Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 338/2020-58
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní titul Blankou Jirsákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od datum do zaplacení a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky částka, úrok z prodlení v zákonné výši z částky částka od datum do datum, úrok z prodlení v zákonné výši z částky částka od datum do zaplacení a úrok ve výši 101,01 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby kdy úrok dosáhne částky částka, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám titul. jméno příjmení, advokátky v obec, ulice a číslo.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od [datum] do zaplacení a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky [částka], úrok z prodlení v zákonné výši z částky [částka] od [datum] do [datum], úrok z prodlení v zákonné výši z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 101,01 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby kdy úrok dosáhne částky [částka], zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokátky v [obec], [ulice a číslo].</b>
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky částka od datum do zaplacení a úrokem ve výši 101,01% z částky částka od datum 2020 do zaplacení, max. do doby, kdy úrok dosáhne částky částka. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o úvěru ze dne datum poskytla žalovanému převodem na účet finanční prostředky ve výši částka za úrok ve výši 102,09%. Žalovaný dohodnuté splátky nehradil řádně a včas, došlo proto ke zesplatnění úvěru ke dni datum. K tomuto dni žalovaný uhradil celkem částku částka. příjmení částka, kterou žalobkyně po žalovaném požadovala k zaplacení, sestává z částky částka na jistině, částky částka na smluvní pokutě dle čl. 6 smlouvy o úvěru, částky částka na náhradě nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného dle čl. 6 smlouvy, částky částka na smluvní pokutě dle čl. 6 smlouvy za období od datum do datum a od datum do datum. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů a dokladů poskytnutých žalovanou a ověřila úvěrovou historii žalované v příslušných databázích.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru číslo prohlášení klienta ze dne datum, oznámení o schválení úvěru ze dne datum, a splátkového kalendáře má soud prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému, který je ve smlouvě označen rodným číslem, finanční prostředky v částce částka, a to převodem z účtu žalobkyně bankovní účet na účet žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky spolu s úroky ve výši 102,09% ročně, a to ve 30 splátkách částka měsíčně k 17. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém došlo k vyplacení úvěru.
4. Z předsmluvního formuláře ke smlouvě číslo soud zjistil, že žalobkyně dne datum seznámila žalovaného se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru.
5. Z hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru číslo soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy písemně prohlásil, že má pravidelný čistý měsíční příjem částka ze zaměstnání u právnická osoba, je svobodný, není ve výpovědní lhůtě a nemá nezaopatřené děti. Kromě výdajů na svoji osobu ve výši životního minima částka žalovaný uvedl, že má výdaje na splátky žalobkyni ve výši částka měsíčně a jeho výdaje na bydlení činí částka. Dále žalovaný prohlásil, že má vlastní bydlení.
6. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne datum soud zjistil, že právnická osoba, a. s. potvrdila, že žalovaný je jejím zaměstnancem od datum, pracovní poměr není uzavřen na dobu určitou a není ve výpovědní lhůtě. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za posledních 12 měsíců zaměstnavatel žalovaného potvrdil ve výši částka.
7. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že na účet bankovní účet byla dne datum z účtu bankovní účet poukázána částka částka.
8. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně na základě informací z tohoto registru zjistila u žalovaného menší riziko nesplácení úvěru.
9. Z výpisu záznamů z registru příjmení soud zjistil, že ke dni datum žalobkyně zjišťovala údaje o platební morálce žalovaného z negativního registru vedeného zájmovým sdružením právnických osob příjmení, kde žalovaný neměl záznam.
10. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně v souvislosti s předmětnou smlouvou sepsala pro žalovaného oznámení o zesplatnění úvěru a výzvu k úhradě částky částka do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení. Potvrzení o odeslání této výzvy žalovanému prostřednictvím hybridní pošty žalobkyně nepředložila.
11. Z předžalobní výzvy ze dne datum, podacího archu ze dne datum a dodejky má soud prokázáno, že žalobkyně v souvislosti s předmětnou smlouvou odeslala dne datum prostřednictvím držitele poštovní licence žalovanému výzvu k okamžité úhradě pohledávky v částce částka s upozorněním na možnost jejího vymáhání. Žalovaný výzvu převzal dne datum.
12. Soudu nezbylo, než uvěřit tvrzení žalobkyně, že žalovaný v souvislosti s předmětnou smlouvou o úvěru uhradil částku částka, neboť žalovaný další úhrady netvrdil.
13. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud o skutkovém stavu uzavřel, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky v částce částka a žalovaný se zavázal tyto žalobkyni vrátit s úroky ve výši 102,09% ročně z dlužné částky ve 30 splátkách po částka měsíčně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet na základě informací poskytnutých žalovaným a ověřených způsobem popsaným v bodu 6 až 9 tohoto odůvodnění. Žalobkyně částku částka žalovanému skutečně poskytla. Žalovaný žalobkyni v souvislosti s předmětnou smlouvou uhradil částku částka. Žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu z předmětné smlouvy vyzvala nejdříve předžalobní výzvou, která se do dispozice žalovaného dostala dne datum.
14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v platném znění, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 86 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 87 odst. 1 věta první a třetí citovaného zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).
18. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z., současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Soud se v návaznosti na tento právní závěr dále zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá ust. § 86 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí číslo a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 číslo, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo, anonymizováno, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.
22. V projednávaném případě soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka, tedy aniž by spolehlivě zjistila, zda žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tedy vrátit jistinu a zaplatit úroky ve splátkách. Žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti postupovala zcela formálně a spokojila se s tím, co o příjmech a výdajích žalovaného zjistila z jeho prohlášení, potvrzení o příjmu za poslední 12 měsíců. Skutečné výdaje, které žalovaný uvedl v minimální možné výši, ani majetkové poměry žalovaného, žalobkyně nijak neověřovala. Žalobkyně nepochybně měla možnost ověřit si prostřednictvím výpisů z běžného účtu žalovaného, zda žalovaný hradí výdaje v uvedené výši, či zda hradí i jiné pravidelně se opakující platby. Stejně tak měla žalobkyně možnost přesvědčit se prostřednictvím výpisu z katastru nemovitostí, zda je žalovaný vlastníkem nemovitosti vhodné k bydlení, čímž by zároveň ověřila i to, zda v souvislosti s bydlením nemá žalovaný další výdaje, například v souvislosti s pořízením vlastního bydlení prostřednictvím hypotéčního úvěru. Žalobkyně se dále v případě údaje o nezaopatřených dětech spokojila s uvedením počtu, aniž by tento údaj ověřila například výpisem z evidence obyvatel. Výše výdajů uvedených žalovaným na něj samého sama o sobě musela u žalobkyně vzbuzovat pochybnosti, neboť byly uvedeny ve výši zákonem stanoveného životního minima. Ani výši těchto výdajů žalobkyně nijak neověřila. Skutečnost, že žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla lustraci žalovaného v registru příjmení s negativním zjištěním, sama o sobě, ani ve spojení s potvrzenou výši příjmu žalovaného, neodůvodňuje závěr, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Nižší riziko neschopnosti žalovaného splácet úvěr přitom vyplývalo z informace poskytnuté NRKI. Postup žalobkyně tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Pokud by žalobkyně postupovala odborně a s řádnou péčí, nemohla by žalovanému úvěr poskytnout, aniž by ověřila jeho skutečné výdaje, a to přinejmenším shora uvedeným způsobem. Primárním smyslem povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost dlužníka, je právě ochrana individuálního spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Výdaje žalovaného byly ověřeny zcela nedostatečným způsobem, na základě čehož nemohla žalobkyně učinit kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran. Smluvní pokuta je jedním ze specifických prostředků zajištění smluvního závazku, který má ve vztahu k hlavnímu závazkovému právnímu vztahu akcesorickou (vedlejší) povahu a nemůže existovat samostatně. Nevznikl-li tedy mezi účastníky platně vztah ze smlouvy o úvěru, nemohlo žalobkyni vzniknout ani právo na smluvní pokutu v souvislosti s porušením závazků z této smlouvy.
23. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému částku částka, plnila dle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na svůj dluh zaplatil již částka, zbývá k úhradě částka částka Tyto žalovaným již uskutečněné splátky lze na dluh z bezdůvodného obohacení započíst, aniž by bylo zapotřebí projevu směřujícího k započtení (shodně viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3008/2007 ze dne 30. 4. 2009). Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení ve výši částka se pak stal splatným dnem datum, neboť žalovaný byl dopisem, který se do jeho dispozice dostal dne datum, vyzván k zaplacení. Jelikož žalovaný žalobkyni dluh ve lhůtě dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. nesplnil, dostala se ve smyslu ust. § 1968 o. z. do prodlení, a to ode dne datum. Žalobkyni přísluší podle § 1970 o. z. i úroky z prodlení. Jelikož výše úroků z prodlení nebyla mezi účastníky sjednána, soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění, která činí pro rozhodné období 8,25% p. a., (výrok I.). Ve zbytku požadované jistiny, úroku z prodlení v zákonné výši, smluvních pokut a smluvního úroku soud žalobu jako nedůvodnou na základě shora uvedených důvodů zamítl (výrok II).
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když žalobkyně byla úspěšná co do částky částka a neúspěšná ohledně částky částka. Ve vztahu k celkové žalované částce ve výši částka byla žalobkyně byla tedy v řízení úspěšnější o 10,91%, když její úspěch činí 55,45 % a neúspěch 44,55%. Žalobkyně má proto právo na náhradu 3,43% všech účelně vynaložených nákladů řízení, které jsou reprezentovány částkou částka, tedy na částku částka. Účelně vynaložené náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, jednání dne datum) dle § 11 odst. 1 písm. a) d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za 1 úkon dle § 7 bod 5 a. t., paušální náhrada ke 3 úkonům ve výši á částka dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada za promeškaný čas na cestě k jednání dne datum za 4 půlhodiny a náhrada se cestovné k jednání osobním vozidlem na trase obec – obec a zpět v částce částka a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Pro úplnost soud uvádí, že soud neshledal jako účelně vynaložené náklady na sepis podání ze dne datum, neboť žalobkyně tímto doplnila tvrzení, jež mohla a měla uvést již v žalobě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.