Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 42/2021-29
Okresní soud v Táboře rozhodl předsedou senátu titul Jiřím Vaňkem jako samosoudcem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 32 358,46 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 402,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 962,96 Kč od 10. 6. 2020 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 213,84 Kč za období od 12. 12. 2019 do 9. 6. 2020, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 24 955,91 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 283,28 Kč od 10. 6. 2020 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 500,25 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 402,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 962,96 Kč od 10. 6. 2020 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 213,84 Kč za období od 12. 12. 2019 do 9. 6. 2020, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 24 955,91 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 283,28 Kč od 10. 6. 2020 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 500,25 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala ve výroku uvedeného rozhodnutí z titulu nesplněných povinností vyplývajících pro žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka číslo uzavřené mezi účastníky dne 11. 3. 2019. Žalobkyně dle této smlouvy žalovanému poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši 111,33 % ročně splácet v 30 měsíčních splátkách po 2 992 Kč splatných vždy k 11. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2019 dle splátkového kalendáře. Žalovaný sjednané podmínky řádně neplnil a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Ke dni 9. 6. 2020 došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dle přehledu uskutečněných plateb dostal do prodlení s úhradou splátky a žalobkyni tak vzniklo právo na úhradu poplatku ve výši 450 Kč za každou odeslanou upomínku k úhradě, celkem tedy ve výši 1 350 Kč za 3 odeslané upomínky, dále dle čl. VI. odst. 3 písm. a) smlouvy na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou měsíční splátky a dále na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, kterou žalobkyně vyčíslila na 3 263,22 Kč za období od 10. 6. 2020 do 6. 10. 2020. Dále žalobkyně požadovala úroky z prodlení a kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 11 714,09 Kč. Výše uvedené částky žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.
2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen v žalobě, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 3. 2019 číslo (dále jen smlouva) ve spojení se smluvními podmínkami, předsmluvním formulářem a splátkovým kalendářem ke smlouvě, má soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 11. 3. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal splácet včetně sjednaného úroku v sazbě ve výši 111,33 % ročně, a to v 30 měsíčních splátkách po 2 992 Kč splatných počínaje od dubna 2019 vždy k 11. dni každého kalendářního měsíce. Tato úroková sazba byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. VI. odst. 2 písm. a) smlouvy bylo stanoveno, že poplatek za odeslání upomínky činí 450 Kč a v každém měsíci lze zaslat jen jednu upomínku. Podle čl. VI. odst. 3 písm. a) smlouvy v případě prodlení s úhradou pravidelné měsíční splátky, vzniká dlužníkovi povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Podle čl. VI. odst. 3 písm. a) smlouvy vzniká dlužníkovi povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od data následujícího po zesplatnění. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že dne 11. 3. 2019 byla ve prospěch žalovaného odepsána z účtu žalobkyně částka 30 000 Kč. Z přehledu uskutečněných plateb má soud za prokázané, že žalovaný na úhradu poskytnutého úvěru zaplatil před prohlášením úvěru za splatný celkem devět splátek. Další splátky však splaceny i přes upomínky nebyly, a proto došlo ke dni 9. 6. 2020 k zesplatnění úvěru, jak má soud za prokázané z oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 12. 6. 2020. Z přehledu uskutečněných plateb má soud dále za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s pravidelnou měsíční splátkou, jak tvrdí žalobkyně. Předžalobní výzvou ze dne 10. 9. 2020 (doloženou včetně podacího archu) je prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě zbývajícího dluhu a upozorněn na možnost jeho soudního vymáhání. Ze statistického seznamu obec národní banky - úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v období od 2/ 2019 do 4/ 2019 - má soud za prokázané, že za březen 2019 činila průměrná sazba úroků z úvěru poskytovaná bankami domácnostem 8,71 % ročně.
4. Soud při právní kvalifikaci uzavřené smlouvy o úvěru vycházel z ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
5. Jak vyplývá z výše citovaného ustanovení § 580 odst. 1 o. z., neplatným je právní jednání, které je v rozporu s dobrými mravy. V dané věci si účastníci sjednali úrok z úvěru ve výši 111,33 % ročně. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dovodil, že smlouva je v části, ve které si účastníci sjednali úrok ve výši 60 % ročně, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. V nyní projednávané věci byly sjednané úroky z úvěru dosahující téměř dvojnásobné výše než úroky, které byly Nejvyšším soudem ČR (dále jen NS ČR) označeny za nemravné (viz obdobná rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 nebo sp. zn. 20 Cdo 474/2006 , od kterých není žádný důvod se v této věci odchylovat). Také při porovnání s obvyklou výší úroků 8,71 % ročně z úvěrů poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu, jak je tato výše známa z rozhodovací činnosti soudu, je zcela očividné, že dohodnutá výše úroků 111,33 % ročně obvyklou výši úroků z úvěrů podstatně převyšuje. Dle právního posouzení NS ČR ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 je důvodným právní závěr, že ujednání o úrocích je v rozporu s dobrými mravy, když výše úroků přesahovala výši obvyklých úroků„ téměř čtyřnásobně“; v dané věci jí přesahuje téměř třináctinásobně! Tyto skutečnosti vedou soud k jednoznačnému závěru, že jde o smluvní ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné. Tento závěr je v souladu i s judikaturou odvolacího soudu, tedy Krajského soudu obec – pobočka v Táboře, který jako neplatné právě pro rozpor s dobrými mravy shledal sjednané úroky z úvěru i ve výši 86,21 % ročně (v rozhodnutí č. j. 15 Co 69/2018 –93) nebo úroky z úvěru ve výši 97,12 % ročně (v rozhodnutí č. j. 15 Co 86/2018 -129). Podle odborné literatury (příjmení, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091)„ Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” Soud proto považuje ujednání účastníků o úrocích ve výši 111,33 % ročně za absolutně neplatné. Tato absolutní neplatnost se týká jen této části právního jednání účastníků, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, a proto je ve smyslu § 576 o. z. absolutně neplatná jen tato část uvedené smlouvy úvěru, kde byly sjednány úroky z úvěru v nemravné výši 111,33 % ročně. Na tomto závěru nic nemění ani to, že žalobkyně není bankou, neboť tato skutečnost přece nemůže znamenat, že žalobkyně si může sjednávat takto nemravnou výši úroků. Bez právního významu na danou věc jsou též ust. § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K týmž právním závěrům dospěla výše uvedená rozhodnutí odvolacího soudu. Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 3516/2009 uzavřeli-li účastníci smlouvy ujednání o výši úroků neplatně, má věřitel právo na úroky v obvyklé výši, a to za účinnosti o. z. ve smyslu § 1802 o. z. (dříve dle § 502 zákona č. 513/1991 Sb. , obchodní zákoník). Veškerá výše citovaná judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále jen obč. zák.), resp. obchodního zákoníku, je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz příjmení, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091).
6. Vzhledem k shora uvedeným závěrům o neplatnosti sjednaných úroků z úvěru a nároku žalobkyně dle výše citovaného § 1802 o. z. na úroky obvyklé, tj. ve výši 8,71 % ročně, musel soud provést přepočet částek, které žalovaný zaplatil a žalobkyně je započítávala na nemravně vysoké úroky. Postupoval přitom tak, že vyšel ze smluvního ujednání účastníků, že splátkou úroků, na kterou žalobkyně započítávala platby žalovaného, se rozumí dohodnutý úrok 111,33 % ročně, což vyplývá i z přehledu uskutečněných plateb. Tento zápočet je vzhledem k výše dovozené neplatnosti sjednaných úroků nesprávný. Žalobkyně má nárok na úroky v obvyklé výši (§ 1802 o. z.), a proto soud vypočítal u každé splátky, jakou část z ní lze zahrnout na tyto úroky v obvyklé výši s tím, že ve zbývající části je třeba platbu žalovaného posoudit jako úhradu jistiny. V dané věci žalovaný zaplatil 9 splátek, proto je výpočet obvyklého úroku náležejícího žalobkyni následující: 1. splátka 217,75 Kč (2 782, číslo x 8,71) . 2. splátka 216,18 Kč (2 763, číslo x 8,71), 3. splátka 214,53 Kč (2 742, číslo x 8,71), 4. splátka 212,70 Kč (2 719, číslo x 8,71), 5. splátka 210,69 Kč (2 693, číslo x 8,71), 6. splátka 208,60 Kč (2 666, číslo x 8,71), 7. splátka 206,25 Kč (2 636, číslo x 8,71), 8. splátka 203,64 Kč (2 603, číslo x 8,71) a 9. splátka 200,62 Kč (2 566, číslo x 8,71). Celkem tedy náleží žalobkyni z těchto splátek obvyklý úrok v celkové výši 1 890,96 Kč (tj. součet výše vypočtených obvyklých úroků). Žalobkyně si však na úroky zaúčtovala z těchto splátek celkem 24 174,24 Kč. Z uvedeného vyplývá, že na úhradu jistiny žalovaný při výše uvedeném právním posouzení zaplatil ve skutečnosti o 22 283,28 Kč více, když tato částka představuje rozdíl mezi součtem splátek nemravného úroku ve výši 111,33 % (24 174,24 Kč) a součtem splátek obvyklého úroku ve výši 8,71 % (1 890,96 Kč). Ke dni zesplatnění tedy žalovaný na dlužnou jistinu uhradil 25 037,04 Kč, když 1. splátkou byla splacena jistina 2 774,25 Kč (vždy splátka 2 992 Kč mínus vždy výše vypočteného úroku – tj. u první splátky mínus 217,75 Kč, atd.), 2. splátkou 2 775,82 Kč, 3. splátkou 2 777,47 Kč, 4. splátkou 2 779,30 Kč, 5. splátkou 2 781,31 Kč, 6. splátkou 2 783,40 Kč, 7. splátkou 2 785,75 Kč, 8. splátkou 2 788,36 Kč, 9. splátkou 2 791,38 Kč. Ke dni zesplatnění tak žalovaný dlužil žalobkyni na nesplacené jistině částku ve výši 4 962,96 Kč (30 000 - 25 037,04) a nikoli jí uplatněnou částku 27 246,24 Kč. Žalobkyní vznesený nárok proto nemůže být důvod co do částky 22 283,28 Kč (27 246,24 – 4 962,96).
7. Následně se soud zabýval požadovanou smluvní pokutou dle čl. VI. odst. 3 písm. a) smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky, s jejíž úhradou je žalovaný v prodlení od data následujícího po datu zesplatnění do okamžiku sepisu návrhu, tj. od 10. 6. 2020 do 6. 10. 2020. Žalobkyně požadovala za toto období smluvní pokutu v částce 3 263,22 Kč, kterou však vypočítala z tvrzené dlužné jistiny ve výši 27 246,24 Kč, tj. z výše, ve které se promítlo započtení nemravně vysokých úroků na splátky poskytnuté žalovaným, a proto musela být soudem přepočtena i smluvní pokuta. S ohledem na shora uvedený přepočet jednotlivých úhrad na úroky a jistinu dluhu, podle kterého žalovaný ke dni zesplatnění na jistině dlužil částku ve výši 4 962,96 Kč, je důvodný požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty období od 10. 6. 2020 do 6. 10. 2020 ve výši 590,59 Kč. Ve zbytku nároku, tj. co do částky 2 672,63 Kč, není nárok žalobkyně důvodným. Pokud jde o paušální smluvní pokutu podle čl. VI. odst. 3 písm. a) smlouvy ve výši 499 Kč, je tento nárok žalobkyně dán, neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou pravidelné měsíční splátky. Nárok na smluvní pokutu tak činí celkem 1 089,59 Kč (590,59 + 499).
8. Lze proto shrnout, že soud výrokem I. přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 7 402,55 Kč, sestávající z dlužné jistinu v částce 4 962,96 Kč (odst. 6. tohoto rozsudku), smluvní pokuty v celkové výši 1 089,59 Kč (odst. 7. tohoto rozsudku) a z dlužných poplatků za odeslání tří upomínek ze dne 20. 2. 2020, ze dne 6. 3. 2020 a ze dne 17. 4. 2020 po 450 Kč za jednu upomínku, tj. v celkové výši 1 350 Kč, a to s požadovanými zákonnými úroky z prodlení z částky dlužné jistiny, tj. z částky 4 962,96 Kč. Na úroky z prodlení má žalobkyně nárok dle § 1972 o. z., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , jak jí žalobkyně správně uvedla ve výši 10 % ročně do zaplacení, neboť žalovaný je v prodlení se zaplacením tohoto peněžitého dluhu. Naopak jako nedůvodná byla zamítnuta výrokem II. částka 24 955,91 Kč, sestávající z již zaplacené jistiny ve výši 22 283,28 Kč (odst. 6. tohoto rozsudku) a z částky výši 2 672,63 Kč, která představuje rozdíl mezi smluvní pokutou vypočtenou žalobkyní za prodlení z jistiny v nesprávné výši dluhu za období od 10. 6. 2020 do 6. 10. 2020 a výší soudem vypočtené smluvní pokuty za totéž obdobní ze skutečně dlužné jistiny (viz odst. 7. tohoto rozsudku). Vzhledem k akcesoritě příslušenství byl současně zamítnut nárok žalobkyně na další požadované úroky z prodlení. Ty žalobkyně uplatnila z částky 27 246,24 Kč, a proto byl její návrh na zaplacení dalších úroků z prodlení z částky 22 283,28 Kč (27 246,24 – 4 962,96) ve výši 10 % od 10. 6. 2020 do zaplacení zamítnut. Soud přepočítal z výše uvedených důvodů nárok žalobkyně na kapitalizované úroky, které požadovala za období od 12. 12. 2019 do 9. 6. 2020 z částky 27 246,24 Kč v nemravné výši 111,33 % ročně, tj. v částce 11 714,09 Kč. Protože za uvedené období žalobkyni ve skutečnosti náleží obvyklý úrok v době sjednání úvěru poskytovaný bankami ve výši 8,71 % ročně, a to z dlužné jistiny ve výši 4 962,96 Kč, činí jeho kapitalizovaná výše částku 213,84 Kč, která byla žalobkyni výrokem I. též přiznána. Co do rozdílu v částce 11 500,25 Kč (11 714,09 - 213,84) byla žaloba výrokem II. zamítnuta.
9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , který stanoví, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V dané věci žalovaný dlužil dle žalobních tvrzení žalobkyně celkem 32 358,46 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 7 402,55 Kč, což představuje cca 23 % předmětu sporu, tedy žalovaný byl ve věci úspěšnější. Jeho úspěch (zamítnutá částka) činí 77 % předmětu sporu, což představuje jeho čistý úspěch ve výši 54 %. V tomto poměru žalovanému náleží náhrada nákladů řízení, avšak protože je žalovaný za řízení zcela nečinný a žádné náklady řízení mu tudíž nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.