Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 176/2020-77
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 83 188,75 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 83 144,12 Kč spolu s úrokem ve výši 12,9 % ročně z částky 78 451,79 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení a dále spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 78 451,79 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 44,63 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce titul. jméno jméno na náhradě nákladů řízení 28 532 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 83 144,12 Kč spolu s úrokem ve výši 12,9 % ročně z částky 78 451,79 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení a dále spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 78 451,79 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 44,63 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce [titul]. [jméno] [jméno] na náhradě nákladů řízení 28 532 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 28. 2. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že se jedná o dluh vzniklý nesplacením úvěru podle smlouvy číslo uzavřené dne 13. 8. 2015 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále také jen„ banka“ či právní předchůdkyně žalobkyně) Podle uvedené smlouvy banka poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 110 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 12,9 % ročně v 72 měsíčních splátkách po 2 387,35 Kč (včetně pojištění schopnosti splácet ve výši 185 Kč) splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaný však nesplácel řádně, když se dostal do prodlení a poslední řádnou splátku uhradil dne 15. 11. 2017. V důsledku uvedeného banka prohlásila celý zůstatek úvěru ke dni 19. 4. 2018 splatným. Banka dále se žalovaným dne 20. 9. 2018 uzavřela dohodu o splátkách, kde žalovaný svůj dluh uznal a zavázal se jej zaplatit ve splátkách, avšak i tuto dohodu žalovaný porušil, proto banka požadovala okamžité splacení. Žalobou uplatněný nárok pak byl smlouvou ze dne 18. 9. 2019 postoupen žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 78 451,79 Kč, úroku z dlužné jistiny ve výši 12,9 % ročně za období od 16. 11. 2017 (po splatnosti poslední zaplacené splátky) do 19. 4. 2018 (předčasného zesplatnění) ve výši 208,61 Kč (4 329,23 Kč po započtení úhrad ve výši celkem 4 120,62 Kč), úroku z prodlení z dlužné jistiny za období 17. 9. 2018 a za období od 31. 12. 2018 do 16. 9. 2019 ve výši celkem 4 515,30 Kč a úroku z prodlení z obchodního úroku za 17. 9. 2018 a za období od 31. 12. 2018 do 16. 9. 2019 ve výši celkem 13,05 Kč.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Z následujících provedených důkazů po jejich zhodnocení jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Banka k žádosti žalovaného uzavřela dne 13. 8. 2015 se žalovaným smlouvu číslo kde se zavázala poskytnout mu peněžní prostředky ve výši 110 000 Kč, a to 19 715,93 Kč na předchozí dluh podle smlouvy číslo 12 538,20 Kč na předchozí dluh podle smlouvy číslo 76 126,31 Kč na předchozí dluh podle smlouvy číslo (všech uzavřených s bankou) a zbývající částku pak převodem na běžný účet žalovaného rovněž vedený u banky. Žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 12,9 % ročně v 72 měsíčních splátkách po 2 387,35 Kč (včetně pojištění schopnosti splácet ve výši 185 Kč) splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje 15. 9. 2015 (smlouva o úvěru, žádost o úvěr). Součástí smlouvy se prostřednictvím tzv. včleňovací doložky staly mimo jiné sazebník poplatků a všeobecné produktové podmínky, kde je krom ujednání technického charakteru zejména o čerpání a splácení úvěru rovněž ujednáno, že dostane-li se žalovaný do prodlení se splácením, je banka mimo jiné oprávněna prohlásit celý zůstatek úvěru splatným (smlouva o úvěru, sazebník poplatků, všeobecné produktové podmínky). Před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil žádost o úvěr, jímž měl v úmyslu konsolidovat předchozí závazky vůči bance. V této žádosti uvedl mimo jiné svého zaměstnavatele a průměrný čistý měsíční příjem částka (žádost o úvěr), a předložil bance potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, který tyto údaje potvrzuje (potvrzení o výši příjmu). Naproti tomu banka žalovanému předala formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který obsahuje základní parametry sjednávaného úvěru, jako je úrok, RPSN,. výše a počet splátek, atp. (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Banka žalovanému peněžní prostředky poskytla tak, že sjednané částky dne 13. 8. 2015 převedla na účty uvedené ve smlouvě, čímž došlo ke splacení předchozích závazků žalovaného a zbylých 1 619,56 Kč bylo převedeno na jeho běžný účet (platební historie). Žalovaný však nesplácel řádně, když se dostal do prodlení a poslední řádnou splátku uhradil dne 15. 11. 2017 (platební historie, amortizace, tabulka předpisů úroků z prodlení). V důsledku uvedeného banka využila svého oprávnění zakotveného ve všeobecných produktových podmínkách a celý zůstatek úvěru prohlásila ke dni 19. 4. 2018 splatným (všeobecné produktové podmínky, dopis ze dne 19. 4. 2018). Na jistině žalovaný ke dni 20. 9. 2019 zůstal dlužen78 451 Kč, přičemž dále banka žalovanému účtovala úrok ve výši 208,61 Kč, úrok z prodlení ve výši 4 515,30 Kč a úrok z úroku ve výši 13,05 Kč (výpis z úvěrového účtu). Banka dále se žalovaným dne 20. 9. 2018 uzavřela dohodu o splátkách, kde žalovaný svůj dluh uznal a zavázal se jej zaplatit ve splátkách (dohoda o splátkách, formulář pro informace o spotřebitelském úvěru), avšak i tuto dohodu žalovaný porušil, proto banka požadovala okamžité splacení (platební historie). Žalobou uplatněný nárok pak byl smlouvou ze dne 18. 9. 2019 postoupen žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek), o čemž byl žalovaný informován (dopis ze dne 2. 10. 2019, podací arch). Před podáním žaloby byl žalovaný dále vyzván k úhradě zástupcem žalobkyně s upozorněním, že pokud tak neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby (předžalobní upomínka, podací lístek).
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je převážně důvodná. Banka uzavřela se žalovaným platnou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., když obsahuje veškeré citovaným ustanovení vyžadované náležitosti, tedy závazek úvěrujícího poskytnout peněžní prostředky a závazek úvěrovaného tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (v tomto případě 12,9 % ročně). Součástí smlouvy se staly v souladu § 1751 odst. 1 o.z. všeobecné produktové podmínky a sazebník. Na projednávaný případ je dále nutno aplikovat zákon č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný ve vztahu k bance vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání (§ 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru) a předmětem úvěru byla částka 110 000 Kč. Soud dospěl k závěru, že banka dostála svým povinnostem stanoveným § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a tzv. úvěruschopnost žalovaného posoudila s odbornou péčí. K tomu si vyžádala potvrzení o příjmech žalovaného, avšak zejména vedla jeho běžný účet, tedy měla dobrou představu o jeho celkové finanční situaci, a dále pak naprostá většina poskytovaného úvěru měla být použita ke splacení předchozích splácených závazků, čímž došlo ke snížení měsíčního splátkového zatížení žalovaného. Podle uvedené smlouvy se banka zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky s tím, že je žalovaný vrátí spolu se sjednanými úroky a poplatky formou pravidelných splátek. Zatímco banka splnila svou povinnost a poskytla žalovanému peněžní prostředky ve smluvené výši (110 000 Kč), žalovaný svou povinnost řádně neplnil (nesplácel řádně). Žalobkyně proto v souladu s obchodními podmínkami prohlásila veškeré závazky z poskytnutého úvěru ke dni 19. 4. 2018 splatnými. Ode dne následujícího tak byl žalovaný v prodlení se zesplatněnou částkou (§ 1968 o. z.), přičemž žalovaný v souladu s § 2053 o. z. tento dluh uznal. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.
6. Pokud se však žalobkyně domáhala obchodních úroků (ve výši 12,9 %) z dlužné jistiny (78 451,79 Kč) za období od 16. 11. 2017 (po splatnosti poslední zaplacené splátky) do 19. 4. 2018 (předčasného zesplatnění) ve výši 208,61 Kč (4 329,23 Kč po započtení úhrad ve výši celkem 4 120,62 Kč), dospěl soud k závěru, že jí náleží jen 177,03 Kč. Za uvedené období z uvedené jistiny a v uvedené sazbě činí výše úroku jen 4 297,65 Kč (nikoli žalobkyní uváděných 4 329,23 Kč) a po započtení tvrzených úhrad zbývá jen 177,03 Kč. dále pokud se žalobkyně domáhala úroku z prodlení z obchodního úroku (celkem 13,05 Kč), je nutno uvést, že položka úroku sama o sobě představuje příslušenství pohledávky, přičemž občanský zákoník obecně neumožňuje věřiteli požadovat po dlužníku příslušenství (úrok z prodlení) pro případ prodlení s placením příslušenství pohledávky; tím není dotčeno právo účastníků dohodnout se, že smluvené úroky se stanou součástí jistiny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 35 Odo 101/2002 , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým číslem 5/2006). V projednávaném případě banka zjevně (s ohledem na oddělení těchto částek od jistiny) toto oprávnění nevyužila.
7. Z vyložených důvodů soud žalobě vyjma uvedeného vyhověl a žalovanému tak uložil zaplatit žalobkyni 83 144,12 Kč spolu s úrokem ve výši 12,9 % ročně z částky 78 451,79 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení a dále spolu s úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 8,5 % ročně (podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ) z částky 78 451,79 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
8. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalobkyně, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla v poměrně nepatrné části a náleží jí tudíž právo na plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění práva (§ 142 odst. 3 o.s.ř. ). Při absenci právní úpravy stanovící sazby odměny paušálně pro řízení v jednom stupni jak předpokládá ustanovení § 151 odst. 2 věta první před středníkem o.s.ř. , je třeba postupovat podle § 151 odst. 2 věty první části za středníkem o.s.ř. a odměnu za zastoupení advokátem stanovit podle vyhl. č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ AT“, která je v současné době jediným platným a účinným předpisem, který stanoví mimosmluvní výši odměny advokáta (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 ). Náklady řízení ve výši 28 532 Kč sestávají z odměny za čtyři úkony právní služby po 4 460 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku, podání žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a účast při jednání soudu (§ 7 , § 8 AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) , d) a g) AT), čtyř náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 , 3 AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) , d) a g) AT), náhrady za promeškaný čas, strávený cestou k soudu a zpět, za 6 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 AT, náhrady cestovních výdajů ve výši 1 188 Kč za cestu z Prahy do Chomutova a zpět za celkem 194 km vozidlem anonymizováno při průměrné spotřebě 6,2 litrů benzinu na 100 km a ceně benzinu (95 oktanů) 27,80 Kč / l (§ 13 odst. 1 , 4 AT za užití vyhl. č. 589/2020 Sb. ), dále náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 4 374 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř. ) a náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 330 Kč Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.