Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 176/2020-63

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní Mgr Pavlou Kohoutkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou titul. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 22 590 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z 10 000 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro částku 12 590 Kč s 10% úrokem ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud žalobu zamítá pro částku 12 590 Kč s 10% úrokem ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 22 590 Kč s příslušenstvím, jakožto dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku webová adresa), na základě které byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně převodem na účet částka 10 000 Kč, přičemž tuto se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem 6 000 Kč dne datum. Protože se žalovaný dostal do prodlení, požaduje žalobkyně 2 500 Kč za zpoplatněné upomínání (5 upomínek) a dále smluvní pokutu 4 090 Kč. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena dotazem na jeho aktuální zaměstnání a výši příjmu (to bylo ověřeno dotazem u zaměstnavatele), lustrací v CEE a dotazem na pohledávky po splatnosti, žalovaný jí doložil výplatní pásky a výpis z bankovního účtu.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek , (dále jen „ “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že od datum je předmětem podnikání žalobkyně poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

4. Žalobkyně doložila smlouvu o zápůjčce, která byla uzavřena prostředky komunikace na dálku (internetové stránky webová adresa) mezi žalobkyní a žalovaným dne datum a jejímž předmětem mělo dle textu smlouvy být poskytnutí částky 16 000 Kč bezhotovostně, převodem na účet č. bankovní účet, žalovanému, se splatností splátky 5 333 třicátý den ode dne poskytnutí zápůjčky, 5 333 Kč šedesátý den a 5 334 Kč devadesátý den ode dne poskytnutí zápůjčky. Žalovaný měl za poskytnutí zápůjčky zaplatit poplatek 6 000 Kč. Identifikace žalovaného je zajištěna podpisovým kódem, který byl zaslán na tel. číslo žalovaného. Žalobkyně doložila kopii výplatní pásky (je špatně čitelná), ze které plyne, že příjem žalovaného je 21 702 Kč. Z výpisu z bankovního účtu za období číslo, jak byl ke sjednání zápůjčky žalovaným žalobkyni doložen, soud zjistil, že se jedná o účet s povoleným přečerpáním 5 000 Kč, počáteční i konečný zůstatek je mínus 5 000 Kč, z pohybu na účtu jsou tři kreditní položky, mimo jiné výplata 21 702 Kč, vedle toho 18 debetních položek, mimo jiné odchozí platba pro právnická osoba, a právnická osoba Žalobkyně dále doložila upomínky ze dne datum, datum, datum, datum, datum, kterými byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky, předžalobní výzvu ze dne datum, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost jejího soudního vymáhání, pouze k této poslední výzvě byl doložen doklad o jejím odeslání žalovanému (podací lístek).

5. Sdělením banky anonymizováno soud zjistil, že bankovní účet č. bankovní účet patří žalovanému a on byl v době číslo jedinou osobou s dispozičním oprávněním k tomuto účtu. Z výpisu k tomu to účtu za období číslo – číslo soud dále zjistil, že žalovaný byl dlouhodobě v mínusu (uvedených mínus 5 000 Kč), kreditní položky představuje výplata od právnická osoba (soud zároveň vyžádal potvrzení zaměstnavatele o zaměstnání žalovaného u této společnosti a jeho příjmu, uvedené se shoduje) a dále úvěry či zápůjčky od nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů – zejména právnická osoba, dne datum byla ve prospěch účtu žalovaného připsána žalovaná částka 10 000 Kč od žalobkyně, dále anonymizováno právnická osoba, právnická osoba, příjmení příjmení jméno, po celou dobu jsou z účtu strhávány částky pro právnická osoba

6. Závazkový vztah, který vznikl mezi žalobkyní a žalovaným se řídí , (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí , o spotřebitelském úvěru.

7. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

8. Dle § 2390, § 2392 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik zápůjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti. Odevzdáním věci vydlužiteli se tento vztah stává právním vztahem ze zápůjčky. Při peněžité zápůjčce může dojít k předání zapůjčené částky hotově, nebo bezhotovostním převodem na účet vydlužitele.

10. Dle § 562 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

11. Dle , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle a 2 , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava ). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci

C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

13. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaný uzavřel dne datum s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, která však obsahuje formulační chyby (poskytnutí částky 16 000 Kč místo tvrzených a skutečně bezhotovostně poskytnutých 10 000 Kč), kterých by se žalobkyně, jako profesionál ve svém oboru, neměla ve vztahu ke spotřebiteli dopouštět (navíc pokud používá formulářové smlouvy v automatizovaném systému na webovém rozhraní), a na základě které mu byla poskytnuta částka 10 000 Kč. Identifikace žalovaného měla být zajištěna tím, že podpis žalovaného na smlouvě je učiněn prostřednictvím kódu, zaslaného na telefonní číslo žalovaného. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelskou zápůjčku ve smyslu § 2390 an. o. z., § 1810 an. o. z., o komerčně nazývanou„ rychlou“ zápůjčku poskytovanou nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (vydlužitele). Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelskou zápůjčku jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelskou zápůjčku splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí zápůjčky postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Neboť jak je známo, spotřebitelé často„ vytloukají klín klínem“, tedy jeden finanční produkt splácí druhým a dostávají se tak do dluhové pasti. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. . Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí zápůjčky i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila toliko o obecné tvrzení, jakým způsobem splnila svoji zákonnou povinnost, když se dotázala na aktuální zaměstnání a příjem žalovaného, dotázala se jej na pohledávky po splatnosti a lustrovala jej v rejstříku zahájených exekucí. Žalobkyně doložila výpis z účtu, stejně jako výplatní pásku, ze kterých vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v  , je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel zápůjčky musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud dle shora zjištěných informací, v souvislostech poskytnuté zápůjčky, dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti , když poskytla spotřebitelskou zápůjčku, ačkoli bylo vysoce pochybné, zda je žalovaný schopen splácet sjednaný peněžní závazek. Je zjevné, že žalovaný nebyl v době sjednání zápůjčky dostatečně solventní, byť měl stálé zaměstnání s příjmem okolo 22 000 Kč. Samotná výše příjmu není dostačující pro odůvodnění poskytnutí zápůjčky, resp. odůvodnění solventnosti vydlužitele, protože může mít řadu jiných závazků, u jiných věřitelů (a toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje). Za zásadní skutečnost soud považuje to, že žalobkyně měla pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného k dispozici výpis z účtu, ze kterého bylo zřejmé, že je žalovaný v mínusu (a jak ostatně soud zjistil, v tomto mínusu je dlouhodobě), a že čerpal i u jiných poskytovatelů spotřebitelských úvěrů – jmenovitě právnická osoba, a právnická osoba Uvedené svědčí o nepochybně špatné finanční situaci, resp. způsobu finančního hospodaření, žalovaného, když si při měsíčním příjmu okolo 22 000 Kč potřebuje půjčovat jinde peněžní prostředky. Za této situace by obezřetný a rozumný zapůjčitel vyžadoval po osobě žalovaného další informace k jeho majetkové situaci (například opět výpis z bankovního účtu za delší období), nemluvě o tom, že žalobkyni vůbec nezajímalo, jaké jsou jeho měsíční výdaje (zejména kde bydlí, jaký typ bydlení má, když od toho se odvíjí značně měsíční, případně celoroční náklady bydlení, nájem vs. vlastní nemovitost apod.). Údaje zjištěné žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti jsou velice sporé. Soud má za to, že žalobkyně si měla s ohledem na uvedené, které na první dojem vzbuzuje pochybnosti, ověřit a požadovat od žalovaného doložení tvrzených skutečností, resp. měla po něm požadovat více informací, které by mohly vést k ověření, zda se jedná o solventní osobu. Na základě informací, které žalobkyně měla, si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovaný je dostatečně solventní osobou a může mu být zápůjčka poskytnuta. Přesto žalovanému peněžní prostředky poskytla. Nebankovní poskytovatel zápůjčky musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce. Tím však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení ( o. z.), neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného ( o. z.). Jak je uvedeno shora, žalovanému dne datum byla na bankovní účet nepochybně připsána částka 10 000 Kč, tím mu tedy vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 10 000 Kč. Protože žalovaný ničeho neuhradil, je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení v sazbě, jak je požadována žalobkyní 10 % ročně. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., kdy žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. ). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 46,3 %, v rozsahu 53,7 % úspěšná nebyla. Žalovanému by pak příslušela náhrada nákladů řízení v 7,4 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.

17. Lhůta k placení byla stanovena dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí