Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
8 C 124/2020-54
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem titul Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa,
právně zastoupené advokátkou titul. jméno příjmení,
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného, okres okres,
v řízení o zaplacení 30 671,99 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 23.10.2019 až do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 10 671,99 Kč, úroků z prodlení z částky 6 185 Kč od 23.10.2019 až do zaplacení a úroku ve výši 95,95 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 23.10.2019 až do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 23.10.2019 až do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 10 671,99 Kč, úroků z prodlení z částky 6 185 Kč od 23.10.2019 až do zaplacení a úroku ve výši 95,95 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 23.10.2019 až do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit 30 671,99 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 185 Kč od 23.10.2019 až do zaplacení a spolu se smluvním úrokem ve výši 95,95 % ročně z částky 20 000 Kč od 23.10.2019 do zaplacení avšak maximálně do doby, kdy tento dosáhne 94 464 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že jako věřitel uzavřel s žalovaným jako klientem dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytl žalovanému 20 000 Kč, když předtím po důkladném zkoumání prověřil jeho schopnost úvěr splácet. Učinil tak na základě podkladů získaných od žalovaného a šetřením v registrech příjmení a NRKI a dále v insolvenčním rejstříku a v evidenci dokladů totožnosti. Na základě tohoto šetření bylo shledáno, že úvěr je možno žalovanému poskytnout. Žalovaný se zavázal částku vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 151,7 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 1 640 Kč. Jelikož žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas (neuhradil žádnou splátku), došlo v souladu s uzavřenou smlouvou ke dni 21.10.2019 k zesplatnění dluhu jako celku. K tomuto dni činila dlužná jistina 20 000 Kč a dlužné úroky 4 787,35 Kč, které dle smluvních ujednání přirostly s ohledem na výše uvedené k jistině. Z těchto částek žalobkyně rovněž požaduje sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, a to za dobu od 23.10.2019 do data vyhotovení žaloby. Mezi stranami byla dále sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení se splátkou delším než 30 dnů, takto žalobkyně nárokuje 998 Kč (smluvní pokuta byla sjednána ve výši 499 Kč za každé prodlení) a dále 400 Kč jako sjednané paušální náklady vzniklé žalobkyni kvůli prodlení žalovaného.
2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.
3. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobce při jednání soudu i přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ve smyslu nutnosti doplnit v daném ohledu důkazy, uvedl, že jinými důkazy, než které již doložil, v otázce zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, nedisponuje.
4. Ze smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne datum vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ze strany žalobce, a to ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit, jak je shora uvedeno. Z předsmluvního formuláře a prohlášení klienta podepsaných žalovaným stejného dne vyplynulo, že tímto žalovaný obdržel zde uvedené informace o poskytovaném úvěru.
5. Z dokladu z elektronického bankovnictví žalobce bylo zjištěno, že na bankovní účet uvedený žalovaným v úvěrové smlouvě bylo v den jejího uzavření odesláno 20 000 Kč.
6. Z listin y označené jako hodnocení klienta vyplynulo, že tato byla v den uzavření smlouvy podepsána oběma stranami sporu. Byly zde zaznamenány údaje o poměrech žalovaného s tím, že jeho čistý měsíční příjem činí 21 000 Kč ze zaměstnání, životní minimum činí 3 410 Kč a výdaje na bydlení 2 000 Kč. V dalších kolonkách bylo uvedeno 0 Kč (spoření, půjčky, ostatní – doprava, kurzy, záliby apod.). Dále je zde uvedeno, že žalovaný má maturitu, je svobodný a bydlí v pronájmu. Z výpisu z registru příjmení vyplynulo, že žalovaný zde nebyl k datu uzavření smlouvy evidován. Z tabulky hodnocení klienta NKRI vyplynulo, že tento byl v daném případě zařazen do kategorie I. (skóre 273), tedy jako:„ vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán“.
7. Z výplatních pásek žalovaného za období května až června 2019 vyplynulo, že jeho čistý měsíční příjem činil 21 198 Kč, resp. 23 695 Kč. Dle přiložených výpisů z účtu žalovaného byly tyto finanční prostředky odeslány na jeho účet. Jiné údaje výpisy z účtu neobsahují. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne datum vyplynulo, že tuto uzavřel žalovaný se svým zaměstnavatelem, čímž změnili původně uzavřenou pracovní smlouvu v tom smyslu, že pracovní poměr se sjednává na dobu neurčitou.
8. Z oznámení ze dne 29.7.2019 vyplynulo, že žalobce tímto oznámil žalovanému, že schvaluje poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě shora. Dle přiložené dodejky byla písemnost ve sféře dispozice žalovaného dne 30.7.2019.
9. Z výzev k zaplacení ze dnů 17.9.2019 a 18.10.2019 vyplynulo, že tyto adresoval žalobce žalovanému v souvislosti s upomínám s platebními povinnostmi z předmětné úvěrové smlouvy s výstrahou zesplatnění úvěru jako celku.
10. Z oznámení ze dne 21.10.2019 vyplynulo, že žalobce tímto oznámil žalovanému, že s ohledem na jeho prodlení s plněním povinností z předmětné úvěrové smlouvy tuto zesplatňuje a požaduje okamžité zaplacení celého dluhu.
11. Z listin y označené jako karta klienta ze dne 20.4.2020 vyplynulo, že tuto vyhotovil žalobce ohledně předmětného úvěru, uvedl zde kontaktní informace na žalovaného, adresu jeho zaměstnavatele a základní parametry úvěru s tím, že aktuální výše dluhu činí 26 185,35 Kč.
12. Z předžalobní výzvy vyplynulo, že tuto adresovala právní zástupkyně žalobce žalovanému a vyzvala jej k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního archu byla tato výzva žalovanému před podáním žaloby odeslána.
13. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného ČNB vyplynulo, že žalobce je v tomto registru evidován.
14. Z vyjádření znalce titul. jméno příjmení příjmení příjmení ze dne 25.10.2018 vyplynulo, že toto činil k objednávce žalobce ohledně vztahu mezi efektivní a nominální úrokovou sazbou. Znalec uzavřel, že bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena efektivní či nominální úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná.
15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel celkem 20 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy ničeho neuhradil. Žalobce se při uzavírání předmětné smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, který zaznamenal v listin ě označené jako hodnocení klienta, provedl šetření v registru příjmení a provedl hodnocení v registru NKRI. Žalobce doručil, resp. odeslal žalovanému shora uvedené listin y, oznámení o schválení úvěru a předžalobní výzvu.
16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník ), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
18. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
21. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
22. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
23. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
24. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel 20 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
26. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP . Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil některá zkoumání (šetření v registrech a doložení dvou výplatních pásek žalovaného), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřil příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP , tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ).
27. I když soud pomine, že doložené výplatní pásky představují pro komplexnější zhodnocení příjmů žalovaného poměrně krátké období (dva měsíce), přesto z nich lze dovodit, že žalovaný v době před uzavřením předmětné smlouvy disponoval poměrně solidním příjmem, když tento by vzhledem k povaze příjmu neměl dostát žádným zásadním výkyvům v čase. Tento příjem pak nepochybně odpovídá možnosti splácet ve smlouvě sjednané splátky. Žalobce se však při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zaměřil pouze na příjmovou část poměrů žalovaného a zcela rezignoval na shodně důležitou část výdajovou. Žalovaný pouze uvedl, že bydlí v nájmu, přičemž je z pohledu obecně známých cen nájmů a služeb souvisejících s bydlením zcela nepravděpodobné, že by žalovaný za nájemní bydlení vynaložil pouze 2 000 Kč měsíčně. Žalobci pak ničeho nebránilo s ohledem na povahu bydlení, aby žalovaný doložil nájemní smlouvu, případně doklad SIPO apod. Běžné obvyklé měsíční náklady na tržní nájemní bydlení naopak v regionu dosahuje částek několikanásobně vyšších, často výrazně přes 10 000 Kč, což je známo obecně i soudu z jeho činnosti. Je pak stejně nepravděpodobné, že by žalovaný měl naprosto nulové výdaje v dalších položkách formuláře, jako jsou spoření, půjčky, doprava, kurzy, záliby apod. Lze si pak v této souvislosti také klást otázku, z jakého důvodu osoba s příjmy přes 20 000 Kč splácející jen a pouze sjednaných 1 640 Kč měsíčně byla při zkoumání NKRI vyhodnocena jako vysoce riziková. Jelikož žalobce plnil svou povinnost ze smlouvy bezhotovostně, stejně tak zaměstnavatel žalovaného, který mu na bankovní účet zasílal mzdu, je zřejmé, že žalovaný v době uzavření smlouvy a době předcházející disponoval bankovním účtem. Žalobci tak ničeho nebránilo opatřit si od žalovaného výpisy z bankovního účtu za několik měsíců nazpět, což by žalobci poskytlo věrohodný podklad pro úvahy o majetkových poměrech žalovaného a jeho měsíční bilanci příjmů a výdajů. Jelikož žalobce v otázce výdajů žalovaného neučinil žádná zjištění, resp. jedno zjištění kusé a nevěrohodné spočívající v přijetí prohlášení žalovaného, že jej bydlení v nájmu vyjde na 2 000 Kč měsíčně, nelze shledat, že se odpovídajícím způsobem zabýval úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele a s odkazem na výše je pak nutno uvedené předmětnou úvěrovou smlouvu kvalifikovat jako neplatnou.
28. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobce uhradil žalovanému 20 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Jako první výzvu k zaplacení lze dle názoru soudu kvalifikovat již oznámení o schválení úvěru doručené žalovanému dne datum. Pokud pak žalobce požadoval úroky z prodlení až od data uvedeného shora, je zřejmé, že k tomuto datu již žalovaný neplnil řádně a včas a je tedy s úhradou v prodlení a žalobci náleží úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1968 , § 1970 občanského zákoníku ), tedy dle nařízení vlády č. č. 351/2013 Sb. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl.
29. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. , když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.