Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 70/2021-40
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 16 800 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 400 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 7 400 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 397,78 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 946,74 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 600 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, co do úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 400 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 7 400 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 397,78 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 946,74 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 600 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, co do úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 23. 7. 2020 domáhala po žalovaném úhrady 16 800 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z jistiny ve výši 10 000 Kč od 17. 4. 2018 do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 23,72 % ročně z jistiny 10 000 Kč od 10. 4. 2018 do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli 27. 2. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 58 týdenních splátek po 300 Kč do 9. 4. 2018. Žalovaný uhradil 600 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tento byl prověřen na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla dne 27. 2. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému částku 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem a zavázal se tuto částku (jistinu) s poplatkem a úrokem celkem 17 400 Kč vrátit předchůdkyni formou 58 týdenních splátek po 300 Kč do 9. 4. 2018. Žalovaný uhradil 600 Kč.
4. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které dne 27. 2. 2017 poskytla předchůdkyně žalovanému v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se tuto částku s poplatkem a úroky zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
5. Z karty zákazníka ze dne 27. 2. 2017 vyplynulo, že žalovaný byl v době uzavření spotřebitelské smlouvy zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu určitou jako lanař u právnická osoba s.r.o. od ledna 2017 s čistým měsíčním příjmem 20 000 Kč. Pobíral státní podporu 11 410 Kč. Celkové měsíční příjmy představovaly 31 410 Kč. Pokud jde o výdaje, z karty zákazníka vyplynulo, že bydlel jako nájemník na základě nájemní smlouvy a měl výdaje na bydlení 8 400 Kč měsíčně, osobní výdaje 12 000 Kč měsíčně, celkem měsíční výdaje byly uvedeny částkou 20 400 Kč. Použitelný příjem představoval 11 010 Kč měsíčně, a z tohoto předchůdkyně vycházela. Z karty zákazníka vyplynulo, že příjmy žalovaného ověřila z pracovní smlouvy, výplatních pásek a ze složenek. Žádnou z listin, které k ověření příjmů, příp. výdajů, žalovaného, předchůdkyně použila, však soudu žalobkyně nedoložila.
6. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, když nedoložila ani jednu z listin, na které ve skutkových žalobních tvrzení odkázala (pokud jde o posouzení úvěryschopnosti žalovaného) a neprokázala tak, že by nevycházela při zkoumání úvěruschopnosti jen z informací sdělených jí žalovaným (které nikterak neověřila). K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010 , dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání).
7. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
8. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč a uhradil tak, jak žalobkyně tvrdila, částku ve výši 600 Kč (žalovaný zůstal v průběhu celého řízení nečinný a netvrdil, že by uhradil ještě další částku).
9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 600 Kč a v hotovosti mu byla poskytnuta předchůdkyní částka 10 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 9 400 Kč (10 000 – 600). Splatnost uvedené částky nastala 8. 5. 2020 v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne 30. 4. 2020, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 7. 5. 2020 v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo 1. 5. 2020 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovanému vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od 8. 5. 2020, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), tj. ve výši 8,5 % ročně až do zaplacení.
10. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, včetně přílohy.
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z toho, že předmětem řízení je vedle pohledávky též její příslušenství (úrok z prodlení). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008 ), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.