Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
48 C 325/2020-39
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr Ing Ivanou Šmakalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovnicí titul. jméno příjmení
bytem adresa
o zaplacení 111 811 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 48 510 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 29. 12. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 48 510 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 29. 12. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částky 111 811 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba) dne datum uzavřel s žalovanou smlouvu o půjčce číslo na základě které poskytl žalované zápůjčku ve výši 70 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnutou zápůjčku 70 000 Kč, dále souhrnný poplatek ve výši 63 301 Kč, a to vše ve 100 pravidelných týdenních splátkách po 1 334 Kč. Žalovaná své smluvní závazky nehradila řádně a včas, uhradila pouze 21 490 Kč. Z celkové částky 111 811 Kč zbývá k úhradě částka 61 240,04 Kč na jistině s příslušenstvím, přičemž příslušenství tvoří zákonný úrok z prodlení a úrok z úvěru ve výši 13,72% ročně, a dále část souhrnného poplatku ve výši 50 570,96 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne datum.
2. S ohledem na skutečnost, že z odporu žalované a přípisu Domova pro seniory soud zjistil, že žalovaná je od datum (tedy 19 dní po uzavření smlouvy) ubytována v tomto domově z důvodu vrozeného onemocnění, které se projevilo ztrátou mobility a nutností 24 hodinové péče, je trvale upoutána na lůžko, není schopna se z důvodu zdravotního a psychického stavu účastnit jednání, a že pobírá pouze starobní důchod ve výši 13 818 Kč, z něhož hradí za pobyt 11 012 Kč měsíčně, vyzval soud usnesením ze dne 12. 1. 2021 žalobkyni k doplnění tvrzení v žalobě o tom, jakým způsobem a jaké získala právní předchůdkyně informace o schopnosti žalované splácet úvěr. Zároveň žalované ustanovil opatrovníka.
3. Na výzvu soudu pak žalobkyně sdělila, že její právní předchůdkyně úvěryschopnost žalované zkoumala, neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované v zákaznické kartě, z nichž dospěl k závěru, že je schopna splácet úvěr, ale že zákaznickou kartu nemá k dispozici.
4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů (smlouva o zápůjčce, smluvní podmínky, tabulka umoření, smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání, předžalobní výzva s podacím lístkem) soud zjistil, že dne datum byla uzavřena mezi žalovanou, jako vydlužitelem, a společností právnická osoba, jako zapůjčitelem, smlouva o zápůjčce. Právní předchůdce žalobkyně na základě této smlouvy poskytl žalované zápůjčku ve výši 70 000 Kč, žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že tuto částku převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě dále zavázala zaplatit poplatek ve výši 63 301 Kč. Splatnost celé částky 133 301 Kč byla sjednána na 100 týdenních splátek po 1 334 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že pohledávka přešla na žalobkyni, která tím získala aktivní legitimaci ve sporu. Soud konstatoval také upomínku žalobkyně žalované k zaplacení žalované částky s poštovním podacím lístkem.
5. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
6. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L., Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99).
7. Podle ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015 -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
9. V tomto konkrétním případě, z tvrzení žalobkyně a předložených listin nikterak nevyplývá, že by se věřitel před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru jinak než formálně. Žadatelka byla již v době zpracování žádosti o úvěr osobou závislou na vypláceném důchodu, nemohoucí, bez schopnosti opatřit si další finanční prostředky prací. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je tedy neplatná podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, když k této skutečnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu, neboť takovéto jednání žalobce (poskytnutí úvěru osobě, která jej zcela zjevně není schopna splácet z důvodu sociálního postavení a zdravotního stavu) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobu v rozsahu, ve kterém se žalobce domáhal zaplacení částky přesahující předanou jistinu 70 000 Kč po odečtení již zaplacené částky 21 490 Kč a zákonného úroku z prodlení z jistiny od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky do zaplacení zamítnul, a přiznal žalobkyni částku uvedenou ve výroku I. z titulu bezdůvodného obohacení.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že nepřiznal žádné straně nárok na náhradu nákladů řízení, když úspěch žalované převýšil pouze nepatrně úspěch žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.