Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 2/2021-52
Okresní soud v Mostě, se sídlem v obec, ulice a číslo, rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 168 277 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 127 745,66 Kč
s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 177 648 Kč od datum do datum,
s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 127 745,66 Kč od datum do zaplacení,
do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 40 531,34 Kč s úrokem z prodlení a úroku z částky 168 277 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 15 798,75 Kč, k rukám zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, LL.M. advokáta se sídlem v obec, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 127 745,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 177 648 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 127 745,66 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 40 531,34 Kč s úrokem z prodlení a úroku z částky 168 277 Kč, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 15 798,75 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], LL.M. advokáta se sídlem v [obec], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně doručila soudu dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 168 277 Kč s příslušenstvím.
2. Podle žaloby, žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli dne datum rozhodnutí Úvěrovou smlouvu č. spisová značka. Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému na jeho žádost peněžní prostředky v celkové výši 194 000 Kč za účelem zaplacení kupní ceny motorového vozidla. Úvěr byl úročen roční úrokovou sazbou ve výši 19,048808 %. Podle smlouvy měl žalovaný splatit 72 splátek ve výši 5 961 Kč měsíčně, přičemž první splátka měla být splatná ke dni datum a splatnost poslední splátky byla stanovena na datum Celkem se žalovaný zavázal uhradit 326 520 Kč. Protože žalovaný porušil svou povinnost úvěr řádně splácet, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni datum. Zesplatnění bylo žalovanému oznámeno výzvou ze dne datum, jež byla žalovanému zaslána dne datum. Dlužná částka ke dni zesplatnění činila 218 889 Kč. V rámci zpeněžení vozidla žalovaného byla získána částka 54 000 Kč. Po odečtení nákladů na externí agenturu byla částka získaná zpeněžením použita na úhradu dluhu, přičemž dlužná jistina činí 168 277 Kč. Dlužnou částku ani její příslušenství žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.
3. Ohledně schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že tuto zkoumala na základě údajů z registru NRKI a BRKI, příjmení a dále z Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Dále pak žalobkyně uvedla, že měla k dispozici pracovní smlouvu žalovaného a jeho výplatní pásky a dále pak matriční list klienta, z něhož jsou patrné údaje klientem sdělené. Žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 18 603 Kč měsíčně, z příjmu jeho partnera ve výši 16 000 Kč. Výdaje domácnosti žalovaného měly dosahovat výše 10 000 Kč.
4. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že žalovaný s takovým postupem souhlasí, když se k jemu zaslané výzvě nevyjádřil. Žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena na adresu trvalého pobytu zjištěnou z centrální evidence obyvatel.
5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
6. Z Úvěrové smlouvy č. spisová značka Spotřebitel ze dne datum rozhodnutí vyplývá, že žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 194 000 Kč úročený sazbou úroku 19,048808 % p.a., který měl být splatný 72 anuitními měsíčními splátkami ve výši 5 961 Kč. příjmení úvěru měla být použita na úhradu kupní ceny značka automobilu anonymizována dvě slova.
7. Z výzvy k zaplacení celého úvěru ze dne datum vyplývá, že úvěr byl z důvodu dlouhodobého nehrazení splátek žalovaným zesplatněn. Dlužná částka měla ke dni datum činit 218 889 Kč.
8. Z kupní smlouvy ze dne datum je patrné, že vozidlo žalovaného bylo prodáno za částku částka. Z faktury ze dne datum plyne, že náklady na zpeněžení vozidla žalovaného činily částka.
9. Z oznámení o prodeji vozidla a výzvy k doplacení dluhu ze dne datum vyplývá, že z ceny vozidla byla na úhradu dluhu žalovaného použita částka 49 902,34 Kč. Zbývající dlužná částka měla podle žalobkyně činit 174 436,39 Kč.
10. Z výpisů z úvěrového účtu žalobkyně a z příkazu k úhradě vyplývá, že na účet žalovaného byla žalobkyní zaslána dne datum částka 194 000 Kč.
11. Žalovaný byl vyzván k plnění předžalobní výzvou ze dne datum.
12. Z přehledu plnění vyplývá, že žalovaný splatil pouze 16 352 Kč (kromě toho hradil povinné a havarijní pojištění ve výši 378 Kč a 1 048 Kč) a z prodeje vozidla byla použita na úhradu dluhu částka 49 902,34 Kč (z celkové částky, za kterou bylo vozidlo zpeněženo tj. z 54 000 Kč připadla na náklady zpeněžení vozidla částka 3 388 Kč a na náklady s odběrem a uskladněním vozidla částka 709,66 Kč a tyto dílčí částky tak nebyly použity na splacení dluhu).
13. Z úvěrové zprávy (č. l. 20) soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr dne datum, žádné další rozhodné údaje ze zprávy nevyplývají. Z pracovní smlouvy žalovaného ze dne datum (č. l. 21 až 22) a z jejího dodatku ze dne datum vyplývá, že uvedená pracovní smlouva byla uzavřena pouze na dobu určitou do dne datum, místem výkonu práce mělo být obec. Z výplatních pásek žalovaného (č. l. 23 a 24) je zřejmá čistá mzda žalovaného ve výši částka v únoru 2019 a částka v březnu 2019. Z tzv. matričního listu klienta ze dne datum vyplývají žalovaným tvrzené, avšak nijak nedoložené příjmy jeho partnera či partnerky ve výši částka a nijak nedoložené výdaje na domácnost ve výši částka.
14. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.
15. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
16. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
22. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
23. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
24. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
25. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.
26. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
27. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).
28. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 .
29. Pokud se žalobkyně spokojila pouze z potvrzení žalovaného o jeho příjmech z pracovního poměru sjednaného pouze na dobu určitou do datum a z nijak nedoložených tvrzení o jeho nákladech a výdajích, přistupovala k prověření úvěruschopnosti žalovaného mimořádně lehkomyslně. Nelze přehlédnout, že výše sjednaných anuitních splátek měla dosahovat výše 5 961 Kč. Žalovanému přitom musely vznikat rovněž nemalé náklady na pravidelné dojíždění do zaměstnání v obec, ať již z místa trvalého pobytu v obec či z místa korespondenční adresy v obec. Ačkoliv měl být úvěr splácen po dobu šesti let, měl žalovaný pracovní poměr sjednaný jen na dobu určitou po dobu jednoho roku od uzavření smlouvy. Skutečnost, že žalovaný fakticky úvěruschopný nebyl, se ostatně projevila záhy po uzavření úvěrové smlouvy, kdy žalovaný úvěr přestal platit.
30. Okresní soud proto žalobkyni přiznal pouze nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši poskytnuté částky 194 000 Kč snížené o žalovaným poskytnuté plnění ve výši 16 352 Kč a o úhradu z prodeje vozidla ve výši 49 902,34 Kč. Žalovaný se tak obohatil o 127 745,66 Kč.
31. Úrok z prodlení okresní soud žalobkyni přiznal až od uplynutí lhůty stanovené ve výzvě k plnění ze dne datum (14 dnů od sepsání výzvy), když tato lhůta připadá na datum. Protože ke zpeněžení vozidla došlo až datum, byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení do datum z částky 177 648 Kč (194 000 Kč mínus 16 352 Kč), a od datum z částky 127 745,66 Kč (194 000 Kč mínus 16 352 Kč mínus 49 902,34 Kč).
32. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o.s.ř.
33. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy žalobkyně měla v řízení úspěch v rozsahu 3/4 a neúspěch v rozsahu 1/4, žalobkyni tak náleží 1/2 nákladů. Tyto náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 2,5 x 7 860 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , třemi režijními paušály po 300 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , 21% sazbou daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek ve výši 4 315,50 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 6 732 Kč dle zákona o soudních poplatcích. Podíl 1/2 z částky nákladů 31 597,50 Kč přitom činí 15 798,75 Kč.
34. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.