Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 41/2021-26
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní titul Magdou Mocovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 6 485,51 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 100 Kč od 2.7.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky ve výši 3 385,51 Kč a ohledně požadovaného úroku z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného a vyčísleného ve výroku I.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 100 Kč od 2.7.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky ve výši 3 385,51 Kč a ohledně požadovaného úroku z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného a vyčísleného ve výroku I. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalované částky s přísl. na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 25.1.2019 smlouvu o úvěru č. anonymizováno mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce (právnická osoba, IČO), přičemž žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 6.9.2019. Na základě této smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobce žalované poskytl částku 3 100 Kč se splatností 23.2.2019 za poplatek 3 385,51 Kč. Žalovaná úvěr nesplatila a ani přes upomínky dlužnou částku neuhradila.
2. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná
a předchůdce žalobce uzavřeli dne 25.1.2019 smlouvu o úvěru č. anonymizováno jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 3 100 Kč žalované se splatností 23.2.2019, poplatek za poskytnutí úvěru činil 3 385,51 Kč. Žalované byla zaslána částka 3 100 Kč na účet, který uvedla ve smlouvě (vše prokázáno smlouvou o úvěru č. anonymizováno). Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla původním věřitelem postoupena na žalobce, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.9.2019 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky). Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 27.6.2020 (prokázáno: oznámením ze dne 27.6.2020). Z předžalobní upomínky ze dne 27.6.2020 včetně podacího archu bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 10 22,27 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 6 679 Kč.
3. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli dne 25.1.2019 smlouvu úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.
4. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované
(§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 z. s. ú.). Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , nález Ústavního soudu
ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie
ze dne 5.3.2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.
5. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce provedl před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalované.
6. Z toho důvodu byl žalobce před jednáním vyzván usnesením ze dne datum rozhodnutí,
č. j. číslo jednací, (zejména) aby doplnil žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. K tomu žalobce přípisem datovaným dne 8.4.2021 (č. l. 20) uvedl, že věřitel dospěl k závěru,„ že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalované“. Žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází anonymizováno, příjmení, anonymizována dvě slova. Žalobce žádné důkazní návrhy neoznačil. K jednání se žalobce nedostavil (řádně omluven), takže ho soud nemohl u jednání dne 5.5.2021 poučit v uvedeném směru o jeho povinnosti tvrzení a důkazní a o následcích nesplnění procesní povinnosti podle § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř.
7. Žalobce tak v řízení nesplnil svou povinnost tvrzení a důkazní o tom, že jeho právní předchůdce (poskytovatel úvěru) posoudil s odbornou péči úvěruschopnost žalované a musí za to nést procesní odpovědnost v podobě neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. K tomu soud ještě dodává, že žalobní strana svou nepřítomností zabránila soudu, aby jí u jednání poskytl potřebná poučení ve shora uvedeném smyslu; nemůže proto úspěšně namítat, že soudem prvního stupně o svých povinnostech poučena nebyla (viz JUDr. Ljubomír Drápal: Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu in Právní rozhledy 5/2002, Mimořádná příloha, s. 21).
8. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalované bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.).
Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvenému poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 385,51 Kč.
9. Na základě všeho doposud uvedeného dospívá soud k závěru, že žalobce má nárok na vrácení (zaplacení) jistiny dluhu a úroku z prodlení v zákonné výši v návaznosti na doručení předžalobní výzvy žalované (§ 573 a § 1970 o. z.). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalovaná je tedy v prodlení ode dne 2.7.2020 a od tohoto dne náleží žalobci právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, která činí 8,05 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb) O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. , když neshledal důvody pro její prodloužení.
10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , kdy poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníku byl přibližně stejný, proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. Rozsudku, že žádný s účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná dobrovolně to, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na exekuci nebo soudní výkon rozhodnutí.
V odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku je uveden pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).