Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 56/2021-19
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr Radimem Kostíkem, Ph.D. ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 6 502,90 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 002 Kč s 9,75% zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 5 002 Kč od 18. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení další částky 1 500,90 Kč s 8,05% zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 6 502,90 Kč od 2. 4. 2015 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 804 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 002 Kč s 9,75% zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 5 002 Kč od 18. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení další částky 1 500,90 Kč s 8,05% zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 6 502,90 Kč od 2. 4. 2015 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 804 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu :
Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně (dříve právnická osoba) proti žalovanému na zaplacení částky 6 502,90 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 2. 3. 2015 mezi žalobkyní a žalovaným. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně posoudit její nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, na jehož účet byla dlužná částka žalobkyní převedena.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván.
Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že dle potvrzení o provedené platbě zaslala žalobkyně na účet žalovaného č. bankovní účet dne 2. 3. 2015 částku 5 003 Kč. Žalobkyní byla dále soudu předložena jako důkaz Jednotlivá smlouva o úvěru a Standardní informace o spotřebitelském úvěru bez jakéhokoliv podpisu i data. Z Rámcové smlouvy o úvěru bylo zjištěno číslo bankovního účtu žalovaného. Tato smlouva je opatřena podpisem žalobkyně, žalovaný je podepsán pouze formou SMS kódu. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 11. 6. 2019. Dle nezpochybněného tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil na účet žalobkyně částku 1 Kč.
Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen o.z.), otázku úroku z prodlení pak podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení.
Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z., právě o takovém obsahu, který tvrdí žalobkyně, neboť z žádného z žalobkyní navržených a soudem provedených důkazů nevyplývá, že by žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu o úvěru právě ohledně částky ve výši 5 003 Kč. Jediné, co žalovaný učinil je, že se na internetových stránkách provozovaných žalobkyní zaregistroval jako potencionální zájemce o poskytnutí úvěru ze strany žalobkyně, avšak vůbec nebyla prokázána skutečnost, že by žalovaný požádal žalobkyni o úvěr ve výši 5 003 Kč. Tato skutečnost vedla soud k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platnému a účinnému uzavření smlouvy o úvěru. Z listinných důkazů předložených žalobkyní nicméně vyplývá, že žalovanému byla na jeho účet částka 5 003 Kč skutečně zaslána. Soud tedy povazuje požadavek žalobkyně na vrácení částky 5 002 Kč za opodstatněný. Ze strany žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně právě v částce 5 002 Kč, neboť žalovaný žalobkyni uhradil částku 1 Kč. Sama žalobkyně přitom již v žalobě navrhla alternativně posoudit svůj nárok jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, kterým je v tomto případě plnění žalobkyně poskytnuté z neplatné smlouvy o úvěru. Soud proto přiznal žalobkyni částku ve výši 5 002 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75%, a to v návaznosti na doručení předžalobní upomínky žalovanému ode dne 18. 6. 2019 do zaplacení. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 11. 6. 2019, do jeho dispozice se proto mohla dostat nejdříve dne 14. 6. 2019 (srov. § 573 o. z.), přičemž lhůta k plnění byla žalobkyní stanovena na 3 dny. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení za jiné období, je přiznaný úrok z prodlení vyšší než žalobkyně požadovala, nicméně stále se jedná o zákonný úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu s ohledem na shora uvedené zamítnul.
O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci § 150 o. s. ř. o. s. ř. soud v projednávaném případě neshledal. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci je 77%: 23%.
Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 1 500 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, dále též jen„ AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 3 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb. , neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT.
Dle názoru soudu v daném konkrétním případě výše odměny právního zástupce za úkony právní služby (viz níže) odpovídá složitosti (náročnosti) tohoto sporu. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení výše uvedených částek formulářovou žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu). Přitom z obdobných sporů vedených žalobkyní je soudu známo, že textová část žaloby je v podstatě kopírována z předchozích žalobních návrhů v jiných věcech. Žalobkyně, resp. její právní zástupce, tak musí v žalobě samotné měnit jen ty údaje, které jsou nezbytné pro identifikaci konkrétního nároku a jeho odlišení od jiného; tedy jménem žalovaného a jeho osobními údaji, identifikací úvěrové smlouvy, výše úvěru atd. Sepsání takového návrhu nelze považovat za intelektuálně ani časově příliš náročné.
Podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 600 Kč (tedy 200 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. ), celkem 300 Kč, a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad, tedy 189 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 089 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 400 Kč) celkově 1 489 Kč. V poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně, činí výše náhrady nákladů řízení, k níž je žalovaný jako převážně neúspěšný účastník povinen, částku ve výši 804 Kč.
Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. ; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť byl vydán v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se nepřihlíží a nejedná se přitom ani o rozsudek pro uznání či zmeškání (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.