Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 147/2021-28

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul titul Dagmar Langovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 29 381,07 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 200 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 885,21 Kč a nadále běžícím ve výši 8,50 % ročně z částky 5 200 Kč od

21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 6 016,27 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 229,72 Kč a dále jdoucí z částky 1 259,75 Kč ve výši 8,50 % ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 1 592,33 Kč a nadále běžícím ve výši

29 % ročně z částky 6 459,75 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 300 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 746,20 Kč a nadále běžícím ve výši 8,50 % ročně z částky 10 300 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 7 864,80 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 89,78 Kč a dále jdoucí z částky 381,20 Kč ve výši 8,50 % ročně od

21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 2 865,23 Kč a nadále běžící ve výši 29 % ročně z částky 10 681,20 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 200 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 885,21 Kč a nadále běžícím ve výši 8,50 % ročně z částky 5 200 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 6 016,27 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 229,72 Kč a dále jdoucí z částky 1 259,75 Kč ve výši 8,50 % ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 1 592,33 Kč a nadále běžícím ve výši 29 % ročně z částky 6 459,75 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 300 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 746,20 Kč a nadále běžícím ve výši 8,50 % ročně z částky 10 300 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 7 864,80 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 89,78 Kč a dále jdoucí z částky 381,20 Kč ve výši 8,50 % ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 2 865,23 Kč a nadále běžící ve výši 29 % ročně z částky 10 681,20 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 29 381,07 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I., II., III., a IV. tohoto rozsudkku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) postupně dvě smlouvy

o zápůjčce. První Smlouvu o zápůjčce číslo uzavřela se žalovanou dne 28. 12. 2017. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 9 759 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 346 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 2. 2019 Celkem žalovaná na dlužnou částku uhradila částku 700 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a včas, když na dlužnou částku uhradila poslední splátku dne 15. 1. 2018. Žalobkyně se domáhala po žalované z titulu nesplacené zápůjčky úhrady částky 10 681,20 Kč na jistině, na dlužném poplatku 7 483,60 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 2 865,23 Kč a nadále běžícího ve výši 29 % ročně z částky 10 681,20 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 835,98 Kč a nadále běžícím ve výši 8,50% ročně z částky 10 681,20 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Druhou smlouvu o zápůjčce právní předchůdkyně se žalovanou uzavřela dne 20. 9. 2017, a to smlouvu číslo. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 6 804 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 823 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 3. 2019. Žalovaná nesplácela řádně a včas, když na dlužnou částku uhradila poslední splátku dne

20. 12. 2017 Celkem na dlužnou částku uhradila 2 800 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalované z titulu nesplacené zápůjčky úhrady částky 6 459,75 Kč na jistině, na dlužném poplatku

4 756,52 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 1 592,33 Kč a nadále běžícího ve výši

29 % ročně z částky 6 459,75 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 114,93 Kč a nadále běžícím ve výši 8,50% ročně z částky 6 459,75 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení obou shora specifikovaných pohledávek za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu (dále jen „ “) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně uděleným již v žalobě, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, a po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o zápůjčce číslo dne 20. 9. 2017, na základě které byla žalované poskytnuta částka 8 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 6 804 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 14 804 Kč v 18 měsíčních splátkách po 823 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o zápůjčce ze dne 20. 9. 2017, včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná na předmětnou zápůjčku uhradila celkem 2 800 Kč, přičemž poslední splátku uhradila dne 20. 12. 2017.

5. Po 3 měsících od uzavření první smlouvy uzavřela dne 20. 12. 2017 žalovaná

s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalované poskytnuta částka 11 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 9 759 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku

20 759 Kč v 60 týdenních splátkách, přičemž ve smlouvě není uvedeno, po jakých částkách bude dlužná částka splácena. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o zápůjčce ze dne 20. 12. 2017, včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná na předmětnou zápůjčku uhradila celkem 700 Kč, přičemž poslední splátku uhradila dne 15. 1. 2018.

6. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovanou a žalovanou podepsanou dne 20. 9. 2017, kdy požadovaná výše zápůjčky byla 6 000 Kč, má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedla, že pracuje jako dělník ve výrobě s příjmem 7 791 Kč. K dotvrzení výši svého příjmu měla předložit pracovní smlouvu a 3 výplatní pásky, toto však soudu žalobkyně nepředložila. Jako další příjem uvedla částku 12 000 Kč a další příjem domácnosti uvedla částkou 23 000 Kč. Měla bydlet s rodiči, byla svobodná a jako důvod zápůjčky,,jiné‘‘. Odhadované měsíční výdaje žalované činí 4 000 Kč měsíčně.

7. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovanou a žalovanou podepsanou dne 28. 12. 2017, kdy požadovaná výše zápůjčky byla 6 000 Kč, má soud za prokázané, že žalobkyně opět vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. V této zákaznické kartě žalovaná uvedla, že pracuje jako obsluha čerpací stanice s příjmem 7 791 Kč. K dotvrzení výši svého příjmu měla předložit opět pracovní smlouvu a výplatní pásky, toto však soudu rovněž předloženo nebylo. Ostatní své příjmy uvedla ve výši 12 000 Kč, další čisté příjmy domácnosti pak ve výši 23 000 Kč. Stále měla bydlet s rodiči, byla svobodná. Odhadované měsíční výdaje žalované činí 4 000 Kč měsíčně a dále uvedla interní splátky ve výši 831 Kč.

8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a přílohy ke smlouvě – seznam postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni obě pohledávky za žalovanou, a to s účinností ke dni 20. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 20. 1. 2020, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 14. 2. 2020.

9. Z výzvy k plnění ze dne 23. 4. 2020 a podacího lístku ze dne 24. 4. 2020 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.

10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení , (dále jen „ “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky ( věta prvá citovaného zákona).

11. Podle , o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem j odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Soud ve smyslu ustanovení , občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak , v platném znění.

22. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výrocích tohoto rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávky, které by měly svůj právní základ ve smlouvách o zápůjčce číslo číslo uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou.

24. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením každé ze dvou smluv o zápůjčce. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů

a podkladů, které obdržela od žalované. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalované obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalované ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně navrhla k důkazu výlučně zákaznické karty podepsané žalovanou. Z těchto zákaznických karet má soud za prokázané, že žalovaná sdělila nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalované, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalované nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovanou byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona

o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovanou budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.

25. Žalobkyně tvrdí, že u žalované byla ověřena výše jejího příjmu z pracovní smlouvy a 3 výplatních pásek. Ani jedna z uváděných listin však nebyla soudu doložena, a to k ani jedné ze smluv. Co se týče zákaznické karty vyplněné ke smlouvě o zápůjčce dne 20. 9. 2017, v této žalovaná uvedla svůj příjem ve výši 7 791 Kč s tím, že pracuje na plný pracovní úvazek jako dělnice ve výrobě. Již tento údaj dle názoru soudu vzbuzuje pochybnosti, když výše příjmu žalované dle jejího tvrzení nedosahovala ani minimální mzdy (která v roce 2017 činila částku 11 000 Kč). Za situace, kdy měla pracovat na plný pracovní úvazek se zdá uváděná mzda nepravděpodobná. Dále žalovaná uvádí další příjem ve výši 12 000 Kč, u kterého však není zřejmé, o jaký příjem se jedná, a zda s tímto může žalovaná volně nakládat. Další příjem domácnosti pak uvádí ve výši 23 000 Kč, přičemž se zřejmě jedná o příjem rodičů (neboť uvedla, že s těmito bydlí) a nelze tak s tímto příjmem při ověřování úvěruschopnosti počítat. Své běžné měsíční výdaje pak vyčíslila na 4 000 Kč, přičemž ze zákaznické karty není zřejmé, z čeho se tyto skládají. Uvedené výdaje však dle názoru soudu neodpovídají obecným poměrům v době uzavření smlouvy, neboť se zdají velmi nízké (a to s ohledem na skutečnost, že žalovaná žije s rodiči a zřejmě tak nehradí žádný nájem). V zákaznické kartě ze dne 20. 12. 2017 pak žalovaná uvedla jiného zaměstnavatele s tím, že pracuje jako obsluha čerpací stanice, přičemž svůj příjem rovněž uvedla stejnou částkou jako v první zákaznické kartě, tj. ve výši 7 791 Kč. Rovněž tento příjem měl být ověřen pracovní smlouvou a 3 výplatními pásky, které soudu nebyly doloženy. Rovněž u tohoto zaměstnavatele měla pracovat na plný pracovní úvazek, na pracovní smlouvou na dobu neurčitou uzavřenou v roce 2016 (přičemž u první zákaznické karty uváděla jiného zaměstnavatele s pracovní smlouvou na dobu neurčitou uzavřenou v květnu 2017, tedy později, než u zaměstnavatele uváděného v druhé zákaznické kartě, která byla vyplněná později). Mezi své měsíční výdaje uvedla opět běžné výdaje ve výši 4 000 Kč a interní splátky ve výši 831 Kč (tj. splátky předešlé smlouvy). Ani v tomto případě není ze zákaznické karty jasné, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzené výdaje žalované. Zároveň při ověřování úvěruschopnosti měla být právní předchůdkyně žalobkyně obezřetnější i z toho důvodu, že žalovaná žádala o zápůjčku již za 3 měsíce od uzavření první smlouvy, tedy již v době, kdy ještě neměla splacenou ani tuto první zápůjčku, nicméně právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením žalované, které uvedla ve smlouvách. Z uvedeného je tak zjevné, že u žalované i bez dalšího přezkoumání jí uvedených údajů, lze mít za to, že nebyly dostatečně ověřeny její příjmy ani její výdaje (když soudu nebyly doloženy žádné y potvrzující tvrzení v zákaznické kartě). Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjček, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím zápůjček dostatečně a s odbornou péčí posouzena.

26. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona

o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti ). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů.

27. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o zápůjčce ze dne 20. 9. 2017 a Smlouva

o zápůjčce ze dne 28. 12. 2017 jsou ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení neplatné.

28. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

29. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v  č. ve znění do 31.7.2010.

30. Za situace, kdy jsou smlouvy o zápůjčce neplatné, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatných smluv poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.

31. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 20. 9. 2017 v hotovosti částku 8 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila celkem částku 2 800 Kč a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 5 200 Kč. Dále má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 28. 12. 2017 v hotovosti částku 11 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila 700 Kč a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši

10 300 Kč Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud, co se týče smlouvy ze dne 20. 9. 2017, uznal žalovanou povinnou uhradit zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 885,21 Kč (za dobu ode dne uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou jak požadovala žalobkyně, tj. od 20. 1. 2018 do dne postoupení pohledávky) a nadále běžící ve výši 8,50 % ročně z částky 5 200 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). Co se týče smlouvy ze dne 28. 12. 2017, uznal žalovanou povinnou uhradit zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 1 746,20 Kč (za dobu ode dne uplynutí sedmidenní lhůty pro úhradu dlužné částky, tj. od 23. 1. 2018 do dne postoupení pohledávky) a nadále běžící ve výši 8,50 % ročně z částky 10 300 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).

32. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. a IV. tohoto rozsudku).

33. Výrokem pod bodem V. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle , , tj. podle úspěchu ve věci, tak, že žádnému z účastníku náhradu nákladů nepřiznal, neboť žalobkyně byla ve věci úspěšnější pouze z nepatrné části (5,51 %).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).