Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
49 C 183/2020-50
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., jako samosoudcem v právní věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO,
se sídlem v obec a číslo - část obce, ulice číslo
zastoupená titul. jméno příjmení,
advokátkou se sídlem tamtéž,
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum,
bytem v obec, ulice číslo
o 2.234,71 Kč s úroky z prodlení,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 234,71 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 69,87 Kč za dobu od 6. května 2017 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 70 Kč za dobu od 6. června 2017 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 70 Kč za dobu od 6. července 2017 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24,84 Kč za dobu od 6. srpna 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 2.000 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 234,71 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 69,87 Kč za dobu od 6. května 2017 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 70 Kč za dobu od 6. června 2017 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 70 Kč za dobu od 6. července 2017 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24,84 Kč za dobu od 6. srpna 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 2.000 Kč, se žaloba zamítá. III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 2.234,70 Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 5. 1. 2017 žalovaný uzavřel smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací se společností právnická osoba, ve smlouvě byl mj. sjednán pronájem přijímacího zařízení (anonymizováno 6 slov (…)), jehož převzetí žalovaný potvrdil podpisem v zakázkovém listě ze dne 6. 1. 2017. Žalovaný následně opakovaně porušoval povinnosti ze smlouvy ze dne 5. 1. 2017, nezaplatil úplatu za užívání shora uvedeného zařízení tyto částky: částku ve výši 69,87 Kč splatnou dne 5. 5. 2017, částku ve výši 70 Kč splatnou dne 5. 6. 2017, částku ve výši 70 Kč splatnou dne 5. 7. 2017, částku ve výši 70 Kč splatnou dne 5. 8. 2017, částku ve výši 24,84 Kč splatnou dne 20. 8. 2017 právnická osoba proto o smlouvy odstoupila. Žalovaný byl v této souvislosti povinen mj. vrátit nepoškozené a funkční pronajaté zařízení, tuto svou povinnost však nesplnil. Pro případ porušení této povinnosti byla„ sjednána“ smluvní pokuta„ dle ceníku právnická osoba“ ve výši 2.000 Kč. Tuto částku žalovaný nezaplatil, pohledávka z tohoto titulu byla žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 31. 1. 2019. Žalovaný byl vyzván před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.
Žalovaný se k žalobě, ač soudem vyzván, nevyjádřil.
Za podmínek uvedených v ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání.
Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Jak vyplývá ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne 5. 1. 2017, žalovanému bylo přenecháno k užívání zařízení uvedené v žalobě. Ve smlouvě je mj. sjednán„ pronájem modemu (…) za 70 Kč. V závěrečné části smlouvy je pak pod písm. f) velmi drobným písmem velikosti na hranici čitelnosti uvedeno, že žalovaný„ se zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku“. Ve smlouvě není sjednána výše úplaty, tato vyplývá z ceníku, k němuž ovšem žalovaný nepřipojil svůj podpis. Povinnost zaplatit částku za odpojení ve smlouvě přímo uvedena není, poplatek je uveden v ceníku služeb společnosti právnická osoba (nyní právnická osoba), k němuž žalovaný nepřipojil svůj podpis.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná v části, v níž se žalobce domáhá zaplacení úplaty z užívání modemu, tj. v částce celkem 234,70 Kč. Právo žalobce na zaplacení této částky plyne ze smlouvy ze dne 5. 1. 2017. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení se zaplacením peněžité částky, je žaloba důvodná též ve vztahu k úrokům z prodlení z této částky. Právo na zaplacení úroku z prodlení je dáno ustanovením § 1970 o. z., výše úroků je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok I.).
Ve zbývající části (tj. ve vztahu k částce 2.000 Kč) je pak žaloba nedůvodná. právnická osoba, a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou je třeba dle její povahy považovat za smlouvu spotřebitelskou podle ust. § 419 a § 1810 an. o. z. Ujednání o smluvní pokutě obsažené ve smlouvě v závěrečné části pod písm. f) je psáno drobným písmem, pro běžného člověka je takřka nečitelné (což soud hodnotí jako nepoctivé chování ze strany právního předchůdce žalobce, jemuž navíc nelze přiznat právní ochranu s ohledem na ustanovení § § 6 o. z.), vyjma toho je natolik obecné, že umožňuje žalobci (resp. jeho právnímu předchůdci) jako silnější smluvní straně výši smluvní pokuty jednostranně stanovit, případně následně měnit, naprosto bez ohledu na vůli žalovaného, který je spotřebitelem, tedy slabší stranou tohoto smluvního závazkového vztahu. Z uvedených důvodů soud dovodil, že právnímu předchůdci žalobce právo na zaplacení smluvní pokuty nevzniklo, neboť ujednání (či spíše ustanovení, neboť o ujednání účastníků se v případě, kdy je ustanovení jednostranně stanoveno jednou stranou v dokumentu typu všeobecné obchodní podmínky, ceník, sazebník apod., jejichž obsah druhá strana nemohla ovlivnit a žádným způsobem nevyjádřila souhlas s jeho obsahem připojením podpisu k takové listin ě, jednat nemůže), jímž mělo toto právo být založeno, je neplatné podle ustanovení § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy, rozpor se zákonem (konkrétně s ustanovením § 1813 o. z.) a současně s veřejným pořádkem. V tomto směru soud odkazuje též na závěry nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11 týkající se smluvní pokuty, kdy Ústavní soud dovodil, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na nichž spotřebitel připojuje svůj podpis). Soud zdůrazňuje, že v projednávané věci se jedná o typově stejnou věc právě jako ve věci sp. zn. I. ÚS 3512/11 u Ústavního soudu, proto je s podivem, že žalobce (resp. jeho právní nástupce) z toho doposud pro sebe neučinil relevantní právní závěr a nadále se, navzdory tomu, že mu právní názor Ústavního soudu ve vztahu k ujednání, či spíše ustanovení, o smluvní pokutě ve smlouvách jeho právního předchůdce (ve věci sp. zn. I. ÚS 3512/11 u Ústavního soudu i v projednávané věci) musí být velmi dobře znám, zaplacení smluvních pokut, na něž mu mělo vzniknout právo z ustanovení jeho všeobecných obchodních podmínek, domáhá.
Ve zbývající části (ve vztahu ke smluvní pokutě) tedy soud žalobu jako nedůvodnou zcela zamítl (výrok II.).
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, jak ve výroku III. uvedeno, neboť žalobce, který byl ve věci zcela neúspěšný, s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů řízení nemá právo (srov. ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) a žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, v řízení žádné náklady nevznikly, tedy není co nahrazovat.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.