Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 44/2021-65

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr Zuzanou Mackovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro 16 621 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 621 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 773,51 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 359,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám titul. jméno příjmení, anonymizováno.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 621 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 773,51 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 359,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 16 621 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku poskytnutého úvěru žalovanému elektronickými prostředky komunikace na dálku dle ust. na základě smlouvy číslo ze dne datum ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději dne datum společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 791 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne datum (datum odepsání úvěru z účtu žalobkyně) převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaný úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době žalobkyni neuhradil. Žalobkyni tak vznikl kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 791 Kč rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od datum do zaplacení. Žalobkyně dokládá způsob výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení: úrok ve výši 773,51 Kč byl vypočítán v zákonné výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do datum. Podle čl. IX.1.a. smlouvy o úvěru vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od datum do datum v celkové výši 2 830 Kč. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost ( ) žalovaného výpisem z účtu a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů anonymizována čtyři slova) a anonymizováno provozovaného právnická osoba anonymizována dvě slova.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval.

3. K jednání nařízenému na den datum se nedostavil žalovaný, žalobkyně a zástupce žalobkyně se omluvili. Ve smyslu ust. soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Níže provedenými důkazy bylo v řízení prokázáno, že:

- Výpisem z OR žalobkyně, Smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo potvrzením o platbě, právnická osoba, že účastníci uzavřeli prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku dne datum smlouvu o poskytnutí spotřebitelského bezúčelového úvěru ve výši 10 000 Kč s povinností žalovaného žalobkyni zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 791 Kč, to vše v úhrnné částce 12 653,70 Kč se splatností 28 dnů, tj. do datum, a to včetně i případných smluvních pokut, sjednaných poplatků a dalšího příslušenství, současně vzniklo žalovanému právo úvěr kdykoliv před termínem splatnosti splatit. Strany sjednaly pro případ porušení platební povinnosti žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení, přičemž veškeré dosud naběhlé úroky se stanou součástí nesplacené jistiny, pro případ prodlení se dále žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení, splatnost smluvní pokuty nastává v den následující po dni prodlení. Po uzavření smlouvy byla žalobkyní úvěrová částka ve výši 10 000 Kč bezhotovostním převodem datum převedena ve prospěch účtu žalovaného č. bankovní účet.

- Výzvou k úhradě dluhu a předžalobní upomínkou ze dne datum, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě jistiny úvěru v částce poskytnutého úvěru 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru v částce 3 791 Kč, smluvní pokuty 0,1 % denně od datum do datum z částky 10 000 Kč, tj. 2 430 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od datum do 22. 7. 202. Ve spise absentuju podací lístek či potvrzení o zaslání emailu s touto upomínkou.

- Registrem platebních informací, anonymizováno a výpisy z účtu žalovaného, že k datu uzavření smlouvy žalovaný neměl žádné úvěry po splatnosti, avšak hradil datum, a datum částku ve výši 2 x 7 556 Kč obec spořitelně nazvanou jako splátka úvěrů, vkládal dne datum částku ve výši 16 000 Kč a dne datum částku ve výši 18 000 Kč, dále hradil pojištění os. Věcí a karet ve výši 89 Kč a službu příjmení zdravé financování ve výši 100 Kč.

5. Po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

6. Dne datum byla mezi účastníky pod číslo uzavřena smlouva o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč s povinností žalobkyni ze strany žalovaného zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru společně s vrácením úvěrové částky v celkové výši 12 653,70 Kč v termínu splatnosti dne datum, přičemž pro případ prodlení žalovaného s plněním peněžitého závazku strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení, přičemž veškeré dosud naběhlé úroky se stanou součástí nesplacené jistiny, pro případ prodlení se dále žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení. Po uzavření smlouvy byla žalobkyní úvěrová částka ve výši 10 000 Kč bezhotovostním převodem datum převedena ve prospěch účtu žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

9. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

12. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení nařízení vlády číslo výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě Soudní dvůr v něm vyložil, že a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

15. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. V posuzovaném případě žalobkyně zcela rezignovala na posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Vyžádala si toliko výpis z účtu, kdy na tomto lze dovodit, že žalovaný není zaměstnán, nepobírá sociální dávky (údaje totiž zcela absentují jakkoli jistě lze i dovodit, že příjmy jsou vypláceny jinak). Žalobkyně si nevyžádala ani prostou pracovní smlouvu či výplatní pásky, Co se týče výdajů žalovaného, tyto zjevně nebyly ze strany žalobkyně jakkoli prověřovány. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila, jak a kde a jakým způsobem zkoumala jednotlivé příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně sice tvrdí, že si vyžádala výpisy z účtu žalovaného za 3 měsíce, avšak již netvrdí, jaké skutečnosti z nich zjistila stran výdajů a jelikož se nedostavila na jednání dne datum připravila se o možnost být v tomto směru soudem poučena. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala jak příjmovou tak výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného.

16. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla žalobkyni v daném termínu splatit částku ve výši 10 000 Kč. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

17. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný z této částky nevrátil ničeho. Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 10 000 Kč. V daném řízení bylo na žalovaném, aby soudu tvrdil a případně označil důkazy k prokázání skutečnosti, že žalobkyni na čerpané částky, než bylo skutkově tvrzeno žalobkyní, uhradil. Žalovaný takto nepostupoval, nárok žalobkyně na zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč nerozporoval, nárok žalobkyně tedy soud shledává důvodným. Současně s ohledem na skutečnost, že se žalovanému nepodařilo prokázat (resp. toto vůbec netvrdil) splnění povinnosti nad rámec tvrzený žalobkyní, soud mu uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v rozsahu požadovaném žalobkyní. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením věta před středníkem

18. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonného úroků z prodlení podle o. z. ve spojení s , pouze však z dlužné částky jistiny, jak je zdůvodněno shora. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení od datum, soud jí ovšem přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení až od datum. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne poté, co byl žalovaný vyzván k plnění, tedy k vrácení bezdůvodného obohacení., Jelikož zcela absentuje doklad o zaslání výzvy žalovanému, považuje tak soud jako datum rozhodné datum podání žaloby tedy datum. Soud proto zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení, který žalobkyně kapitalizovala ve výši 773,51 Kč. Ve zbytku požadavku žalobkyně co do zaplacení částky 6 621 Kč není žaloba důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. Žalobkyně měla ve věci převážný procesní úspěch, náleží jí náhrada nákladů řízení určená podle míry jejího procesního úspěchu, která činí 60,16 % Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta ve výši 500 Kč dle , , d/ vyhl. č. za 2 úkony právní služby po 300 Kč, paušální náhrada účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 2 x 100 Kč dle ustanovení vyhl. č. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby) a 21 % DPH ve výši 168 Kč. Celkové náklady řízení žalobkyně tak představují částku 1 768 Kč, při procesním úspěchu žalobkyně co do 20,32 % pak žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 359,30 Kč. Podle ust. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátu žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil podle věta před středníkem jako třídenní.

20. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. ) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.