Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 29/2020-23
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr Janem Lipertem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem titul. jméno celé jméno žalobce
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 153 000 Kč
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 153 000 Kč se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 153 000 Kč se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se po žalované domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp.zn. spisová značka, ve kterém vystupoval v postavení žalobce. Žalovaná již žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 107 000 Kč, žalobce však pokládá za dostatečné zadostiučinění částku 260 000 Kč,
a proto žalobou požaduje zaplatit částku 153 000 Kč.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Protože byly splněny předpoklady podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. , rozhodl soud ve věci samé bez jednání.
4. Z žaloby soud zjistil, že žalobce nárok předběžně uplatnil u žalované, neboť mu byla vyplacena částka 107 000 Kč přiměřeného zadostiučinění.
5. Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. spisová značka soud zjistil, že dne 11. 8. 2010 podal žalobce titul. jméno celé jméno žalobce žalobu proti žalovaným: 1) příjmení anonymizováno
a 2) titul. jméno příjmení o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím, zdržení se užívání textu písně„ anonymizováno“ a zveřejnění omluvy, neboť žalovaní neoprávněně užili část písňového textu skladby během anonymizována čtyři slova rok. Dne 31. 8. 2010 předložil žalobce plnou moc pro svého právního zástupce. Dne 31. 8. 2010 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku. Dne 10. 9. 2010 byl uhrazen soudní poplatek. Dne 13. 9. 2010 soud vyzval žalované k podání vyjádření k žalobě. Dne 21. 10. 2010 podal žalovaný 1) vyjádření k žalobě. Dne 29. 10. 2010 podal žalovaný 2) vyjádření k žalobě. Dne 26. 9. 2011 soud zaslal vyjádření žalovaných žalobci a nařídil jednání. Dne 10. 10. 2011 podal žalobce vyjádření. Dne 11. 10. 2011 se konalo jednání, na kterém došlo ke zpětvzetí žaloby vůči žalovanému 2). Jednání bylo odročeno za účelem mimosoudního jednání. Dne 16. 11. 2011 žalobce požádal o prodloužení lhůty ke smírnému jednání. Dne 5. 3. 2012 žalobce sdělil, že mimosoudní dohoda nebyla uzavřena. Dne 20. 12. 2013 soud vyzval účastníky ke sdělení mimosoudních jednání. Dne 16. 1. 2014 reagoval zástupce žalobce tak, že výsledek mimosoudního jednání soudu sdělil již dne 5. 3. 2012. Dne 18. 3. 2014 soud nařídil jednání, které se konalo dne
13. 8. 2014. Jednání bylo odročeno za účelem doložení závěrečných písemných návrhů. Dne 14. 8. 2014 podal žalovaný vyjádření. Dne 15. 8. 2014 podal žalobce vyjádření. Dne 20. 8. 2014 se konalo jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek. Dne 9. 9. 2014 podal žalovaný proti rozsudku odvolání. Dne 20. 10. 2014 byl zaplacen soudní poplatek za odvolání. Dne
6. 1. 2015 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 30. 9. 2015 podal žalobce vyjádření k odvolání. Dne 2. 10. 2015 žalobce doplnil své vyjádření. Dne 6. 10. 2015 odvolací soud napadený rozsudek částečně potvrdil, částečně zrušil. Dne 23. 12. 2015 podal žalovaný proti rozsudku odvolacího soudu dovolání. Dne 29. 12. 2015 byl zaplacen soudní poplatek za dovolání. Spis byl dovolacímu soudu předložen dne 17. 2. 2016. Dne 22. 2. 2016 podal žalobce vyjádření k dovolání. Dne 31. 8. 2016 dovolací soud dovolání odmítl. Dne 23. 11. 2016 soud vyzval žalobce k zaplacení zálohy na znalecký posudek. Dne 20. 12. 2016 soud ustanovil znalce k určení obvyklé odměny za užití písňového textu skladby během předvolební kampaně v roce 2010. Dne 28. 12. 2016 podal žalobce námitku k osobě znalce. Dne 2. 1. 2017 znalec sdělil, že nemá kvalifikaci znalecký posudek zpracovat. Dne 2. 1. 2017 soud ustanovil jiného znalce. Dne 2. 3. 2017 znalec soud vyzval k upřesnění znalecké otázky. Dne 20. 3. 2017 soud upřesnil zadání znaleckého posudku. Dne 21. 3. 2017 podal žalobce vyjádření. Dne 27. 4. 2017 soud povolil znalci přibrat si konzultanta. Dne 3. 8. 2017 znalec předložil znalecký posudek. Dne 14. 9. 2017 soud rozhodl o znalečném. Dne 26. 9. 2017 podal žalobce proti usnesení o znalečném odvolání. Dne 13. 10.2017 podal znalec vyjádření k odvolání. Dne 5. 12. 2017 přiznal soud znalci zálohu. Dne 18. 12. 2017 se konalo jednání, které bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 20. 12. 2017. Dne 20. 12. 2017 soud vyhlásil rozsudek. Dne 29. 1. 2018 podal žalovaný proti rozsudku odvolání. Dne 13. 8. 2018 odvolací soud zrušil usnesení o znalečném ze dne 14. 9. 2017. Dne 10. 10. 2018 soud vydal rozhodnutí o znalečném. Dne 18. 10. 2018 podal znalec odvolání proti rozhodnutí
o znalečném. Dne 13. 12. 2018 odvolací soud usnesení o znalečném změnil. Dne 8. 4. 2019 odvolací soud napadený rozsudek částečně změnil, částečně potvrdil. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 2. 5. 2019, čímž řízení skončilo.
6. Pro posouzení přiměřenosti délky řízení a výše přiměřeného zadostiučinění byl hlavním důkazem výše uvedený spis, z kterého soud čerpal svá skutková zjištění. Dalších důkazů nebylo pro posouzení věci potřeba. Soud nemá pochybnost o tom, že byl nárok předběžně uplatněn u žalované, neboť tomu odpovídá narace žaloby o částečném plnění.
7. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon “), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a) , b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o. z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 , přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
8. V konkrétní věci řízení trvalo ode dne 11. 8. 2010 do dne 2. 5. 2019, tedy zhruba 8 let a 9 měsíců. Soud v řízení shledal období nečinnosti od 29. 10. 2010, kdy podal žalovaný 2) vyjádření k žalobě do 26. 9. 2011, kdy soud zaslal vyjádření žalovaných žalobci a nařídil jednání, dále od 5. 3. 2012, kdy žalobce soud informoval o neúspěchu mimosoudních jednání do dne 18. 3. 2014, kdy soud nařídil jednání. Vzhledem k celkové délce řízení (8 let a 9 měsíců) a ke zjištěným obdobím nečinnosti soud shledává, že celková délka řízení byla nepřiměřená, a že bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.
9. Vznik nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení je třeba předpokládat,
a proto se soud dále zabýval formou a případnou výší zadostiučinění za takto vzniklou nemajetkovou újmu, která je dána stavem nejistoty účastníka o výsledku soudního řízení.
Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz zejména stanovisko občanskoprávního
a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 ) plyne, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž v prvních dvou letech trvání řízení by se jednalo o částku poloviční. V konkrétním případě vyšel soud ze základní částky 15 000 Kč za rok, když neshledal důvod pro užití vyšší částky používané pro řízení, které překročí délku 10 let.
10. Délka řízení byla dána především obdobím nečinnosti soudu. Řízení bylo do určité míry procesně složité a skutkově složité, neboť bylo třeba ustanovit znalce a řízení probíhalo na všech stupních soudní soustavy, když nalézací soud rozhodoval ve věci samé dvakrát, odvolací dvakrát a dovolací soud jednou.
11. Žalobce k celkové délce řízení lehce přispěl tím, že společně s protistranou si vyžádali odročení jednání a dodatečný časový prostor pro mimosoudní jednání v období od 11. 10. 2011 do 5. 3. 2012 a uhradil poplatek splatný s podáním žaloby až k výzvě soudu (období od 11. 8. 2018 do 10. 9. 2010).
12. Vzhledem k tomu, že v případě neprojednání věci v přiměřené lhůtě se vznik nemajetkové újmy u poškozeného předpokládá, zabýval se soud otázkou formy zadostiučinění, a to zejména ve vztahu k významu věci pro účastníka. Evropský soud pro lidská práva (ESLP) ve svých rozhodnutích poukazuje na to, že některá řízení mají pro jeho účastníky zvýšený význam a vyžadují ze strany vnitrostátních orgánů zvláštní či mimořádnou péči. Srovnáním různých typů řízení je možné vysledovat jistou škálu ohledně nutnosti urychleného projednání věci pro účastníka, jak je podávána i rozhodovací činností ESLP. Čelnou příčku zaujímají řízení, v nichž se jedná o omezení osobní svobody osoby, tedy především vazební věci či řízení detenční. Mimořádný význam mají dále věci opatrovnické, pracovněprávní, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení, týkající se zdraví či života. Z uvedeného pohledu je pak logicky méně významné řízení ve věcech výše neuvedených. Předmětem řízení byl nárok vyplývající z neoprávněného užití části písně. Typově lze význam řízení shledat jako standardní. Soud však vzal v potaz argumentaci žalobce, že dlouhodobý charakter sporu mohl vzbuzovat negativní představy o neschopnosti žalobce jako advokáta vyřešit svůj spor a zároveň je anonymizováno 13 slov, lze považovat pro žalobce významnější, čemuž ostatně odpovídají i urgence žalobce.
13. Za 8 let a 9 měsíců dlouhé řízení byla základní částka k odškodnění 116 250 Kč, přičemž soud vyšel ze základní částky 15 000 Kč za rok řízení a 1 250 Kč za měsíc (počínaje druhým rokem řízení). Částku 116 250 Kč soud korigoval snížením s ohledem na složitost sporu
o 20 % a 10 % pro chování žalobce jako účastníka a zvýšením o 10 % z hlediska významu řízení pro žalobce. Období nečinnosti jsou dostatečně zohledněna v závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Výsledné odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení soud shledává podle § 13 odst. 1 zákona za užití § 31a zákona ve výši 93 000 Kč (116 250 x 0,8). Žalovaná žalobci zaplatila částku 107 000 Kč, což je zadostiučinění dostatečné, a proto soud žalobu zamítl.
14. K námitkám žalobce, že za průtah je nutné považovat nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu, který přistoupil na argumentaci žalované v napadeném řízení, soud uvádí, že o průtah by se mohlo jednat v případě, že by došlo ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu nerespektování závazného právního názor soudu vyššího stupně a ve zrušovacím rozhodnutí by bylo zřetelně uvedeno, že rozhodnutí soudu nižšího stupně je zrušováno právě z důvodu nerespektování právního názoru soudu vyššího stupně. Podobným případem je i situace, kdy rozhodnutí soudu nižšího stupně bylo zrušeno výlučně z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti nebo procesní vady soudu nižšího stupně. Neodpovídalo by totiž zásadě promptnosti kompenzačního řízení, jestliže by v jeho průběhu muselo být samostatně právně posuzováno, z jakého důvodu bylo dané rozhodnutí zrušeno (shodně stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 ). V daném případě nedošlo ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu výlučně pro nerespektování závazného právního názoru či zásadní vadě řízení.
15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odstavec 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalovaná sice měla plný úspěch, avšak žádné náklady jí nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k podepsanému soudu a rozhodoval by o něm Městský soud v Praze.