Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
8 C 37/2021-46
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní titul Janou Kowolowskou v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 8 095 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci:
částku 6.568,65 Kč,
kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.667,11 Kč,
kapitalizovaný úrok ve výši 4.371,65 Kč,
8,05 % zákonný úrok z prodlení ročně z částky 6568,65 Kč od datum do zaplacení,
20,98 % úrok ročně z částky 6.568,65 Kč od datum do zaplacení,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 1.526,35 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 927,35 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci: částku 6.568,65 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.667,11 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4.371,65 Kč, 8,05 % zákonný úrok z prodlení ročně z částky 6568,65 Kč od [datum] do zaplacení, 20,98 % úrok ročně z částky 6.568,65 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 1.526,35 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 927,35 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Návrhem podaným u soudu dne datum se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku 8.095 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu nazvanou Smlouva o půjčce číslo. Na základě této smlouvy předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal předchůdci žalobce zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky
za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.275 Kč s úrokovou sazbou 20,98 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 5.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši
7.500 Kč. Celkovou částku (jistinu, úrok, poplatky) se žalovaný zavázal předchůdci žalobce uhradit v 43 týdenních splátkách po 925 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední platba na pohledávku ze strany žalovaného byla uhrazena dne datum s tím, že celkem na svůj dluh žalovaný uhradil toliko 31.680 Kč. Předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině 6.568,65 Kč a na dlužném poplatku za hotovostní inkaso splátek 1.526,35 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze
dne datum uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovaným na společnost právnická osoba Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne datum. Za období od postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové částky 8.095 Kč. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k plnění.
Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil.
Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.
K prokázání žalobních tvrzení žalobce předložil Smlouvu o půjčce číslo ze
dne datum, Kartu zákazníka ze dne datum, Smluvní podmínky, Smlouvu
o postoupení pohledávek ze dne datum se Seznamem postoupených pohledávek, Oznámení
o postoupení pohledávky ze dne datum a Výzvu k plnění ze dne datum s podacím lístkem.
Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
Podle ust. § 2392 odst. 1 věty prvé o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Po provedeném dokazování a za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud dospěl k následujícím právním závěrům. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu
o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., přičemž ze smlouvy plnil a žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč, které žalovaný ve lhůtě splatnosti ani později v úplnosti nevrátil. Jelikož i postoupení pohledávky na žalobce bylo prokázáno, soud shledal žalobu v rozsahu nesplacené zápůjčky, tj. v částce 6.568,65 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.371,65 Kč s úrokovou sazbou 20,98 % ročně, jako důvodnou a uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalovanému uhradit tyto částky žalobci a současně uložil žalovanému též povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 1970 o. z., neboť se žalovaný ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci.
Co se týče nároku žalobce na zaplacení poplatku ve výši 1.526,35 Kč, pak tento soud výrokem II. zamítl, neboť jej považuje za sjednaný v rozporu se zákonem (§ 588 o. z.). Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Jiné plnění z peněžité zápůjčky sjednat nelze. To ostatně konstatuje i Krajský soud v obec ve svém rozhodnutí sp. zn. 14 Co 3/2012 a název soudu v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003 (jejich judikatura se sice vztahuje k ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013, nicméně soud se domnívá, že vzhledem ke stejnému znění relevantního ustanovení o. z. je tato judikatura aplikovatelná i na daný případ), přičemž soud sdílí názor uvedený ve zmíněných rozhodnutích oběma soudy, že úplatu (poplatky) za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona číslo Sb.,
o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Proto soud žalobě v části týkající se tohoto poplatku nemohl vyhovět (§ 588 o. z.).
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní pomoci po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 . vyhl.
č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, tedy 600 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátní, tedy 300 Kč, dále 21% DPH z částky 900 Kč ve výši 189 Kč
a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 400 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 1.489 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 62,28 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci činí částku 927,35 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.