Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
23 C 167/2020-31
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Hanou Paškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 51 360,70 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 44 250 Kč od 12.3.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 7 110,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 51 360,70 Kč od 1. 12. 2019 do 11.3.2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 110,70 Kč od 12. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1,75% ročně z částky 44 250 Kč od 12. 3. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 10 979 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 44 250 Kč od 12.3.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do zaplacení částky 7 110,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 51 360,70 Kč od 1. 12. 2019 do 11.3.2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 110,70 Kč od 12. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1,75% ročně z částky 44 250 Kč od 12. 3. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 10 979 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 51 360,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen,, předchůdce žalobkyně“) se žalovaným uzavřela dne 22.2.2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě umožnila žalovanému čerpat revolvingový úvěr do výše rámce 45 000 Kč s tím, že výše prvního čerpání činila 7 799 Kč, kterou předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému tak, že za žalovaného uhradil část kupní ceny za vybrané zboží příslušnému prodejci a nad rámec toho žalovaný čerpal revolvingový úvěr. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet formou měsíčních splátek. Žalovaný uhradil toliko první z předepsaných splátek, proto předchůdce žalobkyně přistoupil k zesplatnění úvěru ke dni 30.11.2019. Dluh ve výši 51 360,70 Kč sestává z jistiny ve výši 44 250 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 031 Kč, úrokem kapitalizovaným ke dni zesplatnění na částku 5 379,70 Kč, náklady spojenými s vymáháním pohledávky ve výši 700 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni 3.7.2018, o této skutečnosti byl žalovaný informován dopisem ze dne 27.1.2020. Přes výzvu žalobkyně odeslané dne 27.1.2020 žalovaný dluh nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
Ze žádosti/smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo uzavřené dne 22.2.2019 mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že se žalobkyně se zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši rámce 45 000 Kč s tím, že výše prvního čerpání činila 7 799 Kč, kterou předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému tak, že za žalovaného uhradil část kupní ceny za vybrané zboží příslušnému prodejci a nad rámec toho žalovaný čerpal revolvingový úvěr. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou, zápůjční úroková sazba činila 22,68 % ročně. Smluvní strany sjednaly, že celková dlužná částka dle smlouvy bude žalovaným uhrazena žalobkyni formou pravidelných měsíčních splátek splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. V případě prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky vznikají žalobkyni následující finanční nároky: právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, právo na úhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč. U žalovaného je uvedeno, že je svobodný, bydlí u rodičů, dětí, náklady na bydlení činí částka, od číslo pracuje u zaměstnavatele právnická osoba s čistým příjmem částka, aniž by však tato zjištění byla jakýmkoliv způsobem doložena.
Z výpisu o načerpání úvěru žalovaným soud zjistil, že výše prvního čerpání činila 7 799 Kč, kterou předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému tak, že za žalovaného uhradil část kupní ceny za vybrané zboží příslušnému prodejci a nad rámec toho žalovaný čerpal revolvingový úvěr tak, že vyčerpal jistinu ve výši 44 250 Kč, kterou nezaplatil.
Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 22.10.2019 soud zjistil, že předchůdce žalobkyně vzhledem k prodlení žalovaného se splácením úvěru odstoupil ke dni 30.11.2019 od úvěrové smlouvy.
Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8.1.2020 soud zjistil, že předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem předchůdce žalobkyně ze dne 27.1.2020.
Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy k plnění ze dne 27.1.2020 a podacího archu České pošty zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 52 173,91 Kč.
5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
9. Dle § 580 odst.1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
12. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Podle § 1879 ObčZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. V projednávané věci žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, proto byla žalobkyně před poskytnutím úvěru povinna řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006 ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015 ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat.
16. Ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
17. V daném případě žalobkyně uvedla, že předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru s ním zaznamenané v čl. II. žádosti smlouvy o revolvingovém úvěru. Dále uvedla, že předchůdce žalobkyně ověřil informace od žalovaného nahlédnutím do BRKI, NRKI, databází SOLUS a insolvenčního rejstříku ISIR, když dále telefonicky kontaktoval zaměstnavatele žalovaného a zohlednil i pohyby na bankovním účtu žalovaného, o těchto skutečnostech však žalobkyně nepředložila žádné doklady. Na výdajové stránce předchůdce žalobkyně vycházel z údajů o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze Českého statistického úřadu, aniž však zjišťoval skutečné výdaje žalovaného. Předchůdce žalobkyně vycházel pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, aniž by získané informace řádně ověřil a vyhodnotil, tudíž úvěruschopnost žalovaného neposoudil s odbornou péčí, proto soud dospěl k závěru, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU za užití § 580 odst.1 o.z.. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co předchůdkyně žalobkyně poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
18. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8.1.2020. V řízení bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 44 250 Kč tak, že za žalovaného uhradil část kupní ceny za vybrané zboží příslušnému prodejci a nad rámec toho čerpal žalovaný revolvingový úvěr. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru byla absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 44 250 Kč. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván. Žalobkyně nedoložila, že by žalovanému jakoukoliv výzvu k vydání bezdůvodného obohacení doručila sama nebo předchůdkyně žalobkyně. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 10.3.2021 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu uložena u provozovatele poštovních služeb). Následující den tak mohl žalovaný svůj závazek splnit. Když tak neučinil, dostal se následující den, tj. 12. 3. 2021, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po dlužníkovi úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě co do zaplacení částky 44 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 44 250 Kč od 12.3.2021 do zaplacení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku, neboť plnění měla vyplývat se smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, která však byla shledána neplatnou.
19. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). Protože měla žalobkyně úspěch ve výši 86,16 % celkového nároku (žalobě vyhověno co do zaplacení částky 44 250 Kč) a neúspěch ve výši 13,84 % celkového nároku (žaloba zamítnuta co do zaplacení částky 7 110,70 Kč) a splnila podmínku dle § 142a o.s.ř. (zaslání předžalobní výzvy k plnění), přiznal jí soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. 72,32 % (86,16% 13,84% = 72,32%) z celkové výše nákladů řízení 15 183,40 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 551 Kč a nákladů za právní zastoupení advokátem sestávajících z odměny ve výši 9 540 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 3 180 Kč dle § 7 bod 5 , § 11 odst.1 písm. a) ,d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014 (dále jen,,vyhláška“), tří paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 100 Kč dle § 13 odst.1 ,3 vyhlášky včetně 21 % DPH z částky 10 440 Kč ve výši 2192,40 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. 72,32 % z částky 15 183,40 Kč pak činí 10 979 Kč. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím řádně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí (exekuci).