Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 196/2020-54
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr Janem Lipertem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 97 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 8. 9. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Zamítá se žaloba co do částky 83 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 6. 9. 2020 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 500 Kč od 6. 9. 2020 do 7. 9. 2020 a co do úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 14 500 Kč za dobu od 8. 9. 2020 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 10 228 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 8. 9. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Zamítá se žaloba co do částky 83 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 6. 9. 2020 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 500 Kč od 6. 9. 2020 do 7. 9. 2020 a co do úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 14 500 Kč za dobu od 8. 9. 2020 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 10 228 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Žalobkyně se po žalované domáhá náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. spisová značka. Žalobkyně uvedla, že se na délce řízení na rozdíl od soudů nepodílela, řízení nebylo složité a význam řízení byl významný, neboť je pokročilého věku. Žalobkyně vycházela ze sazby 20 000 Kč za rok řízení, za první dva roky v poloviční výši. Plnění žalované v rozsahu 66 500 Kč považuje za příliš nízké.
Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že délka předmětného řízení byla nepřiměřená. Dostatečným zadostiučiněním je dle ní částka 66 500 Kč, kterou již žalobkyni uhradila. Žalobkyně zbytečně zatěžuje soudní systém, když žalovaná žalobkyni dostatečně odškodnila v rámci předběžného uplatnění nároku a žalobkyni ničeho nebrání se na žalovanou opětovně obrátit, až řízení skončí. Žalovaná snížila zadostiučinění o 10 % pro složitost, o 5 % za chování žalobkyně a 15 % za nižší význam, neboť žalobkyně nehradí žádné zálohy za služby, i když je zřejmé že za užívání bytu je povinna poskytovat náhradu. Navýšení není důvodné ani s ohledem na věk žalobkyně, které je důvodné až od vyššího věku. Žalobkyně pak v posuzovaném řízení pouze oddaluje splnění povinnosti.
Protože byly splněny předpoklady podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. , rozhodl soud ve věci samé bez jednání.
Mezi účastníky není sporné, že žalobkyně uplatnila nárok dne 5. 3. 2020 u žalované a žalovaná v rámci předběžného projednání nároku žalobkyni zaplatila částku 66 500 Kč.
Ze spisu Okresního soudu v Domažlicích sp.zn. spisová značka zjistil soud následující skutečnosti. Dne 23. 1. 2013 podalo anonymizována čtyři slova ulice a číslo, obec (dále jen„ žalobce“) žalobu proti celé jméno žalobkyně (dále jen„ žalovaná) o zaplacení 64 481 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení úhrad stanovených na opravy a údržby a za služby spojené s užíváním bytu. Žaloba byla podána u Krajského soudu v Plzni, kde byla věc vedena pod sp. zn. spisová značka. Dne datum rozhodnutí soud vydal platební rozkaz, který byl žalované doručen dne 15. 3. 2013. Dne 2. 4. 2013 žalovaná podala proti platebnímu rozkazu odpor. Dne 27. 4. 2013 žalovaná podala vyjádření k žalobě. Dne 2. 5. 2013 soud vyjádření žalované poslal žalobci. Dne 1. 8. 2013 soud nařídil jednání na den 31. 10. 2013. Dne 31. 10. 2013 se konalo jednání s poučením žalobce podle § 118a o. s. ř. o. s. ř. Dne 5. 11. 2013 podala žalovaná vyjádření. Dne 21. 1. 2014 podal žalobce vyjádření a požádal o odročení jednání, které bylo nařízeno na den 31. 1. 2014. Jednání bylo tedy odročeno na den 3. 4. 2014. Na jednání dne 3. 4. 2014 byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě vyhověno. Dne 6. 5. 2014 proti rozsudku podala žalovaná odvolání. Dne 15. 5. 2014 soud vyzval žalovanou k úhradě soudního poplatku za odvolání. Dne 30. 5. 2014 žalovaná požádala o osvobození od soudních poplatků. Dne 2. 7. 2014 soud přiznal žalované osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu. Dne 31. 7. 2014 soud vyzval žalobce k vyjádření k odvolání. Dne 2. 10. 2014 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 23. 4. 2015 odvolací soud vyzval žalobce k předložení řádné plné moci pro jeho právního zástupce. Dne 7. 7. 2015 žalovaná vznesla námitku podjatosti soudkyně soudu prvního stupně. Dne 8. 7. 2015 byla věc přiřazena jinému soudci z důvodu přesunu stávající soudce k Vrchnímu soudu v Praze. Následně odvolací soud nařídil jednání na den 3. 9. 2015, které dne 28. 8. 2015 odvolal, neboť hodlal rozhodnout bez nařízení jednání. Dne 15. 9. 2015 odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení pro nepřezkoumatelnost. Dne 8. 10. 2015 podala žalovaná nejasné vyjádření. Dne 13. 10. 2015 soud vyzval žalovanou k doplnění jejího vyjádření. Dne 30. 10. 2015 a dne 3. 11. 2015 žalovaná své vyjádření upřesnila, že nehodlá podávat proti rozsudku odvolacího soudu dovolání. Dne 3. 11. 2015 soud vyzval žalobce k opravě a doplnění žaloby. Dne 8. 12. 2015 soud nařídil jednání na den 3. 2. 2016. Vzhledem k žádosti žalované bylo jednání odročeno na den 2. 3. 2016. Dne 27. 1. 2016 podal žalobce námitky proti osobě obecného zmocněnce žalované. Dne 29. 1. 2016 soud vyzval žalobce k doplnění jeho podání. Dne 5. 2. 2016 žalobce podání doplnil. Dne 10. 2. 2016 soud vyzval obecného zmocněnce žalované k podání vyjádření. Dne 14. 2. 2016 žalovaná podala vyjádření. Usnesením ze dne 2. 3. 2016 soud zamítl návrh žalobce, aby nebylo připuštěno zastoupení žalované obecným zmocněncem. Na jednání dne 2. 3. 2016 žalobce doplnil žalobu a požádal o připuštění změny žaloby. Jednání bylo odročeno za účelem doplnění dokazování na den 25. 4. 2016. Dne 2. 3. 2016 soud připustil změnu žaloby. Dne 14. 3. 2016 soud vyzval žalobce k zaplacení doplatku soudního poplatku. Dne 14. 3. 2016 soud vyzval žalovanou k doložení jejích majetkových poměrů k novému posouzení. Dne 23. 3. 2016 žalobce doplatil soudní poplatek za podanou žalobu. Další jednání se konalo dne 25. 4. 2016. Soud zde řízení ke shodnému návrhu obou účastníků dle ust. § 110 o. s. ř. o. s. ř. přerušil. Usnesení o přerušení řízení nabylo právní moci dne 20. 5. 2016. Dne 10. 4. 2017 žalobce navrhl v řízení pokračovat, když žalovaná nadále nehradí předepsané zálohy na služby spojené s užíváním bytové jednotky. Dne 6. 6. 2017 soud účastníkům sdělil, že hodlá věc předložit k rozhodnutí o věcné příslušnosti Vrchnímu soudu v Praze. Dne 7. 7. 2017 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze. Dne 3. 8. 2017 Vrchní soud v Praze rozhodl, že k projednání věci jsou příslušné okresní soudy a věc byla postoupena Okresnímu soudu v Domažlicích. Dne 14. 8. 2017 byl spis vrácen zpět Krajskému soudu v Plzni. Dne 4. 9. 2017 byl spis postoupen Okresnímu soudu v Domažlicích, kde je věc dále vedena pod sp. zn. spisová značka. Dne datum rozhodnutí soud urgoval žalovanou o dodání vyplněného formuláře o jejích poměrech. Dne 20. 11. 2017 žalovaná odmítla splnit výzvu soudu, neboť o osvobození rozhodnuto. Soud následně opakovaně neúspěšně žádal o zapůjčení přílohového spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. spisová značka kde bylo podáno odvolání žalované proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Dne 2. 7. 2018 Krajský soud v Plzni sdělil, že odvolací soud potvrdil usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a že soudní poplatek již byl uhrazen. Dne 15. 10. 2018 soud nařídil jednání na den 15. 11. 2018. Vzhledem k žádosti žalobce bylo jednání odročeno na 22. 11. 2018. Na jednání dne 22. 11. 2018 byly provedeny listinné důkazy, žalobci bylo dáno poučení dle ust. §118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. a dána mu lhůta 15 dnů k doplnění žaloby. Dne 6. 12. 2018 žalobce doplnil tvrzení a důkazní návrhy. Dne 1. 1. 2019 žalovaná namítla nedostatek zmocnění původního právního zástupce žalobce. Dne 3. 1. 2019 soud vyzval žalobce k vyjádření k podání žalované. Dne 8. 1. 2019 soud odebral žalované osvobození od soudních poplatků, neboť odmítla své poměry doložit k opětovnému posouzení. K rozhodnutí dal podnět žalobce, který doložil nepravdivost tvrzení žalované v původní žádosti (žalovaná v původní žádosti uváděla, že hradí 4 500 Kč měsíčně výdaje na byt, když dlouhodobě tyto zálohy nehradí vůbec). Na jednání dne 8. 1. 2019 byl proveden výslech 2 svědků, jednání bylo odročeno na den 7. 3. 2019. Dne 17. 1. 2019 soud vyzval žalovanou, zda souhlasí s částečným zpětvzetím žaloby, které učinil žalobce na jednání dne 8. 1. 2019. Dne 22. 1. 2019 žalovaná sdělila, že se zpětvzetím žaloby nesouhlasí. Dne 24. 1. 2019 soud vyzval žalobce k vyjádření. Dne 8. 2. 2019 žalobce upřesnil rozsah zpětvzetí žaloby a aktuální žalobní petit. Dne 14. 2. 2019 soud podání žalobce poslal žalované k vyjádření. Další jednání se konalo dne 7. 3. 2019. Jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na den 14. 3. 2019. Dne 14. 3. 2019 Okresního soudu v Domažlicích vydal rozsudek, kterým řízení částečně zastavil a ve zbylém rozsahu žalobě plně vyhověl. Dne 11. 5. 2019 proti rozsudku podala žalovaná odvolání. Dne 3. 6. 2019 se žalobce vyjádřil k odvolání. Dne 11. 6. 2019 byl spis předložen odvolacímu soudu, který dne 19. 6. 2019 nařídil jednání na den 17. 9. 2019, na kterém vydal usnesení, kterým byl rozsudek soudu 1. stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení pro procesní vady. Dne 9. 10. 2019 byl spis vrácen zpět soudu prvního stupně. Dne 15. 11. 2019 žalovaná namítla nedostatek aktivní legitimace žalobce a nedostatek jeho právního zastoupení. Dne 24. 1. 2020 soud připustil změnu žaloby. Dne 21. 5. 2020 soud nařídil jednání na den 26. 6. 2020 a dále vyzval žalobce k vyjádření k námitce promlčení vznesené žalovanou. Dne 2. 6. 2020 podala žalovaná ústavní stížnost proti usnesení soudu ze dne 24. 1. 2020, dne 4. 7. 2020 byla tato ústavní stížnost odmítnuta pro nepřípustnost. Dne 22. 6. 2020 však požádal žalobce o odročení jednání pro kolizi s jiným jednáním. Dne 24. 6. 2020 soud jednání odročil na den 21. 7. 2020. Dne 9. 7. 2020 předložil žalobce důkazní materiály. Jednání, které bylo nařízeno na 21. 7. 2020 bylo na žádost žalobce odročeno na 21. 8. 2020. Dne 12. 8. 2020 a 20. 8. 2020 podal žalobce vyjádření. Dne 21. 8. 2020 se konalo jednání. Dne 23. 9. 2020 podal žalobce vyjádření. Dne 3. 10. 2020 podala žalovaná vyjádření. Dne 6. 10. 2020 vyhlásil soud rozsudek, kterým částečně řízení zastavil a ve zbylém rozsahu žalobě vyhověl. Dne 20. 12. 2020 podala žalovaná proti rozsudku odvolání. Dne 11. 1. 2021 soud vyzval žalovanou k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne 22. 1. 2021 soud zapůjčil spis Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Řízení dosud není skončeno.
Pro posouzení přiměřenosti délky řízení a výše přiměřeného zadostiučinění byl hlavním důkazem výše uvedený spis, z kterého soud čerpal svá skutková zjištění. Dalších důkazů nebylo pro posouzení věci potřeba.
Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon “), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a) , b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o. z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 , přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
V konkrétní věci řízení vůči žalobkyni trvá ode dne 15. 3. 2013, kdy jí byla doručena žaloba spolu s platebním rozkazem, dosud, tedy 7 let a 10 měsíců. Kromě období od 2. 10. 2014, kdy byl předložen spis odvolacímu soudu, do dne 23. 4. 2015, kdy odvolací soud vyzval žalobce k předložení řádné plné moci, soud v řízení neshledal žádné období nečinnosti. Na délku řízení měla vliv okolnost, že řízení probíhalo po více než 4 roky před věcně nepříslušným soudem, jakož i dvojí zrušení rozsudku soudu prvního stupně soudem odvolacím, a to pro nepřezkoumatelnost a pro procesní vady. Soud tedy shledává celkovou délku řízení za nepřiměřenou a konstatuje, že bylo porušeno právo žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě.
Řízení bylo lehce složité po procesní stránce. Bylo třeba předkládat spis Vrchnímu soudu v Praze pro rozhodnutí o věcné příslušnosti. Soud dále rozhodoval o žádosti žalobkyně o přiznání osvobození od soudních poplatků a následně o odejmutí osvobození. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, kdy soud prvního stupně rozhodoval ve věci samé zatím třikrát a soud odvolací dvakrát, nyní bude rozhodovat potřetí. V řízení rozhodoval i Ústavní soud, který odmítal ústavní stížnost žalobkyně pro nepřípustnost. V řízení bylo třeba odstraňovat vady podání, žaloby byla v průběhu řízení doplňována a měněna.
Žalobkyně se na celkové délce částečně podílela, neboť do své žádosti o osvobození od soudních poplatků uvedla nepravdivé údaje. Soud následně žalobkyni opakovaně vyzýval k doložení jejích majetkových poměrů. Žalobkyně na výzvy soudu nereagovala a soud jí osvobození od soudních poplatků musel odejmout. Řízení bylo dále v období od 25. 4. 2016 do 10. 4. 2017 přerušeno na žádost účastníků, mezi kterými probíhala mimosoudní jednání.
Vzhledem k tomu, že v případě neprojednání věci v přiměřené lhůtě se vznik nemajetkové újmy u poškozeného předpokládá, zabýval se soud otázkou formy zadostiučinění, a to zejména ve vztahu k významu věci pro účastníka. ESLP ve svých rozhodnutích poukazuje na to, že některá řízení mají pro jeho účastníky zvýšený význam a vyžadují ze strany vnitrostátních orgánů zvláštní či mimořádnou péči. Srovnáním různých typů řízení je možné vysledovat jistou škálu ohledně nutnosti urychleného projednání věci pro účastníka, jak je podávána i rozhodovací činností ESLP. Čelnou příčku zaujímají řízení, v nichž se jedná o omezení osobní svobody osoby, tedy především vazební věci či řízení detenční. Mimořádný význam mají dále věci opatrovnické, pracovněprávní, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení, týkající se zdraví či života. Z uvedeného pohledu je pak logicky méně významné řízení ve věcech výše neuvedených. Soud proto hodnotí význam řízení pro žalobkyni jako standardní. V souzeném případě by za 7 let a 10 měsíců dlouhé řízení byla základní částka k odškodnění 102 500 Kč, přičemž soud vyšel ze základní částky 15 000 Kč za rok řízení a 1 250 Kč za měsíc (za první dva roky v poloviční výši), když neshledal důvod pro použití částky vyšší. Tuto částku soud korigoval přiměřeným snížením, a to s ohledem na složitost sporu o 20 % a z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení o 10 %, když jen délka přerušení řízení k návrhu účastníků představuje číslo celkové délky řízení. Z důvodu dvou zrušení rozsudků pro nepřezkoumatelnost a procesní vady soud zvýšil zadostiučinění o 10 %, když kromě těchto pochybení bylo řízení stiženo i nečinností v období od 2. 10. 2014 do 23. 4. 2015. Význam řízení soud hodnotí jako běžný, a proto za toto kritérium zadostiučinění nijak neupravoval. Úvahy žalované o tom, že pro žalobkyni je význam řízení nižší předjímají výsledek posuzovaného řízení, který je v zásadě nerozhodný pro stanovení výše zadostiučinění. Navíc námitky žalobkyně v rámci namítaného řízení nejsou ryze formálního charakteru, když tato namítá mimo jiné i promlčení. Lze však přisvědčit žalované, že za osoby vyššího věku jsou pak dle ustálené judikatury v zásadě brány osoby starší minimálně 75 let (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012 ), kdy žalobkyně tuto věkovou hranici překročila nedávno v říjnu 2020. Soud proto z tohoto důvodu zadostiučinění nezvyšoval, když věk žalobkyně se odrazil i v závěru soudu, že není na místě žalobu zamítnout pro tentokrát, i když posuzované řízení neskončilo a žalobkyni se zadostiučinění od žalované dostalo krátce před podáním žaloby, a to právě z obav, aby nehrozila ztráta možnosti domoci se náhrady později s ohledem na pokročilý věk žalobkyně.
Výslednou částku odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni nepřiměřenou délkou řízení shledává soud po zaokrouhlení ve výši 82 000 Kč (102 500 x 0,8); ohledně zbylé části žalobu zamítnul. Jestliže žalovaná již žalobkyni uhradila částku 66 500 Kč, zbývá doplatit 14 500 Kč.
Dále se soud zabýval požadovanými úroky z prodlení. Žalobkyně dne 5. 3. 2020 uplatnila nárok u žalované. Vzhledem k tomu, že poslední den lhůty pro předběžné projednání nároku by připadal na sobotu 5. 9. 2020, posouvá se dle § 607 občanského zákoníku poslední den lhůty na pracovní den nejblíže následující, tedy na pondělí 7. 9. 2020, a proto se žalovaná dostala do prodlení dne
8. 9. 2020, od kterého má žalobkyně nárok na úroky z prodlení (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ). Zákonná výše úroků pak od 8. 9. 2020 činila jen 8,25 %.
O náhradě nákladů řízení mezi účastníky, soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého soud přiznal úspěšné žalobkyni (§ 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ) právo náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladech právního zastoupení.
Tarifní hodnotu soud určil částkou 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka). Odměnu advokáta soud stanovil dle § 7 bod 5 . advokátního tarifu za 2 úkony á 3 100 Kč (příprava a převzetí zastoupení a podání žaloby dle § 11 odst. 1 , písm. a) a d) advokátního tarifu). K odměně advokáta náleží i paušální náhrada hotových výdajů za 2 úkony právní služby á 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. K odměně náleží i 21 % DPH, neboť advokát je plátcem této daně. Za předběžné uplatnění nároku odměna nenáleží (§ 31 odst. 4 zákona) Celkem náklady žalobkyně činí 10 228 Kč.
Soud neshledal důvodu pro výjimečné použití § 150 o. s. ř. o. s. ř. , jak navrhovala žalovaná, neboť soud vyhodnotil kritéria pro poskytnutí zadostiučinění jinak než žalovaná, žaloba žalobkyně nebyla předčasná, celosvětová pandemie nebezpečné nemoci u žalobkyně zvyšuje riziko ztráty možnosti domoci se náhrady později. Žalobkyně tak soudní systém v projednávané věci zbytečně nezatížila.
Poučení:
Odvolání proti tomuto rozsudku lze podat k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2 do patnácti dnů od jeho doručení.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může být podán návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.