Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 296/2020-36
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr Ditou Prokšovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, Ph.D.
se sídlem, ulice a číslo, PSČ obec a číslo
sp. zn. ASPROV8/540864
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 39 685,24 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 157 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % p.a. od 14. 6. 2019 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Co do částky 22 528,25 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 341,50 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 828,85 Kč, co do úroku ve výši 29 % ročně z částky 24 386,63 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24 386,63 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení se žalobní návrh zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích 396 Kč na soudní poplatek do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 157 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % p.a. od 14. 6. 2019 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 22 528,25 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 341,50 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 828,85 Kč, co do úroku ve výši 29 % ročně z částky 24 386,63 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24 386,63 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení se žalobní návrh zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích 396 Kč na soudní poplatek do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení celkové částky 39 685,24 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovanou došlo dne 13. 12. 2017 k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo (dále jen„ smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i částku ve výši 24 139 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 352 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 7 760 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 027 Kč. Celkovou částku zápůjčky a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 3 008 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 13. 6. 2019. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 14. 9. 2018. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo ke dni 8. 1. 2019 právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 24 386,63 Kč a na dlužném poplatku částku 15 298,61 Kč. Celková dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, proto vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně také právo požadovat z celkové dlužné jistiny úrok z prodlení v zákonné výši, a to od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení, dále právo na úhradu úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 29 % ročně z dlužné nesplacené jistiny od 14. 6. 2019, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Do postoupení pohledávky žalovaná uhradila 12 843 Kč. Po tomto datu do data postoupení nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla společností právnická osoba postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. K tomuto dni činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 57 185,24 Kč. Žalobkyně požadovala úhradu dlužné jistiny ve výši 24 386,63 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 15 298,61 Kč, kapitalizované úroky činily 4 341,50 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení činily 2 828,85 Kč. Dále požadovala zákonné úroky z prodlení a úroky 29 % ročně z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení. Poskytovatel zápůjčky posoudil úvěryschopnost žalované na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti jejích tvrzení. Majetkovou situaci žalované ověřil zejména pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní/podnájemní smlouvou. Kopie dokladů žalované, které byly předkládány při sjednávání a uzavírání smlouvy nemá žalobkyně ani její právní předchůdce k dispozici.
2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalovaná byla vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a byla též poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 15 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalovaného. Zástupce žalobkyně s tímto postupem vyslovil souhlas již v žalobním návrhu.
3. Žalovaná nesdělila ničeho, ač žaloba spolu s výzvou výše jí byla doručena na její evidenční adresu dne 22. 1. 2021 postupem dle § 49 odst. 2 , 4 o.s.ř.
4. Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne 13. 12. 2017, smluvními podmínkami, tabulkou umoření, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba s žalovanou uzavřela v uvedený den smlouvu o zápůjčce s kódem NZ 18, na jejímž základě poskytla žalované zápůjčku ve výši 30 000 Kč, kterou žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaná se zavázala splatit půjčku v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 3 008 Kč, přičemž první splátka byla splatná v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy, poslední splátka měla činit 3 003 Kč Celkem měla žalovaná zaplatit částku 54 139 Kč, jež je tvořena zápůjčkou v částce 30 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 24 139 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 352 Kč, odměny za zpracování půjčky ve výši 7 760 Kč a nákladů za administrativní činnosti a komfortní splácení ve výši 9 027 Kč Součástí smlouvy o zápůjčce jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, které obsahují ujednání, že zápůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy (ve smyslu čl. 18 smluvní podmínek), uplatňuje se jako roční úroková sazba a v tomto případě její výše činí 29 %. V čl. 18 smluvních podmínek je uvedeno, že smlouva je uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Žalovaná v rozporu se smlouvou zápůjčku řádně nesplácela, uhradila za období 14. 1. 2018 – 14. 9. 2018 celkem 12 843 Kč, přičemž splátky nebyly zcela pravidelné a nebyly asi ve sjednané výši. K uvedenému datu tak dlužila 57 185 Kč. Žalovaná byla vyzvána ke splacení celé dlužné částky výzvou z 23. 4. 2020 odeslanou dle podacího lístku dne 24. 4. 2020 na adresu adresa) ve smlouvě.
5. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaná při sjednávání smlouvy měla uvést, že žije s rodiči, důvodem potřeby zápůčky jsou děti, má 3 vyživovací povinnosti, je na mateřské dovolené s příjmem 7 600 Kč a 500 Kč měsíčně, své měsíční výdaje odhadla na 3 000 Kč. Toto mělo být dle zápisu v kartě doložena rozhodnutím o přiznání dávky a rozpisem plateb.
6. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 6. 2019 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem postupitele ze dne 20. 1. 2020.
7. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Dle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 věta první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. ulice smlouva byla posouzena jako spotřebitelská, v níž žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, vystupuje v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015 -39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
13. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C číslo ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 číslo musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
14. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
15. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
16. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, si pro účely posouzení úvěruschopnosti nedostatečně ověřila měsíční výdaje žalované. Při zjišťování jejích výdajů je nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele. Ty v případě žalované jako matky na mateřské dovolené byly jistě vyšší než pouhých 3 000 Kč. V souhrnu tedy žalobkyně měla k dispozici pouze doklady i příjmu žalované ve výši 8 100 Kč, nijak neověřovala ani nevyžadovala doložení listin týkajících se výdajů žalované. Přičemž měsíční splátka měla činit 3 008 Kč, což odpovídá 37 % uvedeného příjmu žalované.
17. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala výdaje žalované. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2993 Obč.z..
18. Soud tak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do částky 17 157 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,75 % ročně od 14. 6. 2019 do zaplacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce (§ 2390 o.z. ), na základě které žalovaná obdržela peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč, které se zavázala splácet se sjednaným poplatkem a kapitalizovaným úrokem (§ 2392 o.z. ) v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy o zápůjčce řádně neplnila, uhradila pouze 12 843 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku postoupením. Žalovaná dlužnou částku přes upomínky neuhradila. V souladu s ustanovením § 2390 o.z. proto soud zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky shora uvedené, což je rozdíl mezi poskytnutými 30 000 Kč a uhrazenými 12 843 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení, je v souladu s ustanovením § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. povinna hradit i zákonné úroky z prodlení, a to ode dne následujícím po dni, v němž dle smlouvy měla být uhrazena celá zápůjčka. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala takové skutečnosti, jež by vyvracely tvrzení a důkazy žalobkyně.
19. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. s ohledem na celkovou výši částky, kterou je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit.
20. S návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 1 588 Kč. Jelikož elektronický platební rozkaz nebyl vydán, byla žalobkyni v souladu s položkou 2 bod 2. a položkou 1 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků uložena povinnost doplatit ještě 396 Kč Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.
21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci. V této věci byla procesně úspěšnější žalovaná a měla tak právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, a to ve výši 60 %. Jelikož jí dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku IV.
Poučení:
Proti rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí/exekuci.