetku v majetkové podstatě, která nepostačovala k úhradě nákladů konkurzu. Soud proto uvádí, že z důvodu složitosti řízení ponižoval částku o 30%.

21. Pokud jde o kritérium jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, soud z tohoto důvodu neponižoval ani nepovyšoval základní částku finančního zadostiučinění. Žalobkyně se opakovaně dotazovala v průběhu konkurzního řízení na jeho průběh, podala přihlášku do konkurzního řízení, avšak žádné jiné další významné úkony, které by buď bránily samotnému pokračování v řízení, či naopak jej uspíšily, nečinila.

22. Pokud jde o kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení, soud uvádí, že se na celkové délce řízení negativně promítl především prohlášený konkurz na prvního žalovaného, citovaný shora, tato skutečnost potom vedla k závěru soudu o nepřiměřené délce řízení, neboť již v průběhu konkurzního řízení byly zjišťovány prodlevy ohledně plnění řádně funkce správce konkurzní podstaty, avšak následně bylo zjištěno, že tento nemohl dostát splnění svých povinností a lhůt především pro nesoučinnost samotného úpadce. Soud uvádí, že tuto skutečnost spatřuje dostatečně zohledněnou již stanovením finanční formy zadostiučinění v uvedené výši a hodnocení uvedeného kritéria tedy nezakládá ani navýšení ani snížení hodnoty odškodnění.

23. Pokud jde o poslední kritérium, kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného, i zde soud dospěl k závěru o nutnosti ponížení o 20% ze základní částky. Jak již uváděl samotný žalovaný, význam řízen pro žalobkyni především po vyhlášení konkurzu, byl již sníženým, neboť již v konkurzním řízení nevyšly žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že konkurzní věřitel mohl v průběhu konkurzního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky a proto co do významu předmětu řízení pro věřitele, tedy žalobkyni, co do výše peněžitého zadostiučinění je určující částka, která se jí v konkurzu dostala na uspokojení její pohledávky. Sama žalobkyně pak ve svých skutkových žalobních tvrzeních uvedla nevymahatelnost a nedobytnost samotné pohledávky právě pro předmětný konkurz.

24. Závěrem proto soud uvádí, že základní částku ponižoval o 50%, když dospěl k základní částce 156 750 Kč. Od této následně odečetl již poskytnuté plnění ze strany žalované ve výši 50 000 Kč a 80 625 Kč (prvním ze stanovisek již v roce 2012) a jako výslednou částku, kterou je nutné doplatit pod výrokem II. přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 26 125 Kč, rovnající se rozdílu částek shora uvedených, včetně zákonného příslušenství dle ustanovení , z částky 76 125 Kč (částka 50 000 Kč hrazená po 6 měsíční lhůtě od uplatnění nároku žalobkyně u žalované a z částky přiznané 26 125 Kč), za období od 11. 1. 2020 do 8. 9. 2020 a z částky přiznané za období do zaplacení.

25. Pod výrokem I. pak soud ve smyslu ustanovení , k návrhu žalobkyně zastavil řízení co do zaplacení částky 50 000 Kč, která byla žalovanou hrazena po podání žaloby, když její souhlas s ohledem na ust. nevyžadoval.

26. Pod výrokem III. soud zamítal žalobu co do zaplacení částky zbývající, která svou výší přesahuje nárok, který byl soudem přiznán.

27. Pod výrokem IV. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení ve smyslu ustanovení , , když rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, v souladu s ustanovením , když žalobkyně vzala žalobu částečně zpět pro pozdní plnění žalovaného. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení, které vynaložila ve smyslu ustanovení , , jakožto nezastoupený účastník za podání žaloby, vyjádření dne 30. 6. 2020 a vyjádření ze dne 22. 9. 2020, tedy v celkové výši 3x 300 Kč, tedy 900 Kč.

28. Lhůta k plnění ve výroku II. i IV., byla stanovena ve lhůtě 15 dnů dle ustanovení , , část věty za středníkem, s ohledem na organizačně technické možnosti žalované plnit.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího ve 3 vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze navrhnout jeho výkon soudem či nařízení exekuce.