Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
50 C 1/2021-31
Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem titul Marianem Heresem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 34 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba požadující, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 34 500 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 34 500 Kč od datum do zaplacení ve výši 9,00 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se zamítá.
II. Nikdo z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba požadující, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 34 500 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 34 500 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,00 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se zamítá.</b> <b>II. Nikdo z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující byla dne datum uzavřena s žalovanou smlouva o hotovostním úvěru ve výši 50 000 Kč, která byla tvořena z jistiny ve výši 50 000 Kč a kapitalizovaného úroku 17 500 Kč, poplatku za inkasní službu 11 000 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru 10 000 Kč, celkem 88 500 Kč, který měla žalovaná splácet po 1 475 Kč týdně. Žalovaná splácela pravidelně až do prosince 2018 (50. týdne), celkem uhradila 54 000 Kč. Po přepočtu z týdenních splátek se tak žalovaná dostala do prodlení dne datum, splatnost celého úvěru nastala dne datum od kterého žalobkyně požaduje úroky z prodlení. Dne datum byla žalované odeslána předžalobní upomínka. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované vyplněním dotazníku žalovanou, lustrací v dostupných databázích dlužníků, neplatných dokladů totožnosti, kontrolou v registru exekucí, insolvenčním rejstříku, vyhodnocení aktuální finanční situace klienta dle jím dodaných informací a dle lokality bydliště žalované.
2. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení ústního jednání.
3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.
4. Z předložené Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, podepsané žalovanou soud zjistil, že na jejím základě žalobkyně poskytla žalované hotovostní úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit celkovou částku 88 500 Kč v pravidelných týdenních splátkách, jak je uvedeno.
5. Z evidenční karty klienta vyplývá, že žalovaná uvedla, že je nájemcem bytu, invalidní důchodkyně, s důchodem minimálně 1 anonymizováno příjmení měsíčně. Jako doklady je uvedeno předložení výpisu z účtu. Jako příjmy uvedla částku částka, jako výdaje částka, z toho částka nájem a služby, částka telefon, částka jiné výdaje. Jako disponibilní prostředky je uvedena částka částka měsíčně.
6. Z přehledu splácení soud zjistil, že žalovaná pravidelně splácela až do 50. týdne roku 2018 (prosinec), a to celkem 54 000 Kč.
7. Předžalobní výzva ze dne datum, spolu s podací knihou odeslané pošty ze stejného dne, prokazuje podání předžalobní výzvy před podáním žaloby.
8. Z elektronického evidenčního systému soudu bylo zjištěno, že v proti žalované bylo zahájeno více exekučních řízení předcházejících uzavření projednávané smlouvy o úvěru. Jedná se o exekuce sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka.
9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru.
10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto.
11. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
13. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.
14. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, když toto neprokázala, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.
18. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
19. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalované, což není řádné posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně byť nahlížela, dle svého tvrzení do veřejně přístupných databází bankovních i nebankovních subjektů, neprovedla lustraci v registru prováděných exekucí, vedeném exekutorskou komorou. Pokud by tak učinila, zjistila by, že žalovaná je osobou, která není schopna dobrovolně plnit své pravomocně uložené platební povinnosti, tedy osobou, která rozhodně není schopna řádně platit poskytnutý úvěr bez značně zvýšeného úsilí, ev. bez pomoci třetí osoby. Úvěrová smlouva byla soudem pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované posouzena jako neplatná.
21. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno 50 000 Kč a uhradila 54 000 Kč. Podle přehledu plateb je zřejmé, že žalovaná platila 54 000 Kč pravidelnými splátkami až do 50. týdne roku 2018. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru, zaplacené splátky byly splátkami na jistinu. Tím nemohlo dojít k prodlení, neboť celou výši bezdůvodného obohacení uhradila ještě před podáním žaloby. S ohledem na uvedené, je pak podaná žaloba nedůvodná a soud tuto zamítnul.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla neúspěšná a žalované žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.