Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 297/2020-48
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr Ditou Prokšovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, Ph.D.
se sídlem, ulice a číslo, PSČ obec a číslo
sp. zn. ASPROV8/650833
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 18 388,88 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 715 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 19. 6. 2018 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Co do částky 30 415,96 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 303,29 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 415,61 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 800 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z částky 30 800 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se žalobní návrh zamítá.
III. Co do částky 18 057 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 862,14 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 192,85 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 788,94 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 28 % ročně z částky 10 788,94 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se žalobní návrh zamítá.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích 712 Kč na soudní poplatek do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 715 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 19. 6. 2018 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 30 415,96 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 303,29 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 415,61 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 800 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z částky 30 800 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se žalobní návrh zamítá.</b> <b>III. Co do částky 18 057 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 862,14 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 192,85 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 788,94 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 28 % ročně z částky 10 788,94 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se žalobní návrh zamítá.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích 712 Kč na soudní poplatek do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 71 187,96 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba IČO, a žalovaným došlo dne 18. 11. 2016 k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo (dále jen„ smlouva1“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Poskytovatel zápůjčky posoudil úvěryschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Majetkovou situaci žalovaného ověřil zejména pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní/podnájemní smlouvou. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit 19 606 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 3 965 Kč, s úrokovou sazbou 28 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy, odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 225 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 13 416 Kč. Celkovou částku úvěru a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 711 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 12. 1. 2018. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný uhradil splátku naposledy dne 4. 12. 2017, celkem uhradil 24 549 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Předžalobní výzva mu byla zaslána. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení 18 057 Kč skládající se z dlužné jistiny 10 788,94 Kč a poplatků 7 268,06 Kč, kapitalizované úroky 6 192,85 Kč, kapitalizované úroky u prodlení 1 862,14 Kč, úroky 28 % ročně z 10 788,94 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení z 10 788,94 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
2. Dále žalobkyně tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba IČO, a žalovaným došlo dne 24. 4. 2017 k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo (dále jen„ smlouva2“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Poskytovatel zápůjčky posoudil úvěryschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Majetkovou situaci žalovaného ověřil zejména pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní/podnájemní smlouvou, informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 38 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit 32 483 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 6 797 Kč, s úrokovou sazbou 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy, odměnu za zpracování a doručení ve výši 8 936 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 16 750 Kč. Celkovou částku úvěru a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 1 175 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 18. 6. 2018. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný uhradil splátku naposledy dne 4. 12. 2017, celkem uhradil 15 285 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Předžalobní výzva mu byla zaslána. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení 53 130,96 Kč skládající se z dlužné jistiny 30 800,74 Kč a poplatků 22 330,21 Kč, kapitalizované úroky 14 415,61 Kč, kapitalizované úroky u prodlení 5 303,28 Kč, úroky 29 % ročně z 30 800,75 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení z 30 800,74 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ve věci ničeho neuvedl. Žalovaný shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. , dnem 25. 1. 2021.
4. Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne 18. 11. 2016, tabulkou umoření, zákaznickou kartou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba se žalovaným uzavřela uvedeného dne smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému prostředky ve výši 23 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti. Žalovaný se zavázal splatit je v 60 pravidelných týdenních splátkách po 711 Kč Celkem měl žalovaný zaplatit částku 42 606 Kč, která se skládala z poskytnutých prostředků 23 000 Kč, úroků v celkové výši 3 965 Kč, poplatku za zpracování a doručení 2 225 Kč a poplatku za administrativní činnost 13 416 Kč. V případě, že byla u měsíčního režimu sjednána úhrada celkové dlužné částky v 60 splátkách, činila výše zápůjční úrokové sazby 28 % p.a. Článek 18 umístěný uvádí, že smlouva je uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy oběma stranami do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnosti smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Při jednání s poskytovatelem úvěru měl tvrdit a doložit žalovaný, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek s průměrným příjmem 21 800 Kč, další příjem domácnosti činil 10 500 Kč čistého měsíčně, že odhadl své měsíční výdaje na 17 000 Kč a splácí poskytovateli úvěru již zápůjčku po 2 651 Kč měsíčně. Dále měl uvést, že bydlí v nájmu, vyživuje 1 osobu, zápůjčku potřebuje z důvodů neočekávaných výdajů. Daní skutečnosti měl poskytovatel úvěru z jistit z pracovní smlouvy, potvrzení o příjmu, výplatních pásek a výpisů z účtu. Žalovaný uhradil celkem 24 549 Kč.
5. Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne 24. 4. 2017, tabulkou umoření, zákaznickou kartou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba se žalovaným uzavřela uvedeného dne smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému prostředky ve výši 38 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti. Žalovaný se zavázal splatit je v 60 pravidelných týdenních splátkách po 1 175 Kč Celkem měl žalovaný zaplatit částku 70 483 Kč, která se skládala z poskytnutých prostředků 38 000 Kč, úroků v celkové výši 6 797 Kč, poplatku za zpracování a doručení 8 936 Kč a poplatku za administrativní činnost 16 750 Kč. Na druhé straně smlouvy byla ujednána zápůjční úroková sazba jako pevná po celou dobu trvání smlouvy ve smyslu článku 18 Smluvních podmínek a uplatňuje se jako roční úroková sazba. V případě, že byla u týdenního režimu sjednána úhrada celkové dlužné částky v 60 splátkách, činila výše zápůjční úrokové sazby 29 % p.a. Článek 18 umístěný až v jejím závěru na čtvrté straně smlouvy, uvádí, že smlouva je uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy oběma stranami do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnosti smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Při jednání s poskytovatelem úvěru měl žalovaný tvrdit a doložit, že vyživuje 3 osoby, zápůjčku potřebuje na vybavení domácnosti, žije v nájemním bytě, je zaměstnán na plný pracovní úvazek s průměrným příjmem 24 581 Kč, další příjem domácnosti činí 7 800 Kč čistého měsíčně, že odhadl své měsíční výdaje na 13 500 Kč a splácí poskytovateli úvěru zápůjčku po 3 200 Kč měsíčně. Dané skutečnosti měl poskytovatel úvěru ověřit z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žalovaný však v rozporu se smlouvou poskytnuté prostředky řádně nesplácel, uhradil pouze 15 285 Kč, poslední splátku učinil 4. 12. 2017.
6. K úhradě dlužné částky vč. úroků a úroků z prodlení byla vyzvána minimálně předžalobní výzvou ze dne 23. 4. 2020 odeslané mu dle podacího lístku dne 24. 4. 2020.
7. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem postupitele ze dne 20. 1. 2020.
8. Žalovaný neprokázal, ba ani netvrdil, že by na svůj dluh něčeho uhradil či že by jeho závazek již zanikl.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen„ Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
11. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § číslo Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
14. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Dle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Dle § 588 věta prvá Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
17. Dle § číslo věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
18. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy2 o zápůjčce, na základě které žalovaný obdržel peněžité prostředky ve výši 38 000 Kč, které se zavázal splácet se sjednaným poplatkem a kapitalizovaným úrokem v pravidelných týdenních splátkách po 1 175 Kč. Žalovaný uhradil na splátkách celkem 15 285 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku postoupením. Soud danou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru a nikoli jako smlouvu o zápůjčce (ač je tak nazvána).
19. ulice smlouva byla posouzena jako spotřebitelská, v níž žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, vystupuje v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015 -39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
20. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C číslo ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 číslo musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
21. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
22. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
23. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, si pro účely posouzení úvěruschopnosti nedostatečně ověřila měsíční výdaje žalovaného. Při zjišťování jeho výdajů je nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele. Náklady na bydlení v nájemním bytě nebyly nijak podloženy, stejně jako platby energií. Pouze tvrzené výdaje žalovaného ve výši 13 500 Kč bez jejich doložení je nedostatečné. V souhrnu tedy žalobkyně měla k dispozici pouze doklady o příjmu, když vycházela z výplatních pásek a rozhodnutí o pracovní smlouvy, nijak však neověřovala ani nevyžadovala doložení listin týkajících se jeho výdajů, nevyžadovala již ani potvrzení o příjmu apod. Od předchozí smlouvy došlo nadto ke zvýšení vyživovaných osob žalovaným z 1 na 3 za současného snížení výdajů z tvrzených 17 000 Kč na 13 500 Kč, což je minimálně zarážející a poskytovatel úvěru si toto měl náležitě zjistit.
24. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ve druhém souzeném případě částku 38 000 Kč, na kterou bylo žalovaným uhrazeno pouze 15 15 285 Kč. Dle smlouvy měla poslední splátka být uhrazena 17. 8. 2019. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, tj. na 22 715 Kč, jakožto bezdůvodného obohacení (§ číslo Obč.Z.), a na úroky z prodlení v zákonné výši z této částky ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky dle smlouvy, tj. od 19. 6. 2018 do zaplacení ve výši vyplývající z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
25. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 30 415,96 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 5 303,29 Kč, kapitalizovaného úroku 14 415,61 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 30 800 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrokem 29 % ročně z částky 30 800 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, soud žalobu zamítl (výrok II.).
26. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
27. V případě smlouvy1 pak byl celý návrh žalobkyně, tedy co do částky 18 057 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 862,14 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 192,85 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 788,94 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 28 % ročně z částky 10 788,94 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítnu (výrok III.). V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy2, na jejímž základě žalovaný obdržel peněžité prostředky ve výši 23 000 Kč, které se zavázal splácet se sjednaným poplatkem a kapitalizovaným úrokem v pravidelných týdenních splátkách po 711 Kč. Žalovaný uhradil na konto této smlouvy celkem 24 549 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku postoupením. Soud danou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru a nikoli jako smlouvu o zápůjčce (ač je tak nazvána). Ač smlouva1 byla uzavřena ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , tak lze odkázat na výše uvedené. Závěry a rozhodnutí uváděné ke smlouvě2 shora lze vztáhnout i k této smlouvě, tedy že je absolutně neplatná ze stejných důvodů jako smlouva2. Poskytovatel úvěru ověřoval max. příjmy žalovaného nikoli však jeho výdaje. Nepostupoval tedy s odbornou péčí při posuzování schopnosti spotřebitele (žalovaného) úvěr splácet, spoléhal pouze na tvrzení žalovaného. Jelikož žalovaný obdržel od poskytovatele úvěru částku 23 000 Kč, která již k 4. 12. 2017 byla uhrazena (celkem uhradil žalovaný 24 549 Kč) nebylo možné žalobě v dané části vyhovět ani zčásti.
28. S návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 2 848 Kč. Jelikož elektronický platební rozkaz nebyl vydán, byla žalobkyni v souladu s položkou 2 bod 2. a položkou 1 bod 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků uložena povinnost doplatit ještě 712 Kč (výrok IV.).
29. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. V této věci byl procesně úspěšnější žalovaný a měl tak právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši. Jelikož žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku V.
30. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. , když nebyly shledány důvody pro jiný postup.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení prostřednictvím
Okresního soudu v Pardubicích ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.