Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 58/2021-74

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr Jiřím Němcem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení 28 810 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 900 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 910 Kč, úroku ve výši 11,30 % ročně z částky 17 000 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 2 932,64 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 589,60 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 689,60 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 6 900 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 900 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 910 Kč, úroku ve výši 11,30 % ročně z částky 17 000 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 2 932,64 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 589,60 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 689,60 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 6 900 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo rok číslo, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a zaplatit úrok ve výši 4 760 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 680 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 3 740 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3 230 Kč (celkem tedy částku ve výši 29 410 Kč) v 13 měsíčních splátkách ve výši 2 210 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena nejpozději dne 31. 8. 2018. Žalovaný zaplatil celkem částku ve výši 10 100 Kč. Žalovaná částka 28 810 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 17 000 Kč, zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 589,60 Kč, zůstatek neuhrazeného poplatku za správu úvěru ve výši 924,80 Kč, zůstatek neuhrazeného poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 795,60 Kč a smluvní pokutu ve výši 9 500 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení 11,30% p.a. smluvního úroku z jistiny 17 000 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení a 9% p.a. úroku z prodlení z částky 17 589,60 Kč za dobu od 1. 2. 2018 do zaplacení, přičemž za dobu od 1. 2. 2018 do 20. 5. 2020 tento úrok kapitalizovala částkou 2 932,64 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností právnická osoba smluvně postoupena žalobkyni.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků ( ).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi společností právnická osoba, IČO (dále jen„ společnost“) a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo rok číslo, na jejímž základě se společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru sestávajícími z úroku ve výši 4 760 Kč, z poplatku za správu úvěru ve výši 3 740 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 680 Kč a z poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 3 230 Kč (celkem tedy částku 29 410 Kč) splatit v 13 měsíčních splátkách ve výši 2 210 Kč, přičemž každá splátka byla splatná 31. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru (smlouva o úvěru číslo ze dne datum). Žalovaný zaplatil celkem částku ve výši 10 100 Kč (transakční historie). Ke dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba převedena na společnost právnická osoba (výpis z veřejného rejstříku, notářský zápis NZ číslo ze dne datum, seznam úvěrových smluv převáděných smlouvou o prodeji části závodu ze dne datum). právnická osoba pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, seznam postoupených pohledávek, dodatek ke smlouvě o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, potvrzení o zaplacení kupní ceny)

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové ě nazvané žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru vyplněno, že žalovaný je zaměstnán u právnická osoba a.s., IČO na dobu určitou do 31. 8. 2017 a jeho pravidelný měsíční příjem činí 19 065 Kč. Výdaje žalovaného byly v žádosti o úvěr uvedeny částkou 11 900 Kč, a to 4 300 Kč na bydlení (nájem, fond oprav), 1 600 Kč na energie (elektřina, plyn, voda) a 6 000 Kč na stravování/výživné. Jiné výdaje uvedeny nebyly. Žalovaný dále uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalovaný dále prohlásil, že veškeré uvedené údaje týkající se jeho osoby, jsou pravdivé a nic nezamlčel, což potvrdil svým podpisem. Žalovaný dále prohlásil, že vůči němu není vedeno insolvenční řízení a neuvažuje o podání insolvenčního návrhu. Žalobkyně uvedla, že poskytnuté údaje od žalovaného ověřila doklady vyžádanými od žalovaného, mezi které patří zejména pracovní smlouva a výplatní pásky a smlouva o nájmu bytu, a dále nahlédnutím do veřejných registrů. Žalobkyně soudu předložila pracovní smlouvu ze dne datum, ze které vyplývá, že žalovaný je zaměstnán u právnická osoba a.s., IČO, den nástupu do práce je 1. 3. 2017 a pracovní poměr se sjednává na dobu určitou do 31. 8. 2017. Dále žalobkyně soudu předložila výplatní pásky žalovaného za měsíce duben 2017 až červen 2017, ze kterých vyplývá, že čistý příjem žalovaného za měsíc duben 2017 činil 15 286 Kč, za měsíc květen 2017 činil 19 596 Kč a za měsíc červen 2017 činil 22 314 Kč. Žalobkyně dále předložila smlouvu o nájmu bytu ze dne datum, ze které vyplývá, že se smlouva uzavírá na dobu určitou, a to od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, přičemž měsíční nájemné činí 4 300 Kč a náklady spojené s užíváním bytu činí 1 600 Kč. Žádné jiné relevantní y označeny a předloženy nebyly.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle , , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Ke dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba převedena na společnost právnická osoba (výpis z veřejného rejstříku, Notářský zápis NZ číslo ze dne datum, seznam úvěrových smluv převáděných smlouvou o prodeji části závodu ze dne datum). Pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru postoupila společnost právnická osoba žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, jejíž součástí byl seznam postoupených pohledávek včetně té žalované, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností právnická osoba dopisem ze dne datum. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

11. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, s ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel.

12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. Jak žalobkyně sama uvedla, vycházela z informací získaných od žalovaného v žádosti o úvěr a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, a to pracovní smlouvou, výplatními páskami a smlouvou o nájmu bytu. Výplatní pásky žalovaného za měsíce duben 2017 až červen 2017 sice prokazují žalovaným tvrzený příjem, ovšem z předložené pracovní smlouvy ze dne datum vyplývá, že pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 8. 2017, přičemž úvěrová smlouva ze dne 31. 7. 2017 byla sjednána na dobu 13 měsíců, tzn., že poslední splátka úvěru měla být žalovaným uhrazena do 31. 8. 2018. Žalobkyně tak měla ověřený příjem žalovaného pouze na jeden měsíc po uzavření úvěrové smlouvy a nemohla vědět, zda bude žalovaný schopen úvěr hradit do budoucna. Výdaje žalovaného na bydlení a energie byly v žádosti o úvěr uvedeny částkou 5 900 Kč, kterou potvrzuje žalobkyní předložená smlouva o nájmu bytu ze dne datum. Nebyly však nijak blíže zjišťovány a ověřovány další výdaje žalovaného. Ač to bylo tvrzeno, nebylo nikterak doloženo, že by právní předchůdce žalobkyně učinil dotazy na evidenci žalovaného ve veřejných registrech apod. Žalobkyně nevylíčila rozhodné skutečnosti, když nepopsala, jak konkrétně její právní předchůdce prověřil při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, zda má dluhy a jakým způsobem je splácí. Bez náležitého posouzení příjmů a výdajů žalovaného, nemohl právní předchůdce žalobkyně dospět k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Přitom nemohl spoléhat jen na žalovaným sdělené skutečnosti. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39).

18. Soud si je vědom toho, že zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění příjmů, dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází) a také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Neověření těchto údajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

19. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 6 900 Kč (17 000 Kč – 10 100 Kč), k jejíž zaplacení soud žalovaného zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 6 900 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Ustanovení věta třetí stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v  o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění ( o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Žalovaný byl k úhradě dlužné jistiny vyzván výzvou k plnění ze dne datum, která byla předána k poštovní přepravě téhož dne. V této výzvě žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky nejpozději do 2. 1. 2021. Žalovaný na výzvu nijak nereagoval, ode dne následujícího se tedy ocitl v prodlení a žalobkyni vzniká od 3. 1. 2021 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané (tj. 8,25 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 589,60 Kč od 1. 2. 2018 do zaplacení, přičemž za dobu od 1. 2. 2018 do 20. 5. 2020 úrok z prodlení kapitalizovala částkou 2 932,64 Kč. Soud proto žalobu ohledně úroku z prodlení v kapitalizované výši 2 932,64 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 589,60 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 689,60 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 6 900 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení zamítl.

21. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.