Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 329/2020-71

Potvrdené rozhodnutím 19Co 64/2021
„ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Hráchové a soudců JUDr. Jiřího Škopka a Mgr. Miroslava Nováka ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa], zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa] o zaplacení částky 36 516 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Benešově č.j. 11 C 329/2020 – 71 ze dne 5. ledna 2021 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení."

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Evou Kůsovou, Ph.D. ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 36 516 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se co do částky 4 000 Kč zastavuje.

II. Žaloba, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni

1) pohledávku ve výši 8 514 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení

-) z částky 57 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 20. 9. 2017 do 12. 12. 2018

-) z částky 55 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 13. 12. 2018 do 10. 1. 2019

-) z částky 35 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 11. 1. 2019 do 21. 2. 2019

-) z částky 33 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 22. 2. 2019 do 29. 3. 2019

-) z částky 32 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 30. 3. 2019 do 23. 4. 2019

-) z částky 30 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 24. 4. 2019 do 29. 5. 2019

-) z částky 29 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 30. 5. 2019 do 26. 6. 2019

-) z částky 28 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 27. 6. 2019 do 15. 7. 2019

-) z částky 27 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 16. 7. 2019 do 19. 8. 2019

-) z částky 26 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 20. 8. 2019 do 8. 4. 2020

-) z částky 24 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 9. 4. 2020 do 7. 5. 2020

-) z částky 22 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 8. 5. 2020 do 16. 6. 2020

-) z částky 20 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 17. 6. 2020 do 7. 8. 2020

-) z částky 16 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 8. 8. 2020 do 15. 9. 2020

-) z částky 14 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 16. 9. 2020 do 16. 10. 2020

-) z částky 12 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 17. 10. 2020 do 18. 11. 2020

-) z částky 10 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 19. 11. 2020 do 18. 12. 2020

-) z částky 8 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 19. 12. 2020 do zaplacení

2) pohledávku ve výši 24 002,50 Kč,

3) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně, a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 20. 9. 2017 do zaplacení, tj.

-) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 49 677,42 Kč od 20. 9. 2017 do 10. 1. 2019,

-) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 34 116 Kč od 11. 1. 2019 do 21. 2. 2019,

-) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 32 116 Kč od 22. 2. 2019 do 29. 3. 2019,

-) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 31 116 Kč od 30. 3. 2019 do 23. 4. 2019,

-) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 29 116 Kč od 24. 4. 2019 do 29. 5. 2019,

-) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 28 116 Kč od 30. 5. 2019 do 26. 6. 2019,

-) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 27 116 Kč od 27. 6. 2019 do 15. 7. 2019,

-) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 26 116 Kč od 16. 7. 2019 do 19. 8. 2019,

-) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 25 116 Kč od 20. 8. 2019 do 8. 4. 2020,

-) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 23 116 Kč od 9. 4. 2020 do 7. 5. 2020,

-) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 21 116 Kč od 8. 5. 2020 do 16. 6. 2020,

-) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 19 116 Kč od 17. 6. 2020 do 7. 8. 2020,

-) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 15 116 Kč od 8. 8. 2020 do 15. 9. 2020,

-) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 13 116 Kč od 16. 9. 2020 do 16. 10. 2020,

-) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 11 116 Kč od 17. 10. 2020 do 18. 11. 2020,

-) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 9 116 Kč od 19. 11. 2020 do 18. 12. 2020,

-) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 7 116 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 20. 9. 2017 dosáhne částky 143 942 Kč,

se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se co do částky 4 000 Kč zastavuje. II. Žaloba, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 1) pohledávku ve výši 8 514 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení -) z částky 57 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 20. 9. 2017 do 12. 12. 2018 -) z částky 55 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 13. 12. 2018 do 10. 1. 2019 -) z částky 35 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 11. 1. 2019 do 21. 2. 2019 -) z částky 33 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 22. 2. 2019 do 29. 3. 2019 -) z částky 32 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 30. 3. 2019 do 23. 4. 2019 -) z částky 30 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 24. 4. 2019 do 29. 5. 2019 -) z částky 29 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 30. 5. 2019 do 26. 6. 2019 -) z částky 28 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 27. 6. 2019 do 15. 7. 2019 -) z částky 27 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 16. 7. 2019 do 19. 8. 2019 -) z částky 26 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 20. 8. 2019 do 8. 4. 2020 -) z částky 24 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 9. 4. 2020 do 7. 5. 2020 -) z částky 22 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 8. 5. 2020 do 16. 6. 2020 -) z částky 20 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 17. 6. 2020 do 7. 8. 2020 -) z částky 16 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 8. 8. 2020 do 15. 9. 2020 -) z částky 14 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 16. 9. 2020 do 16. 10. 2020 -) z částky 12 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 17. 10. 2020 do 18. 11. 2020 -) z částky 10 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 19. 11. 2020 do 18. 12. 2020 -) z částky 8 514 Kč ve výši 8,05 % ročně od 19. 12. 2020 do zaplacení 2) pohledávku ve výši 24 002,50 Kč, 3) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně, a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 20. 9. 2017 do zaplacení, tj. -) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 49 677,42 Kč od 20. 9. 2017 do 10. 1. 2019, -) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 34 116 Kč od 11. 1. 2019 do 21. 2. 2019, -) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 32 116 Kč od 22. 2. 2019 do 29. 3. 2019, -) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 31 116 Kč od 30. 3. 2019 do 23. 4. 2019, -) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 29 116 Kč od 24. 4. 2019 do 29. 5. 2019, -) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 28 116 Kč od 30. 5. 2019 do 26. 6. 2019, -) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 27 116 Kč od 27. 6. 2019 do 15. 7. 2019, -) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 26 116 Kč od 16. 7. 2019 do 19. 8. 2019, -) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 25 116 Kč od 20. 8. 2019 do 8. 4. 2020, -) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 23 116 Kč od 9. 4. 2020 do 7. 5. 2020, -) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 21 116 Kč od 8. 5. 2020 do 16. 6. 2020, -) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 19 116 Kč od 17. 6. 2020 do 7. 8. 2020, -) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 15 116 Kč od 8. 8. 2020 do 15. 9. 2020, -) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 13 116 Kč od 16. 9. 2020 do 16. 10. 2020, -) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 11 116 Kč od 17. 10. 2020 do 18. 11. 2020, -) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 9 116 Kč od 19. 11. 2020 do 18. 12. 2020, -) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 7 116 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 20. 9. 2017 dosáhne částky 143 942 Kč, <b>se zamítá.</b> III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Dne 18. 11. 2020 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu proti žalované žalobu o zaplacení částky 36 516 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že dne 24. 5. 2017 žalovaná podepsala smlouvu o úvěru č. 9102043509, na jejímž základě byl žalované dne 25. 5. 2017 poskytnut úvěr ve výši 50 001 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 66,71 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 2 499 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem červnem 2017 dle splátkového kalendáře. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě příslušných databází, dokladů o příjmech a prohlášení žalované. Žalovaná řádně neplnila smluvní podmínky a dostala se do prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni uhrazena pouze částka ve výši 2 499 Kč. V souvislosti s prodlením žalované vzniklo žalobkyni dle smlouvy právo na úhradu smluvních pokut a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátky či její části, došlo k zesplatnění celého úvěru k datu 18. 9. 2017. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 56 116 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Po zesplatnění byly žalobkyni uhrazeny celkem částky v souhrnné výši 45 000 Kč. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni ke dni podání žaloby dlužila částku 12 514 Kč (zbývající dlužná původní jistina úvěru 11 116 Kč a smluvní pokuta dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 K, náhradu nákladů dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč), smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 24 002,50 a úroky za poskytnutí úvěru. Na zaslanou předžalobní upomínku žalovaná nereagovala.

2. Před zahájením jednání žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 4 000 Kč, k jejíž úhradě došlo po podání žaloby po částkách 2 000 Kč ve dnech 18. 11. 2020 a 18. 12. 2020. Výrokem I. soud proto podle , 2, 3 a 4 , (dále jen „ “) rozhodl o částečném zastavení řízení bez souhlasu žalované.

3. Žalovaná se k ústnímu jednání nedostavila, svou neúčast omluvila, o odročení nepožádala.

4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně je osobou oprávněnou k poskytování spotřebitelských úvěrů v souladu s povolením obec národní banky (z výpisu ze seznamu subjektů). Dne 25. 5. 2017 účastníci podepsali u s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně žalované zavázala poskytnout úvěr ve výši 50 001 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 499 Kč; zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 66,71% ročně a žalovaná měla celkem žalobkyni vrátit 119 952 Kč. V článku 6 pak byly sjednány sankce pro případ prodlení žalované (ze smlouvy o úvěru, ze splátkového kalendáře, z formuláře pro standardní informace o úvěru, z prohlášení klienta, z informace pro klienty). Úvěr byl žalované ze strany žalobkyně vyplacen na její účet dne 25. 5. 2017 (z dokladu o vyplacení úvěru) a schválen dne 26. 5. 2017 (z oznámení o schválení úvěru a dodejky). Žalovaná na úvěr zaplatila žalobkyni celkem částku 51 499 Kč (z karty klienta, uvedené žalobkyně soudu potvrdila, ze spisu nevyplynulo, že by žalovaná hradila více). Jelikož ovšem k úhradám (vyjma první splátky) nedošlo včas, byla žalovaná s jejich platbami v prodlení a žalobkyně úvěr ke dni 18. 9. 2017 zesplatnila (z oznámení o zesplatnění, z výzev k zaplacení s upozorněním na zesplatnění). Na předžalobní upomínku žalovaná nereagovala (z předžalobní upomínky a podacího archu). Pokud jde o úročení pohledávky, předložila žalobkyně vyjádření znalce, z něhož toliko dle žalobkyně vyplývá, že efektivní úroková sazba sjednaná ve smlouvě ve výši okolo 66,7% odpovídá nominální úrokové sazbě okolo 51- 52%. Žádná pro věc rozhodující skutková zjištění soud z tohoto důkazu neučinil, neboť posouzení platnosti ujednání o úrocích je otázkou právní náležející soudu, nikoliv skutkovou, která by byla předmětem dokazování.

5. Dále soud zjistil, že žalovaná byla před uzavřením úvěrové smlouvy poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně ve výši 9 514 Kč, tj. byla ve třetím stupni invalidity (z potvrzení ČSSZ). příjmení příjmení žalovaná neprocházela a v databázi NKRI měla skóre 421, tedy byla považována za méně rizikového klienta. Dále soud zjistil, že ve zbývajícím rozsahu ohledně úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela z formuláře o hodnocení klienta, v němž bylo bez dalších podkladů uvedeno, že její měsíční výdaje činí 4 410 Kč (3 410 Kč životní minimum, 1000 Kč náklady na bydlení a 2 021 Kč splátky žalobkyni – patrně na jinou smlouvu s tím, že ostatní výdaje jsou nulové), dále zde bylo uvedeno, že pobírá důchod, má maturitu a žije u rodičů; na základě uvedeného hodnocení klienta byl úvěr doporučen ke schválení.

6. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaná podepsala s žalobkyní dne 24. 5. 2017 u s názvem smlouva o úvěru (žalobkyně ji podepsala dne 25. 5. 2017), na jejímž základě žalovaná dne 25. 5. 2017 čerpala úvěr ve výši 50 001 Kč. Do dnešního dne žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku 51 499 Kč (vč. částky 4 000 Kč, ohledně níž žalobkyně vzala žalobu zpět). Před uzavřením smlouvy žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti zjistila příjem žalované v měsíční výši 9 514 Kč z invalidního důchodu třetího stupně, výdaje stanovila paušálně částkou 4 410 Kč + 2 021 Kč na jiné splátky u žalobkyně.

7. Vzhledem k tomu, že soud neměl úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy řádně prokázanou, resp. nebylo prokázáno, že žalobkyně tuto řádně a s odbornou péči zkoumala, poučil v tomto směru žalobkyni podle , 3 Žalobkyně neměla žádná další tvrzení ani důkazy, lhůtu nežádala.

8. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval , (dále jen „ “), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví

14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. 9102043509 podepsaná žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná, jelikož ve smyslu ZoSÚ řádně nebyla řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně přezkoumala, a to ani poté, co byla soudem v tomto smyslu poučena podle

15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , (PR 21/2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. K absolutní neplatnosti při nesplnění podmínek ,87 ZoSÚ srov. rozhodnutí SDEU ve věci C -679/2018, řízení o předběžné otázce ve věci OPR- právnická osoba

16. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena, a to zejména z důvodu zcela zjevně nedostatečného příjmu žalované a dále též nezkoumání jakýchkoliv jejích výdajů. K prvnímu bodu soud uvádí, že příjem žalované je zjevně natolik nízký (částka 9 500 Kč), že lze pochybovat o tom, zda je žalovaná úvěruschopná ve vztahu k takřka jakémukoliv úvěru, natož pak k úvěru ve výši 50 000 Kč, kdy má být vrácena částka převyšující 100 000 Kč ve splátkách po 2 499 Kč. Nadto se z dokazování podává, že žalovaná už splácí žalované další částku, a to ve splátkách po 2 021 Kč měsíčně. Takové splátky ve vztahu k žalobkyni (celkem činí 4 520 Kč) představují bez mála polovinu příjmů žalované.

17. S výše uvedeným souvisí i druhý bod, a sice otázka výdajů žalované a jejich zkoumání žalobkyní. V předmětné věci nebyly výdaje žalované nijak doloženy ani objektivizovány. Doložená výše invalidního důchodu naopak zjevně skýtá prostor pro pochybnosti ohledně úvěruschopnosti žalované. Zdejší soud reflektuje, že výklad ustanovení § 86 a 87 ZoSÚ by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů v souvislosti s povinností zde jim ukládanou. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že v daném směru toto posouzení není možné bez skutečného zjištění nejen příjmů či dosavadního dluhového zatížení klienta ve fázi vymáhání (či dokonce insolvence), ale taktéž alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení. V daném případě bylo při posouzení žalované jakožto žadatele o úvěr uvedeno, že jeho výdaje představují životní minimum 3 410 Kč, náklady na bydlení 1000 Kč s tím, že ostatní výdaje jsou nulové. Tím bylo dovozeno bez jakýchkoliv podkladů, že žalované zbývá dostatečné množství volných prostředků na úvěr. Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost je třeba vždy hodnotit s ohledem na individuální okolnosti věci. V souzeném případě shora popsaná zjištění, z nichž je zřejmá úplná absence ověření výdajů žalované ze strany žalobkyně, vedou k závěru, že provedené„ hodnocení klienta“ bylo pouze účelové, vedené snahou uvést údaje, které postačí k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Uvedené platí tím spíše, kdy je soudu z úřední činnosti známo, že uvedenou částku 4 410 Kč žalobkyně aplikuje paušálně i v jiných případech a nejedná se tak o žádné individualizované zjištění, které by odpovídalo skutečnému zkoumání úvěruschopnosti.

18. Lze uzavřít, že výše uvedené, kdy se žalovaná – invalidní ve třetím stupni – zavazuje ve vztahu k žalobkyni k plněním dosahujícím takřka polovinu jejích příjmů, svědčí o tom, že nemá racionální náhled nad svou finanční situací, která se zjevně vymkla její kontrole. Skutečnost, že žalobkyně již takové osobě poskytla jiný úvěr, pak svědčí o tom, že příjem žalované není dostatečný ani ve spojení s již předešlým úvěrem a že není schopna s takovými částkami hospodařit. Bylo tedy na žalobkyni a odpovídalo by to naprosto průměrně obezřetné úvaze, aby si před poskytnutím úvěru ve výši 50 000 Kč vyžádala další poklady od žalované ohledně její majetkové situace tak, aby tato byla řádně prověřena.

19. Dále soud k odpovědnosti žalované za uváděné informace, možnosti jejich prověřování a trestněprávní odpovědnosti dlužníků uvádí, že dle jeho názoru je zcela zjevné, že instituce, která poskytuje úvěr, má dostatečné nástroje k tomu, aby potřebné doklady (ohledně podstatných příjmů a výdajů) od spotřebitele získala. Je to totiž právě instituce, která poskytuje peníze a disponuje tedy tím, co spotřebitel žádá a potřebuje. Je nasnadě, že pokud si instituce od spotřebitele vyžádá konkrétní jí specifikované podklady (v podstatě ve všech případech stejné či totožné), bude aktivita na spotřebiteli, aby tyto podklady úvěrové instituci doložil pod„ sankcí“ neobdržení prostředků. Převážná aktivita je tedy na spotřebiteli a na úvěrové instituci v zásadě pouze to, aby předložené doklady odborně posoudila a vyhodnotila schopnost spotřebitele úvěr splatit. Zcela zjevně tedy není potíž potřebné doklady zajistit, jak uvádí, žalobkyně, nýbrž je odborně vyhodnotit tak, aby z nich schopnost spotřebitele splácet vyplynula. Bezúspěšné jsou proto zpravidla i námitky věřitelů, že nemohou očekávat podvodné jednání zákazníků a prověřovat pravdivost jejich prohlášení, neboť se mnohdy jedná o osoby v bezvýchodné situaci či osoby, které nad svou finanční situací nemají odborný náhled. Právě z uvedených důvodů proto ZoSÚ stanoví povinnost prověřovat úvěruschopnost poskytovateli úvěru, jakožto odborníkovi působícímu na trhu s úvěrovými produkty.

20. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalovaná nemá žádný náhled nad svou situací náhled. Žalovaná projevila snahu své dluhy splatit, což vyplývá i ze skutečnosti, že žalobkyni uhradila částku převyšující částku obdrženou. Byť zdejšímu soudu nepřísluší posuzovat případné trestněprávní jednání žalované, uvádí v této věci, že z jeho jednání a postupu nelze spatřovat úmysl žalobkyni jakkoliv poškodit a přivodit ji svým jednáním škodu. Její chování je spíše výsledkem nezvládnuté úvěrové situace a pasti, která se pro něj stala bezvýchodná. Nadto lze uvést, že proces uzavření smlouvy byl ze strany žalobkyně proveden účelově tak, aby žalovaná na další úvěr dosáhla. Dle názoru tohoto soudu se jedná o modelový případ, na nějž dotčená ustanovení míří a který je platnou úpravou zapovězen pod sankcí neplatnosti.

21. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 ZoSÚ z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, přicházelo do úvahy rozhodnutí podle § 2991 o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 50 001 Kč. Jelikož žalovaná na tuto částku žalobkyni zaplatila celkem 51 499 Kč a tím celé bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátila, nezbylo soudu, než žalobu v celém rozsahu zamítnout. Pro úplnost soud uvádí, že k zápočtům žalobkyně soud nepřihlédl z logiky věci (jedná se o plnění na jedinou smlouvu, která je absolutně neplatná, včetně všech ujednání o způsobu započítávání); nadto by v opačném případě docházelo k nežádoucímu a nesmyslnému množení sporů a věcí ohledně bezdůvodného obohacení.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení tak, že žádnému z účastníků jejich náhradu nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).