Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 56/2021-54

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr Milanem Polehlou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 26 600 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 000 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 600 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 177,71 Kč,

úroku ve výši 12,32 % ročně z částky 15 600 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 600 Kč za dobu od 21. 5. 2020

do 2. 1. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 600 Kč za dobu

od 3. 1. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 1 000 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 000 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 600 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 177,71 Kč, úroku ve výši 12,32 % ročně z částky 15 600 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 600 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 600 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 1 000 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 26 600 Kč s příslušenstvím z důvodu nesplacení části úvěru, který poskytl žalovanému právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba (s účinností ke dni datum byla část závodu této společnosti převedena na společnost x právnická osoba, IČO), a to na základě smlouvy o úvěru ze dne 9. 1. 2017 číslo. V této smlouvě se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr ve výši 20 000 Kč spolu s náklady úvěru v celkové výši 14 600 Kč splatit ve 13 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč Náklady poskytnutého úvěru byly sjednány v celkové výši 14 600 Kč a skládají se z úroku ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, tedy z úroku ve výši 5 600 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 2 800 Kč. Žalovaný svou smluvní povinnost úvěr řádně a včas splácet neplnil. Uhradil pouze platby v celkové výši 19 000 Kč, přičemž v prodlení se ocitl již

od 8. splátky splatné dne 9. 9. 2017. Splatnost celého úvěru nastala splatností poslední splátky, a to dne 9. 2. 2018. Za prodlení žalovaného s úhradou vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně rovněž právo na úhradu sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužných měsíčních splátek, a to za dobu od splatnosti první dlužné splátky do 31. 10. 2019 v celkové výši 11 000 Kč.

Právní předchůdce žalobkyně předmětnou pohledávku postoupil s účinností ke dni 8. 7. 2020 žalobkyni. Žalovaný neuhradil svůj dluh ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání byla řádně a včas předvolán, avšak se bez omluvy nedostavil. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti žalovaného v souladu s  , (dále jen „ “).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 9. 1. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo (dále jen„ smlouva“), na základě níž společnost právnická osoba poskytla žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr

ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a náklady úvěru ve výši 14 600 Kč, které se skládaly z úroku ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, tedy z úroku ve výši 5 600 Kč,

poplatku za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 4 400 Kč

a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč, žalobkyni uhradit v 13 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč. Výše uvedený úvěr byl žalovanému poskytnut v hotovosti při podpisu smlouvy (viz smlouva o úvěru ze dne 9. 1. 2017). Žalovaný uhradil dne 9. 1. 2017 částku 800 Kč a dále postupně uhradil 7 splátek po 2 600 Kč, tj. celkem 19 000 Kč (viz transakční historie). Dne 24. 6. 2020 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností právnická osoba a žalobkyní, dle níž vlastnická práva k převáděným pohledávkám přecházejí na postupníka dnem zaplacení úplaty (viz smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek). Podmínka zaplacení kupní ceny byla splněna dne 8. 7. 2020 (viz potvrzení o zaplacení kupní ceny).

O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 24. 7. 2020 (viz oznámení

o postoupení pohledávky). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 18. 12. 2020, kterou žalovanému odeslala téhož dne (viz výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podací lístek).

4. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky,

a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné,

z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 9. 1. 2017 smlouvu o úvěru podle § 2395

a násl. o. z., na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit sjednaný úrok, poplatek za uzavření smlouvy, poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní výběr splátek v celkové částce 34 600 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč.

10. Ačkoliv na předložené smlouvě o úvěru je podpis obou smluvních stran, soud nicméně shledal, že smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním podle , neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje

11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v rámci žalobních tvrzení neuvedla, jakým způsobem posuzoval její právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného, byla proto vyzvána usnesením

č. j. -28 ze dne 2. 3. 2021, aby doplnila svá žalobní tvrzení v tom směru, že uvede, jakým konkrétním způsobem právní předchůdce prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet včetně uvedení toho, jaká konkrétní zjištění vypovídající o úvěruschopnosti žalovaného učinil,

na základě jakých důkazů (potvrzení, prohlášení, výpisů) a jak je vyhodnotil. Žalobkyně k výzvě uvedla, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a nahlédnutím

do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 9. 1. 2017 a ověřeny doklady uvedenými v části„ ověřeno“. V žádosti, kterou žalobkyně soudu předložila, je uvedeno, že žalovaný je anonymizováno, v domácnosti žijí dvě osoby výdělečně činné a jedno nezaopatřené dítě do 6 let. Žalovaný je osobou samostatně výdělečně činnou s příjmem z podnikání ve výši částka. Jiné blíže nespecifikované příjmy žalovaného mají činit

dalších částka. Žalovaný bydlí v nájmu, tvrzené výdaje domácnosti činí částka měsíčně (částka nájemné, částka energie, částka stravování, výživné. Co se týče listin prokazujících tvrzené skutečnosti, žalobkyně předložila přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2015,

dle něhož činil rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného v tomto roce částka, což odpovídá částce částka měsíčně. K prokázání dalšího příjmu žalovaného ve výši částka však žalobkyně žádné dokumenty neposkytla, rovněž tak neposkytla žádné doklady k prokázání příjmu druhé výdělečně činné osoby v domácnosti. Ve vztahu k výdajům žalovaného žalobkyně předložila smlouvu o nájmu bytu, dle níž nájemné činí částka měsíčně a záloha na plnění poskytovaná s užíváním bytu a s ním související služby částka měsíčně. Co se týče dalších výdajů domácnosti uváděných v celkové výši částka, tyto poskytovatelem úvěru nebyly blíže zkoumány.

Dle názoru soudu částkou částka nelze v žádném případě pokrýt měsíční výdaje tříčlenné domácnosti – 2 dospělí + dítě do 6. let (stravování, ošacení, volnočasové aktivity, komunikační prostředky apod.). Sám poskytovatel úvěru počítá jako minimální měsíční výdaje žadatele s částkami 3 200 Kč na 1. osobu, 2 900 Kč pro 2. osobu a 1 800 Kč nezaopatřené dítě do 6 let, tj. 7 900 Kč pro 2 dospělé a dítě do 6 let. Žalobkyně pak dále uvedla, že tvrzení žalovaného ohledně svých příjmů a výdajů byla ověřována i nahlédnutím do veřejných registrů, netvrdila však

a nedoložila, do jakého konkrétního registru (insolvenční rejstřík, NRKI, registr SOLUS apod.) nahlížela a s jakým výsledkem. Suma sumárum žalovaný doložil měsíční příjmy jen ve výši

částka a výdaje ve výši částka měsíčně za bydlení. Dalších minimálně částka měsíčně vynakládá na svoje vlastní výdaje a dalších částka měsíčně na výdaje ostatních členů domácnosti. Z toho je zřejmé, že doložené měsíční výdaje žalovaného jsou fakticky vyšší než jeho měsíční příjmy, takže vůbec není jasné, z čeho měl žalovaný sjednanou splátku částka měsíčně splácet. Za této situace měl poskytovatel úvěru po žalovaném požadovat další doplňující výdaje

o jeho měsíčních příjmech a výdajích, které by jeho situaci osvětlily, což ale neučinil.

Poskytovatel úvěru tedy vycházel ze zcela nevěrohodných údajů o měsíčních příjmech i výdajích žalovaného, což samozřejmě nutně hrubě zkreslilo výsledek jeho finanční analýzy i credit scoringu, podle nich nakonec úvěr žalovanému poskytoval (podle nich šlo žalovanému poskytnou úvěr až do 20 000 Kč, s měsíční splátkou do 2 600 Kč). Soud proto v tomto konkrétním případě považuje posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany poskytovatele úvěru (právního předchůdce žalobkyně) nedostatečným.

12. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

13. Byť si je soud vědom toho, že naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní

a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.

14. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy o úvěru. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky a poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru.

15. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (viz smlouva o úvěru ze dne 9. 1. 2017). Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni dosud uhradil částku 19 000 Kč, kterou soud započetl jako plnění na jistinu.

Na jistině tak zbývá uhradit částku 1 000 Kč (20 000 – 19 000), k jejíž úhradě soud žalovaného svým rozhodnutím zavázal.

16. Ustanovení věta třetí stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v  o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění ( o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ).

17. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 2. 1. 2021, a to výzvou ze dne

18. 12. 2020, kterou žalovanému zaslala téhož dne. Splatnost dlužné částky tedy nastala 2. 1. 2021 a počínaje dnem 3. 1. 2021 je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané (8,25 %).

18. Soud tedy z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. zavázal žalovaného k zaplacení částky 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 000 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl.

19. Z hlediska nákladového výroku soud podotýká, že ve věci byl úspěšnější žalovaný, když úspěch žalobkyně je dán poměrem přiznané částky (1 000 Kč + úroky z prodlení za dobu od 3. 1. 2021 kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni 15. 4. 2021) a částky odpovídající celému předmětu řízení (26 600 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku). Je tedy zcela evidentní, že žalobkyně byla v řízení v převážné míře neúspěšná, a proto by měl žalovaný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v poměrné výši (odpovídající jeho úspěchu ve věci). Vzhledem k tomu, že soud z obsahu spisu žádné náklady procesně nečinného žalovaného nezjistil, žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (ust. § 142 odst.

2 ).

20. Podle jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v obec, prostřednictvím Okresního soudu ve obec. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.