Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 292/2020-30
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr Lenkou Šestákovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: ; titul celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 13 100 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 5 400 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 5 400 Kč od 13. 9. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 7 700 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 7 700 Kč od 13. 9. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 5 400 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 5 400 Kč od 13. 9. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 7 700 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 7 700 Kč od 13. 9. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou předloženou soudu dne 4. 8. 2020, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána k povinnosti zaplatit mu částku 13 100 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovanou uzavřel dne 19. 7. 2018 Smlouvu o úvěru ve výši 17 700 Kč (skládající se z půjčené částky 10 000 Kč a kapitalizovaného úroku 7 700 Kč), podle které měla splácet týdně 295 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do 7. dne od podpisu smlouvy vždy do 7. dne od předchozí splátky, kdy u každého úvěru je nejprve hrazeno na cenu půjčky (kapitalizovaný úrok), a poté na jistinu (půjčené peníze). V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru stává zbylý dluh, včetně příslušenství, splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Dle platební historie, kterou žalobce předložil, žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobce dosud uhrazenou částku žalovanou ve výši 4 600 Kč vydělil týdenní splátkou 295 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení. Splatnost pohledávky žalobce tak nastala ke dni 14. 11. 2018 a datum prodlení ke dni 13. 9. 2019. Žalobce ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy od 12. 9. 2019.
2. Zdejší soud v dané věci vydal dne 11. 9. 2020 pod č. j. EPR 188840/2020 -5 elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Soud proto dříve vydaný elektronický platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání.
3. Na ústním jednání, které bylo nařízeno na den 18. 3. 2021, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaná se k ústnímu jednání omluvila z důvodu pracovní neschopnosti, a to ráno v den konání ústního jednání. Soud tuto její omluvu vyhodnotil jako opožděnou a nedůvodnou, neboť k její údajné pracovní neschopnosti žalovaná nepředložila jediný důkaz. Žalobce se z ústního jednání omluvil. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav.
4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 19. 7. 2018 mezi věřitelem žalobcem a žalovanou jako dlužníkem. Touto smlouvou se věřitel zavázal poskytnout žalované půjčku ve výši 10 000 Kč, přičemž ze smlouvy bylo zjištěno, že tuto částku převzala žalovaná v hotovosti při uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala žalobci zaplatit jednak vypůjčené peníze ve výši 10 000 Kč, jednak souhrnný poplatek ve výši 7 700 Kč, který se skládal z úroku ve výši 3 500 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 2 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 200 Kč. Zápůjční úroková sazba byla dohodnuta 66% ročně. Celkovou částku 17 700 Kč se žalovaná zavázala splácet v pravidelných týdenních splátkách ve výši 295 Kč. Bylo dohodnuto celkem 60 týdenních splátek. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, s jejichž obsahem se měla žalovaná před podpisem smlouvy seznámit, s jejichž obsahem musela souhlasit, což stvrdila podpisem smlouvy. Z odstavce následky porušení povinností klienta vyplynulo, že za porušení smlouvy ze strany klienta, je považováno, mimo jiné, každé jednotlivé prodlení s úhradou splátky úvěru. Pokud klient nesplní svoji povinnost uhradit jednotlivou splátku včas, vyzve žalobce k úhradě dlužné splátky, k čemuž stanoví lhůtu 30 dnů. Neuhradí-li dlužnou částku klient ani v této dodatečné lhůtě, má společnost právo požadovat uhrazení celé dlužné částky, včetně příslušenství a smluvních pokut, a v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Klient tedy ztrácí výhodu splátek. Dalším listinným důkazem byl formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, evidenční karta klienta, kterou byly zjišťovány poměry žalované z důvodu zjišťování a ověřování její úvěruschopnosti. Soudu byl předložen i přehled splátek, přehled způsobu splácení úvěru žalovanou. Dalším listinným důkazem byla předžalobní upomínka žalobce adresovaná na žalovanou, včetně dokladu o jejím doručování žalované (poštovní podací arch).
5. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Smlouvu, kterou mezi sebou uzavřeli žalobce a žalovaná v termínu shora, soud rovněž hodnotil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 256 256/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru). Smlouva byla uzavřena v písemné formě a žalobce splnil i svoji informační povinnost ve smyslu ustanovení § 5 tohoto zákona. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr v tom směru, že ujednání účastníků této smlouvy o povinnosti žalované zaplatit tzv. souhrnný poplatek ve výši 7 700 Kč, je absolutně neplatným právní úkonem ve smyslu ustanovení § 547 o. z. K tomu závěru soud dospěl po porovnání výše půjčené částky (10 000 Kč) a výše souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky (7 700 Kč). Souhrnný poplatek v daném případě tvoří zhruba 70% půjčené částky. Vzhledem k tomu, že souhrnný poplatek v podstatě nahrazuje funkci úroků z úvěru (půjčky), lze říci, že ujednání o 70% úroku z půjčky je ujednáním, které se jednoznačně příčí dobrým mravům. V tomto směru soud odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR ohledně přiměřenosti smluvních úroků z peněžité půjčky (např. rozhodnutí ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ), kdy soudy dospěly k závěru, že pokud ujednání o smluvních úrocích téměř čtyřnásobně přesahovalo horní hranici obvyklé úrokové míry, je tato dohoda absolutně neplatnou. Soud má za to, že roční úrok ve výši 66% z půjčené částky je ve světle uvedené judikatury soudu zjevně nepřiměřeným a za dané situace ujednání o souhrnném poplatku je, dle soudu, tak jak bylo konstatováno výše, neplatným ujednáním ve smyslu § 547 o. z., a to buď pro rozpor se zákonem (možného naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy) nebo pro rozpor s dobrými mravy. Z výše uvedeného důvodu soud žalobu zamítl jako nedůvodnou v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení souhrnného poplatku ve výši 7 700 Kč a přiznal mu pouze dluh z půjčky ve výši uvedené ve výroku I., kterou žalovaná prokazatelně nezaplatila. Vzhledem k tomu, že žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobci, přiznal soud žalobci z dlužné částky dle výroku I. tohoto rozsudku úrok z prodlení v zákonné výši dle § 1968 a § 1970 o. z., přičemž výše vycházela z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
7. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodňuje soud ustanovením § 142 odst. 2
o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že více úspěšnější žalované v rámci tohoto řízení žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
8. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.