Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
112 C 107/2021-37
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr Petrou Pomykaczovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 12 825,99 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 460 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 460 Kč od 5. 3. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V rozsahu částky 7 365,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 183,13 Kč od 27. 4. 2019 do 4. 3. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 723,13 Kč od 5. 3. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 460 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 460 Kč od 5. 3. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. V rozsahu částky 7 365,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 183,13 Kč od 27. 4. 2019 do 4. 3. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 723,13 Kč od 5. 3. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 8. 2020 ve znění jejího doplnění ze dne 9. 4. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 12 825,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 183,13 Kč od 27. 4. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba dne 26. 2. 2018 smlouvu o úvěru číslo dle které mu byl poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč, který se zavázal vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení a sjednání úvěru a inkasním poplatkem v celkové částce 16 366 Kč ve sjednaných 14 měsíčních splátkách. Původní věřitel prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet dle prokazatelných měsíčních příjmů žalovaného po odpočtení závazků a jeho pravidelných výdajů a také podle svých vnitřních kritérií, kdy posuzoval existenci dalších závazků dlužníka u jiných věřitelů, zjišťoval zahájené exekuční řízení, provedl lustraci v insolvenčním rejstříku i dalších přístupných databázích. Vycházel přitom z údajů od žalovaného, který měl povinnost uvést při kontraktačním procesu pravdivé skutečnosti. Žalovaný však svůj závazek řádně nesplnil, uhradil tolik částku 3 540 Kč a nadále dluží 7 183,13 Kč na nesplacené jistině, 548,52 Kč na dlužném úroku, 651,16 Kč na poplatku za vyhodnocení úvěru, 3 173,7 Kč na poplatku za sjednání úvěru a 1 269,48 Kč na inkasním poplatku. Pohledávku za žalovaným z této smlouvy postoupil původní věřitel žalobkyni, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Pokud by soud dospěl k závěru, že původní věřitel svou povinnost posoudit řádně schopnost žalovaného úvěru splácet nesplnil, navrhl, aby soud žalobci přiznal částku 7 183,13 Kč se zákonným úrokem z této částky od 27. 4. 2019 do zaplacení z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, neboť právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný na její úkor neoprávněn obohatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které se ve věci konalo, se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Ze smlouvy o úvěru číslo sjednané mezi společností právnická osoba jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem ze dne 26. 2. číslo má soud za prokázáno, že touto smlouvou se věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že od věřitele převzal v místě jeho bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Žalovaný jako dlužník se zavázal zaplatit věřiteli úrok ve výši 866 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 4 050 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 830 Kč a inkasní poplatek ve výši 1 620 Kč, celkem tak měl uhradit 16 366 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 169 Kč.
4. Z transakční historie smlouvy má soud za prokázáno, že žalovaný na závazek ze smlouvy číslo uhradil ve dnech 27. 2. 2018 a 25. 4. 2018 vždy částku 1 170 Kč, dne 28. 5. 2018 uhradil 700 Kč a dne 29. 6. 2018 uhradil 500 Kč.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 včetně její přílohy má soud za prokázáno, že touto smlouvou postoupila společnost právnická osoba žalobkyni pohledávky za svými dlužníky specifikované v příloze číslo k této smlouvě, mj. pohledávku za žalovaným ze smlouvy číslo. Původní věřitel vyhotovil dne 6. 2. 2020 oznámení o postoupení pohledávky z této smlouvy pro žalovaného (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2020).
6. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 26. 2. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 20 859,87 Kč z neuhrazené smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo tím, že pokud tak neučiní, bude podána žaloba. Výzva byla žalovanému zaslána doporučeně téhož dne, jak má soud za prokázáno z poštovního podacího archu.
7. Z potvrzení České pošty, s.p. ze dne 13. 2. 2020 soud zjistil, že Česká pošta potvrdila, že pro zákazníka společnost právnická osoba předali do poštovní přepravy 5 113 ks obyčejných zásilek s datem odeslání 12. 2. 2020.
8. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč v hotovosti při sjednání smlouvy a žalovaný se úvěr vrátit spolu se sjednaným úrokem a poplatky, tedy v celkové výši 16 366 Kč ve 14 měsíčních splátkách. Žalovaný na svůj závazek uhradil dle transakční historie smlouvy v nepravidelných splátkách toliko částku 3 540 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 o. z. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruchopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně sice tvrdila, jakým způsobem měla její právní předchůdkyně splnit svou povinnost vyplývající z výše uvedených zákonných ustanovení, avšak tato tvrzení nebyla žádnými předloženými důkazy prokázána. U jednání byla žalobkyně ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. poučena o potřebě důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak žádné takového důkazy nenavrhla. S ohledem na výše uvedené soud v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 9 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně, které byla pohledávka za žalovaným postoupena, tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, které žalovaný podle téže smlouvy ke splnění povinnosti žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni již poskytl. Žalovaný žalobkyni před podáním žaloby uhradil 3 540 Kč a je tedy povinen vrátit rozdíl mezi poskytnutými peněžními prostředky z neplatné smlouvy o úvěru ve výši 9 000 Kč a jeho úhradou. Žalovaný byl zavázán k úhradě částky 5 460 Kč včetně úroků z prodlení z této částky, na které má žalobkyně nárok podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky byly žalobkyni přiznány ode dne 5. 3. 2020 do zaplacení, neboť žalovaný byl prokazatelně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou žalobkyně, která mu byla odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 26. 2. 2020 bez uvedení termínu splnění. Soud proto dle § 573 o. z. vycházel z toho, že zásilka žalovanému došla třetí pracovní den po odeslání, tedy 3. 3. 2020, žalovaný měl následující den na plnění a pokud dlužnou částku neuhradil, je od 5. 3. 2020 v prodlení. Úroky byly žalobkyni přiznány ve výši požadované žalobkyní, byť dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. by měla žalobkyně nárok na úrok vyšší. Pokud žalobkyně doložila potvrzení České pošty s.p. o tom, že dne číslo 2020 odeslala pro původního věřitele 5 113 ks obyčejných zásilek, pak z tohoto důkazu nelze učinit závěr, že mezi těmito odeslanými zásilkami bylo i oznámení o postoupení pohledávky adresované žalovanému a že by se toto dostalo do sféry dispozice žalovaného a bylo možno od tohoto oznámení odvozovat splatnost dlužné částky. Ve zbývající části tedy v rozsahu částky 7 365,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení soud žalobu zamítl, neboť se jedná o částky, na které žalobkyni nevznikl nárok, když se jedná o úrok z úvěru a poplatky, které však mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Soud rovněž zamítl požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z částky 5 460 Kč za dobu předcházející datu 5. 3. 2020, neboť v tomto období žalovaný nebyl v prodlení s úhradou svého dluhu.
9. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který měl ve věci převážný procesní úspěch, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.