Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
19 C 99/2021-45
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr Milanem Polehlou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 62 700 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 49 313,60 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 603,08 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 13 386,40 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 810,50 Kč, úroku ve výši 10,79 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 716 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni 52 % nákladů řízení, tedy částku ve výši 11 030,70 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 49 313,60 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 603,08 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 13 386,40 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 810,50 Kč, úroku ve výši 10,79 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 716 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni 52 % nákladů řízení, tedy částku ve výši 11 030,70 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 62 700 Kč s příslušenstvím z důvodu nesplacení části úvěru, který poskytl žalované právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba (s účinností ke dni datum byla část závodu této společnosti převedena na společnost právnická osoba, IČO), a to na základě smlouvy o úvěru ze dne 14. 12. 2017 číslo rok číslo. V této smlouvě se žalovaná zavázala poskytnutý úvěr ve výši 30 000 Kč spolu s náklady úvěru v celkové výši 20 700 Kč splatit ve 13 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 900 Kč Náklady poskytnutého úvěru byly sjednány v celkové výši 20 700 Kč a skládají se z úroku ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, tedy z úroku ve výši 8 400 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 6 600 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 5 700 Kč. Žalovaná svou smluvní povinnost úvěr řádně a včas splácet neplnila, přičemž v prodlení se ocitla již od 2. splátky splatné dne 14. 2. 2018. Splatnost celého úvěru nastala splatností poslední splátky, a to dne 14. 1. 2019. Žalovaná uhradila pouze při uzavření smlouvy částku 4 000 Kč. Za prodlení žalované s úhradou vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně rovněž právo na úhradu sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužných měsíčních splátek, a to za dobu od splatnosti první dlužné splátky do 8. 7. 2019 v celkové výši 16 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně předmětnou pohledávku postoupil s účinností ke dni 8. 7. 2020 žalobkyni. Žalovaná neuhradila svůj dluh ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání byla řádně a včas předvolána, avšak se bez omluvy nedostavila. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 14. 12. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo rok číslo (dále jen„ smlouva“), na základě níž společnosti právnická osoba poskytla žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a náklady úvěru ve výši 20 700 Kč, které se skládaly z úroku ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, tedy z úroku ve výši 8 400 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 6 600 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 5 700 Kč, žalobkyni uhradit v 13 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 900 Kč, přičemž splatnost první splátky byla dne 14. 1. 2018, poslední splátka byla splatná dne 14. 1. 2019. Platby dle smlouvy mají být započteny nejprve na úroky, poté na poplatky a následně na jistinu. V případě prodlení žalované s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny je žalovaná povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, přičemž souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Výše uvedený úvěr byl žalované poskytnut v hotovosti při podpisu smlouvy (viz smlouva o úvěru ze dne 14. 12. 2017, předpis splátek ke smlouvě o úvěru). Žalobkyně rovněž ověřila úvěruschopnost žalované (viz žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, pracovní smlouva, platový výměr, výplatní páska). Žalovaná uhradila dne 14. 12. 2017 částku 4 000 Kč (viz transakční historie). Dne 24. 6. 2020 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností právnická osoba a žalobkyní, dle níž vlastnická práva k převáděným pohledávkám přecházejí na postupníka dnem zaplacení úplaty (viz smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek). Podmínka zaplacení kupní ceny byla splněna dne 8. 7. 2020 (viz potvrzení o zaplacení kupní ceny). O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 24. 7. 2020 (viz oznámení o postoupení pohledávky). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 18. 12. 2020, kterou žalované odeslala téhož dne (viz výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podací lístek).
4. Z přehledu výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupných na internetových stránkách České národní banky soud zjistil, že v prosinci 2017 obvyklá výše úroků u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu (UK 2) činila 8,70 %, na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně (UK 4) dosahovala 8,03 % (viz přehled ARAD).
5. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. právnická osoba, IČO, pohledávku za žalovanou ze smlouvy postoupila ke dni 8. 7. 2020 žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 uzavřené mezi právnická osoba, IČO, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. ¨
7. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
12. Soud se dále zabýval smluvním typem, jenž byl dne 14. 12. 2017 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřen. Je možné zkonstatovat, že zatímco ze smlouvy o úvěru vzniká věřiteli povinnost rezervovat a na žádost dlužníka poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do sjednané výše a dlužníkovi vzniká právo (nikoliv povinnost) úvěr čerpat a povinnost poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky, pak smlouvou o zápůjčce přenechává věřitel dlužníkovi peníze nebo jiné druhově určené věci a dlužník se zavazuje ve sjednané době peníze nebo jiné druhově určené věci vrátit. Smlouva o zápůjčce vznikne na rozdíl od smlouvy o úvěru až plněním věřitele. Pro smlouvu o zápůjčce je charakteristické, že věřitel přenechává dlužníkovi určité množství věcí druhově určených (zastupitelných) k volnému nakládání, případně ke spotřebování, a dlužník se zavazuje vrátit mu po určité době věci stejného druhu. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky, přičemž při peněžité zápůjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 29 Odo 350/2003 , a ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 32 Cdo 922/2007 ). Jestliže smlouva obsahuje zmínku, že žalovaná obdržela peníze v hotovosti při podpisu smlouvy, jedná se o smlouvu o zápůjčce, byť je označena jako smlouva o úvěru.
13. Mezi právním předchůdcem žalobkyně jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem byla uzavřena platná smlouva o zápůjčce podléhající režimu ust. § 2390 a následující o. z. Pokud jde o smluvní náležitosti, není dán důvod pro postup dle § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 , neboť smlouva obsahovala informace o zápůjční úrokové sazbě, výši RPSN i celkové částce, kterou měla žalovaná zaplatit. Veškeré tyto informace žalovaná obdržela i v písemné formě.
14. Právní předchůdce žalobkyně splnil svoji povinnost ze smlouvy o zápůjčce a žalované poskytl hotovostní zápůjčku v sjednané výši 30 000 Kč. Žalované vznikla na základě této smlouvy povinnost poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a zaplatit úroky, poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná zaplatila dne 14. 12. 2017 částku 4 000 Kč.
15. Co se týče úroku a poplatku za správu úvěru, soud obě tyto dohodnuté platby právně kvalifikoval jako úrok, tj. jak úrok ve výši 8 400 Kč, tak i poplatek za správu úvěru ve výši 6 600 Kč, když obě tyto platby svou povahou a účelem představují peněžitou odměnu věřitele za poskytnutí peněz. Dohodnutý smluvní úrok včetně administrativního poplatku v celkové výši 15 000 Kč na 13 měsíců tak představuje úrok ve výši 54,16 % ročně, pročež ujednání ve smlouvě o úrocích je ujednáním, které je v rozporu s dobrými mravy, když tato sazba několikanásobně přesahuje obvyklé sazby bank u obdobných úvěrů sjednaných v rozhodném období. Taková výše úroků z úvěru je zcela nepřiměřená – i při eventuálním zohlednění toho, že právní předchůdce žalobkyně coby nebankovní subjekt může nést vyšší riziko při poskytování úvěrů – lze říci excesivní; v zásadě lze mít za to, že by v rozporu s dobrými mravy byla i bez ohledu na to, je-li žalovaná spotřebitelem či nikoliv. Rozpor s dobrými mravy je dán tím, že smluvený úrok mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu, která v době uzavření smlouvy (prosinec 2017) činila podle statistiky České národní banky 8,03 % ročně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 242/2011 ze dne 15. 5. 2012). Občanský zákoník spočívá – dle § 3 odst. 2 písm. d) o. z. – na zásadě„ pacta sunt servanda“, jež ovšem není bezbřehá a její limitou je celá řada institutů – zejm. korektiv dobrých mravů jako soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96 , či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97 ). Nepřiměřeně vysoké úroky jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Ujednání o výši úroků z úvěru není tzv. nepřiměřeným ujednáním ve smyslu § 1813 o. z. (žalovaná byla s výší úroků seznámena přímo ve smlouvě), neboť zákon zde činí výjimku. To však nebrání poměřovat i takto z přezkumu nepřiměřených ujednání vyňatých částí smlouvy (týkajících se tedy předmětu či ceny plnění, kam úroky z úvěru spadají) korektivem dobrých mravů dle § 1 odst. 2 o. z., když smyslem a účelem tohoto korektivu je zabránit – byť i dobrovolně sjednaným – zjevným nespravedlnostem. Soud vyšel z úrokové sazby 8,03 % p. a., tedy UK 4 s přihlédnutím k § 13 o. z. (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 27 Co 12/2019 ). Žalobkyně neposkytla žalované kreditní kartu, šlo o běžný spotřebitelský úvěr bez účelového určení, není tedy důvod vycházet při stanovení obvyklé úrokové sazby z hodnot, resp. úroků bank z kreditních karet. Užití vyšší úrokové sazby pak nelegitimizuje ani fakt, že právní předchůdce žalobkyně je nebankovní subjekt, v zásadě věřitel poslední instance, jenž tak poskytuje úvěry s vyšší mírou rizika, což kompenzuje vyšší úrokovou sazbou; jestliže by se úroková sazba pohybovala v obvyklé hladině či rozmezí sazeb úroků u úvěrů, nic by nebránilo žalobě vyhovět. Úrok dalece převyšující dokonce úrok z kreditních karet je pak zcela neakceptovatelný. Ujednání o úroku v řádech desítek procent pak nemůže soud vyhovět ani tehdy, pokud žalovaná k uzavření smlouvy přistoupila dobrovolně, na základě vlastní úvahy, přičemž měla všechny podstatné informace a v řízení zůstala procesně nečinná. Jeví-li se žalobkyni jako nespravedlivé krácení úroků, pak nelze přehlížet, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce měl a má k dispozici všechny dostupné informace, zná míru rizika a nic jej nenutí poskytovat úvěry za podmínek výrazně jiných než banky.
16. S ohledem na smluvní ujednání a znění § 2392 odst. 1 o. z., dle něhož lze sjednat při peněžité zápůjčce úroky, je však nutno dovodit, že žalobkyni úroky (tzv. cena peněz) náleží. Výše úroků se ale ve smyslu § 1802 o. z. bude odvíjet od obvyklých úroků poskytovaných bankami v daném místě a čase; přičemž jde o stejnou situaci, není-li výše úroků sjednána vůbec dle doslovného znění § 1802 nebo je-li sjednána neplatně. Úroková sazba u obdobných typů úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření smlouvy, tj. v prosince 2017, činila 8,03 % ročně. Soud proto vyšel z toho, že žalované byla dne 14. 12. 2017 poskytnuta částka 30 000 Kč, která byla úročena sazbou 8,03 % ročně, pročež úrok za dobu trvání smlouvy, tj. do splatnosti poslední sjednané splátky (14. 1. 2019) činí 2 613,60 Kč. V souladu se smluvním ujednáním pak soud platbu žalované ve výši 4 000 Kč započetl nejprve na úrok, pročež žalovaná na úroku již nedluží ničeho.
17. Co se týče inkasního poplatku, strany si jej sjednaly ve výši 5 700 Kč. Na jednu splátku tak připadá 438 Kč, pročež lze mít za to, že poplatek kryje skutečné náklady věřitele s prováděním hotovostních splátek (doprava, odpovědná osoba). Na základě těchto skutečností nemá soud za to, že by inkasní poplatek byl ujednáním odporujícím dobrým mravům. V souladu se smluvním ujednáním pak soud započetl na tento poplatek částku 1 386,40 Kč (platba ve výši 4 000 Kč po odečtení částky 2 613,60 Kč, která byla započtena na úrok - viz bod 15. odůvodnění), pročež žalovaná na tomto poplatku dluží částku 4 313,60 Kč (5 700 Kč mínus 1 386,40 Kč).
18. Žalovaná tak zůstala dlužna na jistině částku 30 000 Kč a částku 4 313,60 Kč na inkasním poplatku.
19. Žalovaná měla úvěr splatit nejpozději 14. 1. 2019, přičemž pokud tak neučinila, svědčí žalobkyni také právo na zákonný úrok z prodlení z jistiny a úroku od 15. 1. 2019 do zaplacení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 36 716 Kč za dobu od 26. 2. 2019 do zaplacení, přičemž za dobu do 20. 5. 2020 jej kapitalizovala částkou 4 413,58 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyni byla na jistině a úroku přiznána částka pouze ve výši 30 000 Kč, soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně za jí požadované (kratší) období, avšak pouze z přiznané částky 30 000 Kč, přičemž za dobu do 20. 5. 2020 tento úrok kapitalizoval částkou 3 603,08 Kč.
20. Žalobkyně se v řízení dále domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byla žalovaná v prodlení, přičemž souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Žalobkyně smluvní pokutu vyčíslila za dobu od 15. 2. 2018 do 8. 7. 2019 částkou 16 000 Kč. Vzhledem k tomu, že součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny 30 000 Kč činí částku 15 000 Kč, soud žalobkyni přiznal nárok na smluvní pokutu pouze ve výši 15 000 Kč.
21. Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroku ve výši 10,79 % ročně z částky 30 000 Kč za období od 15. 1. 2019 do zaplacení, přičemž za období od 15. 1. 2019 do 20. 5. 2020 požadovaný úrok kapitalizovala částkou 4 413,58 Kč. Soud žalobu v této části zamítl, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že výpůjční úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy (ve smyslu článku II. odst. 1 smlouvy).
22. Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení částky 49 313,60 Kč (jistina, inkasní poplatek, smluvní pokuta), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 603,08 Kč 0 a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.).
23. Ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. vzniklo žalobkyni vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslala výzvu k plnění. Protože její úspěch ve věci byl jen částečný, nepřiznal jí soud plnou náhradu nákladů řízení, nýbrž jen v rozsahu 52 %, což odpovídá poměru jejího úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). V části, v níž byla žaloba zamítnuta, se jedná o její neúspěch. Ve vztahu k původně uplatněné částce (73 657,44 Kč zahrnující jistinu, poplatky, smluvní pokutu a příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozhodnutí) činí rozsudkem přiznaná pohledávka (55 724,56 Kč zahrnující jistinu, poplatek, smluvní pokutu a příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozhodnutí) 76 %. Při zohlednění neúspěchu žalobkyně v rozsahu 24 % jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 52 % (76 % úspěch – 24 % neúspěch = 52 % náhrada). Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 240 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 14 480 Kč (4× 3 620 Kč dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. , sepis a podání návrhu dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. , předžalobní výzva dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. a účast u jednání dne 6. 5. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb. ), náhrady hotových výdajů ve výši 1 200 Kč (tj. 4× 300 Kč dle § 13 odst. 1 , 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke čtyřem výše uvedeným úkonům právní služby), a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 3 292,80 Kč (21 % z přiznané odměny za zastupování a náhrad) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Za písemné doplnění žalobních tvrzení ze dne 27. 4. 2021 soud zástupci žalobkyně odměnu nepřiznal, neboť takto doplněná tvrzení měla být již součástí návrhu na zahájení řízení (§ 79 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku 21 212,80 Kč, z čehož 52 % činí částku 11 030,70 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobkyni nahradit k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
24. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.