Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
209 C 40/2021-51
Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní titul Alenou Šustrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa, obec
zastoupená advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa, obec - část obce
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucího z částky částka od datum do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka a smluvní pokuty ve výši částka se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucího z částky [částka] od [datum] do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka] se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi společností právnická osoba a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši částka. Převzetí částky žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Součástí smlouvy byly Podmínky úvěru, žalovaná se zavázala vrátit částku částka s příslušenstvím do datum. Žalovaná částku nesplatila řádně a včas, tímto původnímu věřitele vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Mezi původním věřitelem a žalobkyní byla dne datum s účinností ke dni datum uzavřena smlouva o postoupení pohledávek včetně pohledávky za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovanou před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu předžalobní výzvou. Žalovaná však dluh neuhradila.
2. Na podporu žalobních tvrzení založila žalobkyně do spisu smlouvu o úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodní podmínky, smlouvu o postoupení pohledávek včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávky, upomínky, předžalobní výzvu.
3. Soud ve věci nařídil ústní jednání. K jednání se žalobkyně omluvila, odkázala na žalobu a do spisu založené listiny. Nedostavila se ani žalovaná, k žalobě se nevyjádřila, do spisu nezaložila ani nenavrhla žádné důkazy. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků, dokazování provedl listinami, které do spisu založila žalobkyně.
4. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaná skutečně uzavřela se společností právnická osoba dne datum smlouvu o úvěru podpisem smlouvy potvrdila převzetí částky částka, smlouva obsahovala i ujednání účastníků smlouvy o poplatcích za různá prodloužení a poplatky sankční. Co se týče osoby dlužnice, jejích majetkových poměrů, tyto jsou zachyceny ve smlouvě zcela obecně prohlášením, že žalovaná není politicky exponovanou osobu, že souhlasí s tím, aby věřitel si vyžádal informace v bankovních i nebankovních registrech o ní, a mohl tak posoudit žádost o poskytnutí ´věru stran její bonity, důvěryhodnosti a platební morálky. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně, respektive původní věřitel jakékoli informace o žalované, jejích majetkových poměrech, příjmech, výdajích vůbec zjišťoval, či dokonce ověřoval z listin (pracovní a nájemní smlouvy a podobně). Na straně druhé bylo v řízení prokázáno, že na žalobkyni přešlo právo pohledávky za žalovanou platně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek, že toto bylo žalované sděleno a také, že žalovaná byla vyzvána ještě před podáním žaloby, aby dluh uhradila.
5. Protože v žalobě absentovala tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěru a do spisu nebyly založeny žádné důkazy v tomto směru, měl soud v úmyslu žalobkyni poučit o její povinnosti, měl v úmyslu ji vyzvat, aby žalobní tvrzení doplnila a k těmto předložila důkazy. Protože se žalobkyně k prvnímu jednání ve věci nedostavila, vzala si tak možnost být soudem poučena, přestože o možných následcích takového jednání si byla vědoma.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18).
9. V daném případě ani z tvrzení žalobkyně, ani z předložených důkazů vůbec nevyplývá, že by se právní předchůdkyně žalobkyně – původní věřitel úvěruschopností žalované zabýval. Ve smlouvě, jak popsáno shora, sice je deklarováno, že dlužník souhlasí s tím, aby si věřitel učinil příslušné dotazy stran posouzení úvěruschopnosti dlužníka, nicméně je to uvedeno v již uzavřené smlouvě, podpisem které žalovaná zároveň potvrzovala převzetí peněz (kdy tedy věřitel měl v úmyslu úvěruschopnost dlužníka zjišťovat?), z ničeho nevyplývá, že by si původní věřitel nechal předložit nějaké listiny, činil nějaké dotazy. Vzhledem k uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než že smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná, kdy k neplatnosti je soud povinen přihlížet z moci úřední (§ 588 o.z.), čímž nepřichází v úvahu případná moderace, kterou lze použít u případů neplatnosti relativní.
10. Soud na tomto místě ještě podává, že i pokud by předmětnou smlouvu shledal platnou (i kdyby zkoumání úvěruschopnosti žalované s péčí řádného hospodáře provedené věřitelem bylo prokázáno), je otázkou, nakolik by byla shledána platnými i další dílčí ujednání mezi smluvními stranami, například o sankcích – jejich výši). S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy se však soud již tímto nezabýval.
11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
12. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Soud dospěl k závěru, že na straně žalované k bezdůvodnému obohacení došlo. Žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně převzala peněžní prostředky ve výši částka, a nebylo prokázáno, že by tuto částku, případně její část žalobkyni (její právní předchůdkyni) vrátila. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni právě uvedenou částku, a to spolu s úrokem z prodlení jdoucím z uvedené částky, neboť tím, že toto peněžité plnění žalovaná nevrátila řádně a včas, se beze sporu do prodlení dostala (§ 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbytku však soud žalobu zamítl.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s ohledem na výsledek sporu podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) tak, že ve sporu úspěšnější žalobkyni přiznal pouze procentuální část nákladů řízení vzniklých jí úhradou (povinností uhradit) soudního poplatku a nákladů na právní zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu za 3 úkony právní služby, tři paušální náhrady plus 21 % DPH. O povinnosti žalované uhradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jí domáhat návrhem na výkon rozhodnutí – exekuci.