Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
22 C 238/2020-26
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr Kateřinou Krůpovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 6 166 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 082 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 3 084 Kč, úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 4 923,45 Kč od 25. 10. 2016 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 082 Kč od 1. 11. 2016 do 20. 1. 2020 a úroku z prodlení z částky 1 841,45 Kč od 1. 11. 2016 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 082 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 3 084 Kč, úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 4 923,45 Kč od 25. 10. 2016 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 082 Kč od 1. 11. 2016 do 20. 1. 2020 a úroku z prodlení z částky 1 841,45 Kč od 1. 11. 2016 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení 6 166 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba se žalovanou uzavřel dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě této smlouvy poskytl žalované částku ve výši 5 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny ve výši 5 000 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za poskytnutí půjčky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně v celkové výši 455 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč a poplatek za pojištění ve výši 129 Kč, přičemž celkovou částku se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobkyně splatit v 43 týdenních splátkách po 188 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce vycházel z údajů, které mu sdělila žalovaná, kdy tyto údaje byly dále ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalované, přičemž jsou obsahem karty zákazníka. Žalovaná pak výslovně stvrdila, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil její schopnost spotřebitelský úvěr splácet a prohlásila, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení toho, zda je schopna spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná však sjednané splátky řádně neuhradila, když uhradila pouze celkovou částku ve výši 1 918 Kč. Tato částka byla co do výše 76,55 Kč započtena na jistinu, co do výše 455 Kč byla započtena na úrok, co do výše 1 000 Kč byla započtena na poplatek za administrativní činnost, co do výše 355,85 Kč byla započtena na poplatek za hotovostní inkaso splátek a co do výše 30,60 Kč byla započtena na poplatek za pojištění. Žalovaná tak zůstala právnímu předchůdci žalobkyně dlužna 4 923,45 Kč na jistině, 1 144,15 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek a 98,40 Kč na poplatku za pojištění. Následně byla pohledávka za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení za dobu od 1. 11. 2016, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky, do zaplacení (za období od 1. 11. 2016 do 6. 12. 2019 žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovala, a to částkou 1 245,16 Kč) a dle smluvních podmínek rovněž úrok ve výši 20,98 % ročně za dobu od 25. 10. 2016, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky, do zaplacení (za období od 25. 10. 2016 do 6. 12. 2019 žalobkyně úrok kapitalizovala, a to částkou 3 265,24 Kč). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), soud rozhodl bez nařízení jednání.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce, na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 5 000 Kč, která jí byla předána v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku společně s úrokem ve výši 455 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 129 Kč (celkem 8 084 Kč) právnímu předchůdci žalobkyně vrátit v 43 týdenních splátkách po 188 Kč.
4. Žalobkyně dále doložila Kartu zákazníka podepsanou žalovanou. Dle zde uvedených údajů měla žalovaná v době poskytnutí půjčky působit jako OSVČ, přičemž v kolonce„ Mzda“ byla uvedena částka 18 000 Kč a v kolonce„ Další příjmy“ částka 1 800 Kč. Mezi ověřenými dokumenty byly uvedeny výplatní pásky a pracovní smlouva/živnostenský list. Žalovaná pak měla bydlet s rodiči, přičemž v kolonce„ Nájem/Inkaso“ byla uvedena částka 1 000 Kč. Jako své další výdaje žalovaná uvedla výdaje na domácnost ve výši 4 000 Kč měsíčně a výdaje na telefon ve výši 200 Kč měsíčně.
5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, kdy žalované byla tato skutečnost oznámena dopisem z téhož dne. Tímto dopisem byla žalovaná zároveň vyzvána k úhradě dlužné částky do deseti dnů od obdržení tohoto dopisu. Odeslání tohoto dopisu žalobkyně prokázala doloženým podacím lístkem ze dne 7. 1. 2020. Dále byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 7. 5. 2020, jejíž odeslání žalobkyně rovněž prokázala podacím lístkem ze dne 10. 5. 2020.
6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku , při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
9. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.
10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 586 odst. 1 občanského zákoníku , je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.
12. Podle § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2993 občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 570 odst. 1 občanského zákoníku , právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.
15. Podle § 573 občanského zákoníku , má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
16. Podle § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Podle § 1879 občanského zákoníku , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
18. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě smlouvy o zápůjčce ze dne datum finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, které měla žalovaná v souladu se smlouvou splatit společně se sjednaným úrokem, administrativním poplatkem, poplatkem za hotovostní inkaso splátek a poplatkem za pojištění v dohodnutých měsíčních splátkách. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.
19. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda právní předchůdce žalobkyně řádně dostál své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Pokud jde o příjmy žalované, lze se domnívat, že částka 18 000 Kč uvedená v kartě zákazníka představuje příjmy žalované z podnikání, jestliže měla být žalovaná v době poskytnutí zápůjčky dle uvedených údajů osobou samostatně výdělečně činnou. Není však zřejmé, jakým způsobem právní předchůdce prověřoval příjmy žalované z podnikání, když mezi ověřenými dokumenty není uvedeno kupříkladu daňové přiznání. Dále není zřejmé, z čeho měly sestávat další uvedené příjmy žalované ve výši 1 800 Kč. Co se týče výdajové stránky žalované, konkrétně zejména výdajů spojených s bydlením, jež obvykle tvoří podstatnou část výdajů každého člověka, z údajů uvedených v kartě zákazníka neplyne, že by právní předchůdce žalobkyně jakkoli prověřoval informaci o tom, že žalovaná bydlí u rodičů. Za účelem ověření této skutečnosti mohl přitom od žalované požadovat kupříkladu čestné prohlášení rodičů o tom, že s nimi žalovaná bydlí a jakou částkou případně přispívá na domácnost. Podstatné však dále je, že i kdyby bylo z údajů uvedených v kartě zákazníka zřejmé, jakým způsobem byly ze strany právního předchůdce žalobkyně ověřovány příjmy žalované z podnikání, co mají představovat další příjmy uvedené v kartě zákazníka a jakým způsobem byla ověřována informace o tom, že žalovaná bydlí u rodičů, nebylo by možno učinit závěr o tom, že právní předchůdce žalobkyně řádně dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované, jestliže by žalobkyně předmětné dokumenty nedoložila, a to s ohledem na shora citované ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru. Toto ustanovení jednoznačně přenáší důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele na poskytovatele spotřebitelského úvěru a výslovně predikuje nesplnění této povinnosti, není – li jednoznačně prokázán opak. Bez toho, aby poskytovatel úvěru doložil veškeré doklady, jež měly být dle tvrzení uvedených v zákaznické kartě spotřebitelem předloženy, pak nelze mít za zcela jednoznačně prokázané, že tyto doklady byly skutečně prověřeny a jde tak prakticky o pouhá tvrzení nepodložená relevantními důkazy. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud musel dospět k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované.
20. Shora citované ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , explicitně nestanoví, zda je následkem porušení povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele absolutní či relativní neplatnost uzavřené smlouvy, a je proto třeba vycházet z obecné úpravy neplatnosti v citovaných ustanoveních občanského zákoníku . Je zřejmé, že nový občanský zákoník již rozpor se zákonem nepovažuje automaticky za důvod absolutní neplatnosti. Pro posouzení toho, o jaký druh neplatnosti se v konkrétním případě jedná, je podstatné, zda je neplatnost stanovena v zájmu některého z účastníků, anebo zda právní jednání kromě zákona porušuje také veřejný pořádek. V daném případě by se mohlo zdát, že sankce neplatnosti je stanovena pouze v zájmu spotřebitele. Nicméně součástí veřejného pořádku je mimo jiné také ochrana skupin osob, které jsou určitým způsobem zranitelné, do této skupiny osob patří rovněž spotřebitelé, neboť jejich postavení je ve styku s profesionálním podnikatelem znevýhodněno tím, že do vztahu s podnikatelem vstupují jako neprofesionálové a jsou vůči podnikateli zpravidla hospodářsky a informačně slabší stranou s menší dostupností právních služeb, nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností stanovovat smluvní podmínky. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , mimo jiné uvedl (a tyto závěry jako správné převzal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
21. Předmětnou smlouvu je tedy třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a právní předchůdce žalobkyně tak měl vůči žalované od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny ve výši 5 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.
22. Jelikož žalovaná uhradila z titulu předmětné smlouvy celkovou částku 1 918 Kč, zbývá jí uhradit na poskytnutou jistinu částku ve výši 3 082 Kč. Co do této částky soud žalobě vyhověl včetně úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalované s úhradou. Pokud jde o den, od kterého náleží žalobkyni úrok z prodlení, nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou pak splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ). Soud pak vázal počátek prodlení žalované na zaslané oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla rovněž výzva k úhradě dlužné částky, které bylo dle doloženého podacího lístku odesláno dne 7. 1. 2020. Dle shora citované zákonné domněnky se pak má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tj. 10. 1. 2020. Jelikož dle zaslaného oznámení byla žalované pro úhradu určena lhůta deseti dnů, byla povinna provést úhradu do 20. 1. 2020. Ode dne následujícího, tedy od dne 21. 1. 2020 byla tak žalovaná v prodlení a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení právě od tohoto data. Tento pak žalobkyně požadovala v zákonné výši ke dni 1. 11. 2016, tj. ve výši 8,05 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni 21. 1. 2020. Ve zbývající části, tj. co do částky ve výši 3 084 Kč, co do úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 4 923,45 Kč od 25. 10. 2016 do zaplacení, co do úroku z prodlení z částky 1 841,45 Kč od 1. 11. 2016 do zaplacení a co do úroku z prodlení z částky 3 082 Kč od 1. 11. 2016 do 20. 1. 2020 soud žalobu zamítl.
23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož soud v případě, že účastník měl v řízení pouze částečný úspěch, náhradu nákladů poměrně rozdělí. Ve věci byla převážně úspěšná žalovaná a ta by tak měla vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalované v řízení dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.