Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 87/2021-14
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupena advokátem titul. jméno jméno
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
k doručení ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení částky 2 250 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 2 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 250 Kč od 12. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 2 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 250 Kč od 12. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 2 250 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, sídlem adresa, anonymizována dvě slova číslo, země (dále je příjmení příjmení) uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o anonymizováno úvěru, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (webové rozhraní příjmení příjmení), na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 3 250 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 11. 3. 2020. Žalovaná úvěr čerpala, avšak ve smluvené lhůtě nesplatila. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně vydání bezdůvodného obohacení ve výši jistiny žalované částky. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou, na kterou však nereagovala.
2. Žalobkyně dále uvedla, že příjmení příjmení před uzavřením smlouvy o anonymizováno úvěru prověřila schopnost žalované úvěr splácet výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází. Na základě těchto skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.
4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne datum smlouvu o anonymizováno úvěru, na základě které se příjmení příjmení zavázala poskytnout žalované neúčelový bezhotovostní úvěr až do výše sjednaného limitu 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit a zaplatit sjednané úroky z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru nebo ve výši 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší (ze smlouvy o anonymizováno úvěru). Žalovaná úvěr čerpala do výše 3 250 Kč (z platebních informací příjmení příjmení). Dle tvrzení žalobkyně žalovaná úvěr neuhradila ve smluvené lhůtě splatnosti. Pohledávku za žalovanou postoupila právnická osoba příjmení žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 (ze smlouvy o postoupení pohledávek), což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 3. 8. 2020 (z oznámení o postoupení pohledávky, včetně dokladu o odeslání). Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k uhrazení dlužné částky (z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání).
5. Žalobkyně v žalobě neuvádí žádná tvrzení, jakým způsobem a jakými částkami byl poskytnutý úvěr splácen. Pokud se týká zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvádí pouze obecná tvrzení, ke kterým však nedokládá žádné důkazy.
6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
17. Ohledně postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 a následujících o. z., podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
18. Soud rovněž vycházel z ustanovení § 101 odst. 1 , písm. a) a b) občanského soudního řádu , podle kterého k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 ) o.s.ř. Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován, pak jestliže i po poučení soudem (§ 118a odst. 1 , 2) zůstanou skutková tvrzení neúplná, přirozeně nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti je určen tím právním předpisem, který má být použit k právnímu posouzení žaloby (srov. dále komentář k § 118a a 120 o břemeni tvrzení a o břemeni důkazním). Nesplnění povinnosti důkazní a povinnosti tvrzení není procesním právem sankcionováno jako nesplnění jiné procesní povinnosti. Ve sporném řízení je následkem rozhodnutí, které vyzní nepříznivě pro účastníka, který tuto povinnost nesplnil (srov. zejména komentář k § 114b a 118a).
19. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 6. 2019 je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně sice uváděla v žalobě, že se otázkou úvěruschopnosti žalované zabývala, žádné důkazy však ke svému tvrzení neoznačila. Vzhledem k tomu, že se k jednání nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení, v jakém směru má doplnit tvrzení a důkazní návrhy.
20. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
21. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla před uzavřením smlouvy prověřena. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
22. Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citovanému rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie je smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).
23. V souzené věci lze tak uzavřít, že žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a omezení nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny úvěru (bezdůvodného obohacení). V daném případě sice žalobkyně tvrdila a dokládala výši poskytnutého úvěru, avšak soudu není zcela zřejmé, zda jsou v čerpané částce 3 250 Kč obsaženy i poplatky nebo zda se jedná skutečně jen o jistinu, žalobkyně rovněž neuvedla, jaká částka byla žalovanou na poskytnutý úvěr uhrazena. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř. v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Soud rovněž neměl možnost odročit jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle § 118b o.s.ř. mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, zabýval se otázkou vzniklého bezdůvodného obohacení. Z tvrzení žalobkyně pak nelze uzavřít, v jaké výši se žalovaná případně obohatila. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a soudu nezbylo, než žalobu zamítnout.
24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť byť byla ve věci plně úspěšná, náhradu nákladů řízení nepožadovala.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).