Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 255/2020-76
Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní JUDr Evou Bučkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem titul. jméno příjmení
bytem adresa
o zaplacení 4 820,10 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 712,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 4 712,70 Kč od 4. 2. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 107,40 Kč s úrokem ve výši 16,9 % p. a. z částky 4 820,10 Kč od 24. 9. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši ve výši 9 % p. a. z částky 4 820,10 Kč od 24. 9. 2018 do 3. 2. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 107,40 Kč od 4. 2. 2020 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 212 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 712,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 4 712,70 Kč od 4. 2. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 107,40 Kč s úrokem ve výši 16,9 % p. a. z částky 4 820,10 Kč od 24. 9. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši ve výši 9 % p. a. z částky 4 820,10 Kč od 24. 9. 2018 do 3. 2. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 107,40 Kč od 4. 2. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 212 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále o. s. ř. o. s. ř. ), soud v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky částka s úrokem ve výši 16,9 %
p. a. z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení jako nezaplaceného úvěru poskytnutého právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba žalovanému dle Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum.
3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum Smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu částka a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 16,90 % p. a. v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka splatných k 20. dni v měsíci inkasem z účtu č. bankovní účet (Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne datum, Záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací). Žalovaný z úvěrového limitu vyčerpal za období od datum do datum finanční prostředky v celkové výši částka a zaplatil částku částka (stav úvěru, výpis z úvěrového účtu). Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne datum a dne datum oznámila žalovanému okamžité zesplatnění dluhu (poslední výzva k úhradě ze dne datum, rozhodnutí o okamžité splatnosti ze dne datum, podací arch). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, Příloha číslo Příloha číslo Příloha číslo Dohoda o úplatě ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, podací arch, kopie obálky). Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum (předžalobní výzva ze dne datum, podací arch).
4. Z ostatních předložených listinných důkazů neučinil soud žádná relevantní skutková zjištění.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená
10. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným v souladu s § 1879 o. z. na žalobkyni, která je v řízení aktivně věcně legitimována.
11. Zákon o spotřebitelském úvěru vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou spotřebitele jako slabší strany. Z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají osoby, které volných peněžních prostředků nemají nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají a jejich cílem je úvěr, někdy za každou cenu, získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy zákonem ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, č. j. 27 Co 221/2019 ). Poskytovatel tak smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (viz Důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru).
12. Je také nutné konstatovat, že české spotřebitelské právo ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru je mimo jiné transponovanou směrnicí č. 2008 číslo, kde se v čl. 8 odst. 1 věty první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V čl. 23 směrnice č. 2008 číslo se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ve věci právnická osoba proti GK tak, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
13. Přestože přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru ani transponovanou směrnicí č. 2008 číslo blíže přesněji specifikován, je zřejmé, že poskytovatel je povinen vždy řádně, se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel úvěru by si měl veškeré údaje týkající se finanční a majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin (např. výpis z účtu, pracovní smlouva, mzdový výměr atd.) a nikoli jen spoléhat na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně či neúmyslně zkresleno subjektivním vnímáním.
14. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že by tuto povinnost právní předchůdkyně splnila. Žalobkyně pouze uvedla, že žalovaný v žádosti o úvěr prohlásil, že má příjem ve výši částka, což odpovídá jeho důchodu zaslanému z příjmení příjmení jméno v měsíci dubnu 2018, který vyplývá z výpisu z bankovního účtu. Z výpisu však není zřejmé, komu tento účet patří. Výdaje žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně stanovila interním statistickým modelem na částku částka, přičemž zjistila, že žalovaný měl u ní také sjednán kontokorent ve výši částka a kontokorent u jiné společnosti ve výši částka. Tato svá tvrzení však žalobkyně nijak neprokázala. Je tak zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně nijak aktivně neověřovala faktické příjmy a výdaje žalovaného a spoléhala pouze na jeho tvrzení a interní statistický model. Soud proto shledal uzavřenou Smlouvu o revolvingovém úvěru neplatnou.
15. Žalobkyně však prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši částka, přičemž žalovaný na tento dluh zaplatil částka. Soud s odkazem na právní hodnocení posoudil dle § 118a odst. 2 o.s.ř. nárok žalobkyně jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného dle § 2991 o. z.
16. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka.
17. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 7 dnů předžalobní výzvou ze dne
datum, která se mohla dostat do dispoziční sféry žalovaného nejdříve dne datum. Žalovaný dlužnou částku ve stanovené lhůtě do datum nezaplatil, proto vznikl žalobkyni ode dne datum nárok na úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši 10 % p. a. dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala přiznat úrok z prodlení ve výši 9 % p. a.
18. Soud zavázal žalovaného k zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
19. Soud zamítl žalobu co do zaplacení částky částka s úrokem ve výši 16,9 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši ve výši 9 % p. a. z částky částka od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky
částka od datum do zaplacení z důvodu jiného právního posouzení.
20. O právu účastníků na náhradu nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do 70 % a neúspěšná co do 30 % hodnoty sporu počítáno z celého předmětu sporu včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, má vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 40 % Náklady řízení žalobkyně představuje soudní poplatek částka; odměna za zastupování žalobkyně advokátem dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 a § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif), spočívající v odměně za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, písemné podání žaloby) 3 x částka a v odměně za 1 úkon právní služby (účast ujednání dne datum) 1 x částka; náhrada hotových výdajů 3 x částka dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrada hotových výdajů 1 x částka dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu; cestovné ve výši částka za cestu z obec do obec a zpět v rozsahu 508 km při kombinované spotřebě vozidla 5,5 litru benzinu na 100 km, ceně částka za litr benzinu a náhradě za použití osobního vozidla 4,40; náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši částka (12 x částka); daň z přidané hodnoty 21 % ve výši částka, celkem tedy náklady žalobkyně činily celkem částka, z nichž činí 40 % částku částka
21. Náklady řízení částka je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.