Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (14)No categories available
6 C 92/2020-33
Okresní soud v Berouně, sídlem adresa, Česká republika, rozhodl samosoudkyní titul Markétou Lanzovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem titul. jméno jméno
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 6.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 6.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 6.000 Kč ode dne 7. 4. 2018 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 6.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 6.000 Kč ode dne 7. 4. 2018 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 6. 2020 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení celkové částky 6.000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru na základě smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 5. 3. 2018 mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, založené ve příjmení republice Německo, sídlem adresa, Německo, registrační číslo anonymizováno číslo anonymizováno. Tvrdil, že na základě uvedené smlouvy poskytl tento původní věřitel žalovanému po prověření jeho úvěruschopnosti a prostřednictvím své webové stránky www.ferratum.cz, kde se žalovaný zaregistroval a zřídil si zde uživatelský účet, jehož prostřednictvím požádal o poskytnutí úvěru, úvěr ve výši 6.000 Kč se splatností dne 6. 4. 2018. Žalovaný však čerpaný úvěr, poskytnutý bezhotovostním převodem na jeho účet č. bankovní účet, ve lhůtě jeho splatnosti a ani později na základě zasílaných upomínek nevrátil ani zčásti. Smlouvou ze dne 16. 12. 2019 pak byla předmětná pohledávka postoupena žalobci, který žalovanému ještě zaslal předžalobní upomínku, a následně se se svým nárokem obrátil na soud.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Jelikož se strany k jednání soudu nedostavily, přičemž zástupce žalobce svou neúčast omluvil, soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), projednal a rozhodl tuto věc v jejich nepřítomnosti.
4. Soud ve věci provedl dokazování listinami založenými do spisu, a to smlouvou o úvěru mezi věřitelem právnická osoba, reg. č. anonymizováno číslo, sídlem adresa, anonymizováno příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země, a žalovaným s datem 5. 3. 2018 bez (elektronických) podpisů smluvních stran, dále standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, výpisem číslo ze dne 5. 3. 2018 na částku k úhradě ve výši 6.000 Kč s datem splatnosti 6. 4. 2018, potvrzením o provedené platbě ze dne 5. 3. 2018, dále informacemi o poskytnuté půjčce a o osobě dlužníka – žalovaného, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019, uzavřenou mezi žalobcem jako postupníkem a právnická osoba anonymizována dvě slova, spolu s nečitelným seznamem postupovaných pohledávek, dále oznámením o postoupení pohledávky ze dne 22. 1. 2020 a předžalobní výzvou z téhož dne, jakož o poštovním podacím lístkem a výpisem žalobce z obchodního rejstříku.
5. Návrh žalobce na provedení důkazu vyžádáním si zprávy příslušného peněžního ústav u k poskytnutí úvěru žalovanému pak soud pro nadbytečnost zamítl, a to s ohledem na své závěry vyplývající z provedeného dokazování ve vztahu k aktivní věcné legitimaci žalobce v tomto sporu.
6. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož byla dne 5. 3. 2018 odeslána z účtu společnosti právnická osoba pod ID transakce částka 6.000 Kč na účet č. bankovní účet, uvedený v údajích o dlužníkovi jako bankovní účet žalovaného, a to s odkazem na úvěrový případ číslo (č. faktury číslo). Uvedená částka pak byla žalovanému vyúčtována fakturou číslo se splatností dne 6. 4. 2018 ve prospěch jejího poskytovatele právnická osoba Současně pak žalobce předložil soudu smlouvu o úvěru, neopatřenou podpisy poskytovatele úvěru právnická osoba a žalovaného, s datem 5. 3. 2018, dle níž měl žalovaný poskytnutý bezhotovostní neúčelový úvěr ve výši 6.000 Kč splatit věřiteli právnická osoba do data 4. 4. 2018 s nulovým úrokovým navýšením a bez poplatků. Dále byla soudu předložena smlouva o postoupení pohledávek, uzavřená dne 16. 12. 2019 mezi postupitelem anonymizována tři slova a žalobcem jako postupníkem spolu se zcela nečitelným seznamem postupovaných pohledávek, aniž by byla současně doložena též smlouva, na jejímž základě by se uvedený postupitel stal věřitelem předmětné pohledávky za žalovaným. Oznámením ze dne 22. 1. 2020 (opět bez podpisu) pak právní předchůdce žalobce příjmení jméno příjmení vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky vůči němu ve prospěch žalobce (jehož existence je dokládána výpisem z obchodního rejstříku) s tím, že se jedná o pohledávku v minulosti postoupenou od věřitele právnická osoba Dopisem ze dne 22. 1. 2020 pak žalobce vyzval žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě dlužné částky včetně všech nákladů a sankcí v dodatečné lhůtě s upozorněním na možnost soudního vymáhání tohoto nároku. Odeslání této výzvy do dispoziční sféry žalovaného je dokládáno poštovním podacím lístkem.
7. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1880 tohoto zákona nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
9. Ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 věta prvá tohoto zákona plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
10. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
11. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť žalobce ani přes výzvu soudu nedoložil a neprokázal svou aktivní věcnou legitimaci, tedy že se by jeho právní předchůdce anonymizována tři slova stal věřitelem pohledávky za žalovaným, již následně postoupil žalobci. Stejně tak má soud výhrady k tvrzení, že předmětný nárok za žalovaným skutečně svědčí žalobci, a to s ohledem na nečitelný seznam postupovaných pohledávek, který žalobce připojil k žalobě s poukazem na uzavřenou smlouvu o postoupení pohledávek se svým právním předchůdcem; soudu se nepodařilo v tomto obsáhlém a stěží čitelném dokumentu dohledat identifikační údaje k pohledávce za žalovaným. K samotnému nároku na zaplacení částky 6.000 Kč lze pouze uvést, že vzhledem k absenci údajů o tom, že by žalovaný skutečně úvěrovou smlouvu uzavřel (chybějící elektronické podpisy či jiné identifikační znaky na úvěrové smlouvě, jež dle tvrzení žalobce měla být sjednána za pomoci prostředků komunikace na dálku, tedy prostřednictvím internetových stránek provozovaných původním věřitelem), lze žalobou uplatněný nárok posoudit jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, kdy navíc žalobce naprosto nereagoval ani na výzvu soudu ve smyslu způsobu a rozsahu posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr ze strany původního věřitele s odbornou péčí tak, jak vyžaduje zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, přičemž důsledkem neprokázání těchto skutečností je absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy. Nebylo tedy zjištěno, z jakých konkrétních údajů o poměrech žalovaného původní věřitel vycházel a jakým způsobem je zhodnotil a důkladně prověřil, neboť tyto skutečnosti z předložených důkazů nevyplývají, nejsou v nich vůbec obsaženy. Žalobce, resp. jeho zástupce, se pak k nařízeném ústnímu jednání nedostavil, a nebylo tedy možné využít příslušné procesní poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o.s.ř. (jež lze směřovat výhradně vůči účastníkům či jejich zástupcům přítomným při jednání před soudem) k doplnění náležitých skutkových tvrzení a k označení a navržení důkazů k jejich prokázání, pokud se jedná o aktivní věcnou legitimaci žalobce (kdy sám žalobce v žalobě tvrdil, že původním věřitelem, který úvěr žalovanému poskytl, byla jeho právní předchůdkyně anonymizována tři slova, ač tato tvrzení nemají žádnou oporu v provedených důkazech), tak i o splnění povinností věřitele jakožto poskytovatele spotřebitelských úvěrů ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.
12. Vzhledem k těmto závěrům tedy soud žalobu jako neopodstatněnou zcela zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že by jeho právnímu předchůdci svědčil nárok, který byl předmětem postoupení ve prospěch žalobce.
13. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť žalobce byl se svým nárokem ve věci zcela neúspěšný (žaloba byla zcela zamítnuta), a byl by tak povinen nahradit žalovanému jeho náklady, tomu však v řízení s ohledem na jeho nečinnost žádné takové náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat, nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o.s.ř. o.s.ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb. ) u soudního exekutora.