Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

49 C 197/2020-19

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

se sídlem v obec, ulice číslo

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum,

bytem v obec, ulice číslo

o 9.704 Kč,

takto:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 9.704 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 9.704 Kč, se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 9.704 Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že podle žádosti žalované ze dne 28. 1. 2020 poskytl žalované částku ve výši 3.000 Kč, již se žalovaná zavázala vrátit do 2. 3. 2020, splatnost byla následně posunuta na 17. 4. 2020. Žalovaná částka sestávala z čerpané jistiny ve výši 3.000 Kč, částky ve výši 2.600 Kč jako„ náklady spojené s uplatněním pohledávky“, částky ve výši 900 Kč jako smluvní pokuty a částky 3.204 Kč jako„ poplatek za poskytnutí úvěru“.

Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

Usnesením ze dne 3. 12. 2020, č. j. -8, soud žalobce vyzval k doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání (a též k prokázání tvrzení o poskytnutí částky 3.000 Kč žalované), na tuto výzvu žalobce nereagoval. Soud tedy nařídil jednání, na němž hodlal postupem podle ustanovení a 3 vyzvat k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů. Vzhledem k tomu, že k tomuto jednání se žalobce nedostavil, ač předvolán řádně a včas (svou neúčast přitom omluvil), zabránil soudu v tomto postupu.

Po provedeném dokazování soud nevzal za prokázané, že žalobce se žalovanou uzavřel smlouvu o žalobcem tvrzeném obsahu. Předložil-li žalobce tiskopis, na němž je strojově uvedeno„ digitálně podepsáno v obec dne: celé jméno žalované, r.č: číslo, datum 28. 1. 2020 14.18.27, IP adresa: číslo“, tímto soud nemá (bez dalšího) za prokázané tvrzení o tom, že žalovaná projevila vůli být vázána obsahemy, na níž je shora uvedená doložka uvedena. Nejde o vlastnoruční podpis žalované, doložka sama o sobě nesvědčí o tom, že„ digitální podpis“ připojila žalovaná. I kdyby však žalovaná nějakým způsobem projevila vůli být vázána smlouvou o obsahu, jak žalobkyně předložila, žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že před poskytnutím úvěru dostatečně ověřila schopnost žalované úvěr splácet, když nijak neověřovala zejména výdaje žalované, počet vyživovacích povinností atp. Nutno tedy vycházet z toho, že tyto okolnosti žalobkyně nijak neověřovala. Tím žalobkyně porušila svou povinnost uloženou jí ustanovením a 2 , o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18).

I kdyby tedy smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena, shledává ji soud absolutně neplatnou. Žalobci by tak bylo možné přiznat právo na plnění teoreticky z titulu bezdůvodného obohacení, nikoli však ze smlouvy. Soud nicméně nemá za prokázané ani to, že částka 3.000 Kč byla poskytnuta žalované. Předložila-li žalobkyně„ potvrzení o platbě“ ze dne 29. 1. 2020, toto potvrzení potvrzuje pouze to, že z účtu žalobkyně byla dne 29. 1. 2020 odečtena částka 3.000 Kč ve prospěch účtu č. ú. bankovní účet s popisem„ Simplepůjčka splatnost 2. 3. 2020“, z tétoy však nijak neplyne, že by se mělo jednat o platbu ve prospěch žalované (a to ani ve spojení s ostatními listinnými důkazy ve spise; pokud na potvrzení o platbě z účtu č. ú. bankovní účet je ve zprávě pro příjemce uvedeno„ celé jméno žalované“, jde o zprávu pro příjemce, nikoli informaci o majiteli účtu, z něhož platba odešla).

Soud tedy s ohledem na naprostou absenci základních skutkových tvrzení a označení důkazů po provedeném dokazování nenalezl žádný důvod, pro který by bylo lze žalobě vyhovět, a to ani částečně. Z tohoto důvodu žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, jak ve výroku II. uvedeno, neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo (srov. ustanovení a contrario) a žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, v řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).