Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 128/2020-43

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr Janem Lipertem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

bytem obec a číslo PSČ obec

zastoupen titul. jméno příjmení st., advokátem

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 160 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 49 125 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 79 625 Kč od 25. 7. 2020 do 24. 1. 2021, a dále zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 125 Kč od 25. 1. 2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci zbývající částku ve výši 110 875 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 25. 7. 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 228 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 49 125 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 79 625 Kč od 25. 7. 2020 do 24. 1. 2021, a dále zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 125 Kč od 25. 1. 2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci zbývající částku ve výši 110 875 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 25. 7. 2020 do zaplacení se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 228 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 11. 8. 2020 se žalobce domáhal po žalované přiměřeného zadostiučinění ve výši 160 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 25. 7. 2020 za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým exekučním řízením vedeným u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. spisová značka za období od datum rozhodnutí do datum.

2. Žalobce stručně popsal průběh exekučního řízení, kdy se nejprve neúspěšně bránil proti samotnému výkonu rozhodnutí prodejem zastavených nemovitostí a následně podal návrh na zastavení výkonu rozhodnutí. Jednalo se o řízení střední složitosti. Žalobce byl v nejistotě, jaká část dluhu jeho bývalé manželky vůči němu bude vymáhána, v zajištěných nemovitostech měl anonymizováno živnost představující zdroj obživy. Žalobce vyšel z částky 20 000 Kč za rok řízení, přičemž v prvních dvou letech počítal s částkou poloviční. Po předběžném uplatnění nároku dne 24. 1. 2020 žalovaná žalobce ke dni podání žaloby neodškodnila.

3. Žalovaná se bránila, že na základě žádosti žalobce ze dne 24. 1. 2020 jej dostatečně odškodnila částkou 30 500 Kč dle stanoviska ze dne 21. 1. 2021, když vyšla z délky řízení od 18. 9. 2013, kdy žalobce podal návrh na zastavení exekuce. Žalovaná připustila průtah od 28. 4. 2016 do 6. 8. 2017 a dílčí průtahy v roce 2018. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Řízení bylo projednáváno na dvou stupních, bylo skutkově a právně složité, odvolací soud rozhodoval třikrát. Žalovaná pak vyšla ze základní částky 15 000 Kč od druhého roku a o 60 % ji s ohledem na složitost sporu snížila.

4. Soud věc rozhodl dle , aniž by nařizoval jednání, neboť pře je objasněna listinnými důkazy a účastníci s tímto postupem souhlasili.

5. Mezi účastníky bylo nesporné předběžné uplatnění nároku dne 24. 1. 2020 u žalované a skutečnost, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení.

6. Mezi účastníky bylo sporné, zda je peněžité zadostiučinění žalované dostačující satisfakcí, nakolik bylo řízení složité, a zda se do celkové doby řízení započítá i období předcházející podání návrhu žalobce na zastavení exekučního řízení.

7. Ze spisu posuzovaného řízení Okresního soudu v Jeseníku sp. zn. spisová značka soud zjistil, že posuzované řízení bylo zahájeno dne 18. 6. 2010 doručením návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zastavených nemovitostí žalobce jako povinného. Jednalo se o nemovitosti povinného vše zapsáno na list vlastnictví v k. ú. obec a exekuční řízení bylo vedeno pro pohledávku na nedoplatcích stát. instituce anonymizována dvě slova částka. Dne 21. 6. 2010 zaslal soud oznámení na katastr nemovitostí. Dne 15. 2. 2011 nařídil prodej zastavených nemovitostí povinného. Usnesení bylo doručeno povinnému dne 14. 3. 2011, což soud zjistil z doručenky k předmětnému usnesení (č. l. 19 p. v. posuzovaného řízení). Tímto dnem se povinný stal účastníkem řízení, dozvěděl se o probíhajícím v řízení a mohl trpět nejistotou ohledně jeho výsledku. Dne 23. 3. 2011 se povinný proti nařízení výkonu odvolal. Dne 8. 4. 2011 bylo odvolání rozesláno oprávněnému. Spis byl předložen až dne 4. 8. 2011 odvolacímu soudu, který dne 29. 9. 2011 napadené usnesení potvrdil. Spis byl vrácen dne 2. 11. 2011. Povinný v tomto období žádný návrh na zastavení výkonu v posuzovaném řízení nepodal. Dne 24. 2. 2012 a 23. 3. 2012 soud vyžádal soudní spisy soudního výkonu proti manželce povinného jméno příjmení. Dne 26. 7. 2012 byl ustanoven znalec z oboru ekonomika. Dne 15. 10. 2012 byl znalecký posudek předložen soudu. Dne 16. 11. 2012 soud rozhodl o odměně znalce. Dne 19. 3. 2013 byl spis předán soudnímu exekutorovi dle přechodných ustanovení Dne 18. 9. 2013 podal povinný návrh na zastavení a odklad exekuce z důvodu nicotnosti výkazu nedoplatků jako exekučního titulu vůči jeho bývalé manželce, když měl za to, že se jedná o výkaz nedoplatků duplicitní. Dne 4. 10. 2013 oprávněná OSSZ Jeseník se zastavením exekuce nesouhlasila. Dne 25. 9. 2013 soudní exekutor výkon rozhodnutí odložil do pravomocného rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce. Návrh dne 30. 10. 2013 předložil soudní exekutor soudu k rozhodnutí. Soud návrh povinného dne 4. 3. 2013 zamítl. Dne 25. 3. 2014 se povinný odvolal. Dne 30. 6. 2014 bylo odvolání rozesláno protistraně. Dne 3. 7. 2014 byl spis předložen odvolacímu soudu, který dne 31. 10. 2014 usnesení Okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání z důvodu, že soud nesprávně nenařídil ve věci jednání. Spis byl vrácen dne 17. 12. 2014. Dne 12. 5. 2015 bylo nařízeno jednání na den 22. 6. 2015, které bylo k žádosti povinného z důvodu kolize jednání právního zástupce odročeno na 23. 6. 2015. Téhož dne se konalo jednání s provedením dokazování listinnými důkazy. Povinný při jednání navrhl doplnění dokazování spisem oprávněné, a proto bylo jednání odročeno na 7. 9. 2015. Jednání bylo z neznámého důvodu odročeno na 19. 11. 2015, kdy bylo doplněno dokazování spisem oprávněné a jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 26. 11. 2015, kdy soud návrh povinného zamítl. Dne 22. 1. 2016 se povinný odvolal. Dne 25. 2. 2016 byl spis předložen odvolacímu soudu, který dne 30. 3. 2016 nařídil jednání na den 27. 4. 2016, které následně zrušil, když bez jednání dne 28. 4. 2016 usnesení soudu prvního stupně zrušil, když v průběhu odvolacího řízení bylo zjištěno, že v souvisejícím řízení spisová značka je nevyřízené podání oprávněného na částečné zastavení exekuce posuzovaného řízení ve vztahu k ideální jedné polovině nemovitostí povinného. Námitka povinného ohledně nicotnosti exekučního titulu byla vyvrácena. V dalším řízení však mohlo být pokračováno až po vypořádání návrhu oprávněného na částečné zastavení výkonu zřízením soudcovského práva. Spis byl vrácen dne 1. 6. 2016. Dne 19. 7. 2016 soud provedl lustraci katastru, kterou opakoval dne 18. 11. 2016, dne 21. 11. 2016 soud vyžádal spis řízení spisová značka. Dne 29. 12. 2016 soud řízení částečně zastavil ve vztahu k ideální jedné polovině nemovitostí povinného. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 2. 2017. Dne 14. 8. 2017 soud nařídil jednání na den 2. 10. 2017. Dne 16. 8. 2017 soud částečně zastavil exekuci pro částku 267 356 Kč. Následně dne 2. 10. 2017 nařízené jednání zrušil z důvodu na straně soudkyně. Dne 4. 5. 2018 se soud dotázal účastníků, zda ve zbývajícím rozsahu trvají na dosavadních návrzích. Dne 30. 5. 2018 oprávněná sdělila, že na návrhu trvá, dne 5. 6. 2018 povinný opakoval svůj návrh na zastavení výkonu rozhodnutí ve zbývajícím rozsahu a namítl promlčení. Dne 17. 8. 2018 soud nařídil jednání na den 17. 9. 2018. Téhož dne se konalo jednání s doplněním dokazování listinnými důkazy, jednání bylo odročeno za účelem doplnění dokazování za účelem zjištění úhrad, a zda oprávněný činil kroky k vymožení pohledávky vůči bývalé manželce povinného pobývající v USA na neurčito. Oprávněná reagovala dne 17. 10. 2018, kdy doplnila důkazy. Dne 31. 12. 2018 soud nařídil jednání na 21. 2. 2019. Téhož dne se konalo jednání s doplněním dokazování o výpisy z účtů. Povinný navrhl doplnění dokazování vyžádáním součinnosti od rodičů bývalé manželky a bankovních ústavů. Jednání bylo odročeno na 4. 4. 2019 za účelem dalšího dokazování, kdy v mezidobí soud provedl žádané součinnosti, jejichž výsledky sdělil účastníkům při jednání dne 4. 4. 2019 a za účelem vyhlášení rozhodnutí a doručení závěrečného návrhu oprávněné bylo odročeno na den 12. 4. 2019, kdy byl návrh povinného na zastavení exekuce prodejem nemovitostí zamítnut. Dne 24. 5. 2019 se povinný odvolal. Dne 6. 6. 2019 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 17. 7. 2019 odvolací soud nařídil jednání na den 4. 9. 2019 s doplněním dokazování, přičemž bylo jednání odročeno na neurčito s tím, že soud rozhodne v neveřejném zasedání. Dne 30. 9. 2019 bylo usnesení potvrzeno, odvolací soud vyložil možnost vydat opakovaně výkazy nedoplatků, kdy oprávněná předchozí výkazy nedoplatků zrušila. Současně posoudil promlčecí dobu a shledal, že lhůta byla zachována. Usnesení nabylo právní moci dne 7. 11. 2019.

8. Pro úplnost soud dodává, že posuzované řízení dále pokračovalo, když dne 7. 4. 2020 předložil soudní exekutor návrh na odklad povinného. Dne 8. 4. 2020 byl vyžádán spis spisová značka. Dne 12. 5. 2020 k výzvě soudu vzal povinný návrh zpět, neboť exekuční příkaz již byl zrušen. Dne 14. 5. 2020 soud řízení o návrhu na odklad výkonu rozhodnutí zastavil. Dne 21. 5. 2020 navrhl povinný doplnit nákladový výrok, což soud dne 27. 5. 2020 zamítl. Proti tomu podal dne 4. 6. 2020 povinný odvolání, které bylo dne 25. 6. 2020 předloženo odvolacímu soudu, který dne 25. 8. 2020 zrušil usnesení o zamítnutí návrhu na doplnění usnesení, když bylo povinností soudu o nákladech rozhodnout. Následně byl spis zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 2.

9. Z výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalobce má pobočku anonymizováno a anonymizováno na adrese adresa. Jedná se o nemovitosti, které byly předmětem výkonu rozhodnutí v posuzovaném řízení.

10. Z žádosti o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění soud zjistil, že žalobce nárok uplatnil dne 24. 1. 2020 u žalované.

11. Ze stanoviska žalované ze dne 21. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaná vyhověla požadavku žalobce pouze částečně. Částku 30 500 Kč uhradila žalovaná dne 24. 1. 2021.

12. Za hlavní důkaz lze označit spis napadeného řízení, ze kterého jsou zřejmé veškeré okolnosti nesprávného úředního postupu. Další dokazování soud neprováděl, neboť výše uvedené je dostačující pro rozhodnutí o podané žalobě.

13. Podle (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle , b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž

k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 5 písm. b) OdpŠk, § 13 odst. 1 OdpŠk a § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě v řízení vedeném u Okresního soudu v Jeseníku sp. zn. spisová značka za období od datum rozhodnutí do 7. 11. 2019. V řízení bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

18. Posuzované exekuční řízení trvalo vůči žalobci v období od 14. 3. 2011 do 7. 11. 2019 zhruba 8 let a 7 měsíců. Žalobce se stal účastníkem posuzovaného řízení a začal trpět nejistotou ohledně jeho výsledku dne 14. 3. 2011, kdy mu bylo doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Do délky posuzovaného řízení tak spadá i období od 14. 3. 2011 do 18. 9. 2013, které žalovaná do celkové délky řízení nezapočítala, avšak nespadá tam období od 18. 6. 2010 do 13. 3. 2011, kdy žalobce jako povinný o řízení nevěděl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. ).

19. Další dokazování soud neprováděl pro nadbytečnost, když výše uvedené je pro účely posouzení vytýkaného nesprávného úředního postupu a výše zadostiučinění dostačující.

20. Soud byl nečinný v období od 8. 4. 2011 do 4. 8. 2011, od 30. 10. 2013 do 4. 3. 2013, od

17. 12. 2014 do 12. 5. 2015, od 1. 6. 2016 do 18. 11. 2016, od 21. 2. 2017 do 14. 8. 2017, od

2. 10. 2017 do 4. 5. 2018. Dále soud shledal nekoncentrovaný postup soudu, kdy první rozhodnutí ze dne 4. 3. 2014 bylo zrušeno odvolacím soudem pouze pro procesní pochybení spočívající v nenařízení jednání k provedení dokazování. Jednání ze dne 7. 9. 2015 bylo bez uvedení důvodu a bez žádosti stran odročeno na 19. 11. 2015. Rovněž jednání nařízené na den 2. 10. 2017 bylo zrušeno z důvodu na straně soudu. Jinak soud neshledal další průtahy, úkony soudu probíhaly plynule, v adekvátních lhůtách a směřovaly ke skončení věci (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. ).

21. S ohledem na to, že ve věci byly zjištěny opakované průtahy (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk), není možné považovat délku exekučního řízení v délce 8 let a 7 měsíců ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk za přiměřenou.

22. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2011, sp. zn. , je exekuční řízení považováno za řízení svého druhu, jehož délku je nutno posuzovat nejenom s ohledem na kritéria uvedená v ustanovení , ale také s ohledem na chování účastníků řízení. Délka exekučního řízení je ovlivněna zejména majetkovou situací

a chováním povinného a předpoklad vzniku nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení tak nemusí být naplňován jenom proto, že určité řízení formálně trvá. Dané řízení je však specifické tím, že exekuce nebyla fakticky realizována a soudy v rámci posuzovaného řízení v předmětné době vypořádávaly v podstatě 4 procesní návrhy účastníků: návrh na odklad, nařízení výkonu rozhodnutí, návrh na částečné zastavení exekuce oprávněného a zejména návrh povinného na zastavení exekuce, u kterého se dopustily opakovaných období nečinnosti, takže závěr o nepřiměřenosti tohoto konkrétního exekučního řízení je zcela nepochybný.

23. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že s ohledem na množství nečinnosti ze strany soudu není možné žalobce odškodnit konstatováním porušení práva, ale uplatní se silná domněnka o adekvátnosti relutární reparace, k čemuž ostatně dospěla i žalovaná, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě splněno není.

24. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. či stanoviska Nejvyššího soudu (R 58/2011 civ.) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná). Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka 15 000 Kč za rok řízení, neboť vyšší částka se užije u delších řízení, zpravidla přesahujících dobu 10 let. Měsíční částka odškodnění činí 1 250 Kč.

25. Za období 8 let a 7 měsíců výše základní částky činí 113 750 Kč. Tuto částku pak je nutno dále upravit, a to v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

26. Nelze souhlasit s hodnocením žalobce, že řízení bylo běžně složité. Řízení vykazovalo znaky složitosti právní - minus 10 % (soud se vypořádával s problematikou vydávání příkazů k úhradě nedoplatků jako exekučního titulu, námitkou promlčení výkonu práva, problematikou zástavního práva a výkonu rozhodnutí ve vztahu k nemovitostem, kdy v průběhu došlo i ke změnám právní úpravy vedení výkonu rozhodnutí, kdy exekuci následně převzal soudní exekutor), procesní - minus 5% (návrhy na doplnění dokazování, vyjádření účastníci uplatňovali v řízení postupně, soud vypořádával více procesních návrhů ve vztahu k exekuci) i skutkové - minus 10 % (zpracováván znalecký posudek na cenu nemovitostí povinného, provádělo se dokazování větším množstvím listin včetně již dokumentů značného stáří a souvisejících exekučních spisů, spisů oprávněné, dále byly vyžádány součinnosti bank i příbuzných bývalé manželky povinného). Jako zvláštní kritérium soud zohlednil, že do rozhodování byl zapojen větší počet stupňů soudní soustavy. Rozhodoval třikrát věcně soud prvního stupně včetně odvolacího soudu o zastavení exekuce dle návrhu povinného, jednou věcně včetně odvolacího soudu o nařízení exekuce, jednou rozhodoval soudní exekutor o odkladu a jednou rozhodoval soud prvního stupně o návrhu na částečné zastavení exekuce dle návrhu oprávněného. Soud však rovněž nepřehlédl, že prvé rozhodování odvolacího soudu o zastavení exekuce pouze zrušilo rozhodnutí soudu prvního stupně výlučně pro procesní pochybení), a proto soud za počet stupňů zapojených do rozhodování snížil zadostiučinění jen o 15 %. Soud proto hodnotí ve shodě s žalovanou spor složitější, avšak náročnosti sporu odpovídá snížení jen v rozsahu 40 % (hledisko § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk).

27. Povinný se na délce řízení nijak zásadně nepodílel, a proto soud za toto kritérium zadostiučinění neupravoval (hledisko § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk).

28. Postup orgánů veřejné moci byl liknavý, tento postup se tak částečně odrazil v samotném závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. ). Kritérium postupu orgánů nemajetkovou újmu se zvyšuje v případě závažných procesních pochybení. Mezi takovéto pochybení lze zařadit i zrušení prvního rozhodnutí výlučně z důvodu procesního pochybení (nenařízení jednání k provedení důkazů). Řízení bylo stiženo mnohočetnými období nečinnosti (6x) včetně zrušení dvou termínu jednání z důvodů na straně soudu (19. 11. 2015 a 2. 10. 2017). Z výše uvedených důvodů má soud za to, že vzhledem k podílu soudů na délce řízení je nutné zvýšit zadostiučinění ještě o 20 % (hledisko § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk).

29. Exekuční řízení není řazeno mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za taková řízení jsou považována řízení trestní, ochrany osobnosti, rodinně-právní vztahy, osobního stavu, pracovně právní spory, spory o zdraví či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu jako jsou sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti). Předmětem exekučního řízení je peněžité plnění, čemuž odpovídá standardní význam. Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206 / 2010). Soud vzal v potaz, že v předmětných nemovitostech byla truhlářská provozovna sloužící k obživě žalobce, který byl skutečně v dlouhodobé nejistotě, jaká část dluhu mu připadne k úhradě, a v jakém rozsahu budou nemovitosti postiženy, v tomto ohledu se však nejistota žalobce nijak nevymyká vnímání běžné důležitosti exekučního řízení, resp. řízení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti. Soud rovněž připomíná, že podle se nemůže týkat výkon rozhodnutí těch, které povinný nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo k plnění svých pracovních úkolů, jakož i jiných věcí, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly. Žalobce také postup soudu i ani při delších obdobích nečinnosti nijak neurgoval, což povinností žalobce jistě není, ale zároveň to podporuje závěr, že posuzované řízení nemělo pro žalobce zvýšený význam, tak jako by mělo řízení jiné, např. trestní či péče o nezletilé.

30. Ohledně významu řízení soud považuje za podstatnější okolnost, že výkon rozhodnutí byl již dne 25. 9. 2013 odložen do pravomocného rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce, a proto v průběhu exekuce nebyly činěny žádné úkony směřující k výkonu rozhodnutí, tedy faktickému vymožení dlužné částky, což je důležitá okolnost, která újmu žalobce snižuje, neboť po dobu projednávání návrhu na zastavení exekuce si byl žalobce vědom, že není ohrožen realizací (samotným prodejem nemovitosti). Z této okolnosti má soud naopak za to, že řízení mělo pro žalobce lehce snížený význam ve srovnání s běžnými exekučními řízeními, kde není výkon exekuce odložen. Okolnostem případu tak odpovídá lehce snížený význam řízení pro žalobce o minus 10 % (hledisko § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk).

31. Základní zadostiučinění 113 750 Kč soud dle výše uvedených kritérií snížil o 40 % pro složitost věci, o 20 % zadostiučinění zvýšil za postup soudů a o 10 % soud zadostiučinění snížil za snížený význam, čemuž odpovídá celkové snížení základní částky o minus 30 %. Přiměřenému zadostiučinění pro žalobce vzhledem ke všem okolnostem případu odpovídá částka výši 79 625 Kč (113 750 x 0,7).

32. Žalovaná zaplatila žalobci částku 30 500 Kč dne 24. 1. 2021, a proto soud žalobci přiznal zadostiučinění ve výši 49 125 Kč (79 625 – 30 500), jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

33. Žalobci patří i zákonný úrok z prodlení. Žalobce předběžně uplatnili nárok dne 24. 1. 2020. Žalovaná se ocitla v prodlení podle OdpŠk po uplynutí lhůty 6 měsíců dne 25. 7. 2020. Žalobci tak náleží dle ve spojení s požadovaný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 79 625 Kč od 25. 7. 2020 do 24. 1. 2021 a z částky 49 125 Kč od 25. 1. 2021 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

34. Žalobu na zaplacení zbývající částky 110 875 Kč (160 000 – 49 125) spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle , 3 , neboť žalobce byl ve sporu částečně úspěšný, avšak má právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť výše plnění závisela na úvaze soudu. Náklady žalobce činí 2 000 Kč zaplaceného soudního poplatku, náklady právního zastoupení. Odměnu advokáta soud určil dle (dále jen„ AT“) při tarifní hodnotě sporu 50 000 Kč, neboť se jedná o spor o náhradu nemajetkové újmy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. ), čemuž odpovídá dle AT ve výši 3 100 Kč za následující úkony: příprava a převzetí zastoupení a podání žaloby, to vše dle , d) AT. K odměně advokáta náleží i paušální náhrada hotových výdajů za 2 úkony právní služby á 300 Kč dle advokátního tarifu. Advokát je plátcem 21 % DPH. Za předběžné uplatnění nároku žalobce u žalované odměna nenáleží ( OdpŠk). Celkem náklady žalobce činí 10 228 Kč (2 000 + 1,21 x (2 x 3 1000 + 2 x 300)). Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalované zaplatit k rukám zástupce žalobce dle (výrok III.).

36. Delší lhůta plnění podle odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu a žalobce nijak nepoškozuje.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.