Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 23/2021-27
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr Šárkou Zemanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 24.375,83 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku
částku 6.080 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 6.080 Kč od 18.2.2020 do zaplacení.
a částku 980 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 980 Kč od 18.2.2020 do zaplacení.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni
částku 8.508,83 Kč, úrok z prodlení ve výši 1.442,27 Kč, úrok ve výši 4.059,59 Kč, úrok z prodlení z částky 8.247,93 Kč od 21.1.2020 do 17.2.2020, úrok z prodlení z částky 2.167,93 Kč od 18.2.2020 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 29 % ročně z částky 8.247,93 KČ od 21.1.2020 do zaplacení a
částku 8.807 Kč, úrok z prodlení ve výši 927,3 Kč, úrok ve výši 3.085,32 Kč, úrok z prodlení z částky 5.634,72 Kč od 21.1.2020 do 17.2.2020 ve výši 8,5 %, úrok z prodlení z částky 4.654,72 Kč od 18.2.2020 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 28 % ročně z částky 5.634,72 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 6.080 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 6.080 Kč od 18.2.2020 do zaplacení. a částku 980 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 980 Kč od 18.2.2020 do zaplacení. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 8.508,83 Kč, úrok z prodlení ve výši 1.442,27 Kč, úrok ve výši 4.059,59 Kč, úrok z prodlení z částky 8.247,93 Kč od 21.1.2020 do 17.2.2020, úrok z prodlení z částky 2.167,93 Kč od 18.2.2020 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 29 % ročně z částky 8.247,93 KČ od 21.1.2020 do zaplacení a částku 8.807 Kč, úrok z prodlení ve výši 927,3 Kč, úrok ve výši 3.085,32 Kč, úrok z prodlení z částky 5.634,72 Kč od 21.1.2020 do 17.2.2020 ve výši 8,5 %, úrok z prodlení z částky 4.654,72 Kč od 18.2.2020 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 28 % ročně z částky 5.634,72 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhá proti žalované zaplacení nároků vyplývajících ze smluv o zápůjčce uzavřených mezi právnická osoba, právním předchůdcem žalobkyně, a žalovanou. Tvrdí, že právnická osoba žalované dne 25.3.2017 poskytla částku 10.000 Kč a dne 22.12.2016 částku 10.000 Kč, žalovaná zaplatila na smlouvě ze dne 25.3.2017 3.920 Kč a na smlouvě ze dne 22.12.2016 9.020 Kč. Žalobkyně se domáhá neuhrazené jistiny, poplatků a dalšího příslušenství uvedeného ve výrocích I a II tohoto rozsudku.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bylo o věci rozhodnuto bez nařízení jednání.
4. Ze smlouvy o zápůjčce a z karty zákazníka soud zjistil:
Dne 22.12.2016 právnická osoba uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce částky 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala částku s úrokem ve výši 1.724 Kč, odměnou za zpracování zápůjčky ve výši 2.620 Kč a odměnou za inkaso splátek v hotovosti ve výši 4.463 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 314 Kč, počínaje první splátkou splatnou týden po uzavření smlouvy. Účastníci dohodli právo věřitele na úroky ve výši 28 % p.a., na zesplatnění pro případ prodlení s úhradou splátky. Dne 22.12.2016 žalovaná vyplnila žádost o zápůjčku, ve které vedle svých osobních údajů uvedla svůj čistý příjem 11.530 Kč, další čistý příjem domácnosti 12.500 Kč, výdaje 4.000 Kč, předložila pracovní smlouvu, výplatní pásky, uvedla, že je svobodná, žije s rodiči, má 0 vyživovacích povinností, nemá jinou zápůjčku, není v exekuci, není proti ní vedeno insolvenční řízení. Uvedla, že zápůjčku potřebuje kvůli svátkům. Téhož dne právnická osoba žalované částku 10.000 Kč vyplatila.
5. Ze smlouvy o zápůjčce a z karty zákazníka soud zjistil:
Dne 25.3.2017 právnická osoba uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce částky 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala částku s úrokem ve výši 1.789 Kč, odměnou za zpracování zápůjčky ve výši 2.720 Kč a odměnou za inkaso splátek v hotovosti ve výši 4.408 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 216 Kč, počínaje první splátkou splatnou týden po uzavření smlouvy. Účastníci dohodli právo věřitele na úroky ve výši 29 % p.a., na zesplatnění pro případ prodlení s úhradou splátky. Dne 25.3.2017 žalovaná vyplnila žádost o zápůjčku, ve které uvedla svůj čistý a zároveň celkový příjem 13.000 Kč, výdaje 5.000 Kč, splátky zapůjčiteli ve výši 1.256 Kč, předložila pracovní smlouvu, výplatní pásky, uvedla, že je svobodná, žije s rodiči, má 0 vyživovacích povinností, nemá zápůjčku u jiné společnosti, není v exekuci, není proti ní vedeno insolvenční řízení. Uvedla, že zápůjčku potřebuje na běžné výdaje domácnosti. Téhož dne právnická osoba žalované částku 10.000 Kč vyplatila.
6. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje pouze platby tvrzené v žalobě.
7. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem podaným dne 14.2.2020 (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení a podacího lístku)
8. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
9. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
12. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. právnická osoba byla dle § 86 ZosÚ povinna zjišťovat úvěruschopnost žalované.
16. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
17. Ustanovení § 1 je transpozicí směrnice 2008 /48/ Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39.
18. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110 , § 117 an. § 122 ). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.
19. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008 /48/ nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.
20. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“
21. Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
22. právnická osoba povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť žádným způsobem neověřovala údajné další příjmy domácnosti žalované, nezjišťovala, zda má a jak splácí své jiné závazky, nejen závazky ze zápůjček, neověřovala její výdaje na bydlení a nezjišťovala, proč při tvrzených příjmech a výdajích není schopna hradit běžné výdaje domácnosti.
23. Pokud by právnická osoba přistupovala k uzavření smlouvy tak, jak jí ukládá § 86 ZosÚ, musela by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ není oprávněna úvěr poskytnout.
24. právnická osoba porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované porušila její právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZosÚ zároveň porušila veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.
25. právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřela s vědomím sjednání úroků, poplatků a sankcí. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti byly uzavřeny smlouvy o zápůjčce, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřené smlouvy jako právní jednání uzavřená v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatná.
26. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
27. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
28. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
29. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
30. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.
31. Ve smyslu § 2993 o.z. má žalobkyně právo jen na to, co její právní předchůdkyně plnila, tedy na vrácení dosud neuhrazené jistiny v částce 6.080 Kč u tvrzené zápůjčky ze dne 25.3.2017 a v částce 980 Kč u tvrzené zápůjčky ze dne 22.12.2016. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok pro neplatnost smluv o zápůjčkách důvodný není.
32. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Bezdůvodné obohacení se stalo splatným na výzvu, tj. nejpozději v souladu s výzvou k zaplacení (dřívější výzva nebyla prokázána). Doručení výzvy bylo posuzováno s přihlédnutím k ustanovení §§ 573 , 605 a 607 o.z.
33. Dle § 164 byla ve výroku I oproti vyhlášenému rozsudku opravena zjevná nesprávnost ve výši úroku z prodlení.
34. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. – úspěšnější je žalovaná, které náklady v řízení nevznikly.
35. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.