Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 13/2021-48
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr Petrou Novákovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 28 774 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 410 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 10 410 Kč od 22. 6. 2018 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Co do částky 9 853 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 9 853 Kč od 22. 6. 2018 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 671,61 Kč, s úrokem 29 % ročně z částky 12 181 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a co do částky 8 511 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 691,02 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 734,41 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 944,69 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 28 % ročně z částky 4 944,69 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení se žalobní návrh zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 410 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 10 410 Kč od 22. 6. 2018 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 9 853 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 9 853 Kč od 22. 6. 2018 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 671,61 Kč, s úrokem 29 % ročně z částky 12 181 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a co do částky 8 511 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 691,02 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 734,41 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 944,69 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 28 % ročně z částky 4 944,69 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení se žalobní návrh zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 26. 1. 2021 zaplacení celkem částky 28 774 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 27. 4. 2017 s právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 9 853 Kč, celkem tedy 23 853 Kč a to formou 60 týdenních splátek po 398 Kč, přičemž dluh měl být splacen dne 21. 6. 2018. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas. Poslední splátka byla uhrazena dne 3. 7. 2018, proto věřiteli vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Žalovaný uhradil toliko částku 3 590 Kč. Žalobkyně, která nabyla pohledávku postoupením, se nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 12 181 Kč, poplatku ve výši 8 082 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 671,61 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 702,29 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z částky 12 181 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 181 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží. Právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel již dne 15. 12. 2016 s právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 8 807 Kč, celkem tedy 18 807 Kč a to formou 60 týdenních splátek po 314 Kč, přičemž dluh měl být splacen 8. 2. 2018. Žalovaný však na své závazky neposkytl plnění řádně a včas, věřiteli proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky. Poslední splátka byla uhrazena dne 3. 7. 2018. Žalovaný uhradil celkem částku 10 296 Kč. Žalobkyně, která nabyla pohledávku postoupením, se nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 4 944,69 Kč, poplatku ve výši 3 566,31 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 734,41 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 691,02 Kč, úroků ve výši 28 % ročně z částky 4 944,69 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 944,69 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží. Právní předchůdkyně žalobkyně i v tomto případě s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná.
2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručeny dne 5. 3. 2021).
3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 spolu se seznamem postupovaných pohledávek. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 20. 1. 2020.
4. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
6. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
7. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne 27. 4. 2017, tabulkou umoření, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 27. 4. 2017 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit dluh v 60 pravidelných týdenních splátkách po 398 Kč, první splátka byla splatná do 7 kalendářních dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka do konce následujícího týdenního období, tedy celkem částku 23 853 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 14 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 9 853 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 2 504 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3 608 Kč, nákladů na administrativní činnost a hotovostní inkaso plateb ve výši 3 741 Kč. Dle smlouvy činila u smlouvy na dobu 60 týdnů zápůjční úroková sazba 29 % ročně. Žalovaný v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácel, proto byl vyzván ke splacení celé pohledávky.
10. Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne 15. 12. 2016, tabulkou umoření, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba a žalovaný uzavřeli již dne 15. 12. 2016 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit dluh v 60 pravidelných týdenních splátkách po 314 Kč, první splátka byla splatná do 7 kalendářních dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka do konce následujícího týdenního období, tedy celkem částku 18 807 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 10 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 8 807 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 1 924 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 620 Kč, nákladů na administrativní činnost a hotovostní inkaso plateb ve výši 4 463 Kč. Dle smlouvy činila u smlouvy na dobu 60 týdnů zápůjční úroková sazba 29 % ročně. Žalovaný v rozporu se smlouvou úvěr vůbec nesplácel, proto byl vyzván ke splacení celé pohledávky.
11. Ze zákaznické karty ze dne 27. 4. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u právnická osoba s.r.o. obec, přičemž zaměstnání mělo být ověřeno předložením pracovní smlouvy, potvrzením o příjmu, výpisy z bankovního účtu a výplatními páskami; čistý příjem domácnosti žalovaného činil celkem 25 000 Kč. Výdaje žalovaného byly uvedeny jako odhadované ve výši 4 000 Kč, aniž by bylo specifikováno, jaké položky zahrnují (bydlení, energie, doprava, jídlo a osobní náklady). Dále bylo uvedeno, že žalovaný bydlí s rodiči, je rozvedený a nemá žádnou vyživovací povinnost, splácí právní předchůdkyni žalobkyně 1 256 Kč měsíčně. K příjmům a výdajům žalovaného nebyla doložena žádná listin listina .
12. Ze zákaznické karty ze dne 15. 12. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný byl již tehdy zaměstnán u právnická osoba s.r.o. obec, přičemž zaměstnání mělo být ověřeno předložením pracovní smlouvy a výplatními páskami; čistá mzda činila celkem 12 300 Kč. Výdaje žalovaného byly uvedeny jako odhadované ve výši 3 000 Kč, opět aniž by bylo specifikováno, jaké položky zahrnují (bydlení, energie, doprava, jídlo a osobní náklady). Dále bylo uvedeno, že žalovaný bydlí ve vlastním, je rozvedený a nemá žádnou vyživovací povinnost, nesplácí právní předchůdkyni žalobkyně žádnou částku. K příjmům a výdajům žalovaného nebyla doložena žádná listin listina .
13. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu dvou smluv o zápůjčce. Uzavřené smlouvy byly posouzeny jako spotřebitelské (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smluv došlo k platnému uzavření obou smluv. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015 -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
14. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1 ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C číslo, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
15. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
16. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy, tj. žádné listin y prokazující, že by provedla ověření příjmů a zejména výdajů žalovaného, které byly zjevně pouze odhadovány bez jakéhokoli členění a podkladů, pouze se omezila na tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila aktuální finanční situaci dle vyplněných podkladů klienta na základě zákaznické karty. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018 . Žádné příjmy a zejména výdaje žalovaného nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány a to ani za situace, kdy odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč (tj. cca 100 Kč na den) a 4 000 Kč (tj. cca 130 Kč na den) jednoznačně vyvolávají pochybnost, neboť stěží mohou zahrnovat veškeré náklady žalovaného na bydlení, stravu, cestu do zaměstnání, mobilní telefon apod. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost obou smluv a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistin poskytnutých zápůjček. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytla žalovanému podle smlouvy ze dne 27. 4. 2017 částku 14 000 Kč, žalovaný do současné doby uhradil 3 590 Kč, a proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 10 410 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po dni, kdy uplynula lhůta splatnosti zápůjčky, a ve zbývajícím rozsahu nárok zamítl. Podle smlouvy ze dne 15. 12. 2016 bylo žalobci poskytnuto 10 000 Kč, žalovaný na tento dluh zaplatil 10 296 Kč, proto nezbylo, než žalobu ohledně této pohledávky zcela zamítnout.
17. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odstavec 2 o.s.ř. , neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému (do procesního úspěchu a neúspěchu je třeba zahrnout též příslušenství pohledávek) žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, písemně, ve trojím vyhotovení, ve lhůtě 15 dní ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.