Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 56/2021-54
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr Milanem Polehlou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 26 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 000 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 600 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 177,71 Kč,
úroku ve výši 12,32 % ročně z částky 15 600 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 600 Kč za dobu od 21. 5. 2020
do 2. 1. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 600 Kč za dobu
od 3. 1. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 1 000 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 000 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 600 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 177,71 Kč, úroku ve výši 12,32 % ročně z částky 15 600 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 600 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 600 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 1 000 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 26 600 Kč s příslušenstvím z důvodu nesplacení části úvěru, který poskytl žalovanému právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba (s účinností ke dni datum byla část závodu této společnosti převedena na společnost x právnická osoba, IČO), a to na základě smlouvy o úvěru ze dne 9. 1. 2017 číslo. V této smlouvě se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr ve výši 20 000 Kč spolu s náklady úvěru v celkové výši 14 600 Kč splatit ve 13 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč Náklady poskytnutého úvěru byly sjednány v celkové výši 14 600 Kč a skládají se z úroku ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, tedy z úroku ve výši 5 600 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 2 800 Kč. Žalovaný svou smluvní povinnost úvěr řádně a včas splácet neplnil. Uhradil pouze platby v celkové výši 19 000 Kč, přičemž v prodlení se ocitl již
od 8. splátky splatné dne 9. 9. 2017. Splatnost celého úvěru nastala splatností poslední splátky, a to dne 9. 2. 2018. Za prodlení žalovaného s úhradou vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně rovněž právo na úhradu sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužných měsíčních splátek, a to za dobu od splatnosti první dlužné splátky do 31. 10. 2019 v celkové výši 11 000 Kč.
Právní předchůdce žalobkyně předmětnou pohledávku postoupil s účinností ke dni 8. 7. 2020 žalobkyni. Žalovaný neuhradil svůj dluh ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání byla řádně a včas předvolán, avšak se bez omluvy nedostavil. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 9. 1. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo (dále jen„ smlouva“), na základě níž společnost právnická osoba poskytla žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr
ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a náklady úvěru ve výši 14 600 Kč, které se skládaly z úroku ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, tedy z úroku ve výši 5 600 Kč,
poplatku za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 4 400 Kč
a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč, žalobkyni uhradit v 13 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč. Výše uvedený úvěr byl žalovanému poskytnut v hotovosti při podpisu smlouvy (viz smlouva o úvěru ze dne 9. 1. 2017). Žalovaný uhradil dne 9. 1. 2017 částku 800 Kč a dále postupně uhradil 7 splátek po 2 600 Kč, tj. celkem 19 000 Kč (viz transakční historie). Dne 24. 6. 2020 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností právnická osoba a žalobkyní, dle níž vlastnická práva k převáděným pohledávkám přecházejí na postupníka dnem zaplacení úplaty (viz smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek). Podmínka zaplacení kupní ceny byla splněna dne 8. 7. 2020 (viz potvrzení o zaplacení kupní ceny).
O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 24. 7. 2020 (viz oznámení
o postoupení pohledávky). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 18. 12. 2020, kterou žalovanému odeslala téhož dne (viz výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podací lístek).
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky,
a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné,
z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 9. 1. 2017 smlouvu o úvěru podle § 2395
a násl. o. z., na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit sjednaný úrok, poplatek za uzavření smlouvy, poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní výběr splátek v celkové částce 34 600 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč.
10. Ačkoliv na předložené smlouvě o úvěru je podpis obou smluvních stran, soud nicméně shledal, že smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v rámci žalobních tvrzení neuvedla, jakým způsobem posuzoval její právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného, byla proto vyzvána usnesením
č. j. 19 C 56/2021 -28 ze dne 2. 3. 2021, aby doplnila svá žalobní tvrzení v tom směru, že uvede, jakým konkrétním způsobem právní předchůdce prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet včetně uvedení toho, jaká konkrétní zjištění vypovídající o úvěruschopnosti žalovaného učinil,
na základě jakých důkazů (potvrzení, prohlášení, výpisů) a jak je vyhodnotil. Žalobkyně k výzvě uvedla, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a nahlédnutím
do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 9. 1. 2017 a ověřeny doklady uvedenými v části„ ověřeno“. V žádosti, kterou žalobkyně soudu předložila, je uvedeno, že žalovaný je anonymizováno, v domácnosti žijí dvě osoby výdělečně činné a jedno nezaopatřené dítě do 6 let. Žalovaný je osobou samostatně výdělečně činnou s příjmem z podnikání ve výši částka. Jiné blíže nespecifikované příjmy žalovaného mají činit
dalších částka. Žalovaný bydlí v nájmu, tvrzené výdaje domácnosti činí částka měsíčně (částka nájemné, částka energie, částka stravování, výživné. Co se týče listin prokazujících tvrzené skutečnosti, žalobkyně předložila přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2015,
dle něhož činil rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného v tomto roce částka, což odpovídá částce částka měsíčně. K prokázání dalšího příjmu žalovaného ve výši částka však žalobkyně žádné dokumenty neposkytla, rovněž tak neposkytla žádné doklady k prokázání příjmu druhé výdělečně činné osoby v domácnosti. Ve vztahu k výdajům žalovaného žalobkyně předložila smlouvu o nájmu bytu, dle níž nájemné činí částka měsíčně a záloha na plnění poskytovaná s užíváním bytu a s ním související služby částka měsíčně. Co se týče dalších výdajů domácnosti uváděných v celkové výši částka, tyto poskytovatelem úvěru nebyly blíže zkoumány.
Dle názoru soudu částkou částka nelze v žádném případě pokrýt měsíční výdaje tříčlenné domácnosti – 2 dospělí + dítě do 6. let (stravování, ošacení, volnočasové aktivity, komunikační prostředky apod.). Sám poskytovatel úvěru počítá jako minimální měsíční výdaje žadatele s částkami 3 200 Kč na 1. osobu, 2 900 Kč pro 2. osobu a 1 800 Kč nezaopatřené dítě do 6 let, tj. 7 900 Kč pro 2 dospělé a dítě do 6 let. Žalobkyně pak dále uvedla, že tvrzení žalovaného ohledně svých příjmů a výdajů byla ověřována i nahlédnutím do veřejných registrů, netvrdila však
a nedoložila, do jakého konkrétního registru (insolvenční rejstřík, NRKI, registr SOLUS apod.) nahlížela a s jakým výsledkem. Suma sumárum žalovaný doložil měsíční příjmy jen ve výši
částka a výdaje ve výši částka měsíčně za bydlení. Dalších minimálně částka měsíčně vynakládá na svoje vlastní výdaje a dalších částka měsíčně na výdaje ostatních členů domácnosti. Z toho je zřejmé, že doložené měsíční výdaje žalovaného jsou fakticky vyšší než jeho měsíční příjmy, takže vůbec není jasné, z čeho měl žalovaný sjednanou splátku částka měsíčně splácet. Za této situace měl poskytovatel úvěru po žalovaném požadovat další doplňující výdaje
o jeho měsíčních příjmech a výdajích, které by jeho situaci osvětlily, což ale neučinil.
Poskytovatel úvěru tedy vycházel ze zcela nevěrohodných údajů o měsíčních příjmech i výdajích žalovaného, což samozřejmě nutně hrubě zkreslilo výsledek jeho finanční analýzy i credit scoringu, podle nich nakonec úvěr žalovanému poskytoval (podle nich šlo žalovanému poskytnou úvěr až do 20 000 Kč, s měsíční splátkou do 2 600 Kč). Soud proto v tomto konkrétním případě považuje posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany poskytovatele úvěru (právního předchůdce žalobkyně) nedostatečným.
12. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.
13. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní
a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.
14. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy o úvěru. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky a poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru.
15. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (viz smlouva o úvěru ze dne 9. 1. 2017). Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni dosud uhradil částku 19 000 Kč, kterou soud započetl jako plnění na jistinu.
Na jistině tak zbývá uhradit částku 1 000 Kč (20 000 – 19 000), k jejíž úhradě soud žalovaného svým rozhodnutím zavázal.
16. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ).
17. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 2. 1. 2021, a to výzvou ze dne
18. 12. 2020, kterou žalovanému zaslala téhož dne. Splatnost dlužné částky tedy nastala 2. 1. 2021 a počínaje dnem 3. 1. 2021 je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (8,25 %).
18. Soud tedy z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. zavázal žalovaného k zaplacení částky 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 000 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl.
19. Z hlediska nákladového výroku soud podotýká, že ve věci byl úspěšnější žalovaný, když úspěch žalobkyně je dán poměrem přiznané částky (1 000 Kč + úroky z prodlení za dobu od 3. 1. 2021 kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni 15. 4. 2021) a částky odpovídající celému předmětu řízení (26 600 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku). Je tedy zcela evidentní, že žalobkyně byla v řízení v převážné míře neúspěšná, a proto by měl žalovaný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v poměrné výši (odpovídající jeho úspěchu ve věci). Vzhledem k tomu, že soud z obsahu spisu žádné náklady procesně nečinného žalovaného nezjistil, žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (ust. § 142 odst.
20. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v obec, prostřednictvím Okresního soudu ve obec. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.