Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 104/2021-28
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do částky částka, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do datum, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky [částka], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne datum domáhala po žalovaném úhrady částka s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli datum smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem uhradit žalobkyni formou týdenních splátek po částka. Žalovaný splátky hradil nepravidelně, uhradil pouze částka. Podle žalobkyně měl žalovaný uhradit jistinu ve výši částka a kapitalizovaný úrok ve výši částka, celkem částka. Po odečtení uhrazené částky ve výši částka se žalobkyně domáhá úhrady nezaplacené jistiny a úhrady kapitalizovaného úroku ve výši částka.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně neúčast u jednání omluvila. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne datum soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku částka v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem a zavázal se tuto částku (jistinu) s úrokem ve výši částka, s poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši částka, s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši částka, celkem částka, při zápůjční úrokové sazbě 66 % p. a. vrátit žalobkyni formou 60 týdenních splátek po částka, 1. splátka měla být uhrazena datum a úhrada každé další splátky měla být provedena 7 dní po datu splatnosti splátky předchozí.
4. Z tvrzení žalobkyně a z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil částka.
5. Soud vzal za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které dne datum poskytla žalobkyně žalovanému v hotovosti částku ve výši částka a žalovaný se tuto částku s poplatkem a úroky zavázal vrátit žalobkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
6. Žalobkyně ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy skutkově ničeho netvrdila. Předložila soudu evidenční kartu klienta, ze které vyplynulo, že ke dni datum byl žalovaný zaměstnán ve právnická osoba anonymizováno obec jako manipulant s příjmem částka čistého měsíčně. Pokud jde o výdaje, z karty vyplynulo, že za nájem a inkaso žalovaný hradil částka a jiné výdaje představovaly částka Celkem vyplynuly výdaje ve výši částka měsíčně a disponibilní zůstatek částka měsíčně. Dále z karty vyplynulo, že žalovaný byl svobodný.
7. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, když jednak skutkově vůbec netvrdila, k jakým příjmům a výdajům žalovaného před uzavřením smlouvy dospěla, údaje uvedené v předložené evidenční kartě klienta nejsou ničím podloženy, když žalobkyně nedoložila ani jednu z listin, ze kterých při zjišťování příjmů a výdajů žalovaného vycházela (např. pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, evidenční list, doklad o inkasních platbách aj.). Pokud jde o posouzení úvěryschopnosti žalovaného, žalobkyně neprokázala, že by nevycházela při zkoumání úvěruschopnosti jen z informací sdělených jí žalovaným, které nikterak neověřila. K jednání se žalobkyně nedostavila, proto nemohla být poučena o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010 , dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání).
8. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
9. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel v hotovosti částku ve výši částka a uhradil tak, jak žalobkyně tvrdila, částku ve výši částka (žalovaný zůstal v průběhu celého řízení nečinný a netvrdil, že by uhradil ještě další částku).
10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil částka a v hotovosti mu byla poskytnuta žalobkyní částka částka, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši částka (20 000 – 8 000). Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce založené na čl. 19 spisu, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Na základě zákonné fikce došlo k doručení upomínky 3. pracovní den po odeslání, tj. datum, lhůta 7 dnů k plnění uplynula datum a od datum je žalovaný v prodlení a vznikla mu tak v souladu s § 1970 o. z. povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), tj. ve výši 10 % ročně až do zaplacení.
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z toho, že předmětem řízení je vedle pohledávky též její příslušenství (úrok z prodlení). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008 ), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.