Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 211/2020-68

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr Zdeňkem Klouzkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou titul. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

trvale bytem adresa

o zaplacení částky 58 856 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 420 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 420 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení

a) pohledávky ve výši 37 065 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 52 165 Kč ve výši 10 % ročně od 31. 3. 2020 do 16. 4. 2020 a zákonný úrok z prodlení z částky 42 165 Kč ve výši 10 % ročně od 17. 4. 2020 do 31. 7. 2020 a zákonný úrok z prodlení z částky 39 565 Kč ve výši 10 % ročně od 1. 8. 2020 do 14. 9. 2020 a zákonný úrok z prodlení z částky 37 065 Kč ve výši 10 % ročně od 15. 9. 2020 do zaplacení,

b) pohledávky ve výši 12 371,74 Kč,

c) úroku za poskytnutí úvěru ve výši 102,65 % p. a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 31. 3. 2020 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,65 % p. a. z částky 46 747,17 Kč od 31. 3. 2020 do 31. 7. 2020 ve výši

15 529,98 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,65 % p. a. z částky 45 589,91 Kč od 1. 8. 2020 do 14. 9.2020 ve výši 5 541,30 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,65 % p. a. z částky 43 089,91 Kč od 15. 9.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 31. 3. 2020 dosáhne částky 131 673 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 420 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 420 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení a) pohledávky ve výši 37 065 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 52 165 Kč ve výši 10 % ročně od 31. 3. 2020 do 16. 4. 2020 a zákonný úrok z prodlení z částky 42 165 Kč ve výši 10 % ročně od 17. 4. 2020 do 31. 7. 2020 a zákonný úrok z prodlení z částky 39 565 Kč ve výši 10 % ročně od 1. 8. 2020 do 14. 9. 2020 a zákonný úrok z prodlení z částky 37 065 Kč ve výši 10 % ročně od 15. 9. 2020 do zaplacení, b) pohledávky ve výši 12 371,74 Kč, c) úroku za poskytnutí úvěru ve výši 102,65 % p. a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 31. 3. 2020 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,65 % p. a. z částky 46 747,17 Kč od 31. 3. 2020 do 31. 7. 2020 ve výši 15 529,98 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,65 % p. a. z částky 45 589,91 Kč od 1. 8. 2020 do 14. 9.2020 ve výši 5 541,30 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,65 % p. a. z částky 43 089,91 Kč od 15. 9.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 31. 3. 2020 dosáhne částky 131 673 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 58 856 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 55 000 Kč, k jehož vyplacení došlo dne 17. 7. 2019. Na základě smlouvy se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr včetně úroku za poskytnutí úvěru ve výši 167,76 % p. a. žalobkyni splácet v 18 měsíčních splátkách po 6 096 Kč. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a příslušných databází, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut 1 996 Kč a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného 1 400 Kč. V důsledku prodlení došlo k zesplatnění úvěru ke dni 29. 3. 2020, kdy dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru, která činila 58 189,91 Kč. Žalovanému vznikla v důsledku zesplatnění úvěru povinnost zaplatit smluvní pokutu 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Úrok za poskytnutí úvěru dle smlouvy běží i po zesplatnění. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil 15 100 Kč. Žalovanou částku představuje dlužná jistina 43 089,91 Kč, smluvní pokuty 1 996 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením 1 400 Kč, smluvní pokuta 12 371,74 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení a úrok 102,65 % p.a. maximálně do doby, kdy dosáhne částky 131 673 Kč.

2. Soud usnesením vyzval účastníky ke zjištění stanovisek k jeho zamýšlenému postupu dle

Žalobkyně s postupem nesouhlasila, a proto soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žalovaný nedostavil. Soud proto postupoval dle , (dále jen „ “), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se žádným způsobem nevyjádřil.

3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 16. 7. 2019 a dle předsmluvního formuláře ze dne datum poskytla žalobkyně žalovanému 55 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni částku 109 728 Kč při úrokové sazbě 167,76 % p.a., a to v 18 měsíčních splátkách po 6 096 Kč. Dle oznámení o schválení úvěru ze dne datum žalobkyně oznámila žalovanému, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl úvěr 55 000 Kč poskytnut bezhotovostně na účet žalovaného dne 17. 7. 2019. Skutečnost, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, dokládá hodnocením klienta, výpisem z bankovního účtu žalovaného, jeho výplatními páskami za měsíc 5/ 2019 (čistá mzda činila částka) a za měsíc 4/ 2019 (čistá mzda činila částka), výpisem z nebankovního registru a výpisem z rejstříku SOLUS. Dle hodnocení klienta činil pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného částka, žalovaný pečuje o nezletilé dítě, splácí další úvěr žalobkyni částka měsíčně, na bydlení hradí částka měsíčně, kdy jeho celkové výdaje činí částku částka měsíčně. Dle splátkového kalendáře ze dne 18. 7. 2019 byl žalovaný povinen hradit měsíční splátky 6 096 Kč počínaje měsícem srpnem 2019 a konče měsícem lednem 2021, a to vždy k 23. dni v měsíci. Dle karty klienta (žalovaného), tento na předmětný úvěr uhradil částku 45 580 Kč. Dle oznámení ze dne 29. 3. 2020 žalobkyně oznámila žalovanému okamžité zesplatnění všech závazků z úvěrové smlouvy v důsledku jeho prodlení. Dle výzev k zaplacení ze dne 24. 2. 2020, 25. 3. 2020, 27. 12. 2019 a

23. 1. 2020 žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných částek a upozorňovala jej na možnost zesplatnění úvěru. Dle předžalobní výzvy ze dne 2. 12. 2020 byl žalovaný v souladu s  vyzván k úhradě dlužné částky. Dle poštovního podacího archu byla předžalobní výzva zaslána žalovanému dne 2. 12. 2020. Dle vyjádření znalce

titul. jméno příjmení titul titul znalce z oboru ekonomika se tento vyjádřil tak, že pokud je ve smlouvě o úvěru uvedena efektivní úroková míra, lze dopočítat na základě uvedeného vztahu z efektivní úrokové sazby úrokovou sazbu nominální a absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná.

4. Dle databáze časových řad ARAD činila obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných bankovními y v době uzavření předmětné smlouvy 9,49 %.

5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze , (dále jen„ “) a ze , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu a násl. . Dle se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou dle a násl. , neboť tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní či jiné podnikatelské činnosti).

7. Podle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba není zcela důvodná. Žalobkyně žalovanému na základě úvěrové smlouvy poskytla úvěr ve výši 55 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem 167,76 % p.a., resp. při řádném splácení uhradit částku 109 728 Kč (tj. celková částka, kterou je třeba dle smlouvy zaplatit). Žalobkyně však žalobou požadovala úrok 102,65 % p.a., kdy výši úroku soud posuzoval z hlediska souladu s dobrými mravy (k čemuž je povinen z úřední povinnosti) a dospěl k závěru, že sjednaná výše úroků, respektive i požadovaná výše úroků, je jednoznačně v rozporu s dobrými mravy (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004 Sp. zn. ), kdy ujednání takového úroku je dle absolutně neplatné, o čemž soud žalobkyni na jednání poučil.

11. Soud se však zabýval především otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy, a to z pohledu toho, zda ze strany žalobkyně byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní. Soud má s ohledem na shora popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze považovat zákonem uloženou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ze strany žalobkyně za splněnou. Z provedeného dokazování je zcela zřejmé, že žalobkyně postupovala před sjednáváním smlouvy a jejím uzavírání z pohledu zjištění úvěruschopnosti žalovaného zcela formalisticky, když předmětný úvěr byl žalovanému ze strany žalobkyně poskytnut v době, kdy již řádně nesplácel první úvěr, který mu byl žalobkyní poskytnut na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne datum (věc vedená zdejším soudem pod sp. zn. spisová značka). Soud má za to, že výdaje žalovaného nebyly žalobkyní ani nijak prověřeny, což se týká především nákladů na bydlení, kdy je v hodnocení klienta uvedena částka částka, a dále nákladů žalovaného ve výši životního minima v částce částka, což soud považuje za v podstatě nedostatečně specifikované a zjišťované částky. Navíc v hodnocení klienta je uvedeno, že žalovaný má vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, ta není nikterak specifikována a není nikterak zohledněna v rámci zkoumání úvěruschopnosti.

12. Ohledně shodné povinnosti upravené v předchozí právní úpravě , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 právní praxe byla jednotná v tom, že se jedná o absolutní neplatnost smlouvy při nedodržení podmínek tohoto ustanovení, a to i když tento zákon takový důsledek výslovně nestanovil. Na tom se sjednotila i judikatura. I při výkladů po 1. 12. 2016 platné právní úpravy obsažené v citovaných ustanoveních je třeba postupovat podle zásady rovnosti a zásady ochrany slabší strany upravené právě v právních předpisech na ochranu spotřebitele. Touto slabší stranou je bezesporu spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vybaven odborným personálem, znalostmi ekonomickými ani právními a v podstatě nemá možnost dosáhnout změny podmínek smluv poskytovatelem předem naformulovaných i z pohledu výhodnosti pro poskytovatele. Pokud finanční prostředky skutečně potřebuje, neboť se mu nedostávají, je ekonomicky slabý a nemá jinou možnost si je akutně obstarat, nezbývá mu, než na podmínky předem poskytovatelem stanovené přistoupit. To vše bylo zákonodárci zohledňováno a právě proto byla zákonem stanovena povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ne spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele by zákonem nastavené účinné vyvažování znemožnila, naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková, pokud by soud sám nemohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky porušení povinnost poskytovatele v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 31. 5. 2019). Zákonná úprava realizovaná zákonem

č. necílí pouze na ochranu spotřebitelů, ale i poskytovatelů úvěrů samotných, které vede k profesionálnímu přístupu a omezení vzniku rizika nesplácených závazků a vynakládání dalších finančních prostředků na následné uplatňování nároků, nemluvě o ochraně dalších osob a jejich nároků při případném předlužení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

13. Soud tak uzavřel otázku platnosti zkoumané úvěrové smlouvy tak, že tuto považuje za absolutně neplatnou pro porušení povinnosti žalobkyně posoudit řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, když v žalobě a listinných důkazech chybí dostatečné skutkové tvrzení o získání zákonem požadovaných informací k prověření schopnosti dlužníka, tedy žalovaného, splácet poskytnutý úvěr a tato skutečnost nevyplývá ani z předložených a soudem provedených listinných důkazů, když žalobkyně doložila soudu pouze y prokazující příjmy žalovaného, avšak nikterak z listinných důkazů nevyplývá, že by byly dostatečně zkoumány rovněž výdaje žalovaného.

14. S ohledem na učiněný závěr soud přiznal žalobkyni nárok na vrácení nesplacené části jistiny, neboť převzetím úvěru bez platně uzavřeného smluvního vztahu vzniklo žalovanému na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení ( ), a to v rozsahu, ve kterém nebyla převzatá částka dosud uhrazena, a to včetně zákonných úroků z prodlení přiznaných dle ve výši stanovené z této částky, když žalovaný se dostal s úhradou dluhu do prodlení. Takto převzal žalovaný částku 55 000 Kč a vrátil částku 45 580 Kč, dluží tak žalobkyni sčástku 9 420 Kč, a proto mu soud uložil povinnost uhradit dlužnou částku s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, a ve zbytku žalobu zamítl. Lhůta k plnění byla dle odst. l určena třídenní.

15. Podle pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, resp. jejich náhradu nepožadoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.

Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce ( ).