Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

46 C 93/2021-31

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 6 345 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč

s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení,

do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 3 345 Kč s příslušenstvím, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 3 345 Kč s příslušenstvím, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně doručila soudu dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 6 345 Kč s úrokem z prodlení od datum do zaplacení.

2. Podle žaloby, žalobkyně a žalovaný mezi sebou distančně prostřednictvím elektronických prostředků uzavřeli dne datum rámcovou smlouvu a následně Úvěrovou smlouvu. K uzavření obou smluv mělo dojít prostřednictvím internetových stránek žalobkyně webová adresa. Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému na jeho žádost peněžní prostředky v celkové výši 3 000 Kč. Žalovaný měl podle smlouvy žalobkyni vrátit poskytnutou částku, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč Částku 3 000 Kč zaslala žalobkyně na účet žalovaného dne datum. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně měl splatit úvěr do 24 měsíců. Žalobou je požadována jistina ve výši 3 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč, poplatek za SMS servis 245 Kč, úrok 588 Kč, náklady na vymáhání 560 Kč a smluvní pokuty 1 358 Kč.

3. Ohledně schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že tuto zkoumala na základě údajů z registru NRKI a BRKI, příjmení a dále z Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Dále pak srovnávala příjmy a výdaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr, kdy žalovaný uvedl čistý příjem částka měsíčně a výdaje ve výši částka. Příjmy ostatních členů domácnosti činí částka.

4. Účastníci souhlasili dle s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu se má za to, že žalovaný s takovým postupem souhlasí, když se k jemu zaslané výzvě nevyjádřil. Žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena na adresu trvalého pobytu zjištěnou z centrální evidence obyvatel.

5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Z úvěrové smlouvy datované ke dni datum, předložených žalobkyní soud zjistil, žalobkyní předložená smlouva je žalovaným nepodepsaná. Žalovaný smlouvu podepsal elektronicky. Z formuláře pro standardní informaci o spotřebitelském úvěru a z textu úvěrové smlouvy ze dne datum vyplývá, že smlouvou byl stanoven poplatek za poskytnutí úvěru v částce 99 Kč, smluvní pokuta pro případ nedodržení termínu splatnosti úvěru a další poplatky.

7. Z výpisů z úvěrového účtu žalobkyně a z příkazu k úhradě vyplývá, že na účet žalovaného byla žalobkyní zaslána dne datum částka 3 000 Kč.

8. Z předložené fotografie občanského průkazu žalovaného vyplývá, že údaje z občanského průkazu (jméno, rodné číslo, adresa pobytu, číslo příjmení) se shodují s údaji uvedenými ve smlouvě.

9. Z veřejně přístupné databáze odcizených dokladů vedené Ministerstvem vnitra soud zjistil, že občanský průkaz totožného čísla není veden jako doklad s hlášenou ztrátou či odcizením.

10. Z výpisů z úvěrového účtu vyplývá, že žalovanému byl vyplacen úvěr dne datum ve výši 3 000 Kč, žalovaný nesplatil nic.

11. Z výzvy k úhradě ze dne datum a předloženého podacího lístku vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.

12. Pokud se žalobkyně spokojila pouze s tvrzením žalovaného o jeho příjmu a s jeho tvrzením, že nemá žádné náklady, postupovala lehkomyslně, neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného. Samotné prověření v externích databázích (příjmení, NRKI, insolvenční rejstřík) soud s ohledem na uvedené pochybnosti nepovažoval za dostatečné.

13. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.

14. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

15. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

22. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

23. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

24. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

25. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

26. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

27. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. ). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. .

28. Žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost s řádnou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného. Smlouva o úvěru je tak neplatná podle z. s. ú. Jak již bylo uvedeno v žalobě, žalobkyně při uzavírání smlouvy vycházela z tvrzení žalovaného. Přitom již tato tvrzení byla nejen nedostatečná, ale především nedoložená. Žalobkyně nedoložila y dokládající příjmy, ani náklady a výdaje žalovaného.

29. Okresní soud proto žalobkyni přiznal pouze nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši poskytnuté částky a úroku z prodlení. Ve zbývající části okresní soud žalobu zamítl.

30. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle

31. O nákladech řízení rozhodl soud podle , kdy žalobkyně měla v řízení převážně neúspěch, avšak žalovanému náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení a řádu exekučního,