Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
11 C 44/2021-22
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Evou Kůsovou, Ph.D. ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa
o zaplacení částky 21 270 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 9 000 Kč od 27. 3. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 21 270 Kč od 13. 5. 2020 do 26. 3. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75% ročně z částky 9 000 Kč od 27. 3. 2021 do zaplacení a ve výši 8,25% ročně z částky 12 270 Kč od 27. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 9 000 Kč od 27. 3. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 21 270 Kč od 13. 5. 2020 do 26. 3. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75% ročně z částky 9 000 Kč od 27. 3. 2021 do zaplacení a ve výši 8,25% ročně z částky 12 270 Kč od 27. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Dne 23. 11. 2020 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení částky 21 270 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 19. 3. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 270 Kč, a to týdně částkou 455 Kč, první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy a každá další pak do sedmého dne od předchozí splátky. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec se dle smlouvy stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný v termínu splatnost nebližší další týdenní splátky. Žalovaný splátky hradil nepravidelně, dosud uhrazenou částku 6 000 Kč žalobkyně vydělila týdenní splátkou 455 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaný dostal do prodlení, pokud by splácel částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky tedy nastala ke dni 25. 6. 2019 a k prodlení žalovaného došlo ke dni 13. 5. 2020. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní upomínku, v níž žádala úhradu dlužné částky.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Dne 19. 3. 2019 žalobkyně a žalovaný podepsali Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč oproti jeho podpisu, které se žalovaný zavázal společně s úrokem a poplatky ve výši 12 270 Kč splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 454,50 Kč Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky žalobkyně (z předmětné smlouvy, ze smluvních podmínek ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru, z formuláře pro standardní informace). Na základě této smlouvy žalovaný převzal částku ve výši 15 000 Kč a uhradil na ni celkem 6 000 Kč (z přehledu splátek). Jelikož žalovaný nesplácel řádně splátky, žalobkyně úvěr zesplatnila a prostřednictvím svého zástupce žalovanému zaslala předžalobní upomínku (z předžalobní upomínky a seznamu odeslané pošty). Dále soud zjistil, že zástupce žalobkyně při podpisu smlouvy vyplnil evidenční kartu klienta (žalovaného) tak, že odškrtal políčka týkající se osobních otázek a dále též finanční a majetkové situace žalovaného; mimo jiné zakřížkoval, že zkontroloval potvrzení o příjmu s tím, že čistý měsíční příjem činí okolo 17 000 Kč a odhadované výdaje jsou 10 300, zbývající volné prostředky představují částku cca 6 700 Kč (z evidenční karty klienta).
4. Ohledně skutkového stavu soud uzavřel, že žalovaný od žalobkyně dne 19. 3. 2019 obdržel finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, což stvrdil svým podpisem; tyto prostředky se zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč spolu s úrokem a poplatky v souhrnné výši 12 270 Kč Celkem žalovaný žalobkyni uhradil na dlužnou částku 6 000 Kč.
5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), dle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 3. 2019 (smlouva o zápůjčce) je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně netvrdila a neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně přezkoumala. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě neuvádí ničeho. K ústnímu jednání se žalobkyně nedostavila a zbavila se své možnosti a svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), v jakém směru má důkazy doplnit.
12. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že zmínka v evidenční kartě klienta, v níž„ zákazník prohlásil, že bere na vědomí, že je povinen poskytnout Společnosti úplné, přesné, pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr“, je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečná a řádné zkoumání úvěruschopnosti (tj. způsob zkoumání, podklady apod.) z ní nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , (PR 21/2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Závěr o absolutní neplatnosti potvrdil i Soudní dvůr EU ve svém rozhodnutí ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 (řízení o předběžné otázce Okresního soudu v Ostravě ve věci OPR- právnická osoba).
13. V daném případě soud ve smyslu výše citované judikatury uzavřel, že samotné prohlášení žalovaného o majetkových poměrech zahrnuté do evidenční karty klienta, které není nijak objektivně doloženo, není pro řádné zkoumání úvěruschopnosti dostatečné. V předmětné evidenční kartě pouze žalovaný deklaruje své majetkové a osobní poměry, jakékoliv další podklady, z nichž by soud mohl posoudit náležité zkoumání úvěruschopnosti, chybí. Závěr žalobkyně o tom, že je žalovaný schopen dostát svým povinnostem ze smlouvy tak v řízení nebyl nijak objektivizován a prokázán. Tvrzení, že si od žalovaného před uzavřením smluv nechala předložit doklady, nijak žalobkyně nedoložila, přičemž pouze odkazuje na zaškrtnutá políčka v kartě. Myšlenkový proces, z něhož byla dovozena úvěruschopnost žalovaného, je proto nepřezkoumatelný. Nadto soud podotýká, že z obsahu spisu nevyplývá, že (zda) si žalobkyně obstarala výpisy z veřejně přístupných registrů, případně z jakých registrů si tyto výpisy učinila a k jakým závěrům dospěla. Proces přezkoumání úvěruschopnosti je myšlenkovým postupem, který je možné objektivizovat a přezkoumat toliko předložením odpovídajících listin. Žalobkyně v tomto smyslu žádné listin y soudu nepředložila a práva obdržet v tomto smyslu náležité poučení se vzdala svou dobrovolnou neúčastí u jednání, jak již uvedeno výše.
14. Soud dále doplňuje, že vzal v potaz odškrtnutá políčka v evidenční kartě klienta tak, jak tyto příslušný spolupracovník (obchodní zástupce) žalobkyně ohledně předložených dokladů odškrtal. Je třeba podotknout, že tímto soud nezamýšlí jakkoliv osočovat žalobkyni v tom smyslu, že skutečnosti do zákaznické karty její obchodní zástupce úmyslně pozměnil. Na druhou stranu každou konkrétní věc soud posuzuje individuálně a přihlíží ke všem skutečnostem. Byť tedy není cílem soudu zpochybnit práci obchodních zástupců či zaměstnanců žalobkyně, nelze odhlédnout od skutečnosti, že jejich snahou je pochopitelně získat co největší počet klientů, neboť na tomto zcela nepochybně závisí jejich odměna. Z uvedených důvodů soud proto musí v daných případech trvat na předložení dalších dokladů k objektivizaci zkoumání úvěruschopnosti za tím účelem, aby soud prověření úvěruschopnosti mohl přezkoumat.
15. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru (zápůjčce) ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 ZoSÚ pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč oproti jeho podpisu. Jelikož žalovaný žalobkyni zaplatil celkem 6 000 Kč, jak vyplynulo ze samotných tvrzení žalobkyně a z přehledu splátek, zůstala mu povinnost vydat žalobkyni částku 9 000 Kč. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroků (mají oporu v neplatné smlouvě) a úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné). Soud nepřihlédl k zápočtům žalobkyně, které provedla ohledně jednotlivých úhrad žalovaného na souhrnný poplatek, neboť zápočty je nutné provádět jen na ty nároky, které skutečně existují (jsou platné). Připuštěním opačného výkladu by došlo ke zcela nesmyslnému množení sporů (ohledně bezdůvodného obohacení ve sféře žalobkyně), které nelze z logiky věci připustit.
16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).