Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
9 C 26/2021-43
Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedkyní senátu JUDr Marií Hladíkovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 4 780 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 780 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 177,21 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 717,78 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Zamítá se žaloba na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 366,26 Kč a úrok ve výši 19,38 % ročně z částky 3 717,78 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 780 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 177,21 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 717,78 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Zamítá se žaloba na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 366,26 Kč a úrok ve výši 19,38 % ročně z částky 3 717,78 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 9. 2020 se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 4 780 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, IČO, uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které měl žalovaný vrátit spolu s částkou ve výši 4 800 Kč sestávající z úroku v částce 1 200 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,38 % ročně, z odměny za zpracování a doručení v částce 1 200 Kč a za hotovostní splácení v částce 2 400 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. právnická osoba, následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným dne datum na žalobkyni. Žalovaná částka 4 780 Kč sestává z jistiny 3 717,78 Kč a dlužné částky poplatku 1 062,22 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jí předložených listinných důkazů.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, číslo ze smluvních podmínek smlouvy o úvěru vzal soud za prokázané, že mezi společností právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se společnost právnická osoba, zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit společnosti tyto peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 4 800 Kč s tím, že tento poplatek se skládá z úroku ve výši 1 200 Kč, z administrativní činnosti ve výši 1 200 Kč a z hotovostního režimu splátek ve výši 2 400 Kč, v pravidelných 60 týdenních splátkách po 180 Kč s tím, že splatnost první splátky byla stanovena 7. den od data uzavření smlouvy. V případě, že by zákazník splátku řádně a včas neuhradil, byla společnost oprávněna požadovat úhradu celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. RPSN byla stanovena sazbou 206,15 %, výpůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná sazbou 19,38 % ročně. Podpisem smlouvy o úvěru žalovaný potvrdil, že částku 6 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. právnická osoba, postoupila svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne datum.
4. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Z předložených listinných důkazů žalobkyní vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Dále bylo doloženo, že peněžní prostředky byly žalovanému reálně předány. V souladu s ustanovením § 2395 o. z. a v souladu s uzavřenou smlouvou tak byl žalovaný povinen vrátit právnímu předchůdci žalobkyně dohodnutým způsobem předmět úvěru. Žalovaný v řízení netvrdil, nezpochybnil, že by nárok na vrácení úvěru nevznikl či že by nějakým způsobem zanikl. Ke dni podání žaloby již uplynula doba, ve které měl být úvěr vrácen, proto soud žalobě vyhověl co do požadavku na zaplacení dlužné jistiny. Stejně tak soud žalobě vyhověl, pokud se žalobkyně domáhá zaplacení úroku z prodlení (v žalobě částečně kapitalizovaného), neboť nezaplacením ve lhůtě splatnosti, se žalovaný následujícího dne po splatnosti úvěru dostal do prodlení s plněním peněžité povinnosti a dle § 1970 občanského zákoníku tak žalobkyni přísluší úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném ke dni prodlení.
7. Soud se však neztotožňuje se stanoviskem žalobkyně, že jí přísluší smluvní úrok ze úvěru za dobu od data původní splatnosti úvěru do jejího úplného zaplacení ve výši 19,38 % ročně. Z obsahu uzavřené smlouvy o úvěru vyplývá, že úrok byl mezi smluvními stranami sjednán pevnou částkou. Další úrok ve výši 19,38 % ročně pak byl stanoven v rámci smluvních podmínek, které účastníci učinili součástí smlouvy. Mezi textem smlouvy a smluvními podmínkami tak vznikl rozpor, neboť v jednom případě je úrok stanoven pevnou částkou, přičemž z textu smlouvy nelze dovodit, že by se jednalo jen o kapitalizovaný procentní úrok vypočítaný dopředu na dobu předpokládaného trvání smlouvy, ve druhém případě je pak úrok stanoven procentní sazbou. V takovém případě je na místě aplikovat ustanovení § 1751 odst. 2 občanského zákoníku , dle kterého má přednost ujednání ve smlouvě před ujednáním ve smluvních podmínkách (stejně tak kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2012 sp. zn. 29 Cdo 589/2010 ). Soud má tedy za to, že žalobkyni nevznikl nárok na procentní smluvní úrok, proto žalobu v části, ve které se domáhá kapitalizovaného úroku do data 29. 11. 2019 a dále úroku 19,38 % ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítl.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Neúspěch žalobkyně spočíval toliko v jejím nároku na úhradu smluvního úroku za část doby trvání smlouvy, soud jí proto přiznal plnu náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 780 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.