Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
58 C 46/2021-34
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem titul Adamem Urbańczykem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 10 817 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 817 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 817 Kč od datum do zaplacení a částku 1 200 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 125 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 817 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 817 Kč od [datum] do zaplacení a částku 1 200 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 125 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou ve znění pozdějších vyjádření domáhala, aby byla žalovaná zavázána zaplatit jí částku 10 817 Kč s úrokem z prodlení. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytování pravidelných ročních služeb v oblasti BOZP a PO, jejímž předmětem bylo zejména provést pravidelné roční školení za smluvenou odměnu. Smlouva byla sjednána na jeden rok s tím, že nedojde-li z žádné smluvní strany ke sdělení, že o další spolupráci nemá zájem, bude prolongována vždy o další rok. V období jednoho roku po uzavření smlouvy k takovému sdělení nedošlo. Žalobkyně se snažila provést termín školení i pro anonymizováno rok v obdobném termínu, jako v minulém roce. O prodloužení smlouvy automatickou prolongací i o termínu školení byla žalovaná informována, ovšem nabízený termín neakceptovala a neumožnila školení provést. Proto žalobkyně nabídla termín náhradní, který však žalovaná rovněž neakceptovala. Neposkytla tedy dostatečnou součinnost k provedení školení v rozporu se smlouvou. Dle čl. IV. odst. 1 smlouvy proto vznikl žalobkyni nárok k zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 817 Kč. K zaplacení pokuty byla žalovaná vyzvána e-mailem ze dne datum a datum a následně též předžalobní výzvou. Spolu se smluvní pokutou se žalobkyně po žalované domáhala též zaplacení úroku z prodlení z této pokuty od datum (tedy ode dne následujícího po doručení výzvy k zaplacení) a částky 1 200 Kč jakožto paušální náhrady nákladů uplatnění pohledávky mezi podnikateli dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále žalobkyně v reakci na argumenty žalované uvedla, že technik žalobkyně se do místa pracoviště žalované dostavil řádně ve sjednaný čas, ale byl nevybíravě odmítnut s tím, že žalovaná o služby nemá zájem, rozhodně neodjel z obavy z pandemické situace.
2. Žalovaná uvedla, že nárok žalobkyně neuznává. Odůvodnila své stanovisko tím, že dne datum přijel technik žalobkyně na místo, kde mělo být školení provedeno dle smlouvy, ale opět zase odjel, protože měl obavu z epidemiologické situace, která tehdy panovala.
3. Žalovaná se z účasti na jednání omluvila pro náhlou nemoc, o odročení jednání nepožádala. Samotnou omluvu pak soud za žádost o odročení nepovažoval s odkazem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, viz 28 Cdo 1988/2015 , 28 Cdo 4172/2014 , či Ústavního soudu, viz II. ÚS 2840/14 . Soud dále konstatuje, že šlo již o druhé náhlé onemocnění jednatelky žalované bezprostředně před nařízeným jednáním. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované.
4. U jednání žalobkyně setrvala na žalobě a svých písemných vyjádřeních.
5. Ze smlouvy o poskytování pravidelných ročních služeb v oblasti BOZP a PO ze dne datum soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřely dne datum žalobkyně jako poskytovatel a žalovaná jako zájemce. Smlouvou se žalobkyně zavazuje poskytovat žalované pravidelné roční služby, kterými jsou pravidelné provedení roční prověrky dodržování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen„ BOZP“), vyhotovení osnovy pro periodická školení zaměstnanců, provádění periodické školení zaměstnanců, odbornou pomoc a konzultaci, preventivní prohlídku objektu, periodické roční školení zaměstnanců o požární ochraně (dále jen„ PO“), vypracování tematického plánu školení PO, odbornou pomoc a konzultaci při kontrolách a vydání certifikátu o absolvování periodického školení zaměstnanců. Soud se detailně nezabýval vyčtenými plněními, která byla žalobkyně povinna dle smlouvy poskytovat, když obsah těchto plnění nebyl předmětem sporu a samotný obsah textu smlouvy nebyl mezi stranami sporný. Za výše uvedené služby se žalovaná zavázala zaplatit roční odměnu ve výši 8 940 Kč a DPH, tj. celkem 10 817 Kč. První školení bylo sjednáno na den datum.
6. Ve čl. IV smlouvy sjednaly strany povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši roční odměny vč. DPH (tj. 10 817 Kč) pro případ, kdy žalovaná neposkytne součinnost pro provedení pravidelného školení a prověrky BOZP a tím její provedení zmaří. Neposkytnutím součinnosti se rozumí mimo jiné situace, kdy žalovaná nepřistoupí na náhradní termín školení navržený žalobkyní a zároveň se nedohodne na jiném termínu provedení školení.
7. V čl. VI. smlouvy strany ujednaly, že smlouvu lze měnit toliko písemnou formou. Smlouva je uzavřena na dobu určitou v délce 12 měsíců od uzavření. Nedohodnou-li se strany jinak, pak kterákoli ze stran je oprávněna písemně sdělit druhé straně, že na dalším trvání smlouvy nemá zájem, a to v období posledních 14 dnů před uplynutím doby, na kterou byla smlouva uzavřena. Neučiní-li tak žádná ze stran, prodlužuje se automaticky doba trvání smlouvy o dalších 12 měsíců, a to i opakovaně. Termín dalšího periodického školení pak připadá na den, odpovídající číselným pojmenováním se dnem, na který bylo sjednáno školení minulé, případně na další pracovní den, pokud bude původní den dnem pracovního klidu.
8. Uzavření této smlouvy nebylo mezi stranami sporné, stejně jako její obsah, který v řízení nebyl zpochybněn. Žalovaná měla výhrady k plnění žalobkyně ze smlouvy, ale nikdy v řízení nenamítala, že by smlouvu vůbec neuzavřela, případně že by ji uzavřela v jiném znění, než v jakém byla předložena žalobkyní. Naopak z jejích vyjádření plynulo, že smlouvu uzavřela.
9. Uzavření smlouvy nebylo ze strany žalované popíráno a naopak z jejího vyjádření plyne, že smlouva uzavřena byla.
10. Z e-mailové výzvy k provedení pravidelných ročních služeb v oblasti BOZP a PO ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou, aby jí poskytla součinnost k provedení pravidelného školení a prověrky. Datum sjednané pro toto školení odpovídalo datum, kdy však součinnost poskytnuta nebyla. Žalobkyně proto nabídla žalované nový termín školení a požádala, aby žalovaná k dohodnutí tohoto termínu žalobkyni kontaktovala do datum. V případě, že termín nebude potvrzen a provedení služeb bude opětovně zmařeno, žalobkyně upozornila na skutečnost, že má právo na zaplacení smluvní pokuty.
11. Z e-mailové výzvy ze dne datum a datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou neprodlenému zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 817 Kč dle čl. IV odst. 1 smlouvy o poskytování pravidelných ročních služeb v oblasti BOZP a PO ze dne datum, a to pro neposkytnutí součinnosti při provádění služeb dle smlouvy.
12. Z předžalobní výzvy ze dne datum vč. dodejky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovanou k plnění částky 10 817 Kč s příslušenstvím s tím, že pokud nebude plněno dobrovolně, bude se svých nároků domáhat soudní cestou. Tento přípis byl žalované doručen dne datum.
13. Z výslechu svědka titul. jméno příjmení soud zjistil, že tento je technikem zaměstnaným u žalobkyně, který měl na starosti provedení školení mimo jiné u žalované v roce rok. Svědek se datum dostavil do provozovny žalobkyně k provedení školení, ovšem na místě samém byla toliko prodavačka, která nevěděla nic o tom, že by se mělo školení konat. Telefonicky kontaktovala svého vedoucího a předala hovor svědkovi. Vedoucí nevybíravým způsobem svědkovi sdělil, že o provedení školení nemá zájem, o náhradní termín školení nejevil zájem a telefon zavěsil. Poté svědek z místa odjel a vše nahlásil call centru žalobkyně, neboť následné vyřizování vzniklé situace již není v jeho pracovních kompetencích. Svědek dále soudu osvětlil, že on sám si nesjednává termíny a místa školení, to provádí centrála a bylo tomu tak i v tomto případě. Svědek pouze dostane pokyny kdy a kde se má k provedení školení dostavit. Svědek soudu osvětlil, že přesný termín, kdy mělo být školení provedeno u žalované, zjistil ze svého kalendáře. Jinak by si jej nepamatoval.
14. Soud neměl důvod považovat svědka za nevěrohodného, i když byl zaměstnancem žalobkyně, když jeho výpověď navazovala na provedené listinné důkazy a na zjištěný skutkový stav před a po dni datum, tedy na výzvy k sjednání náhradního termínu školení i na následné výzvy k zaplacení smluvní pokuty.
15. Soud vzal z provedeného dokazování za prokázaný následující skutkový stav:
16. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o poskytování pravidelných ročních služeb v oblasti BOZP a PO. Uzavření smlouvy a její obsah nebyly mezi stranami sporné, soud proto v podrobnostech odkazuje na zjištění z předmětné smlouvy popsaná výše. Smlouva nebyla vypovězena, proto se prolongovala i pro rok rok. V termínu datum školení neproběhlo, žalobkyně proto vyzvala žalovanou e-mailem z datum k sjednání náhradního termínu školení. Jakkoli soud z provedeného dokazování přesně nezjistil, jakým způsobem byl náhradní termín sjednán, zjevně sjednán byl, a to na datum v provozovně žalované. Na tento termín se dostavil technik žalobkyně, který byl připraven školení provést, ovšem žalovaná mu k tomuto provedení školení neposkytla žádnou součinnost a ani nebyla připravena ji poskytnout. Soud vzal jednoznačně za prokázané, že technik žalobkyně neodjel z místa provozovny žalované dobrovolně s odůvodněním obavy z pandemické situace. K prokázání tohoto tvrzení žalovaná neoznačila ani žádný důkaz, a to přesto, že byla soudem písemně vyzvána, aby tak učinila. Nadto pokud by tomu tak bylo, patrně by nebylo problémem mezi stranami i s přispěním žalované sjednat nový termín školení, k čemuž zjevně nedošlo. Soud takto vzal za prokázané, že v roce rok žalobkyně učinila opakované pokusy poskytnout žalované sjednanou službu, které byly ze strany žalované zmařeny. Dne datum a datum žalobkyně vyzvala žalovanou k neprodlenému zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 817 Kč dle čl. IV smlouvy o poskytování pravidelných ročních služeb v oblasti BOZP a PO ze dne datum, a to v návaznosti na výše popsané skutkové děje. Smluvní pokuta zaplacena dobrovolně nebyla, proto žalobkyně přistoupila k sepisu předžalobní výzvy z datum, která byla žalované doručena datum.
17. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v celém rozsahu.
18. Soud posoudil právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako vztah založený smlouvou o dílo dle § 2586 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen OZ ) s žalobkyní v pozici zhotovitele a žalovanou v pozici objednatele. Smlouva byla uzavřena dne datum na jeden rok. Smlouvou se žalobkyně zavázala dodat žalované dílo spočívající v provedení pravidelné provedení roční prověrky BOZP, vyhotovení osnovy pro periodická školení zaměstnanců, provádění periodické školení zaměstnanců, odbornou pomoc a konzultaci, preventivní prohlídku objektu, periodické roční školení zaměstnanců o PO, vypracování tematického plánu školení PO, odbornou pomoc a konzultaci při kontrolách a vydání certifikátu o absolvování periodického školení zaměstnanců. Za to se žalovaná zavázala zaplatit jí částku 10 817 Kč vč. DPH. Ve smlouvě (čl. VI.) bylo sjednáno automatické prodloužení trvání smlouvy na další jeden rok a tedy další poskytnutí stejného plnění za stejnou odměnu, pokud žádná ze stran v posledních 14 dnech trvání smlouvy nesdělí druhé straně písemně, že o další spolupráci již nemá zájem. Smlouva vypovězena nebyla, žádná ze stran nic takového ani netvrdila. K prolongaci smlouvy o další rok tak platně došlo tak, jak si strany ujednaly, tedy marným uplynutím lhůty ke sdělení, že o další spolupráci není zájem. Žalobkyně tedy byla povinna i v roce rok poskytnou žalované plnění dle smlouvy a žalovaná měla povinnost toto plnění přijmout (poskytnout součinnost k plnění) a zaplatit za něj odměnu. Soud neshledal, že by ujednání o automatickém prodloužení trvání smlouvy bylo nemravné či v rozporu se zákonem, když naopak s ohledem na charakter plnění poskytovaného žalobkyní, které se vyznačuje roční periodicitou, dává takové ujednání i praktický smysl.
19. K poskytnutí plnění ze strany žalobkyně dle smlouvy je nutná z povahy věci (jde především o školící činnost) aktivní součinnost žalované, pro sjednání termínu školení a prověrky a umožnění faktického provedení těchto činností. Ve smlouvě (čl. IV.) bylo sjednáno, že pro případ neposkytnutí součinnosti ze strany žalované k poskytnutí plnění ze strany žalobkyně se za takovéto porušení smlouvy sjednává smluvní pokuta ve výši odměny vč. DPH, což činí 10 817 Kč. Tato smluvní pokuta byla sjednána v souladu s § 2048 OZ , přičemž nejde o smluvní pokutu nepřiměřeně vysokou či nemravnou.
20. Bylo též smluvně definováno v čl. IV. smlouvy, že neposkytnutím součinnosti se rozumí mimo jiné situace, kdy žalovaná nepřistoupí na náhradní termín školení navržený žalobkyní a zároveň se nedohodne na jiném termínu provedení školení. Přesně k takové situaci došlo a žalovaná tedy neposkytla součinnost žalobkyni nejen v obecném slova smyslu, ale rovněž ve smluvně definovaném smyslu„ neposkytnutí součinnosti“, tak, jak si strany ve smlouvě sjednaly.
21. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalovaná žalobkyni k provedení školení v roce rok součinnost neposkytla, když neumožnila konání školení dne datum (přesně za rok po původním školení), ani neumožnila konání školení v náhradním termínu datum. Žalovaná ani neučinila pokus nalézt jiný termín a plnění ze strany žalobkyně odmítala, i když byla poučena, že takovéto počínání povede k uplatnění nároku na smluvní pokutu, která byla ve smlouvě sjednána. Popsaným jednáním porušila žalovaná své výše popsané smluvní povinnosti, utvrzené smluvní pokutou. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty, vázané na porušení těchto povinností. Je lhostejno, zda porušením povinnosti ze strany žalované vznikla žalobkyni škoda, ovšem v daném případě lze konstatovat, že škoda žalobkyni nepochybně vznikla minimálně ve formě ušlého zisku. Soud proto žalovanou zavázal dle § 2048 OZ , aby zaplatila žalobkyni částku 10 817 Kč. Jakkoli to žalovaná nenamítala, soud nad rámec nutného konstatuje, že výše smluvní pokuty se vzhledem k zjištěným okolnostem nejeví jako nepřiměřeně vysoká.
22. Z provedeného dokazování též vyplynulo, že žalovaná je v prodlení se zaplacením žalované částky minimálně od datum, tedy ode dne následujícího po doručení výzvy k zaplacení smluvní pokuty. Žalobkyně ve svém návrhu požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky právě počínaje datum. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 OZ ve výši 10 % ročně dle žalobního návrhu, když ten odpovídal zjištěným skutkovým tvrzením. Co se sazby úroku z prodlení týče, soud vyšel z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení. Dále soud žalobkyni přiznal paušální náhradu za uplatnění pohledávky mezi podnikateli ve výši 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , když z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že předmětem řízení bylo uplatnění vzájemné pohledávky mezi podnikateli a žalobkyně byla v řízení úspěšná.
23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. , neboť žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch a soud jí tedy přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 7 125 Kč, sestávající se z následujících položek. V dané právní věci zástupkyně žalobkyně učinila v řízení celkem pět úkonů právní služby, za něž náleží žalobkyni náhrada (§ 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, sepis kvalifikované výzvy, sepis žaloby, sepis vyjádření k odporu žalované a účast u jednání dne datum). Náhrada nákladů řízení se proto se sestává z odměny advokáta ve výši 900 Kč za převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), přičemž výše odměny za jeden úkon vychází z § 14b odst. 1 AT (3 x 300 Kč) náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 5 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč), odměny za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT ve spojení s § 7 AT sepis vyjádření k odporu žalované a za účast u jednání datum po 1 540 Kč, dvou režijních paušálů po 300 Kč za téže úkony dle § 13 AT. Dále žalobkyni náleží též náhrada za promeškaný čas při cestě ze sídla advokáta k ústnímu jednání a zpět, tj. z obec – část obce do obec – část obce a zpět v rozsahu 2 x započatá půlhodina po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 AT, dále cestovní výdaje ve smyslu § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a vyhl. 589/2020 Sb. za cestu k ústnímu jednání obec – část obce do obec – část obce a zpět motorovým vozidlem anonymizováno, tj. 2 x 13 km, při spotřebě 4,6 l/100km, tj. na cestovní náhradu a náhradě za promeškaný čas celkem 346,93 Kč (200 Kč + 146,93 Kč), když cesta MHD k soudu a zpět by přesáhla 45 minut. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal ve smyslu § 137 o.s.ř. náhradu za 21% DPH z částky 5 904,80 Kč a zaplacený soudní poplatek žalobcem ve výši 800 Kč.
24. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.