Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
49 C 191/2020-30
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., jako samosoudcem v právní věci
žalobce: ; právnická osoba
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupený titul. jméno příjmení, titul,
advokátkou se sídlem v obec a číslo, ulice číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum,
bytem v obec, ulice číslo
o 1.500 Kč s úroky z prodlení,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1.500 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.500 Kč za dobu od 2. února 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.500 Kč za dobu od 9. července 2015 do 1. února 2018.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 985 Kč k rukám titul. jméno příjmení, titul, advokátky se sídlem v obec a číslo, ulice číslo do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1.500 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.500 Kč za dobu od 2. února 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.500 Kč za dobu od 9. července 2015 do 1. února 2018. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 985 Kč k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], [titul], advokátky se sídlem v [obec a číslo], [ulice] [číslo] do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.
Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 1.500 Kč s úroky z prodlení z částky 1.500 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 9. 7. 2015 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovanému podle smlouvy o půjčce ze dne 22. 5. 2015 společnost právnická osoba poskytla (převodem na účet) částku 1.500 Kč, již se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem, který žalobce dále specifikoval, do 8. 7. 2015. V rozporu s tímto ujednáním žalovaný částku 1.500 Kč nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla žalobci postoupena smlouvou ze dne 21. 12. 2017. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně. Na výzvu soudu (usnesení ze dne 19. 11. 2020, č. j. 49 C 191/2020 -14) žalobce sdělil, že„ nedisponuje informacemi a důkazy k prokázání kontraktačního procesu nad rámec žalobního návrhu“, že„ bohužel nemá od právního předchůdce k dispozici smlouvu o zápůjčce/úvěru“, že„ nedisponuje informacemi a důkazy k prokázání totožnosti žalovaného“ a že„ žalobce jako první nástupce původního věřitele nedisponuje informacemi a důkazy k tomu, jak byla prověřena úvěruschopnost žalovaného“.
Žalovaný se ve věci – ač k tomu byl soudem vyzván usnesením ze dne 3. 12. 2020, č. j. 49 C 191/2020 -18 – nevyjádřil.
Z obsahu podání žalobce ze dne 1. 12. 2020 (doplnění žaloby k výzvě soudu) je zřejmé, že ani nařízení jednání a postup soudu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. by nevedlo k pro žalobce příznivějšímu rozhodnutí ve věci (neboť žalobce podle svého tvrzení žádná další skutková tvrzení uvést a důkazy označit nemůže), pouze by jím byly navýšeny náklady řízení, a to v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Za této situace soud nařízení jednání neshledal účelné a za podmínek uvedených v ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání.
Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 22. 5. 2015 právnická osoba bezhotovostně poskytla žalované částku 1.500 Kč. Dne 21. 12. 2017 právnická osoba uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek, podle níž převedla pohledávku mj. za žalovaným žalobci. Přípisem ze dne 19. 1. 2018, odeslaným dne 25. 1. 2018, bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky a zároveň byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu (který právnická osoba vyčíslila v částce 4.165,36 Kč). Přípisem ze dne 2. 4. 2018, odeslaným dne 14. 4. 2020, žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky (tentokrát vyčíslené v částce 5.783,32 Kč), marně.
Soud nevzal za prokázané tvrzení žalobce, že žalovaný dne 22. 5. 2015 uzavřel jakoukoli smlouvu, neboť žádná smlouva soudu doložena nebyla. Pokud jde o listin u nadepsanou„ loan application info“, pak – pomine-li soud, že jednacím jazykem soudu je jazyk český, nikoli anglický – nutno uvést, že jde o formulář, k němuž není připojen podpis žalovaného, nelze ani žádným způsobem dovodit, že právnická osoba a žalovaný jakkoli projevili vůli být obsahem této listin y vázáni, vyjma toho již označení„ loan application info“ navozuje dojem, že jde o informace k žádosti o půjčku, nikoli obsah uzavřené smlouvy. I kdyby ovšem byla uzavřena smlouva o obsahu, jak žalobce tvrdil, soud nemá za prokázané, že by před uzavřením smlouvy poskytovatel půjčky ověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, což samo o sobě je důvodem neplatnosti smlouvy (srov. ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni, kdy podle tvrzení žalobce měla být uzavřena smlouva, tj. ke dni 22. 5. 2015). I kdyby tedy smlouva tvrzená žalobcem byla uzavřena, nelze ji posoudit jako platnou a nelze podle ní žalobci přiznat jakékoli plnění.
Po právní stránce soud věc posoudil takto: Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovaný obdržel dne 22. 5. 2015 částku 1.500 Kč, aniž k tomu měl právní důvod (plnění bez uzavřené smlouvy, případně podle neplatné smlouvy), došlo u něho ke vzniku bezdůvodného obohacení, které je povinen vydat (srov. ustanovení § 2991 an. o. z.). Splatnost částky 1.500 Kč ovšem nenastala dne 8. 7. 2015, jak se mylně domnívá žalobce, když požaduje úrok z prodlení ode dne 9. 7. 2015, ale teprve na výzvu doručenou žalovanému. První doložená výzva k plnění je ze dne 19. 1. 2018, předaná k poštovní přepravě dne 25. 1. 2018. Protože žalobce netvrdil jiné datum doručení, soud vycházel z domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. dne 30. 1. 2018. Dne 30. 1. 2018 bylo úterý. Za dobu„ bez zbytečného odkladu“, v níž je dlužník povinen splnit (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.) za této situace soud považuje následující čtvrtek, tj. 1. 2. 2018 (nelze rozumně předpokládat, že žalovaný hned v den doručení, v úterý 30. 1. 2018, reálně mohl stihnout zadat bankovní příkaz k úhradě; pokud jej zadal následující den, tj. ve středu 31. 1. 2018, částka mohla být reálně připsána na účet žalobce následující pracovní den, tj. ve čtvrtek dne 1. 2. 2018). Ke dni 1. 2. 2018 tedy podle názoru soudu nastala splatnost částky 1.500 Kč a od následujícího dne, tj. od 2. 2. 2018, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky. Soud proto shledal žalobu důvodnou v té části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 1.500 Kč s úroky z prodlení (k právu na zaplacení úroku z prodlení srov. ustanovení § 1970 o. z.) z této částky ode dne 2. 2. 2018 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně (ač podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. by měl právo na vyšší úrok z prodlení), soud mu – vázán žalobním petitem – přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení v této výši. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok I.).
Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tj. podle úspěchu ve věci (který soud posuzoval nejenom ve vztahu k jistině, ale též ve vztahu k žalovanému úroku z prodlení; tento přitom kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, srov. ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 86 %, žalovaný byl úspěšný v rozsahu 14 %, tzn. rozdíl je 72 % Náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 500 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za dva úkony právní služby po 200 Kč a jeden právní úkon po 100 Kč, dále paušální částky jako náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, jednoduchá výzva k plnění, a náhrady za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 168 Kč podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. , tj. celkem 1.368 Kč. Jak shora uvedeno, rozdíl v úspěchu ve věci byl 72 %, proto soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v tomto rozsahu, tj. v celkové částce 985 Kč.
Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 985 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.