Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
6 C 50/2021-15
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr Helenou Teslíkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 14 520 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pokud se žalobkyně domáhala částky 9 020 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 600 Kč od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 600 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do zaplacení, žaloba se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Pokud se žalobkyně domáhala částky 9 020 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 600 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 600 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení, žaloba se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 10 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 920 Kč. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí zápůjčky poplatek 2 600 Kč. Žalovaná zápůjčku nesplatila, proto žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 3 920 Kč a náklady na upomínky ve výši 2 500 Kč. Žalovaná přes upomínání dluh neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
3. Soud provedl důkazy smlouvou o zápůjčce ze dne datum, potvrzením o provedené platbě právnická osoba ze dne datum, upomínkami ze dne datum, datum, datum, datum a ze dne 23 11. 2019 a předžalobní upomínkou ze dne datum včetně podacího lístku. Z těchto důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:
4. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalované převodem na účet bankovní účet poskytnuta částka 8 000 Kč. V článku 1.3. smlouvy byl sjednán poplatek za poskytnutí smlouvy 2 600 Kč. V článku 2.3. byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. V témže článku byl sjednán i poplatek za upomínku ve výši 500 Kč. Dne datum, datum, datum, datum a dne datum vyhotovila žalobkyně výzvu k úhradě dlužné částky. Dne datum zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu.
5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 86 odst. 2 zák. č 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. V daném případě účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník , dále jen o.z., kterou předchůdkyně žalobkyně uzavřela v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele. Přestože žalovaný byl v řízení nečinný a neuplatnil námitku neplatnosti smlouvy ve smyslu §87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , soud zkoumal, zda žalobkyně jako věřitel řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Soud se tak řídil aktuální praxí soudů k výkladu ustanovení o porušení povinnosti poskytovatele prověřit úvěruschopnost spotřebitele a důsledků z toho vyplývajících. Podle článku 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ o smlouvách a spotřebitelském úvěru členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
9. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3. 2020 ve věci C -679/18 jejímž předmětem je rozhodnutí o předběžné otázce k výkladu článků 8 a 23 výše uvedené směrnice, žádost o rozhodnutí byla podána rozhodnutím Okresním soudem v Ostravě ze dne datum Soudní dvůr dospěl k závěru, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z daného tedy vyplývá, že soudy zkoumají splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a její porušení pak posuzují podle § 588 zákona č. 89/2010 Sb. , o.z., podle kterého soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č.j. 1 As 30/2015 -39 publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015).
11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Vzhledem k tomu, že k jednání se žalobkyně ani její zástupce nedostavili, nemohli být poučeni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit žalobní tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání skutečnosti, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované. Jak vyplývá z konstantní judikatury, nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.5. 2012 sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ). Žalobkyně tedy neprokázala, že před poskytnutím úvěrů řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, smlouva o úvěru je tedy neplatná.
14. Podle § 2991 odst. 2 , zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen „o. z.“) bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
18. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkem částku 8 000 Kč, ačkoliv smlouva o zápůjčce platně nevznikla, má proto dle ustanovení § 2993 o. z. právo, aby jí žalovaná tuto částku vrátila. Soud proto v této části žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit částku 8 000 Kč. Soud rovněž přiznal žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po skončení třídenní lhůty stanovené v předžalobní výzvě ze dne datum žalované, přičemž soud vyšel z domněnky doručení dle § 573 o.z., tedy že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. U předchozích upomínek žalobkyně nepředložila doklad o jejich odeslání žalované (podací arch). Ve zbývající části pak návrh soud jako nedůvodný zamítl.
19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal, neboť převážně úspěšný žalovaný byl ve věci zcela pasivní a dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.